Lékaři by měli ptát pacientů na inkontinenci

Ač jde o poměrně rozšířenou obtíž, o pomočování a úniku moči se ve společnosti nesluší mluvit, výjimkou jsou hojné reklamy na inkontinenční vložky a další pomůcky, které ovšem nejsou lékem. Odtabuizovat téma inkontinence je cílem Světového týdne inkontinence, který připadá na třetí červnový týden. O problematice inkontinence jsme hovořili s profesorem MUDr. Tomášem Hanušem, DrSc., přednostou Urologické kliniky 1. LF UK a VFN Praha a prezidentem Incofora, z.s.

Hovořit o inkontinenci je ve společnosti stále tabu, v čem vidíte problém na straně lékařů?

Za prvé by se neměli bát o inkontinenci mluvit. Měli by se pacientů ptát v jakékoli ordinaci, zda nemají problém s únikem moči, protože inkontinence výrazně zhoršuje kvalitu života. Za druhé pak by měli pacienty nasměrovat na kvalifikovanou pomoc, to znamená muže na urologii, ženy na urogynekologii, eventuálně také na urologii. Problematika inkontinence se týká obojího pohlaví, nejenom žen, ale i mužů, a také dětí. Inkontinencí moči trpí všechny věkové kategorie. Pak máme skupinu pacientů, kteří docházejí do neurologických ambulancí, jsou kolegové, kteří se zabývají poruchami pohybového aparátu, míchy, páteře, stavy po traumatech. Všichni tito nemocní mohou mít problém. Takže skupina pacientů, kteří trpí únikem moči, je obrovská a prostupuje napříč všemi obory.

Ptát by se podle Vás tedy měli v podstatě všichni lékaře, ale skutečně se ptají?

Určitě ne, chyba je ale i na straně pacientů, občanů, není úplně jednoduché se o tomto tématu bavit. Spíš se člověk baví o tom, že ho bolí záda, kolena, ale že mu uniká moč, to je někde na okraji, nebo jen mezi opravdu důvěrnými známými. Je to pochopitelné, ani to nechceme až tak proměňovat, nicméně na úrovni diskuse lékař – pacient, by toto mělo být probíráno právě v zájmu kvality života.

Pokud se pacient lékaři svěří, jaké možnosti léčby mu lékař může nabídnout?

Možnosti léčby jsou u nás poměrně dobré, i když neříkám, že vyřešíme každou inkontinenci. Musíme především zjistit příčinu, a tu nezjistí jen jeden odborník, ani urolog nemusí příčinu vždy postihnout dokonale, potřebuje součinnost s neurology, gynekology, důležité jsou zobrazovací metody. Máme na to nástroje, máme dotazníky, které rozlišují typy úniku moči, stresová inkontinence při pohybu, urgentní inkontinence, hyperaktivní měchýř, kdy je nucení na močení náhlé. Jsou na to farmaka, stále se objevují nové skupiny léků, jsou i pomůcky, je otázka jejich úhrady ze zdravotního pojištění, o tom je třeba diskutovat, aby pomůcek bylo dost, v tom je co zlepšovat, a pak jsou operační metody.

Součástí je také prevence, co může lékař pacientovi doporučit?

Měl by pacientovi připomenout, že je na každém z nás, jak pečujeme o svoji tělesnou schránku. Fyzická kondice, udržování optimální hmotnosti, to jsou věci, které můžeme ovlivnit a které souvisejí s eventuální dispozicí k úniku moči.

V televizi jsou reklamy na inkontinenční pomůcky. Není ale pro každého lepším řešením operace, aby pomůcky nepotřeboval? Kdy volíte pomůcky a kdy už přistupujete k operaci?

