Krokodýlí slzy profesora Pirka

Teď nastává chvíle opět aktivizovat kancelář pro uvádění obecně rozšířených mýtů a omylů na pravou míru.

Co vlastně jsou smluvní platy? Zákoník práce je povolil až od 1.1.2012 a to takto:

„Se zaměstnancem zařazeným do třinácté a vyšší platové třídy může zaměstnavatel sjednat plat pevnou měsíční částkou, ve které budou zohledněna všechna hlediska, podle nichž jsou stanoveny jednotlivé složky platu podle tohoto zákona, na které by jinak zaměstnanci vzniklo právo, nebo které by mu mohl zaměstnavatel poskytnout (dále jen „smluvní plat“). Vedle smluvního platu zaměstnanci nepřísluší žádné složky platu. Poskytování odměny a cílové odměny (§ 134 a 134a) není dotčeno. Smlouva o smluvním platu musí být uzavřena písemně; pro obsah smlouvy se použije přiměřeně § 136.“

Ustanovení je „natahovací“. V zásadě jde o to, že všechny složky platu můžou být sloučeny do jedné. Zákon sice nedovoluje, aby výsledná hodnota byla vyšší než součet maximálně možných výší jednotlivých složek platu, ale tímhle se ředitelé nikdy nenechali brzdit. Další otázka byla, zda se do tohoto platu počítá i práce přesčas. Před dvěma lety jsme za LOK vznesli tento dotaz na legislativce MPSV a odpověď byla kladná – do smluvního platu se započítává i veškerá povolená práce přesčas.

Lékařská nirvána

Pro některé ředitele nemocnic nastala nirvána. Dle jejich výkladu bylo možno stanovit libovolně vysoký plat a do něj započítat libovolně vysoký počet přesčasových hodin. Nebylo tomu tak, roční limit přesčasové práce pro zaměstnance se smluvním platem zůstal stejný jako pro ostatní. Ale protože nebylo nutno evidovat každý měsíc přesčasové hodiny pro  výpočet platu, tak se žádná poctivá evidence nevedla, a bylo hej.

Ředitelé tak mohli hlásit, že díky smluvním platům vyřešili problém s přesčasy. Nevyřešili, podvádělo se  a lhalo, ale nikdo si nestěžoval a tak to bylo všem jedno.

Zajímavé je, že i přes tyto nesporné „výhody“ k úplně plošnému rozšíření smluvních platů nedošlo. Pokud vím, tak pouze dvě nemocnice je použily jako základ pro odměňování – IKEM a Nemocnice Na Homolce. Zato ale důsledně, dle mých informací se uzavíraly i s lékaři před atestací, u kterých to zákon nepovoluje.

A nyní přišla pohroma. Nenápadně. Parlament přijal služební zákon, prezident ho vetoval, politici se bili v prsa, divadlo velké, zákon nakonec schválen. A spolu s ním, v tichosti, bez pozornosti medií, parlament schválil a prezident podepsal zákon s kostrbatým názvem „Zákon o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o státní službě“. A tenhle zákon má ve své čtyřiapadesáté části jednu větu: „Zákon č. 262/2006 Sb se mění takto: V § 122 se odstavec 2 zrušuje“.

Až po nějaké době si začali příslušní manažéři uvědomovat co se stalo. Ten zrušený odstavec je přesně to výše citované ustanovení o smluvních platech.

Zavládla panika. Pro přeplácené manažéry různých rozpočtových a příspěvkových organizací to zřejmě znamená těžký propad. Ale týká se tento propad i lékařů?

Spíše to bude přesně opačně – řadě lékařů budou v lednu platy stoupat. Je to sice na první pohled divné, ale je tomu tak.

Parlament totiž k zrušení smluvních platů přijal i přechodné opatření tohoto znění:

„Zaměstnanci, který byl ke dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona odměňován smluvním platem, se ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona stanoví platový tarif a osobní příplatek, popřípadě příplatek za vedení, zvláštní příplatek a příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí, tak, aby jejich úhrn odpovídal dosavadní výši sjednaného smluvního platu; pokud by však takto stanovená výše osobního příplatku, popřípadě příplatku za vedení, zvláštního příplatku a příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí, přesahovala jejich nejvyšší přípustnou výši podle zákona č. 262/2006 Sb., tyto složky platu se sníží na jejich nejvýše přípustnou výši. Platový tarif musí odpovídat zařazení do platové třídy a do platového stupně v souladu se zákonem č. 262/2006 Sb.“

Pro lékaře to tedy znamená zákonný nárok na stejný plat jako byl jeho smluvní. A to do hranice maximálně možného tarifu, osobního ohodnocení a příplatků. Pouze v případě, že by jeho bývalý smluvní plat byl nad touto hranicí, došlo by u něj ke snížení platu právě na tuto hranici

Důležité je, kde je tato hranice. Od 1.1.2015 to pro lékaře těsně po atestaci činí 80.000 Kč/měsíčně. Pro kvalifikovaného lékaře s praxí v rozmezí cca 100.000 – 108.000 Kč měsíčně a pro špičkového specialistu se blíží 120.000 Kč měsíčně. Kolik lékařů mělo dosud plat vyšší?

Podstatné je ale to, že dosud byl smluvní plat konečným příjmem. Od Nového roku ale padla i možnost započítat přesčasy do smluvního platu. Přesčasy tedy bude nutno platit tak jako dříve (procentuální příplatky k platu), pouze vyměřovací základy budou výrazně vyšší. Lékaři, kteří slouží, si polepší o tisíce. Specialista, který odslouží povolený rozsah práce přesčas (8 hodin týdně v průměru), pak může dosáhnout až na měsíční příjem kolem 165.000 Kč.

Možná, že nějaký takový nemocniční lékař v republice je. Ale průměrný plat nemocničního lékaře (bez služeb) činí 30.900 Kč měsíčně.

Poslanci chytili ředitele nemocnic do pasti, kterou předtím ředitelé políčili na lékaře. Lékařům půjdou platy nahoru, ředitelům dolů. Jenom je škoda, že se to  dominantní většiny nemocničních lékařů netýká.

Profesor Pirk roní slzy.  Ale věřte, že kvůli lékařům to není.

MUDr. Miloš Voleman, www.tribune.cz

místopředseda LOK – SČL ČR

Zdroj: www.tribune.cz