Lékařem v zahraničí: Německo mi poskytlo odborný azyl
Zklamání i naděje, překonávání překážek, ohvaha a pohled zvenčí. To vše se skrývá za prací lékaře v zahraničí. Přinášíme další díl z dlouhodobého projektu Medical Tribune ve spolupráci se Sekcí mladých lékařů ČLK.
Nechceme tímto nijak působit na odliv tuzemských lékařů do ciziny, ale spíše ukázat pohled na jednotlivé zdravotnické systémy a přinášet ostatním relevantní srovnání a zajímavé informace.
Tentokrát na otázky odpovídá MUDr. Václav Jordán, MScDM, který působí ve Švýcarsku.
- Kde v současné době pracujete a na jaké pozici?
Pracuji jako primář gynekologicko‑porodnického oddělení v malé nemocnici ve Švýcarsku, dále jako Fachspecialist Alpine Retung Schweiz, dále v úvazku mám Notarzt SGNOR. Působím v rámci EMDM jako přednášející problematiku poporodních hemoragií „v poli“ (Armádní paramedici, NATO).
- Proč jste se rozhodl opustit české zdravotnictví, co bylo posledním spouštěcím momentem?
Hodinová výpověď v závislosti na mé dehonestaci Policií ČR a českou justicí, dále v té době i ČLK, byl jsem prvním lékařem vyloučeným z ČLK (tehdy doktorem Rathem), byl jsem i s celou rodinou tvrdě vydírán tzv. „Tofl gangem“ v Brně.
- Jaké administrativní překážky jste na cestě k novému zaměstnavateli musel překonat? Jak dlouho to trvalo, než se vám podařilo všechny formality vyřídit? Když se na tento proces podíváte zpětně, mohlo to proběhnout jednodušeji?
Napoprvé jsem odešel do Německa, kde to trvalo s formalitami tři měsíce, následně vždy přišel dopis‑anonym mému zaměstnavateli a vždy jsem musel odejít s tím, že odborně je vše OK, ale „vyřiďte si, kolego, ty věci v ČR“. To trvalo až do mého zatčení v srpnu 2009, kdy mne po dobu šesti měsíců nebylo možno najít na webových stránkách jako absolventa Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Následně jsem vyhrál proces, neb jsem byl vydán do ČR, následně propuštěn. Ihned jsem odešel znovu do zahraničí, do Bavorska, následně do Švýcarska. Kolegové se zde ke mně zachovali lépe než Češi. Mohl jsem dál pracovat i díky ČLK, neboť jsem obdržel Certificate of Good Standing a následně až v roce 2016 jsem byl rehabilitován až po peripetiích, kdy jsem podal stížnost na ČR ve Štrasburku.
- Mohl byste popsat podmínky, jaké vám zaměstnavatel nabídl? (Pokud nechcete být příliš osobní, tak obecněji, za jakých podmínek pracuje lékař na pozici podobné vaší?)
SRN mi kdysi poskytla můj osobní odborný azyl, a to nikdy nezapomenu! Někdo se snaží jít do Parlamentu ČR, aby si „přivydělal“. Obrazně řečeno, já do parlamentu nemusím… jinými slovy, podmínky jsou vynikající.
- Co vás po nástupu do nového zaměstnání nejvíce překvapilo? Zažil jste „kulturní šok“?
Ano, mnohokrát. Venku je problém porozumět enklávám. Tam, kde žiji, chodí k porodům lidé z jiných částí světa. Pokud se přidá ještě tzv. víra, je to velmi složité.
- Co vám toto vaše rozhodnutí přineslo z odborného hlediska?
Vzestup (MScDM), uznání a stabilitu = klid.
- Co je naopak na straně ztrát? Co je nyní pro vás obtížnější, těžší, než kdybyste zůstal?
Ztratil jsem domov.
- Narážel jste na jazykovou bariéru? Jak dlouho trvalo, než jste se v cizím jazykovém prostředí začal cítit bezpečně?
Na tu narážím stále, nikdy nebudeme 1 : 1.
- Jak s odstupem hodnotíte český zdravotní systém z hlediska kvality a dostupnosti péče?
Jako vynikající, hlavně co se týče výuky, kterou já pamatuji.
- Co vaše rozhodnutí odejít znamenalo pro vaše blízké?
Úlevu, že jsem v zemi, kde na mě čeští policajti nemohou (tehdy) a mohu dělat to, co jsem.
- Zůstává otevřená možnost, že se do České republiky vrátíte? Co by se tu muselo změnit?
Prezident ČR.
- Chtěl byste pro ostatní přidat ještě něco dalšího, co vás napadlo při vyplňování předchozích odpovědí?
Jděte ven a okuste to, kolegové. Jednou se stejně všichni vrátíme, věřím tomu.
Zdroj: MT