Lékaři jako dárcové a opraváři ve věku byznysu
Zkusím‑li se pro zpestření stínově stylizovat do „cool“ cynika prožvýkávajícího se akční dobou, mohu se vyjádřit i tak, že podstatou medicíny je vlastně opravárenská činnost. Provázená ovšem i dárcovstvím. Hmotným i nehmotným. Obojí se může stát kapitálem i komoditou ku prodeji. Ke směně za hotové či jenom přislíbené. S hysterizací zájmu o kapitál se tedy zvyšuje i zájem podnikavých o opravárenství a dárcovství. Tedy také zájem o medicínu, respektive její provozní stránku. Popišme si ono dárcovství a opravárenství v kontextu doby, abychom byli „cool“ a snížili si tlak, puls, krevní cukr, kyselinu močovou či cholesterol, zbytečně zvyšované emocemi, katecholaminy a nerovnovážnou látkovou přeměnou. Ve vývoji člověka se „cool“ období vyskytuje zpravidla dvakrát. Býti „cool“, býti mužně chladným či ledově klidným k dění kolem se jako póza nosí v pubertě a krátce po ní.
A znovu pak ještě jednou, už bez pózy, v nastupujícím seniu. Období chladnějšího duševního vyrovnání předchází následné trvalé etapě úplného vychladnutí, kterou to končí. Jen hinduisté soudí, že po vychladnutí dojde k novému zateplení, reinkarnaci a jede se nanovo. S podobnou myšlenkou pracuje pseudovědní kšeft s hibernacemi a slibovaným oživením, až bude lépe. Ať už je to s úplným vychladnutím tak či onak, na chlazení duší přehřátých v tělech dosud živoucích se dá pracovat už nyní.
Dárcovství krve, orgánů nebo spermatu k medicíně patří. Nikdo se do toho sice moc nehrne, ale lidská dobrota nakonec vítězí. Altruismus léta funguje, byť se sezónními výkyvy. Třeba když se rok nachýlí k zimě a přestane se jezdit na motocyklech, klesá počet dárců orgánů a zvýší se zase až na jaře. Přes léto bývá méně dárců krve, neboť jsou na dovolených a čerpají síly k dalším odběrům. Jaké jsou časové variace v dárcovství spermatu, nevím, jsou‑li vůbec. Množství spermií prý u pokrokem postižených samců klesá s blahobytem. Nic moc nového se asi neděje s dárcovstvím sil, energie a zájmu nad rámec povinnosti, které darují zdravotníci nemocným, ač se místy soudí, že se možná stav i zhoršuje v nadurděné reakci na mediální obrazy zdravotníků jako podezřelých padouchů. Zcela nově je nyní ministrem doporučována možnost darovat důvěru pacienta jednomu jedinému lékaři a pak neúplatkem, ale nemalým legálním příplatkem připlatit, že důvěru přijal. O peníze za přijatou důvěru se onen více důvěryhodný lékař rozdělí s nemocnicí. Výše platby za přijetí důvěry se má lišit podle postavení lékaře v systému. V pojednání Lékařská kvalifikace – dívka prodejná v jednom z minulých čísel MT jsem tuto darovanou novinku nazval zhovadilostí, ale nejsem si jist, zda jsem volil termín citlivě, protože zbytečně zatahuje nevinná hovádka boží do nápadů čistě lidských. Většina ředitelů nemocnic prý teď tuto problematiku studuje, sleduje a rozhodne se o využití tohoto nápadu až v budoucnu. To mě naplňuje důvěrou, že zbláznění čili psychotizace není nutně stavem prudce infekčním, ale projeví se možná až časem, spíše jen jako porucha degenerativní.
Vyloženě hektické období však zaznamenalo a zaznamenává dárcovství zdravotních zákonů neboli zdravotní zákonodárství. Bylo nám tak do reformního koše zákonů darováno mnohé. Dary vstoupily v účinnost na apríla. A jak mnozí senátoři upozorňovali, vskutku již přinesly novou etapu, etapu opravárenství. Bude totiž třeba tyto zákony postupně zase opravovat a napravovat. Jak už jsme ostatně i v medicíně zvyklí na reparace, repozice, rekonstrukce, reanimace, resuscitace, reoxygenace a regenerace. Nastane dokonce soutěž opravářů. Opozice se pyšní, že to říkala a opravovat bude ráda, z reálné nutnosti i s humbukem, co média dovolí. Média se však tetelí úžasem, až když se vyjádří pan ministr, že naopak on sám bude jím prosazené zákony rovněž iniciativně opravovat. Když jsem jámu vykopal, také si ji sám zahrnu! To je čestné a statečné stanovisko. Není jistě libé, když s opravami pílí senátoři, na rychlé opravy tlačí lékaři i pacienti, přející si zákony neobcházet, a mít ty prospěšné dokonce i rádi. Dárcovství je možná nutně následováno fází opravářskou. Jako po darování krve či orgánu nutně navazuje infuze k reparaci anémie nebo rekonstrukční fáze transplantační operace našíváním darovaného orgánu na patřičné místo. Darujete bicykl a časem vyžaduje opravu. Zákonodárství asi také nutně vede k opravám zákonů. Člověk orientovaný jen v medicíně ovšem nečeká v legislativě opravování tak brzké a radostně hlásané, ač by asi měl. Asi byl konejšen skutečností, že minulý, nyní už nahrazený starý zákon 20/1966 vydržel pětačtyřicet let. A také žil v důvěře, že kolegové horlící pro nový zákon věděli, pro co horlili. Možná to nevěděli úplně nebo laškovali.
Doba se skutečně velmi dynamizuje. Dynamizuje se i zmatek v hlavách konzumentů zákonů, která novela vlastně platí, co je už zase zavrženíhodné, co ještě zatím platné a co lze aspoň přežít, aby se přitom ještě mohlo fungovat. Není snadné tvořit, jak už naznačil Stvořitel, když tvořil šest dní a sedmý den znaven odpočíval. Spočinul ovšem s uspokojením, protože seznal, že dílo je dobré a je spokojen. My zákonotvoříme stále a neúnavně dny, měsíce, léta, odpočinek není na obzoru, dílo nás však budí ze spaní a tvořit budeme zase hned opravy stvořeného. Aspoň do doby, než projdou restituce, pak se tvořivé úsilí třeba zklidní, neboť aspoň ono restituční dílo bude seznáno jako dobré a aspoň někteří budou spokojeni. Aby závěr byl pozitivní, zmíním kladnou informaci, kterou nás nedávno obdaroval pan ministr, že dílo je dobré, protože v jakémsi spotřebitelském hodnocení jsme postoupili ze 17. místa v Evropě na 15. místo a jsme hned za Německem, které je čtrnácté. Věhlas našeho zdravotnictví se teď ministersky hodí, že je jakoby jeho produktem. Jistě se teď i v Německu slaví, protože Německo je přece zvyklé být v Evropě kdesi ve druhé desítce. Nevím, mám‑li projevit radost jako vlastenec a potenciální spotřebitel tuzemské zdravotní péče. Možná nezbývá než zatoužit, abychom byli příště třeba jedenáctí, či dokonce sedmí. Nebude‑li obecně veřejnosti jasno, v čem se to vlastně soutěží, zkusím navrhnout třeba i soutěž ve zmíněném opravárenství zákonů.
Medical Tribune Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.
Zdroj: Medical Tribune