Kompletátoři ve zdravotnictví ano či ne?

V poslední době se v médiích objevuje stále více aktuálních informací k problematice nekalých veřejných soutěží. Nicméně tak jako všude jinde, existuje i v této oblasti několik úhlů pohledu na téma veřejných soutěží.

Na otízky odpovídá MUDr. Miroslav Palát, MBA, prezident CzechMed, zástupce průmyslu zdravotnických technologií..

Začněme téma veřejných soutěží pěkně od začátku. Kde vidíte budoucnost nákupu – kompletovat či nikoliv?

Spojení výrobku se službou je cesta budoucnosti a podobně jako je tomu i v jiných odvětvích a u jiných výrobků, tak i zdravotnické prostředky přichází s tím, že služba je součástí výrobku. Z tohoto pohledu je otázka, zda integrátor respektive kompletátor má být či ne, jen špatně položenou otázkou. Ať už uvažujeme o příkladu, kdy integrátor kompletuje operační sál nebo přidává službu k jakémukoli výrobku.

Sotva si umíme představit, že bychom velmi výhodně nakoupili součástky auta, a potom si jej doma v garáži skládali. Podobně ani nelze očekávat, že bychom při stavbě a vybavení operačních sálů nakupovali technologie výhodně po jednom a nakonec je skládali jako stavebnici. Schopnost sestavit systémy zmiňovaného operačního sálu je dovedností svého druhu.

Ale „integrace“ jen sama pro sebe tak, aby se manipulovaly podmínky výběrových řízení a hned v začátku se kvalifikovali jen určití dodavatelé, je rozhodně špatně. Avšak pokud integrace výrobku a služeb přináší přidanou hodnotu zákazníkům – nemocnicím a zároveň umožnuje soutěžit, tak potom proti ní nelze nic namítat. Je to o nastavení míry a pravidel jak se integrace uplatňuje.

Nejste tedy zásadně proti kompletátorským firmám?

Problém není ano nebo ne integrace, ale zda nedochází ke korupci. Proto je potřeba nazývat vše pravým jménem. Kompletátorské firmy jsou vnímány veřejností jednoznačně negativně, což je přímým odrazem jejich mediálního obrazu. Pokud je výběrové řízení transparentní a nediskriminující, tak nelze nic namítat.

Kde vidíte potenciál pro zlepšení zmiňované transparentnosti a nediskriminujícího jednání?

Můžeme si opět vzít příklady z jiných oborů, kde položky za přímé náklady jsou jednoznačně a transparentně vyčísleny. Položka za poradenství nebo jiné služby s tím spojené je uvedena zvlášť. Ať už se jedná o jednotkovou cenu nebo odměnu odvozenou procentem z objemu zakázky. Pak jsou služby za tuto cenu transparentně definovány a jednotlivé nabídky jsou porovnatelné.

Co se týče nediskriminujícího jednání, tak by měla být výběrová řízení koncipována tak, aby nedocházelo k vyloučení přímých dodavatelů. Nesouhlasíme se zadávacími podmínkami, které jsou přímo šité na míru integrátorům a diskriminují tak jednotlivé dodavatele. V těchto případech nemůže být o volné soutěži ani řeč.

V souvislosti s realizací veřejných zakázek se hodně hovoří i korupci a úplatcích. Jak je toto téma ošetřeno v asociaci CzechMed, která sdružuje výrobce a dodavatele zdravotnických prostředků?

CzechMed usiluje o etický business a v tomto duchu i koná. Všechny členské společnosti CzechMed jsou nuceny při vstupu do asociace podepsat Etický kodex a tímto podpisem se k jeho 100 procentnímu dodržování zavazují. V případě, že by došlo k porušení těchto pravidel, členská firma by byla neodkladně z asociace vyloučena.

Existuje nějaké doporučení CzechMed, které by zachycovalo základní parametry tzv. zdravého zadání veřejné zakázky?

Ano, na popud členských společností, které se v praxi setkávají s nestandardními pravidly nebo požadavky, vznikl před časem seznam doporučení pro zlepšení prostředí zadávání veřejných zakázek.

Jaký způsob veřejné soutěže by si přál průmysl zdravotnických prostředků:

1. Stanovení rozsahu zakázky tak, aby nakoupené věci „spolu fungovaly v praxi“. Stanovení nepodkročitelných parametrů kvality, servisu, služeb a podobně.

2. Při formulaci výše uvedených kritérií lze přizvat ke spolupráci odborníky.

3. Využít možnosti a v prvním kole si vyžádat od potenciálních dodavatelů vzorky požadovaných produktů (pokud to předmět výběrového řízení umožňuje) a ponechat si je až do finální realizace pro kontrolu požadované kvality.

4. Pro hodnocení kvality poskytnutých vzorků využít všech odborných kapacit uvnitř zařízení. Při posuzování nikdo z účastníků nezná cenu posuzovaných vzorků. Do druhého kola postoupí jen ty výrobky, které prošly s ohledem na požadovanou kvalitu.

5. A pak soutěžit o to, kdo nabídne výše definované za nejlepší cenu.

6. A nakonec, výběr nikoliv jednoho uchazeče, ale skupiny nejlepších – tj. například z pěti kvalifikovaných dva vítěze. Anebo tři ze sedmi. Tento způsob má nezanedbatelný efekt v tom, že konkurenční soutěž probíhá i po uzavření výběrového řízení, v období, kdy již dodávky běží. Vysoutěžení pouze jednoho dodavatele totiž často vede k monopolizaci v té které oblasti, což je přesně to, čemu se chce zadavatel vyhnout, je-li dobrým hospodářem.

www.tribune.cz

Zdroj: Czechmed