Konec pravdy o akciových společnostech ve zdravotnictví
Občas se u nás objeví názor, podle kterého jedinou funkční formou nemocnice je akciová společnost. Debata, kterou následně vyprovokuje, však přináší více tepla než světla.
Argumenty jsou chabé, neprůkazné a ústřední téma často zaniká v podružných otázkách, které řešení spíše odkládají než přibližují.
Je to škoda, protože úloha akciových společností ve zdravotnictví se pochopit dá. Chce to jen trošku přemýšlet.
Alan Greenspan, dlouholetý předseda Rady guvernérů americké centrální banky (FED) svého času napsal: "Někdy, když je nějaká otázka složitá, je užitečným cvičením dovést ji do extrému".
Poslechněme tedy radu zkušeného ekonoma a pokusme se rozvinout otázku postavení akciových společností ve zdravotnictví do krajnosti.
A začněme představou, v níž se ministerstvo zdravotnictví rozhodne ze dne na den přeměnit všechny své fakultní nemocnice na akciové společnosti.
Odvolá současný management nemocnic, vytvoří správní a dozorčí orgány a v snaze navýšit svůj majetek (přesně to je totiž princip kapitálového trhu) nabídne jejich cenné papíry na finančním trhu. Co se stane?
Ve standardním prostředí volného trhu bude poptávka po akciích jednotlivých nemocnic stoupat či klesat podle toho, jakou míru možného zisku v nich potenciální investoři rozpoznají.
Jinak řečeno, akcie konkrétních nemocnic budou tím dražší, čím vyšší kredit na trhu prokáží a naopak.
Problém je v tom, že v segmentu ústavní zdravotní péče na úrovni fakultních nemocnic žádný trh neexistuje, natož ještě volný.
Neexistuje poptávka, neexistuje nabídka a neexistuje ani institut dlouhodobě uvolněného kapitálu.
Bonita většiny fakultních nemocnic není valná, a proto se nestane vůbec nic. Nemocnice se ještě více zadluží, neboť transakční náklady transformace nejsou nulové a údajné zlepšení transparentnosti jejich hospodaření, které měla změna statutu přinést, se "vyřeší" prostřednictvím správních a dozorčích orgánů jediného akcionáře-státu.
Aby však nedošlo k nedorozumění. Z toho, co jsem uvedl, nevyplývá, že fakultní nemocnice by nemohly či neměly být akciové společnosti, že by nemohly či neměly emitovat své akcie na kapitálovém trhu, že by nemohly či neměly prostřednictvím prodeje cenných papírů financovat své projekty (i když v poslední začínají zaznívat hlasy, zpochybňující synergický vztah mezi vydáváním akcií a výší investic). Naopak - mohly.
Zdravotnictví, stejně jako každému jinému druhu lidské aktivity, individualismus (přestoupení jistou dávkou solidarity) svědčí.
Základním předpokladem však je příslušná ekonomická organizace prostředí, v němž se má tato změna provést.
Čekat, že jednoduchá transformace fakultní nemocnice na akciovou společnost jednou provždy vyřeší její chronickou nesolventnost je nejen nezodpovědné a naivní, ale i hloupé. Nevyřeší.
Akciová společnost je totiž následkem finančního trhu, nikoliv jeho příčinou, je institucí trhem vyvolanou, nikoli trh tvořící. A to je rozdíl naprosto zásadní. Moc bych si přál, aby jsme právě na tuto skutečnost nezapomínali. Dnes, ani v budoucnosti.
MUDr. Ján Popovič, www.tribune.cz
autor je lektorem Slovenské zdravotnické univerzity, v minulosti ředitelem několika slovenských nemocnic
Zdroj: www.tribune.cz