Kvalitní medicína potřebuje zdravotníka, lék i prostředek

Na stupňující se tlak ze strany lékařů na plnění platových požadavků lze nahlížet i ze strany dalších zainteresovaných zájmových skupin. Vedle zdravotníků k nim patří také farmaceuti, dodavatelé léků, zdravotnických prostředků a další. Ti všichni se musejí dělit o společný „balík“ peněz z veřejného zdravotního pojištění. Na aktuální vyjádření představitele lékařských odborů reaguje v rozhovoru pro Medical Tribune MUDr. Miroslav Palát, MBA, prezident CzechMed. Podle něj by se nemělo zapomínat, že kvalitní medicína potřebuje tři faktory – kvalitního zdravotníka, kvalitní lék i kvalitní prostředek. Není tedy možné na úkor jednoho šetřit na ostatních. Kde vzít na platy zdravotníků?

Zdá se, že se schyluje k dalším lékařským protestům. Jak to vnímáte vy, potažmo průmysl?

Vnímám jej jako legitimní požadavek a hlavně bez emocí.

Myslíte si, že lékaři svými požadavky usilují o peníze, které se „systém“ bude snažit ušetřit třeba na zdravotnických technologiích nebo na kvalitě péče?

Jistěže to vnímám. To však nic nemění na skutečnosti, že to, čemu se trochu okřídleně neustále říká „systém zdravotnictví“, se chová tak, jak lze předpokládat. Zdravotnictví je komplexní systém – to není nálepka terminus technicus –, ve kterém jde především o peníze, a to všem – lékařům, zřizovatelům, nemocnicím a nakonec i průmyslu. Můžeme to považovat za cynické vyjádření, nic to však nemění na skutečnosti, že lidé, jednotlivci, podniky, stát, celá ekonomika je závislá na oběhu peněz, stejně jako organismus je závislý na oběhu krve. A podobně jako krev v organismu proudí tu nebo jinde, více nebo méně, je to i s penězi v ekonomice. A zdravotnictví je součástí ekonomiky. Na tom není nic cynického.

Vraťme se k lékařským požadavkům a jejich dopadu na technologie.

Udělejme si malou simulaci výroků a reakcí na téma lékařské mzdové požadavky. Odbory žádají více peněz. Nemocnice mají přidat. V přímo řízených organizacích se již stalo, přidalo se nějakých 6,5 procenta. V krajských nikoli. V přímo řízených organizacích jsou personální náklady zhruba 40 % z celkových nákladů a v krajských nemocnicích přibližně 60 procent. Nesmíme zapomínat, že peníze od pojišťoven nejsou nafukovací. Příjem systému zdravotního pojištění by se mohl méně významně zvýšit, pokud by došlo ke zvýšení příspěvku za státní pojištěnce anebo významněji navýšením pojistného. Na první nejsou peníze ve státním rozpočtu, to druhé je zase politicky neprůchodné. V přímo řízených organizacích se provozuje technologicky intenzivní medicína, proto se má šetřit na technologiích. V krajských nemocnicích technologie zas tolik není, takže kde se má ušetřit na platový nárůst, to zatím nikdo neřekl.

Hovoří se přeci o předražených zakázkách?

Ano, a jsme doma. Tady se neustále hovoří dokola o nějakých předražených přístrojích. Pak se zavolají odborníci jedni, pak druzí. Jedni tvrdí, že zakázka byla předražená, jiní zase, že nebyla. Takže kde je pravda? Však nakonec to je jenom bouře ve sklenici vody. Abychom si rozuměli, to není o tom, zda se nemá efektivně hospodařit a nakupovat za tržně přijatelnou a srovnatelnou cenu. Co říkám, je, že ani v těch prokazatelně předražených nákupech přístrojů by se nenašlo dost peněz na uspokojení odborových mzdových požadavků.

Nicméně jsme hovořili jen o přístrojích, doménou CzechMedu jsou spíše materiály, implantáty a podobné.

To máte pravdu, dodavatelé přístrojů nám snad odpustí, že jim „lezeme do zelí“. Pokud chceme uvažovat spíše o zdravotnickém materiálu, potřebovali bychom změnit úhel pohledu. Když se hovoří o zdravotnických prostředcích a technologiích, tak mám dojem, že v diskusích o efektivitě se tak trochu překrucují pojmy.

