Lékař zemřel. Jak prodat jeho praxi?

Můj otec - lékař nečekaně zemřel a provozoval svou ordinaci jako fyzická osoba. Můj dotaz spočívá v tom, zda-li by bylo možné jeho praxi bez hmotných věcí v ordinaci prodat/převést na jiného lékaře s s.r.o., i třeba za zlomek ceny, co by byl odhad (pokud by s tím onen lékař souhlasil)? Je to možné u již zemřelé osoby? Otec byl rozvedený a dědicové jsme my, dvě děti.

Odpovídá právník se zaměřením na medicínské právo Mgr. Bc. Miloš Máca.

Bohužel hmotný majetek lékařské praxe (přístrojové vybavení, počítač, nábytek apod.) je právě naopak to jediné, co na dědice po zemřelém lékaři, který svou soukromou praxi provozoval jako fyzická osoba, ze zákona přechází. To nejdůležitější na lékařské praxi, tedy zejména oprávnění k poskytování zdravotních služeb, smlouvy se zdravotními pojišťovnami, zavedenost praxe, její dobrá pověst, klientela a veškerá další nehmotná část, přechází na dědice pouze, pokud zemřelý lékař provozoval svou praxi jako s.r.o., nikoliv však už jako fyzická osoba. Zde podle § 22 písm. a) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, smrtí poskytovatele oprávnění k poskytování zdravotních služeb zaniká. A jestliže zaniká oprávnění, které je předpokladem pro trvání smluv se zdravotními pojišťovnami, zanikají i tyto smlouvy. Na dědice oprávnění ani smlouvy zemřelého lékaře - fyzické osoby nepřecházejí, tudíž tito dědicové nedisponují právem praxi prodat, ať už jiné fyzické osobě, anebo již existujícímu s.r.o., to je z hlediska těchto zákonných zásad nepodstatné. Nepodstatná je rovněž cena lékařské praxe. Tolik k principům, které vycházejí automaticky ze zákona.

Výjimku z těchto zásad zná zákon pouze jednu, nejde o automatický přechod praxe na dědice, nýbrž bude představovat Vaši vlastní nemalou aktivitu. Jde o institut tzv. pokračování v poskytování zdravotních služeb podle § 27 zákona č. 372/2011 Sb. Zemře-li poskytovatel fyzická osoba, může na základě jeho oprávnění k poskytování zdravotních služeb pokračovat v poskytování zdravotních služeb jiná fyzická osoba (dědic), která je je oprávněna užívat zdravotnické zařízení, v němž poskytoval zdravotní služby zemřelý poskytovatel (např. tedy přechází na něj vlastnické právo k prostorům ordinace nebo na dědice přechází nájemní smlouva) a splňuje podmínky pro udělení oprávnění.

Pokud je dědicem zemřelého lékaře opět lékař ve stejné odbornosti se způsobilostí k samostatnému výkonu povolání, bývá situace ulehčena. Jsou-li dědicové nelékaři, nezbývá jim, než bez zbytečného odkladu sehnat jiného lékaře pro pokračování v poskytování zdravotních služeb. Tento lékař bude odborným zástupcem poskytovatele a zároveň tím, kdo bude v ordinaci fyzicky poskytovat lékařskou péči.

Úmysl pokračovat v poskytování zdravotních služeb musí dědic oznámit do 15 dnů od úmrtí lékaře příslušnému krajskému úřadu, který vydal zemřelému lékaři oprávnění, a taky všem zdravotním pojišťovnám, se kterými měl zemřelý lékař uzavřeny smlouvy. A to je velmi krátká lhůta nejen na samotné oznámení, ale i na dohodu s případným odborným zástupcem – cizím lékařem.

Od tohoto oznámení krajskému úřadu a zdravotním pojišťovnám musí být započato s pokračováním v poskytování zdravotních služeb nejpozději do 60 dnů od úmrtí lékaře. Dědic je povinen písemně oznámit příslušnému krajskému úřadu datum, od kterého pokračuje v poskytování zdravotních služeb, a to nejpozději do 10 dnů od tohoto data. Součástí oznámení jsou doklady prokazující splnění podmínek pro pokračování v poskytování zdravotních služeb. Pokud krajský úřad ověří splnění podmínek s pozitivním výsledkem, vydá o tomto osvědčení. V této fázi může začít dědic praxi po zemřelém lékaři provozovat, příp. ji prodat.

Marným uplynutím některé ze jmenovaných lhůt zanikají veškeré možnosti v pokračování provozu praxe. Jak je tedy zřejmé, proces to není jednoduchý a je velmi administrativně i lidsky náročný. Potenciálně tedy zákon možnost v pokračování provozu ordinace po zemřelém lékaři dává, ale je třeba na rovinu konstatovat, že splnit všechny podmínky v relativně dosti krátkých lhůtách je v praxi mnohdy nereálné. Neznám mnoho případů, ve kterých by dědicové po zemřelém lékaři – fyzické osobě úspěšně pokračovali v poskytování zdravotních služeb.

Navíc je nutno taky zdůraznit ustanovení § 17 odst. 8 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění, podle kterého fyzická nebo právnická osoba, které bylo podle zákona o zdravotních službách vydáno osvědčení o splnění podmínek pro pokračování v poskytování zdravotních služeb na základě oprávnění zemřelého poskytovatele, má po dobu 90 dnů ode dne vydání tohoto osvědčení právo na úhradu poskytnutých zdravotních služeb v rozsahu vyplývajícím ze smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb uzavřené mezi zemřelým poskytovatelem a zdravotní pojišťovnou. Tedy shrnuto – i když krajský úřad vydá dědici osvědčení o splnění podmínek, dosavadní smlouvy se zdravotními pojišťovnami platí jen 90 dnů a pak je třeba s pojišťovnami jednat o smlouvách nových.

Z toho důvodu jsem v úvodu stručného popisu tohoto možného postupu nazval tuto variantu jako výjimku. Existují-li přece jen určité předpoklady, že by mohlo pokračování v poskytování zdravotních služeb z Vaší strany připadat v úvahu, doporučuji neprodleně kontaktovat krajský úřad a zdravotní pojišťovny s tímto oznámením a obratem začít u krajského úřadu zjišťovat podrobnosti a vyžádat si příslušné podklady. Absolvování tohoto procesu je totiž nezbytným předpokladem, abyste praxi poté mohli jako dědicové buď znovu začít provozovat, anebo prodat zájemci. Dříve či automaticky ze zákona v případě zemřelého lékaře – fyzické osoby bohužel ne.

www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz