Kubek: Je to promarněná šance

Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
Na Frekvenci 1 právě teď začíná Press klub a naším dnešním hostem je prezident Lékařské komory, doktor Milan Kubek.......zaslechl jsem nějaké stesky v médiích, když byla teď ta poslední stávka před pár dny, že se toho lékaři neúčastnili, se nelíbilo odborářům. Přitom lékaři tak dobře umí stávkovat, čím se to stalo, že lékařům se ta stávka vyhla?

Tak to je spíš otázka na Lékařské odbory, protože komora žádné stávky neorganizuje.

To určitě, no ale občas jste lékař, tak se ptám, jestli třeba vás nenapadlo taky si zastávkovat a podpořit řidiče metra?

Víte, mně se nelíbí ani ten paušální nesouhlas naprosto se vším, který razí opozice. Ale zároveň se mi nelíbí ani ta snaha, převálcovat jakékoliv jiné názory, co dělá vládní koalice. Výsledek prostě nemůže být dobrý, my jsme se snažili prosadit některé pozměňovací návrhy k těm zákonům, ale bohužel právě ČSSD o ně neměla zájem a preferuje spíše celkové odmítání. No a koalice s námi, s výjimkou Věcí veřejných, prakticky nejedná. A Věci veřejné nemají žádnou velkou sílu něco prosadit.

Dobře, a vy přece jenom jste prezidentem Lékařské komory, zastupujete jakousi partu lidí, když to řekneme hovorově. A když ta stávka před pár dny byla, tak co vám tak šlo hlavou u toho, protože přece jen máte vliv přinejmenším na ty lékaře uvnitř komory?

Tak co mi šlo hlavou, šlo mi hlavou to, že ti lidé, kteří stávkovali, vědí proč. Já jsem ten protest akceptoval, mě akorát mrzelo, že jsem si zařídil na to, že stávka bude v pondělí a pak pan ministr Kalousek vymyslel nějaký fígl, jak podvést odbory, stávka byla ve čtvrtek, takže ty škody byly o to větší. Takže myslím si, že za znásobení toho chaosu můžeme poděkovat především panu ministru Kalouskovi, který je velký lišák.

Lišák a podle vás, ono se to teď často tedy, lidé a vůbec novináři, široká veřejnost, přou o tom, jestli stávka byla úspěšná z pohledu odborářů, anebo nebyla. Tak jak vy to vidíte?

Tak já si to netroufám posuzovat, ale z čistě mého, můj soukromý názor, myslím si, že ta stávka ukázala, že přeci jenom aspoň část občanů si nenechá takzvaně kálet na hlavu a jsou ochotni jaksi se postavit zvůli politiků. Na druhou stranu, prostě vláda má poměrně pohodlnou většinu v Poslanecké sněmovně a ta soudržnost, ta moc a snaha udržet si ekonomický vliv, prostě ta koryta je budou držet pohromadě. A oni se budou držet u moci, co to půjde. A taková to stávka pochopitelně s tou vládou otřást nemůže.

Pane doktore, vládou prošla první část zdravotní reformy, co to s vámi dělá? Jste rozčarovaný?

Rozčarovaný, já to vnímám jako do jisté míry promarněnou šanci, protože ty změny, týkající se stanovení cen a úhrad léků, ta léková politika, to skutečně neuspoří ty potřebné peníze.

Jak to?

Protože je to napsáno špatně, především bez diskuse s odborníky, to je stejný model, který razila Topolánkova vláda v roce 2007, kdy přílepkem do tehdejšího zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů vlastně rozvrátila to stanovování cen a úhrad léků. A podle těch nejstřízlivějších odhadů nás to stálo minimálně 10 miliard korun. Tak dnes stejně vlastně bez diskuse, mimo jakákoliv pravidla legislativního procesu, prostě pan ministr nejdřív připravil technickou novelu, všechny připomínky odmítl s tím, že nejsou technického rázu. Pak ovšem do vlády šlo něco úplně jiného. Nakonec do Poslanecké sněmovny šel zase jiný text, než co schválila vláda. A vrchol všemu dodalo ministerstvo, když začalo připravovat vlastní pozměňovací návrh ke svému návrhu, aby to dorazilo tím, že začalo připravovat pozměňovací návrhy k tomu svému pozměňovacímu návrhu. Výsledkem je prostě takový chaos a takový guláš, že i když třeba v té lékové oblasti jsou návrhy, které jsou dobré, například změna stanovení maximálních cen léků, kdy už se nebudou počítat z průměru 8 náhodně vybraných států Evropské unie, ale z průměru 3 států, kde jsou ty ceny nejlevnější. To je jistě změna k lepšímu, ale na druhou stranu vyřazení takzvaných podpůrných léků nebo léků do 50 korun z úhrad, je uděláno velmi nepromyšleně. A myšlenka těch takzvaných elektronických aukcí, ta je napsána dokonce tak, že velmi nahrává korupci.