Mylně se vytváří dojem, že pokud na dražší technologie a prostředky nemáme, tak budeme léčit levnějšími. To je nesmysl. Autoři těchto výroků se asi nechali inspirovat příklady mytí podlahy. Zatímco průmyslové koště pořídíte za cca 60 Kč a k tomu hadr a kbelík za dalších čtyřicet, můžete mýt podlahu s materiálem za 100 korun. Vedle toho existuje spousta sofistikovaných mechanických mopů, za které zaplatíte lehce 600 Kč a myjete podlahu 6× dráž. Přičemž výsledek je prakticky stejný. Při diskusích, zda na zdravotnické prostředky v této či jiné kvalitě máme, se vytváří trestuhodný klam, že pokud to plní účel, tak je jedno, jestli je to drahé nebo levné, protože to splňuje terapeutický cíl. Opakuji, není tomu tak.

Můžete uvést příklad, kde bychom toto tvrzení mohli demonstrovat?

Aby si to laik mohl lépe představit, dám příklad spíše z ambulantní praxe než z nemocniční. Všichni víme, co to znamená stomie. Běžně se tělní produkty dostávají ven z těla řízeně fyziologickým otvorem. Když k tomu z důvodu onemocnění nemůže docházet, vytváří se vývod, který se vyšije na povrch těla, na přední stěnu břišní. Máme tedy urostomie, které vyvádějí moč, kolostomie, které vyvádějí obsah tlustého střeva, a ileostomie, které vyvádějí obsah tenkého střeva.

Vžijme se nyní do role pacienta se stomií. Výtok těchto tělních produktů neovládá, protože stomie nemá svěrač. Na to, aby se pacient se stomií mohl i jen pohybovat po vlastním bytě a nebýt nesnesitelným pro sebe a své nejbližší okolí, pak potřebuje tyto produkty, které zajišťují sběr, neutralizují zápach a přitom umožňují pacientovi se pohybovat. K zajištění právě jmenovaného slouží různé pomůcky, které mohou být dražší nebo levnější. Vzniká tu dojem, že když pacient dostane pomůcku dražší, tak u toho má jakýsi blíže nedefinovaný „plezír“, který s levnější pomůckou nemá. To je mylná úvaha, protože tyto pomůcky se umisťují na kůži, proto musejí dokonale bránit doteku oněch tělních produktů s kůží, aby nedošlo k poškození choulostivé kůže, musejí těsnit a současně je musí kůže snášet.

Pro každého pacienta je vhodná právě jedna konkrétní pomůcka. Někomu stačí levnější, někdo potřebuji tu dražší, protože mu ta levnější nesplní účel. Nejlepší nakonec – jeden a ten samý pacient potřebuje pomůcky různé v průběhu času, stadiu onemocnění i vývoje okolí stomie, o kterou pečuje. Summa summarum, to, že se dají zdravotnické prostředky dělit na obyčejné a komfortní, je prostý nesmysl.

Podobně lze tomu rozumět i u zdravotnických prostředků používaných v nemocnicích?

Přesně tak, pro změnu myšlení na téma zdravotnické prostředky a náklady na ně si musíme uvědomit ještě jednu věc. Bude to znít radikálně, ale zjednodušeně řečeno, bez zdravotnických prostředků a technologií jsou zdravotníci v nemocnici zbyteční. Běžně si takovou skutečnost neuvědomujeme, ale k tomu, aby se „děla medicína“, potřebujeme trojí – zdravotníka, lék i prostředek. Pryč je doba, kdy lékař léčil holýma rukama.

Jak tedy probíhá dnešní medicína?

Nejprve potřebujeme zdravotníka – tedy profesionála jednak v oboru medicíny, jednak v oboru ošetřovatelství. Od toho celá medicína začíná. Avšak poté, co lékař pacienta vyslechne a odebere anamnézu, vyšetří jej a domluví se sestrou, co bude dál, nastává další diagnostika anebo léčba. Následuje provádění různých diagnostických a terapeutických intervencí, podání léku pacientovi atd. A to vše většinou za použití zdravotnických prostředků.

Tím myslím, že k medicíně jest potřeba všech tří – zdravotníka, léku i prostředku. Nelze se dívat na kteréhokoli z nich, že je zbytný, anebo že snese nižší nároky na kvalitu. To je přeci nelogické. Nikdo nemůže chtít, aby se lékař na strastiplné cestě za kvalifikací lopotil za otrocké peníze (tolik na margo legitimních lékařských požadavků), ale také asi nemůže chtít někomu tvrdit, že není potřeba nových zdravotnických prostředků, když ty levné, případně starší modely zcela vyhovují. Ale – jak se říká – ďábel je v detailu a přesné proporce toho, co jsme zde uvedli, je téma na podrobnější diskusi.

Medical Tribune    red

Zdroj: Medical Tribune