Lékař, papíry a softwarové programy
V jednom domově seniorů, kde jsem kdysi poskytoval své služby praktického lékaře, vyklízeli skládek a našli dvě velké bedny plné formulářů „List o prohlídce zemřelého“. Nevěděli, co s nimi a tak mi je věnovali. Pomyslel jsem si, že jsem zásoben úmrtními listy do konce svého života. Tolik „smrťáků“ nemohu nikdy vyplnit.
Jenže netrvalo dlouho a tyto formuláře, používané mnoho let, se staly bezcennými. Někdo vymyslel nový „List o prohlídce zemřelého“. Co s těmi starými, se kterými se už nesmělo pracovat? Kamna nemám. Nepřipadalo mi příliš etické je používat na poznámky, či dát je dceři na malování, a tak jsem je vyhodil. Kolik takových Listů o prohlídce mrtvého se muselo vyhodit a s nimi i peněz, které jejich výroba stála? Nikdo se nikdy nedozví.
Dlouhou dobu se používal k vypsání neschopenky tzv. kladenský formulář (byl bych rád, kdyby mi někdo sdělil proč kladenský). Léta vyhovoval. Pak se ale objevily nové formuláře pro pracovní neschopnost. Výrazně výrobně dražší, samopropisovací. Netrvalo ale příliš dlouho a byly nahrazeny jinými formuláři.
Základní rozdíl byl v tom, že u těch původních se vypisovalo „od kdy je pacient schopen práce“, v nových „do kdy byl pacient nemocen“. Jiný vážnější rozdíl jsem nezaznamenal. Protože se staré formuláře už nemohly používat, musely se vyhodit. To muselo stát hodně peněz.
Ale to tak nebolelo, to jsme zaplatili všichni z našich daní a takové ztráty nejsou tolik vidět. Horší bylo, když jsem se zásobil formuláři „Příkaz ke zdravotnímu transportu“ a pak se vydaly nové a ty staré se už nesměly používat. To už byla ztráta z mé kapsy. Každý, kdo si kupuje formuláře, ví, že se nejedná o levnou záležitost. Jak si pamatujeme z třetího dílu Básníků: “Dej blbci funkci, vymyslí lejstro.“
Řešením je používat čisté papíry a formuláře si tisknout přímo z počítače. Poměrně hodně lékařů si už tak tiskne recepty a jiné kancelářské tiskoviny. Podmínkou ovšem je, že formuláře zachovávají klasické rozměry A4, A5, A6 a podobně.
Většinou ano, ale je jedna výjimka, kterou ovšem vyplňuji poměrně často. Jedná se o formulář pro předpis zdravotnické pomůcky. Hrozně by mě zajímalo, který chytrák vymyslel její zcela atypický rozměr a co ho k tomu vedlo.
Další možnost je vůbec nepoužívat papíry a formuláře zasílat elektronicky. Na první pohled to vypadá dobře, ale já jsem skeptický. Pro zasílání formulářů se používá internetová síť. To ale nejsou dráty, které někomu patří, a někdo za ně odpovídá, jako u klasického telefonu či faxu.
Internet je spleť různých spojů, která nemá žádného vlastníka a nikdo za ni neodpovídá. Pošlete něco na internet a ztrácíte záruku. Je to vlastně, jako byste napsali dopis, pak jej hodili ho do velkého veřejného koše a adresát si váš dopis v tom koši musel najít. Jenže někdo jiný, ne adresát, si ten dopis také klidně může přečíst, když o to bude stát a bude ho umět otevřít a zase zavřít. V dnešní době je klasický dopis poslaný poštou největší záruka, že informace dostane skutečně jen adresát a nikdo jiný. Proto na klasickou poštu nedám dopustit a i když jsem zdravotními pojišťovnami a státními organizacemi téměř násilím tlačen k posílání dat cestou internetu, odolávám, dokud to jde.
Je také důležité, aby výrobci lékařských programů dokázali sledovat změny formulářů a včas reagovat. Nedávno jsem musel ohledat zemřelou a vyplnit příslušný formulář. Ale v počítači jsem měl starý tiskopis, i když nový je platný od začátku roku.
Volám tedy na hotline příslušné SW firmy, jak je to s aktuálním listem o prohlídce zemřelého. Dozvěděl jsem se, že aktualizace bude zítra. Smůla. Tak jsem tedy vyplnil ten starý. Snad mi pacientku pohřbí i s ním.
MUDr. Petr Bouzek, www.tribune.cz
Zdroj: www.tribune.cz