Jak to?

Protože ta elektronická aukce v podstatě je způsob, jak některý výrobce získá na 18 měsíců monopol na úhradu určitého léku z veřejného zdravotního pojištění s tím, že on je povinen zajistit pokrytí minimálně 50% trhu. A všechny ostatní léky budou mít tu úhradu pouze na úrovni 75% toho minima. Bude-li nejlevnější, pak je všechno v pořádku.

Jak to?

Samozřejmě, s jedinou tou výjimkou, že on je povinen zajistit pouze 50% trhu, a tím by automaticky téměř polovinu všech pacientů odsuzujete zbytečně k tomu, si doplácet. Ale ta korupce je v něčem jiném. Ta korupce bude v tom, že nejsou žádná pravidla pro vyhlašování těch aukcí. Tedy zdravotní pojišťovna může podat návrh na aukci některého druhu léku, Ministerstvo zdravotnictví to posoudí a může souhlasit či nemusí souhlasit, nejsou žádná pravidla stanovena. A Státní ústav pro kontrolu léčiv, na základě doporučení ministerstva, tu aukci může či nemusí vyhlásit. Těžko si představit lepší prostředí pro korupci, než když budou úředníci takto 3 institucí postupně rozhodovat bez jasně daných pravidel a výsledkem může být na jedné straně monopol pro jednu farmaceutickou firmu. A na druhé straně výrazné krácení zisku těch ostatních. Prostě v tom máte protikorupční prostředí jako vyšité.

Pane doktore Kubku, jak jste to myslel s tím, jak jste před chvílí zmiňoval, pakliže jsem vám dobře rozuměl. Tím, že pokryje 50% trhu, ten vítěz toho tendru, té dražby internetové, jak je tím dáno, že jsou odsouzeni k doplatku?

Protože on musí pokrýt pouze 50% spotřeby...

A víc nesmí?

On může, může i víc, ale nemusí víc pokrýt.

Počkejte, to je samozřejmě v zájmu té firmy, aby pokryla celý ten trh pokud možno, ne?

Pokud možno, pokud toho bude schopna. Není vyřešena otázka například, pokud bude výpadek ve výrobě a podobně. A všechny ty ostatní firmy dostanou úhradu nikoliv na úrovni té nejnižší. Víte, já bych tomu rozuměl, kdyby prostě se soutěžilo, kdo dá nejnižší nabídku, tak ta nabídka platí a ty ostatní se buď přizpůsobí, pak je ten jejich lék také plně hrazený. Nebo když nedokážou s cenou tak dolů, tak prostě bude zatížen doplatky, ale ty ostatní by měli jít s cenou ještě o 25% níž, než je ta nejnižší nabídka v té dražbě. A protože toho patrně nebudou schopni, protože každý se bude snažit tu cenu nějakým způsobem stlačit, takže dalších 25% sundat asi nedokážou. A proto si na ty jejich léky budou pacienti muset doplácet.

Takže je to v praxi tak, že lékař mi napíše můj oblíbený Stilnox, farmaceutická firma pokryje pouze 50% trhu, to znamená, já ho nedostanu v lékárně, řeknou, že ho nemáme, ale máme jiný lék se stejnou účinnou látkou takzvaně, a vy si ho musíte celý koupit, tak to je?

No vy si na něj budete muset doplácet ten rozdíl. Ale ministerstvo chystá ještě další věci, ono chystá takzvanou generickou preskripci, to znamená, že bychom už jako lékaři nepředepisovali konkrétní léky, ale pouze ty účinné látky a rozhodovali by lékárníci o tom, jaký lék vám vydají.

