Kubek: Zárukou je pro mne čestné slovo premiéra

20.01.2011
Moderátor Martin Veselovský
3837 lékařů podalo k poslednímu prosinci roku 2010 v rámci akce Děkujeme, odcházíme, výpověď. Běží dvouměsíční výpovědní lhůta a zároveň vzrůstá nervozita mezi některými politickými stranami. Pro které se otázka, zda se lékaři opravdu seberou a odejdou, stává otázkou zásadní. Zásadní protože se na ní dá ztratit velká část politického kapitálu. Před půl hodinou skončilo první přímé jednání ministra zdravotnictví Leoše Hegera, předsedy lékařského odborového klubu Martina Engela a prezidenta České lékařské komory Milana Kubka. Jeho výsledek uslyšíte právě v následujících 20ti minutách. Dobré odpoledne.
V přenosovém voze Českého rozhlasu před ministerstvem zdravotnictví je Milan Kubek, prezident České lékařské komory. Přeji i vám dobré odpoledne.

Pane prezidente Kubku, na čem jste se dohodli?

Tak já věřím, že ministerstvo opustilo vymýšlení nějakých krizových scénářů, jak zajistit od 1. března lékařskou péči bez lékařů a že se teď naplno soustředí na to, jak zabránit tomu, aby lékaři odešli z těch nemocnic.

Pane Kubku, moc se omlouvám, že vám skáču do řeči. Na čem jste se dohodli?

Dohodli jsme se na tom, že se sejdeme v pondělí v 16 hodin, že ministerstvo zdravotnictví přinese nějaké konkrétní návrhy. Já se přiznám, že jsem trošku zklamán, že ty konkrétní návrhy pan ministr nepředložil již dnes, když si nás na to jednání zval. Protože požadavky nemocničních lékařů jsou jasné, stejně tak Česká lékařská komora vypracovala návrhy, jak získat peníze na splnění těchto oprávněných požadavků lékařů při respektování toho, že pro tuto vládu je politicky obtížné zvyšovat výdaje ze státního rozpočtu. My jsme schopni tedy ty peníze najít uvnitř rezortu zdravotnictví a ty návrhy mají k dispozici všechny koaliční strany, má je k dispozici i ministr zdravotnictví. Pro mě je trošku zklamáním, že nepřišla z jeho strany dnes nějaká výtka.

Přes to všechno jste, pokud dobře počítám, jednali skoro hodinu a půl. Je to tak?

Ano, je tomu tak.

Pardon, pane Kubku, a co jste tam dělali tu hodinu a půl, pokud pan ministr Heger pro vás neměl žádný návrh, znaje vaše požadavky?

Tak není možno přeci prásknout do stolu a říct, že odcházíte, my jsme se snažili přesvědčovat pana ministra o tom, že situace je opravdu vážná a že navzdory tomu, co mu možná říkají někteří jeho blízcí, od 1. března bez dohody s těmi lékaři není možno zajistit ani akutní lékařskou péči.

Vy jste mu na to jednání, pane prezidente Kubku, přinesli řekněme ještě jednou sumu nějakých vašich požadavků a teď se ptám zejména na platové požadavky, protože to je to nejvýraznější, co z požadavků těch odcházejících lékařů je jaksi znát.

Ano, lékaři požadují zvýšení platu za základní pracovní dobu na úroveň 1,5 násobku až trojnásobku průměrné mzdy v České republice. Tedy na relace, které jsou standardní ve vyspělých zemích, nikoliv na stejné platy, jako v těch vyspělých zemích a převedeno do řeči čísel to znamená, zvýšení stávající hodinové mzdy ze 100 až 200 korun na cirka 200 až 400 korun v závislosti na kvalifikaci a délce praxe daného lékaře.

Jenom abych to převedl ještě do úplně jaksi lidské řeči. Vzhledem k tomu, že na konci roku 2010 dosáhla průměrná mzda výše nějakých 23 324 korun, tak požadujete, aby se to celé odehrávalo někde v rozmezí mezi necelými 70ti a řekněme 35ti tisíci.


Ano, považujeme to za standardní odměnu za tak náročnou a kvalifikovanou práci jako je práce lékaře. Protože i ten nejméně kvalifikovaný lékař, je vysoce kvalifikovaným odborníkem, který má šest let vysoké školy a nese odpovědnost.

Toto jste dnes položili znovu na stůl, předpokládám.

My jsme to položili na stůl nebo respektive lékařské odbory to položily na stůl na jaře loňského roku a je šokující, že politická reprezentace nedělala nic, že se ztratila spousta měsíců a oni stále tak jako by doufají v zázrak. Nejprve doufali, že lékaři výpovědi nepodají, doufali, že je nerealizují, že skutečně 1. března do práce přijdou, ale to je chybné očekávání.

Oni nepřijdou.

No, pokud nebudou jejich požadavky splněny, pokud nedostanou nějakou relevantní nabídku, tak prostě nepřijdou.

Tak se pojďme bavit o tom, co je relevantní nabídka, protože vy jste tady teď velice přesně specifikoval, kolik peněz je jeden a půl až tří násobek průměrného platu pro lékaře v České republice. Tato nabídka z vašeho pohledu už, nebo požadavek od minulého jara, leží na stole. Budete v pondělí na tom jednání akceptovat nějakou jinou proti nabídku vyjma této?

Tak já nemám, pane redaktore mandát mluvit za lékařský odborový klub. Komora je v dané chvíli ten, kdo upozorňuje, že situace je kritická. My podporujeme lékaře, ale my nejsme těmi, kteří by v dané chvíli ten protest organizovali. My hledáme cesty.

Pane prezidente, já vím, na druhou stranu v několika zápisech ze zasedání předsednictva České lékařské komory je jasně napsáno, že naprosto a zcela stoprocentně všemi 19ti hlasy předsednictva, kteří byli přítomni, stojíte za touto akcí, že podporujete její názorová, ideologická východiska a jejich požadavky. Tak je myslím relevantní se vás, jako zástupce odborové organizace lékařů ptát, jestli je možný jen tento požadavek. A nebo kdyby, a teď se vrátím k tomu, co říkal ministr zdravotnictví před malou chvílí na tiskové konferenci, a on říkal, nejsme schopni mzdy nějak zázračně v nejbližších měsících ani v tomto roce zvýšit, jsme schopni jen velmi mírných nárůstů platů. A je pro vás mírný nárůst platů akceptovatelný?

Otázka je, co budeme brát za slovo mírný. Každopádně...

Pojďme o tom mluvit.

Je naprosto nerealistické, že po té, co vláda nechala situaci dojít tak daleko a několik měsíců se lékařům vysmívá, že by ti kolegové byli ochotni výpovědi stáhnout aniž by si výrazně a to říkám výrazně, platově polepšili. Ale to bude věcí jednání a já prostě tu cestu k tomu jednání zavřít nechci, protože já jsem si vědom té obrovské míry zodpovědnosti, kterou máme, že prostě se musíme dohodnout a to není situace, kde bychom měli navzájem ukazovat svaly, kdo je jaký pašák, protože tady jde o zdraví.

Pane prezidente, já jsem po vás nechtěl...

Ten problém bagatelizovat. Protože mě trošku, promiňte, ještě dokončím větu, ten přístup pana ministra Hegera trošku připomíná toho chlapa, jak skočil z toho mrakodrapu a ještě v pátém patře ho slyšeli volat, zatím je to dobrý. Ale ono to dobrý není, protože ta zem se nezadržitelně blíží.

Pane prezidente, pojďme od bonmotu zpátky k tomu jednání jehož první kolo jste dnes absolvovali. Znovu opakuji, že je myslím velmi legitimní otázka se zeptat, jestli ve chvíli, kdy je na stole požadavek lékařů, jeden a půl až třínásobek platu a vy říkáte, že cítíte tu velkou tíhu toho, že je nutno se nějak dohodnout, tak rozumím tomu správně, že je možno nějakým způsobem z tohoto požadavku couvnout?

Tak asi připadá v úvahu bavit se o postupném naplňování těch různých požadavků s tím, že podstatná část musí přijít hned. Ale konkrétní čísla bych nerad říkal, protože k tomu skutečně nemám mandát.

Tomu úplně rozumím. A hned znamená v březnové výplatě.

Ano, aby byli lékaři ujištěni o tom, že skutečně prostě od toho 1. března se jim ty platy navýší.

A to postupné zvyšování by třeba stačilo do konce volebního období této vlády?

Nikdo nemůže predikovat, jak dlouho vydrží která vláda.

Já jsem říkal, do konce období, tedy standardního.

Rozumím. Na to nejsem skutečně v dané chvíli schopen odpovědět. Nějaká náběhová křivka jistě je možná, ale já se přiznám, že dnes s takovým konkrétním návrhem ve zdravotnictví a nemůžete chtít, abychom ten návrh, nebo naše meze, za které je třeba lékaři ochotni jít, abychom takto odkrývali před jednáním s ministrem a já k nim skutečně nemám mandát.

To já naprosto chápu. Já po vás nechci, abyste tady odkryl taktiku vyjednávací. Na druhou stranu, když se mluví o mírném nárůstu a mluvil o tom právě před několika desítkami minut ministr zdravotnictví, říkal, jsme schopni jen velmi mírných nárůstů platů, tak byť se tady nebavíme o konkrétních číslech, to by nestačilo?

Tak jestli má pan ministr představu nějakých tří, pěti procent, tak prostě to je naprosto irelevantní nabídka. O nějakých mírných nárůstech v řádu 10, 20 procent se mohlo hovořit před půl rokem. Ale kvůli tomu ti lidé, 4000 lidí neriskují svoji existenci. Ale já bych chtěl říct, že přesto je zde jeden posun. Ta akce Děkujeme, odcházíme, přinesla už první konkrétní výsledek a to je nějaký soubor protikorupčních opatření ministerstva zdravotnictví a je jistěže jisté, že pan ministr s tím mohl přijít před půl rokem, ale je to pořád lepší než nikdy a je to první krok. Akorát já jsem jasně řekl, že ta korupce dosahuje až do takových nejvyšších pater a že je třeba důsledně prověřit, za co se nakupovaly přístroje do nemocnic, za co se utrácely evropské peníze a ty nejvlivnější rozvojové programy, protože tu korupci, ten problém korupce, která ve zdravotnictví je skutečně všudy přítomná, v žádném případě není možno redukovat pouze na vztah lékař - farmaceutická firma, který se Česká lékařská komora snaží kultivovat již minimálně dva roky.

Ještě jednou přesto se vrátím k tomu úvodnímu tématu, vy jste jasně řekl, že ohledně nějakých deseti nebo dvaceti procentních nárůstech platů se dalo mluvit před rokem, těžko teď, když mluvíte o podstatném nárůstu. Znamená to více než 20 procent?

Z mého pohledu ano. Ale je to čistě můj soukromý názor.

Ale vy jste prezident komory, pane Kubku.

Já rozumím, takže je to kvalifikovaný názor, myslím, ale pořád můj názor, opřený o to, že na účtech zdravotních pojišťoven je v současnosti 14 miliard korun, na účtech základních, to nejsou žádné rezervy, rezervní fondy jsou naplněny. Těchto 14 miliard korun, nebo podstatnou část je možno mobilizovat ihned na zvýšení úhrad zdravotnickým zařízením a mě mrzí, že pan ministr, když věděl, jaká je situace v nemocnicích, že vydal úhradovou vyhlášku, která právě těm nemocnicím ty příjmy snižuje. Přičemž nechává úplně bez jakýchkoliv regulací ty extrémně rostoucí náklady v takových těch super specializovaných centrech. Přičemž třeba VZP udává, že u onkologických léků mezi lety 2007 až 2009 má nárůsty u některých diagnóz více jak 200 procent, přičemž v dané chvíli neexistují žádná relevantní čísla o tom, jak se to projevilo v procentu vyléčených, o kolik se prodloužila délka jejich života, o kolik se zvýšila kvalita jejich života. Já být ministrem zdravotnictví, tak bych chtěl tyto údaje, abych mohl posoudit, jestli ty peníze byly vynaloženy efektivně nebo nikoliv.

Už minulý týden, pane Kubku, po tom seminář v Senátu parlamentu České republiky, který se týkal právě zdravotnictví, říkal ministr zdravotnictví Leoš Heger, že bude jednat s premiérem Petrem Nečasem, to jednání proběhne s největší pravděpodobností zítra a také říkal, že s ním bude jednat o zárukách pro české lékaře. Jak byste si vy ty záruky představoval?

To je skutečně věcí vlády. Já jsem jednal s panem premiérem rovněž, předal jsem mu ten návrh našich úsporných opatření, týkajících se zejména léků.

Počkejte pane prezidente, já se vás neptám, na nějakou extrémní složitost. Já se vás ptám, jak byste si představoval záruku od předsedy vlády. To je hlava vlády, vy podstatě tlačíte jako lékaři, teď to neberte preorativně, na vládu. Jak byste si představili záruku. Stačí, když to premiér řekne? Nebo má udělat něco jiného?

Já nemám představu, jaké možnosti v této věci premiér má. Každopádně politická situace se mění každým okamžikem, takže to je asi záležitost pana premiéra. každopádně já panu premiérovi věřím a to jednání s ním jsem vnímal velmi pozitivně, protože on skutečně pochopil, že bez lékařů zdravotní péče zajistit nelze a že se musíme soustředit na to, jak zabránit tomu, aby lékaři odešli a nikoliv vymýšlet nějaké nesmyslné scénáře.

Tak jaká záruka by to měla být, abyste byl vy, jako prezident České lékařské komory, spokojen?

Tak já se přiznám, že u lidí, kteří mě ještě nikdy nezklamali, věřím na čestné slovo.

Tedy čestné slovo Petra Nečase?

Pan premiér mi zatím ještě nikdy nezklamal. Ale říkám, to je názor čistě můj. Důležité je, co bude vnímat ty 4000 lidí, kteří riskují svoji vlastní existenci tím, že podali výpověď, na co přistoupí ty další tisíce lékařů, kteří je podpořili tím, že odmítají sloužit přesčasovou práci nad zákonný limit 150ti hodin ročně.

Pojďme tedy mluvit o těch čtyřech nebo necelých čtyřech tisícovkách lékařů, kteří jsou teď ve výpovědní lhůtě. Představme si, že vzhledem k tomu, co říkala předseda lékařského odborového klubu před malou chvílí na tiskové konferenci, pan Martin Engel, říkal, ten limit není do konce února, teď ho volně cituji, ten limit je někde do přelomu ledna a února. Rozumím tomu správně, že už na přelomu ledna a února budou ty 4000 lékařů vědět, jestli od 1. března budou nebo nebudou pracovat?

Tak pan předseda Engel takto hovořil v souvislosti s tím, že 1. února je porada předsedů regionálních lékařských odborových klubů. Jistě je třeba se připravit na to, co bude 1. března dopředu v těch nemocnicích. Nejde to ze dne na den takto zdevastovat provoz jejich. Ale na druhé straně, já bych neztrácel naději a já si myslím, že šance bude požadavkům lékařů vyhovět a ty výpovědi zastavit do posledního dne. Ale čím dřív se tak stane, tím bude lépe a tím budou dříve pacienti ušetřeni té obrovské nejistotě, za kterou já se jim omlouvám a věřte mi, že kdyby existovala cesta, jak přesvědčit vládu, že skutečně je potřeba udělat reformu zdravotnictví a ne tu Julinkovu reformu, spočívající v privatizaci...

Pardon pane prezidente, nevracejme se...

tak by lékaři k zoufalému kroku nepřistupovali.

Pojďme se tedy bavit o tom, co se stane, když v pondělí na stole od ministra zdravotnictví Leoše Hegera nebude to, co by minimálně lékařské odboráře uspokojilo. Znamená to, že potom bude třeba na německém trhu, aby absorboval téměř 3900 českých lékařů?

Tak já se budu snažit o to, aby lékaři, absolventi Karlovy Univerzity léčili pacienty v Kolíně nad Labem nikoliv v Kolíně nad Rýnem. Víte, já nemám vůbec žádný strach o to, že by se naši lékaři neuplatnili. V Německu chybí 4000 lékařů, po té co skončí určitá výjimka z evropské směrnice, která umožňuje pracovat více se souhlasem dobrovolným než v průměru osm hodin přesčasů týdně, tak ta potřeba v Německu bude 10 000. Ale já nechci vyhnat české lékaře do zahraničí. Oni odchází a mě to velmi trápí. Oni nechtějí, ti, kteří v současnosti jsou účastníky té akce Děkujeme, odcházíme, tak většina z nich prostě nechce nikam odejít. Oni prostě jenom odmítají pracovat za těch stávajících podmínek, které v nemocnici mají. Pokud se ty podmínky zlepší, tak oni budou rádi léčit pacienty.

Oni jsou teď v návaznosti na akci Děkujeme, odcházíme ve výpovědní lhůtě. Tak se ptám, co budou dělat ti, kteří tu výpověď podají a opravdu z toho zaměstnaneckého poměru odejdou?

Tak máte pravdu, že ta akce Děkujeme, odcházíme je taková obrovská hráz naděje, ke které se ti lékaři upínají.

Pardon, to jsem neříkal.

Pokud, já to tak vnímám to, co jste říkal. Promiňte. Minimálně já tedy vnímám tu akci jako tu obrovskou hráz naděje.

Co budou dělat ty čtyři tisícovky lékařů, když dají výpověď a odejdou, co budou dělat?

Tak pokud prostě ta akce skončí krachem, tak několik set lékařů bude emigrovat ve velice krátké době a bude to obrovská vlna exodu, které české zdravotnictví ještě nezažilo.

Zbývají další tři tisícovky?

Další kolegové se budou snažit otevřít si soukromé praxe

Dovolíte, já vám k tomu ocituji stanovisko Jaromíra Gajdáčka, prezidenta svazu zdravotních pojišťoven, který říká, my v podstatě máme doporučení z ministerstva zdravotnictví v současné době, aby se nevydávaly ambulantním, novým ambulantním ordinacím nové smlouvy, až na výjimečné případy.

Tak to je součástí toho nátlaku na lékaře.

Vy tomu nevěříte?

Já nevěřím tomu, že je možno zajistit lékařskou péči bez lékařů. Takže tohle je prostě součástí toho nátlaku, který na lékaře je. Ale když se ptáte konkrétně, tak řada lékařů najde uplatnění v soukromém sektoru ať už si sami otevřou ordinace nebo je ti stávající soukromníci zaměstnají.

Pardon, kdo s těmi novými soukromníky uzavře smlouvu? Která zdravotní pojišťovna, když šéf jejich svazu říká, že to neudělají.

On to, pane redaktore, on to musí říkat, protože prostě podléhá ministerstvu zdravotnictví a má nějaké zadání v dané chvíli. Ale ta realita potom, věřte mi, ta realita bude jiná. Část lékařů zaměstnají stávající soukromí lékaři, no a bohužel část lékařů by volila cestu, že se budou v mnohém snáze živit jinak, třeba jako politici.

To jsem úplně dobře nerozuměl.

Že se budou živit jako politici.

Že několik set lékařů odejde a budou z nich politici?

No třeba. Vždyť je docela zvláštní, že mezi 200 poslanci máme 20 lékařů, členů České lékařské komory.

První komora parlamentu není úplně nafukovací.

Ne, to je pravda, ale perspektiva pro někoho to je a zaměstnání je to atraktivní.

Dobře, pane prezidente Kubku, o co v tuto chvíli jde? Ptám se na to, jestli jde primárně o peníze, jestli jde primárně o něco jiného jako je například opravdu komplexní reforma zdravotnictví a nebo v tuto chvíli, kdy už běží výpovědní lhůta, kdy je 39 dní do jejího ukončení, tak jestli jde už jen o to, aby si všechny ty zúčastněné strany zachovaly svoji tvář?

Tak tady je třeba se vrátit k těm základním důvodům, které tu akci odstartovali a které byly deklarovány hned na začátku. To znamená, české zdravotnictví je podfinancováno, největším dlužníkem je stát, nemocnice jsou personálně zdevastovány, ti zbylí lékaři jsou přetěžováni, je porušován zákoník práce, lékaři mají nízké mzdy, je zdestruovaný systém speciálního vzdělávání lékařů, je totální chaos

Pane prezidente,

To jsou ty základní body.

To je na stránkách té výzvy. To jsem úplně nechtěl slyšet. Jde opravdu ještě pořád, daleko za polovinu té výpovědní lhůty, principiálně o tyto věci, které jste citoval nebo o to, aby si všichni zachovali tvář a nějak z toho vybruslili?

Tak ta akce Děkujeme, odcházíme je nejsilnější pro reformní hnutí, které v českém zdravotnictví kdy bylo, protože se opírá o autentickou nespokojenost. Reforma je změna a změnu přeci chtějí ti, kteří jsou nespokojení. Změnu vám nebude podporovat menegment nemocnic, nebudou ji podporovat farmaceutické firmy ani zdravotní pojišťovny.

Rozumím.

Prostě to je autentické hnutí nespokojených lidí, ale v dané chvíli by bylo falešné zastírat to, že bez nějakého zvýšení platů a podle mého názoru podstatného zvýšení platů, prostě ti lidé v těch nemocnicích nezůstanou.


Takových bylo dnešních 20 minut Radiožurnálu. Milan Kubek, prezident České lékařské komory byl hostem těchto 20ti minut.

Zdroj: Radiožurnál