Lékaři vyzvali Hegera, aby neodkládal reformy

Moderátor (Petr Hartman):
Ambulantní lékaři vyzvali o víkendu ministra zdravotnictví Leoše Hegera, aby se začal zabývat reformními zákony. Řešit platy nemocničních lékařů je podle nich málo. Přitom právě kvůli jejich výši se v˙posledních dnech rozpoutala polemika o tom, zda do ciziny odejdou stovky lékařů. Zde je názor Jiřího Ješe.

Redaktor Jiří Ješ:
Ve vytrvalé změti zpráv o tom, co naše vláda chystá ve změnách daní či v jiných finančních záležitostech, se poněkud ztrácejí i z politického hlediska neméně závažné vyhrůžky nemocničních lékařů, že odejdou do ciziny, pokud jim nebudou jejich platy zvýšeny na úroveň, kterou oni považují za dostatečně důstojnou.

Není přesně jasné, zdali i v našich poměrech, kde tito lékaři za peníze českých daňových poplatníků a bez placení školného vystudovali, je za důstojný považován mnohonásobek platů v zemích, které nepoznaly na vlastní kůži blaho komunismu. Právě na to však v těchto dnech budou naše lékaře lákat západní náborové agentury.

A nebo to pan Engel z Lékařského odborového klubu a jeho tři tisícovky údajných stoupenců myslí ve vztahu ke svým krajanům přece jen trochu milosrdněji? V tomto smyslu by se ti páni doktoři měli vyjádřit alespoň natolik zřetelně, jak to učinil prezident Lékařské komory Milan Kubek. Ten sice také naříká, že platy jsou nízké, ale ohlašovaný exodus českých lékařů neschvaluje.

V minulých dnech se v Lidových novinách k celé této problematice vyjádřila osobnost nadevše povolaná - totiž přednosta Ústavu etiky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy dr. Marek Vácha. Jeho článek nadepsaný "Peníze za altruizmus" se vyznačuje maximální objektivitou a pochopením pro potřeby zejména mladých lékařů jak při nabírání jejich zkušeností ve světě, tak i při základním hmotném zabezpečení na startu jejich profesionálního i rodinného života.

Stačilo by jen trochu pochopení z obou stran a věci by se daly klidně řešit,byť ne hned a takovým tempem, jaké nyní odboráři spustili, a čeho velmi bezohledně zneužívají ony západní agentury. Naši nemocniční lékaři by však měli také přiznat to, o čem shodou okolností ve stejný den, kdy vyšel článek Váchův, psal v deníku Právo jiný zasloužilý lékař dr. Pavel Pavko.

Ten jako jeden z mála, ale zato už poněkolikáté, se nebojí poukázat i na to, že mnozí nemocniční lékaři využívají neblahých výhod takzvané šedé ekonomiky. Dr. Pavko pak nabádá k rozlišování mezi poplatky a příplatky, které zlepšují finanční situaci našeho zdravotnictví, a úplatky, které jdou do kapes individuálních bílých plášťů. To - byť protiprávně a velmi nedůstojně - zřejmě však dost reálně, kompenzuje nízké legální lékařské příjmy, které se nám stále připomínají.

Často mám dost oprávněný pocit, že při vskutku reálném posuzování jsou na tom hůře zdravotní sestry, i když i tam je nutno počítat s určitými korekcemi suché statistiky jejich platů. Jedna závažná věc však v citovaných článcích chybí, a to zejména v souvislosti s tím případným odchodem lékařů do zahraničí. Jde o stupeň znalosti příslušného jazyka, který český lékař pro svou úspěšnou praxi v určité zemi bude potřebovat.

Náborové agentury své potenciální zákazníky uklidňují, že jim svými rychlokursy umožní zvládnout bez problémů němčinu či angličtinu. Ale co třeba už ta finančně bájná Skandinávie, Holandsko nebo jih Evropy, kde se mluví jinak? Zde se už vůbec nepřihlíží k tomu, že dorozumění v jakékoliv řeči nespočívá jen v tom, že naskládám naučená slova do stále opakovaných vět, ale že také přesně pochopím, co mi pacient říká.

Jen se zeptejte kteréhokoliv Čecha, co si takto užil s některým německým dialektem, zejména ve Švýcarsku. Na druhé straně doba počítačů komunikaci ve zdravotnictví značně zjednodušila, a to i v případech lékařů a pacientů mluvících stejným jazykem. Nedávno mi řekli v jedné pražské nemocnici, že laboratorní vyšetření mé krve ukáže všechno, takže skoro ani toho nemusím doktorovi moc říkat.

Sám se o tom přesvědčuji při návštěvě lékařů, jimž jsem zřejmě sympatický, ale kteří se mnou hovořit nepotřebují. Většinu času v mé přítomnosti v ordinaci nezdvihnou oči od monitoru počítače a jen tu a tam se mnou prohodí pár slov. To je, jak známo, důvodem nespokojenosti zejména starých pacientů zvyklých z dřívějška na poněkud osobnější přístup.

V jistých oborech - například v interně či stomatologii - to může značně usnadnit komunikační potíže českého lékaře s cizojazyčným pacientem, ale třeba psychiatra v podobné situaci si vskutku představit nedovedu.

Český rozhlas 6, Petr Hartman, Jiří Ješ

související článek "Penize za altruismus" ZDE

související článek "Úplatky a příplatky" ZDE

Zdroj: Český rozhlas 6