A v tom prý není žádný rozdíl, pane doktore Kubku?

No, v tom rozdíl pochopitelně je. Protože jednak ne všechny léky, které obsahují stejnou tu základní účinnou látku jsou stejné, protože se liší nejrůznějšími pomocnými látkami. Čím více střídáte léky, tím máte větší riziko alergií. Dále, aby byl lék označen za shodný, tak podle pravidel musí ta bioekvivalence, tedy dostupnost dané účinné látky se pohybovat mezi 80 a 125 % toho referenčního přípravku, toho originálu. To znamená, jednou si můžete z lékárny odnášet 80procentní lék, podruhé 125procentní lék, aniž to budete vědět. A pak jsou ty další důsledky, pokud se střídají pacientům léky, tak je prokázáno, že část občanů nebo pacientů reaguje tím, že přestane brát cokoliv, jiní šplhouni reagují tím, že si berou radši všechno, to znamená, užívají stejnou účinnou látku někdy pod 2 nebo 3 firemními názvy.

Od toho máme lékaře.

Samozřejmě, ale lékař nebude vědět, co v lékárně dostáváte přeci. To je ten vtip. Dnes je to tak, že lékař předepíše vám konkrétní lék a s vaším souhlasem vám lékárník může vydat lék jiný, se stejnou účinnou látkou. Tomu se říká generická substituce. V některých zemích jako v Rakousku je i toto zakázáno. Ale předepisovat pouze ty účinné látky, to je takový velice zvláštní experiment, jinak, podle mých informací, tento systém je povinný pouze v Estonsku.

Tak pojďme to tedy nějak shrnout. Vy říkáte, že to co prošlo, Sněmovnou, ten zákon nebo ta první část té zdravotnické reformy, tak že to je špatně a že to vlastně v konečném důsledku peníze neušetří českému zdravotnictví, je to tak?

Vytáhne to spolehlivě peníze z kapes občanů, cílem je zalátat tu díru, kterou způsobil stát tím, že zvednul DPH, protože díky tomu stát vysaje ze zdravotnictví příští rok 4 miliardy korun. Pan ministr Heger nedokázal vyjednat pro zdravotnictví žádnou výjimku a nedokázal ani předložit vládě návrh na zvýšení plateb za ty takzvané státní pojištěnce. Vysvětlím, to jsou děti, důchodci, nezaměstnaní. Tedy lidé, kteří nemají vlastní příjmy, je to 60% populace. A ti lidé, ne vlastní vinou, čerpají 80% zdravotní péče. Ti senioři jsou prostě nemocní. Ale ten příspěvek státu tvoří pouhých 723 korun měsíčně, takže za těchto 60% občanů mají pojišťovny příjem pouhých 24% toho celkového, z toho celkového svého příjmu. A to je základní problém. A teď vlastně stát vysaje další 4 miliardy a odmítá je do zdravotnictví vrátit. A hledají se cesty, jak ty 4 miliardy zaplatí lidé.

Pane prezidente Kubku, vy jste říkal, že tu reformu netvořili odborníci. Přece sám ministr zdravotnictví je lékař, navíc zkušený manažer, co se týče toho jeho oboru zdravotnictví. Když slyším v televizních nebo rozhlasových debatách hovořit pana Šnajdra, tak hovoří taky velmi zasvěceně. Je přinejmenším vidět, že ten člověk o tom něco ví. Jak je možné, že můžete říct, že to nedělali žádní odborníci? To přece nemůže být tak, že to je střeleno od zeleného stolu?

Tak ta léková oblast, nevím, vypadá tak trošku jako dělaná na zakázku farmaceutickými firmami a velkodistributory léků.

To je něco jiného.

Ti z toho skutečně mohou mít prospěch, ale nebudou z toho mít prospěch rozhodně pacienti, zaplatí víc...

Pojmenovat, pane prezidente, dělali to diletanti nebo to dělali odborníci na zakázku pro někoho. To je přece pro nás pacienty velmi důležité?

Já si myslím, že to dělali diletanti na zakázku ...

