Kolotoč nemocí u dětí předškolního věku
Nejsem zastáncem dětských kolektivních zařízení, a tak jsme měli dceru doma, dokud to šlo. Ale od určité doby jsme ji dali do školky a to ze dvou důvodů. Za prvé, aby se naučila komunikovat s vrstevníky a neměla jako jedináček syndrom čínského císaře, který neviděl kolem sebe žádné děti, a taky, aby se promořila infekcemi, než začne chodit do první třídy základní školy. Kdy už to nebude tak jednoduché,aby zůstávala doma.
Promořování je oproti našemu očekávání však nějak mohutné. Dáme dceru do školky, za chvíli se něčím nakazí, necháme ji doma do plné rekonvalescence a zdravou ji dáme zpět do školky. Netrvá příliš dlouho a dcerka je zase nemocná. Tak ji opět necháme doma, než se zcela uzdraví, vrátí se do školky a kolotoč se znovu a znovu rozbíhá. Už nám to se ženou začíná vadit. Přitom naše dítě nemá žádné příznaky dítěte s poruchou imunity a než začala chodit do školky, byla zcela zdravá.
Není nijak zvláštní, když v dnešní době dávají matky do školek děti s rýmou, kašlem, lehkou teplotou, bolestmi ucha a průjmem. Doba je těžká, práce je vzácná, a kdo nepracuje a stará se o nemocné dítě, je brzo nahrazen. To jsou kyselé hrozny demokracie.
Za „totáče“ by se školka uzavřela, vydezinfikovala, matky by zůstaly doma s dětmi v karanténě a byl by klid. Dnes to tak nejde. Učitelé o nemocích dětí raději mlčí, aby neměli problémy. A tak nemocné děti, které by se měly léčit doma, jsou ve školce, kde nakazí jiné děti a bludný kruh stále pokračuje.
Dříve lidé tolik necestovali a tak měli šanci se infekčních nemocí ve svém okolí zbavit. Slabší umřeli, silnější přežili a stali se imunními. Infekční nemoc zmizela. Jako to třeba bylo za morových epidemií. Nikdy neumřeli všichni a morové epidemie zmizely. Podobně to donedávna fungovalo i za železnou oponou. Jen se tolik neumíralo.
Současná demokracie přináší neskutečně větší pohyb. Spousta lidí denně cestuje mezi světadíly, nebo alespoň mezi městy a tak se infekční nemoci daleko lépe šíří. K tomu přispívá fakt, že si lidé velmi neradi berou neschopenky, raději pracují a infekční nemoci se roznášejí stále dál a dál. I současná imigrační vlna se jistě podepíše na dalším rozšiřování infekčních nemocí.
Přitom hygiena a stát už nemá takové slovo, jako za minulého režimu. Místo protiepidemických opatření jen evidují a často nedokonale. Karanténa je dnes skoro neznámá věc. S očkováním začínají být problémy. Zdravotní pojišťovny nechtějí platit serologická vyšetření. Přitom antibiotika přestávají být účinná. Já osobně se s tímto faktem denně setkávám ve své lékařské praxi.
Co nás čeká? Budeme přecházet z jedné infekční nemoci do druhé a doba, kdy budeme zdraví, bude vzácná? Když si dáte do kupy co se děje a bude dít, není to tak nereálná představa a nemohu říci, že se mi líbí. Za demokracii se platí větší zločinností, to je dokázané. Druhá splátka za demokracii je pravděpodobně větší incidence i prevalence infekčních nemocí. Nebo ne?
Zdroj: www.tribune.cz