Lékaři, proč odcházíte?
Litoměřice - Otřást zdravotnictvím, otevřít oči politikům a získat zadostiučinění za svou práci. Takové jsou snahy čtyř tisíců lékařů, kteří vzkazují vládě "Děkujeme, odcházíme!". Hromadný protest se nevyhnul ani Ústeckému kraji. O osm odborníků přijde například Městská nemocnice v Litoměřicích, která se 1.března rozloučí s pěti chirurgy, jedním urologem, jedním neurologem a jedním lékařem z oddělení ARO.
Na to, proč vlastně odcházejí, kam směřují a co si od svého odchodu slibují, jsme se ptali tří lékařů z oddělení chirurgie: Jiřího Kodla (K), Kláry Tomanové (T) a Miroslava Šuráně(Š).
Jaký byl impuls k tomu, že jste se rozhodli nemocnici skutečně opustit?
K: Je to především snaha něco změnit, donutit vládu, aby začala řešit situaci ve zdravotnictví. Lékaři poslouchají dvacet let stejnou písničku: Nejsou peníze, nejsou peníze... Pak sledujete, jak jinde protékají miliardy. Reforma zdravotnictví se připravuje dlouhá léta a stále není hotová. Pro politiky je to moc nepopulární krok a nikdo to nedokáže dotáhnout do konce.
A myslíte si, že tato výzva pohne ledy?
K: Nevíme, zatím cítíme, že vládě je to úplně jedno. Politici si pořád myslí, že jsou to jen plané řeči. Rok od roku slibují a situace je horší a horší. Teď se ale stalo to, že pohár skutečně přetekl. Přibývá práce a lékařům se nedostává patřičného ohodnocení. Ti lidé toho už mají dost. Když zdravotnictví opustí čtyři tisíce lékařů, bude to už opravdu velký problém.
A co etická stránka věci? Když se nyní seberou a odejdou čtyři tisíce lékařů, kdo bude lidi léčit?
T: Na tuto otázku narážíme velmi často. Lidé smýšlejí o doktorech jako o póvlu, označují náš odchod za organizovaný zločin a všemi možnými výrazy. To nás skutečně mrzí, protože tak to není. Tato akce se připravuje velmi dlouho a byl čas se na ni připravit. Nikdo ale neudělal vůbec nic. Neetická by byla stávka.
Ano, přesto se často skloňuje fakt, že si berete lidi jako rukojmí
K: To je skutečně dobrá politická fráze. Politikům se daří poštvat lidi proti nám. Lidé pak mají představu, že bereme 50 tisíc, co vlastně chceme. I my máme hypotéky a další závazky, rozhodně si nejezdíme v bavorácích. V zahraničí je lékař, který nemá špičkové auto, považován za špatného lékaře, tady jsme střední třída a podle toho s námi také lidé jednají.
Š: To je pravda, ze strany pacientů je to dobře cítit. Dávají nám to neustále najevo. Přesto jsme tu pro ně a snažíme se udělat, co je v našich silách. Ty už ale stále častěji docházejí.
Jde tedy o prestiž? Je lékař považován za něco víc?
T: To záleží na situaci. Když máme někomu pomoci, považují nás za bohy, neomylné a dokonalé. Lékaři jsou také vysoce hodnoceni ve společenských žebříčcích. Když ale přijde na finance, jsme placeni průměrně. Myslím si, že doktor by měl mít rozhodně nadprůměr. Vážím si jakékoliv práce, nepovažuji se za něco lepšího. Přesto jsem medicíně hodně obětovala, poctivě jsem studovala 6 let. Nyní zjišťuji, že do své práce investuji čím dál tím víc a výstupy z ní? Stále stejné.
Když narážíte na studium: Proč chtějí lékaři odcházet do zahraničí, když je na profesi připravily české školy?
T: Názory, že bychom měli vrátit školné apod. jsou podle mého naprosto irelevantní. Ano, vystudovali jsme tady, stejně jako řada jiných, kteří třeba ani nikdy nedělali svůj obor. Ale živili nás tam naši rodiče, kteří jsou plátci daní. Mnoho lidí by nebylo ochotno dát ročně 20 tisíc korun jen za knihy. Všechno jsme si platili sami nebo z kapes rodičů. Přesto náš nástupní plat byl 17,5 tisíce hrubého.
A teď, po tom všem, řeknete "odcházím"?
T: Není to pro mě, vlastně pro nikoho z nás, vůbec lehké. V tomto špitále se dělá slušná medicína, jsme tady rádi. Zda tady ale zůstanu, je mé rozhodnutí. Svobodně jsem tady začala vykonávat praxi a stejně svobodně mohu odejít.
Pokračování najdete na stránkách Deníku v pátek 28. 1.
Litoměřický deník, ZDEŇKA STUDENÁ
---
Kdo odpovídá?
Odcházející lékaři Městské nemocnice v Litoměřicích
Jiří Kodl, 45 let
chirurg, 20 let praxe
Klára Tomanová, 31 let
chirurg, 5 let praxe
Miroslav Šuráň, 30 let
chirurg, 3 roky praxe
Zdroj: Litoměřický deník