Takže pana ministra třeba nepovažujete za odborníka, ani trošku?

Tak já si myslím, že v té lékové problematice je asi takový odborník jako já. Každopádně víc věřím třeba našemu farmakoekonomovi, panu inženýru Gráfovi, který se problematikou stanovování cen a úhrad léků zabývá déle než 30 let.

Pane Kubku, co teď máme očekávat dál my občané, pakliže tedy přijmeme, že ta první část zdravotní reformy nějak projde, tak jaké budou následovat kroky, tam už to bude lepší, blýská se na lepší časy?

Tak to asi není otázka na mě, protože Ministerstvo zdravotnictví...

Počkejte, tak vy to sledujete určitě.

Sleduji, ale naše doporučení Ministerstvo zdravotnictví příliš nedá. Takže těžko říci, ten zákon o veřejném zdravotním pojištění, který prošel Sněmovnou a který bezpochyby schválí Senát, aby ho bezpochyby Sněmovna zase schválila, takže to budou takové tanečky politické, ale všichni víme, jak to dopadne. Ten umožňuje rozdělit zdravotní péči na standardní a nadstandardní. To může jistě modernizovat české zdravotnictví. Na druhé straně z toho může být pouze nástroj na vytahování peněz z kapes pacientů. Mě mrzí to, že zákon neobsahuje žádný mechanismus, jak ty standardy budou tvořeny. A je to všechno ponecháno v podstatě teďko na libovůli Ministerstva zdravotnictví, které může postupovat tím stylem, že prostě úředníci na ministerstvu něco vyškrtají ze zdravotního pojištění. Může postupovat po nějaké dohodě s odborníky, já skutečně nevím. My jsme navrhovali zřízení určitého dohodovacího řízení, navrhovali jsme dokonce, že jako komora vezmeme garanci nad dohadováním. Chtěli jsme posadit k jednomu stolu odborné lékařské společnosti, lékařské fakulty, zástupce zdravotnických zařízení, na druhé straně pojišťovny, které mají ta ekonomická data. A chtěli jsme ten proces otevřít pacientům, jejich zástupcům, aby byl pro veřejnost důvěryhodný a transparentní. Výsledkem mělo být doporučení, jaké výkony nemusí být hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, případně za určitých podmínek nemusí být hrazeny. A toto doporučení jsme chtěli dávat ministru zdravotnictví s tím, že on by posoudil a pak by mohl na základě zmocnění v zákoně jedenkrát ročně toto upravovat vyhláškou. Bohužel, Ministerstvo zdravotnictví nemá o spolupráci s Českou lékařskou komorou zájem, takže nám teďka nezbývá nic jiného, než sledovat, co se bude dít.

Bude stávka, nebo jak to budete řešit tedy?

Tak já si nemyslím, že by kvůli tomuto stávkovali lékaři, pokud lékaři budou stávkovat, tak budou stávkovat proto, že vláda neudělala nic pro to, aby byl splněn závazek, který stát podepsal, to znamená, že příští rok zvedne platy lékařů o 10%, takže zvedne platy dalších zdravotníků. Je třeba zajistit zvýšení úhrad zdravotnickým zařízením na příští rok, aby na toto měly peníze. A jak jsem říkal, ministerstvo pro to nedělá nic, naopak pan ministr nechal zdravotnictví ukrást panem Kalouskem 4 miliardy korun do státního rozpočtu.

No a jak to tedy bude mít vliv, ta zdravotní reforma na vás lékaře? Nebo zvenku by to mohlo vypadat, že vám jako doktorovi to může být jedno, jestli existuje nějaká standardní a nadstandardní péče, protože přijde pacient, tedy zákazník, vás lékařů. Buďto si připlatí nebo nepřiplatí, takže vás to, lékaře, nechává v klidu? Anebo jste nějakým způsobem ekonomicky, podotýkám, vtaženi do hry?

Tak ekonomicky vtaženi do hry nejsme, říkám, neexistují vůbec žádná pravidla.

Možná, abych to upřesnil. Když si já v nemocnici zvolím nějaký nadstandardní úkon, tak vydělá víc peněz ten lékař, který mi ho bude provádět?

Žádná taková pravidla neexistují, tak daleko ta věc není.