Děkuju za tuto otázku, skutečně je to volba, a je potřeba volit velmi uvážlivě. Za prvé musíme získat od pacienta informaci, že trpí únikem moči. Pak řešíme, proč jím trpí, jakým typem a jsou možnosti léčby. Ty jsou režimové, cvičení, úprava životního stylu, redukce hmotnosti, dále farmakoterapie, pak pomůcky a v některých případech operace. Ve chvíli, kdy stav vyřeší operace, pak jednoznačně je indikovaná operace, a jenom na přechodnou dobu se doporučí pomůcky, které nejsou lékem. Jsou ale i pacienti, u kterých musíme použít kombinaci všeho – režimově, do toho chirurgickou intervenci, plus farmakoterapii, a ještě potřebují pomůcky. Není to vždy úplně jednoznačné, jedna léčebná modalita nemusí problém vyřešit. Samozřejmě náš trend je, aby co nejméně pacientů bylo závislých na pomůckách. Je to otázka priorit z hlediska pacienta i ekonomiky zdravotní péče.

Vraťme se ale k té reklamě, sice téma zčásti odtabuizovává, ale také v laikovi budí dojem, že inkontinenční pomůcky vše vyřeší. To není byznys?

Nenazval bych to byznys, i když je to drahá záležitost. Nicméně pomůcky máme velmi kvalitní, prakticky srovnatelné s ostatním rozvinutým světem, kde je zdravotní péče na vysoké úrovni, což ČR v této oblasti určitě je. Jsme za to rádi a pacienti, kteří pomůcky skutečně potřebují, je musejí dostat, ať to stojí, co to stojí. Ale segment těch, kteří jsou na pomůckách a pouze na pomůckách závislí, je určitě menší, než kolik jich je užívá. Například proto, že se z nějakých důvodů jiné péče nedožadují, nejsou dohledáni, nebo nejsou schopni operace, nebo se operace bojí a jsou spokojeni s pomůckami. Tam je úkol na nás lékařích i z ostatních odborností, abychom pacientovi řekli, proč užívá pomůcky, když by mohl profitovat z nějaké razantnější intervence typu chirurgické operace.

Můžete nabídnout pacientům špičkové operační metody, které se užívají ve světě?

V tom jsme s vyspělým světem naprosto srovnatelní. Otázka je jenom dostupnosti některých operací, pokud se bavíme o mužích. Co se týče žen, tam není žádného rozdílu oproti světu ani z hlediska kvantity, tam to koreluje ve všech parametrech, naše péče chirurgická a dostupnost pomůcek. Co se týče mužů, tam je to něco jiného – u mužů máme zvyšující se incidenci karcinomu prostaty. Snažíme se tyto nádory zachytit včas, vyléčit je radikálně, aby pacienti byli onkologicky zdraví, ale u 10 až 15 procent operovaných můžeme v radikalitě intervence navodit únik moči. Únikem moči trpí také zhruba jedno procento mužů po operaci pro zbytnění prostaty, příčinou mohou být také pánevní traumata či radioterapie pánve.

S rostoucím výskytem karcinomu prostaty přibývá inkontinence zejména u těchto pacientů, a pro ně máme perfektní modalitu, kterou používáme v ČR minimálně 25 let, nicméně bychom potřebovali, aby četnost výkonů byla pětkrát až šestkrát vyšší. Mluvím o umělém svěrači močové trubice. To je věc, která je ve vyspělém světě běžná, všude je to drahé, bohužel u nás z nějakých důvodů je cena ještě vyšší než jinde. To ale asi není hlavní problém, ten je principiálně v tom, že tato péče u nás pokryta dostatečně. Tady bych plédoval za to, aby se našly potřebné prostředky, aby se ušetřily třeba právě v inkontinenčních pomůckách, aby k tomu přidali pacienti svoji aktivitu, aby dosáhli lepší kontinence cvičením a režimovými opatřeními, a aby se zvýšily počty umělých svěračů pro muže, kteří jsou vyléčeni ze zhoubného nádoru prostaty, ale v důsledku léčby, která nesouvisí s uměním či neuměním chirurga, mají v určitém procentu svěračový aparát tangován.

Zdroj: MT