Tak čím se to bude řídit?

Kolik vydělá lékař, ten zaměstnanec té nemocnice? No vydělá nemocnice, bude to její příjem, pochopitelně ten příjem je zase provázen na druhé straně nějakými náklady, to znamená, pokud si připlatíte na lepší endoprotézu, tak ta nemocnice ji nejdřív musí koupit.

Počkejte, to my samozřejmě nezpochybňujeme, to je nám jasné, že to má náklady a že lékaři si vydělají po zásluze. Ale mě by spíš zajímalo, jak to tedy funguje v tom, že když přijdu já, teď plácnu, do nemocnice na Homolce a řeknu, já nechci tuto endoprotézu, já chci tu lepší, tady s nějakou, nevím čím je lepší nebo jak to chodí, tak kdo určí a jakým klíčem, o kolik budu platit víc a jestli je v tom nějak ekonomicky i ten lékař vtažen? Jde mi o to, aby potom lékař každému druhému pacientovi nevnucoval tu endoprotézu lepší, protože víc vydělá?

Tak na to trošku ten zákon pamatuje, tam je jasně řečeno, že musí být nabídnuta ta alternativa s úhradou ze zdravotního pojištění a vy musíte s tou nadstandardní péčí souhlasit. Pochopitelně, jestli vás přesvědčí ten lékař o tom, že pro vás je lepší ta nadstandardní péče, tak stejně finálně to rozhodnutí bude na vás. Jistě, je zde určitá informační nerovnováha, ale ta je ve společnosti v čemkoliv. Když prostě kupuji cokoliv, tak vždycky se prostě musím rozhodovat mezi tím, kdy mi někdo něco doporučuje a tím, jestli si to skutečně chci dovolit.

Zpravidla ale málo co je tak citlivé jako naše zdraví.

Určitě, proto by to mělo mít co nejpřesnější pravidla. A mě mrzí, že tady žádná pravidla nejsou.

A jak je to, pane prezidente Lékařské komory, ošetřeno v takových u těch neodkladných výkonů, když takový pacient přijede třeba v bezvědomí, vy mu musíte udělat nějaké prostě zásah, operaci nebo bůhví co všechno. Nebo nějakou tu angioplastiku nebo co všechno existuje, tak tam jsou také rozdíly kvalitativní, co vy mu tedy strčíte do toho těla, aniž byste se ho zeptali? To nejlevnější?

Určitě to, co zaplatí zdravotní pojišťovna. Těžko můžeme takto někomu proti jeho vůli vnutit něco, za co by potom následně měl doplácet. Ale my jsme předpokládali jako Lékařské komora, že do toho nadstandardu jaksi budou zařazeny ty věci, u kterých o tom není pochyb. To znamená, některé indikace lázeňské péče, my jsme dokonce připravili nový indikační seznam lázeňské péče, protože ten starý je z roku 97 a medicína se rozhodně někam posunula. A my třeba chceme, aby lázně se spíš zaměřily na takové ty subakutní stavy, na takovou tu časnou rehabilitaci po infarktu, ale ne za půl roku. Po operaci ortopedické, ale zase ne za rok. A pokud si někdo přeje popíjet minerálku na kolonádě, tak prostě nechť si jí popíjí, ale nechť si jí popíjí za své. Stejně tak jsme dali stanovisko k úhradě takzvaných robotických operací, kdy třeba u těch nejčastějších, co jsou operace prostaty, opravdu není prokázána žádná medicínská nadhodnota té robotické operace, která stojí 140 tisíc vůči klasické operaci, která stojí přibližně 30 tisíc. Takže zase komora říká, ano, prostě pokud si někdo přeje operaci robotem, nechť pojišťovna ovšem hradí pouze cenu té operace klasické a zbytek ať si doplatí. Ale to nejsme u péče neodkladné, život zachraňující, tam si to těžko dovedu představit.

A zase jeden detail, pane doktore Kubku, je to tak, že vy říkáte, že ta robotická operace nemá žádnou přidanou hodnotu z hlediska toho lékařského výkonu. Není přinejmenším ten robot přesnější než lidské oko a ruka?

No, ukazuje se, že není. Ty výsledky těch robotických operací jsou skoro tak dobré jako výsledky zkušených chirurgů. Jediné, kde je malý rozdíl je v menším krvácení a v nižší spotřebě tedy krevních derivátů, to je jediné, jinak se nic jiného neprokázalo a ten cenový rozdíl je extrémní.

Takže vy říkáte zkušený chirurg, jste poznamenal, to znamená, pokud já přijdu do nemocnice a budu vidět, že tam stojí začátečník, tak řeknu, že chci raději robota?

Ne, on by tam ten začátečník stát neměl, proto Lékařská komora je v poměrně v ostrém sporu s ministrem zdravotnictví, který chce vydat vyhlášku, která by velice snížila požadavky na personální vybavení zdravotnických zařízení. A my v žádném případě ten Hegerův experiment, nemocnice bez lékařů, prostě nepodpoříme. Je to určitá nadsázka, jistě, nějací lékaři by tam byli. Ale my považujeme za návrat do 19. století představu, že se budou vytvářet nějaké spojené lůžkové fondy, to znamená, všechny interní obory budou mít jeden spojený lůžkový fond. Všechny chirurgické obory, operační, jeden spojený lůžkový fond. A jednou tam bude sloužit urolog, jednou ortoped, jednou neurochirurg, prostě to je úplný nesmysl a komora s tím nesouhlasí. Bohužel zdá se, že ministerstvo tuto vyhlášku vydá na sílu a bude nám nasazovat psí hlavu, že chceme ekonomicky zlikvidovat české zdravotnictví jenom pro, abychom si zachovali svá pracovní místa. Ale nám jde skutečně o bezpečnost pacientů.

Ještě jedna věc k těm robotickým operacím, to mně nedá spát. Je to vlastně ten robot, který operuje, ať už prostatu nebo cokoliv v tom lidském těle, je to tedy, pane prezidente, krok dopředu nebo není?

Tak určitě to krok dopředu je, je třeba si uvědomit, proč ty operace byly vyvíjeny, byly vyvíjeny proto, aby lékař mohl provádět operaci na dálku, to znamená, primárně to bylo pro vojáky na atomových ponorkách. Dále je to pro velice odlehlé oblasti, pro různé mise, pro různé polární stanice a podobně. Ale není to proč české zdravotníky.

A jak to vypadá v praxi?

No v praxi to vypadá tak, že operuje robot a řídí ho lékař, který není v té místnosti. A je jedno, jestli ho řídí přes půl zeměkoule, anebo jestli ho řídí z vedlejší místnosti.

A kdo tam s tím pacientem je? Nějaký anesteziolog třeba nebo?

Anesteziolog samozřejmě.

A kontroluje to někdo, jestli to ten robot dělá správně?

No to kontroluje ten lékař, ten lékař to přece vidí na těch obrazovkách, já tedy nejsem chirurg, jo, nezacházejme do detailů, prosím, ale ten lékař to kontroluje na té obrazovce, protože ten robot neoperuje sám. Ten robot v podstatě vykonává to, ty povely, co mu dává ten lékař, co tu operaci vede.

Takže to není tak, že bych si dal vyoperovat slepé střevo, za půl hodiny přijdu, to tak není?

Ne ne, ale je to roboticky asistovaná operace, to znamená, ten robot je takovou tou rukou toho chirurga, ale ty oči a mozek, to je stále ten chirurg.

Viděl jste to někdy živě to zařízení? Je to velké, nebo jak to vypadá?

No vypadá to v podstatě jako taková mašina.

Že bych si ho koupil domů třeba.

Tak když máte pár milionů, určitě vám ho někdo rád prodá a pak byste mohl přijít na zdravotního pojišťovnu, že už jste si to koupil, takže když už to máte, takže by vám to měli tedy platit.

A s tím přece musí třeba krájet řízky, ne?

Tak určitě by to šlo velmi přesně.

No, vidíte to, dobře. Pane prezidente, k čemu se tedy schyluje uvnitř Lékařské komory, když to slyšíme, s čím vším jsou lékaři opět nespokojení? A to je v pořádku, protože předpokládáme, že bojují za nás, za pacienty. Ale kam to tedy vyvrcholí, vy říkáte, že stávka ne. Že to by musel stát porušit tu dohodu, ale tak budou nějaké protesty nebo nějaké jednání, nebo někam se odvoláme. Nebo co tedy budeme dělat?

Tak my se budeme snažit pochopitelně ty zákony, ty vyhlášky nějakým způsobem modifikovat. Ta situace je ovšem velmi těžká, protože ministerstvo spolupráci pouze tak jaksi stínuje. Je to velice formální. Strany vládní koalice, prostě strana Věcí veřejných je možná aktivní, ale nemá velkou sílu cokoliv prosadit. Občanská demokratická strana tak trošku dává od zdravotnictví ruce pryč. A opozice jaksi není ochotná, ale ona zase na druhou stranu ta koalice s nimi taky ne. Tady chybí nějaký širší společenský konsensus. Takže těžko se cokoliv prosazuje, jakékoliv změny. My se o to pochopitelně budeme snažit a budeme upozorňovat na chyby v těch normách, které se chystají. Anebo na nedostatky toho, co už je schváleno. A byl bych rád, kdyby nám veřejnost naslouchala.

A kdyby vám média dala prostor, což my činíme, vidíte to?

Tak já jsem vděčný za pozvání.

No a teď, pane doktore, existují třeba nějaké tlaky uvnitř té vaší Lékařské komory, že třeba někteří lékaři by se bouřili a říkali, pojďme znovu na barikády? Nebo jste vy doktoři tak trošku smíření s osudem?

Tak určitě ano, ta akce Děkujeme, odcházíme, v jejímž ukončení Lékařská komora hrála významnou roli, skutečně některé lékaře hodně nabudila. A oni teď potom nelibě nesli to, že skončila nějakým kompromisem. Upozorňovali na to, že politici pravděpodobně své slovo nedodrží. Zatím v tu první fázi, to znamená, to akutní zvýšení platů, to pan ministr splnil, kam mohl dosáhnout, to proběhlo. Ale je pravda, že ta spolupráce, od které jsme si hodně slibovali, tady prostě reálně moc nefunguje a co bude příští rok, to těžko odhadovat. Zatím to opravdu moc dobře nevypadá.

Dobře, a teď nám řekněte, vy jste na začátku toho našeho vyprávění uvedl, že pakliže jsem přesně rozuměl, že koalice s vámi nekomunikuje s výjimkou Věcí veřejných. Takže ono teď na Věci veřejné kde kdo nasazuje psí hlavu, ale z vašich úst to vypadá tak, že jsou to tedy jedinou korektní stranou z té koaliční trojky.

Tak já nechci posuzovat korektnost podle toho, že mají zájem o naše názory, že s námi reálně skutečně jednají, to je určitě dobře. Problém je, že mají malou sílu ty změny prosadit.

A do jaké míry si rozumíte se stranou Věcí veřejných, třeba jestli by oni vás nepodpořili u pana Kalouska, jak vy říkáte, že on je ta žába na prameni?

Tak já si myslím, že oni mají spoustu věcí k vyjednávání s panem Kalouskem, které jsou třeba zase pro ně primárně důležitější, ale každopádně řada těch našich návrhů se prostě na ten jednací stůl dostala, ale většinou bohužel skončila pod ním. Víte, tady je trošku problém toho, že se vytváří taková neústavní struktura, nějaká K9, prostě to je takový orgán, takový vybájený, sejde se 9 lidí, kteří se baví o něčem, čemu vůbec nerozumí, pak k tomu vydávají zásadní stanoviska, a ti lidé, kteří by tomu rozumět měli, to znamená resortní ministři, potom často jenom zírají. Já si myslím, že prostě tohle to není dobrý model vládnutí.

Jinak naši posluchači, kteří se na nás dívají na videu, budou vidět, že máte červené lehce jedno oko, prasklou žilku, nemám vám předepsat Ascorutin?

Ten beru.

Berete?

Do očí si kapu, vesele to nepomáhá. Chci říct, že nebije mě žena, ale praštila mě větev při sekání trávy.

Tak držíme palce, pane Kubku, ať se daří vaší Lékařské komoře, těšíme se na příště, mějte se moc hezky a na shledanou.

Zdroj: Frekvence 1