Kocour zachránce

Mám štěstí, že zatím mě tato diagnóza nepotkala. Ale v blízkém okolí se s ní setkávám poměrně často. Před mnoha lety jsem jezdil s partou dětí na výlety. Často i přes noc. Jedině Mireček si s sebou navíc vozil i injekci a další potřebné věci. To bylo ještě v dobách, kdy se píchaly doopravdické a určitě i bolestivé injekce. Hergot, co to je vlastně za nemoc? Začal jsem se o tzv. „cukrovku" blíže zajímat. Do té doby jsem totiž znal pouze „cukřenku".

Diabetes mellitus je celoživotní onemocnění projevující se zvýšenou hladinou cukru (glukózy) v krvi. Počet diabetiků se v České republice údajně blíží k číslu milion a stále se zvyšuje. Navíc se předpokládá, že mnoho lidí o svém onemocnění ani neví. Cukrovka vzniká v důsledku nedostatečné produkce nebo nedostatečného využití hormonu inzulínu. Inzulín je produkován ß-buňkami slinivky břišní a stará se o optimální hladinu krevního cukru - glukózy, který se do krve dostává z přijímané potravy. Ta je totiž hlavním zdrojem energie. Je-li v organizmu nedostatek inzulínu nebo není-li dostatečně využíván, dochází ke zvýšenému hromadění glukózy v krvi - hyperglykémie. Pokud je tomu naopak, dochází ke snížení hladiny glukózy v krvi - hypoglykémie. Je to tedy onemocnění, při kterém dochází k poruše zpracování cukrů, tuků a bílkovin v organizmu. A jak vlastně toto onemocnění vzniká? Přesná příčina vzniku diabetu není dosud známa, ale mohou za ni například genetické vlohy, působení vnějšího prostředí (stres, virózy, obezita) či konstituční tělesné faktory (rasa, pohlaví, věk). A hned máme „vizitku" tohoto nemilého návštěvníka...

Má i dvě zprávy: jednu dobrou a jednu špatnou:

Dobrá je, že měření, léky i prostředky a pomůcky proti cukrovce se vyvíjejí obrovským tempem, podobně jako vědeckotechnický poznatky ve všech oborech medicíny. Nenápadné, ale přitom velice přesné digitální přístroje přímo na těle, bezdrátový on-line přenos údajů, účinné varování, pokud se blíží nějaké potenciální nebezpečí. Špatná zpráva je, že tato nemoc postihuje čím dál víc mladší a mladší generaci, v některých případech už od batolecího věku. A vysvětlujte nemluvňatům, proč musí každý den několikrát podstupovat nepříjemnou proceduru. Poznal jsem však i mnoho školáků, kteří se s tím naučili žít a hrají si, sportují a baví se jako ostatní děti. Přece jen tam je ale takové ALE... Proto je doslova nutné, aby o jejich nemoci věděli nejen rodiče a lékaři, ale i učitelé a dětský kolektiv. Při nečekaném kolapsu totiž není příliš času na bádání, co se vlastně náhle stalo. Přitom stačí tak málo... Ale to vy všichni, kteří jste s touto diagnózou přicházíte pravidelně do styku, už nepochybně víte a znáte.

Mojí sousedé mají rovněž cukrovku. Nikdy bych to nezjistil, kdyby mi nedávno již s úsměvem na rtech nevyprávěli prázdninovou příhodu ze své chalupy. Děda šel spát dřív a babička ještě něco potřebovala ve sklepě. Obvykle ji všude doprovází jejich kocour, takže šel s ní. O půlnoci dědu probudily podivné zvuky. Škrábání na dveře a zoufalé kočičí mňoukání. Chvíli poslouchal a pak to nechal být. Jenže kocour nepřestal. Tak děda neochotně vstal a šel po zvuku. Dveře do sklepa byly zavřené, ale za nimi vyváděl kocour.

- Hergot, babča šla do sklepa a kocoura tam omylem zavřela, pomyslel si.

O dveře a zvíře vysvobodil. Jenže dole ve sklepě se navíc svítilo.

- Ach, ta její skleróza! Babka tam nejen nechala kocoura, ale i rozsvíceno!

Zhasnul a šel si znovu lehnout. Jenže mu to nedalo a mrkl, kde vlastně jeho žena vězí. Nebyla ani u televize, ani v posteli. Volal ji - a nic. Konečně mu to docvaklo.

Šel znovu do sklepa a poctivě po schodech dolů. Babička tam ležela bez známky života. Lépe řečeno: dýchala, ale už měla na kahánku, jak se říká. Okamžitě zavolal záchranku. Z Hořic přijeli opravdu rychle; za pár minut. Píchli babičce injekci a ta se velice záhy vzpamatovala. Hypoglykémie je potvora! Přitom stačí tak málo - okamžitě doplnit hladinu glukózy v krvi. Bylo to v hodině dvanácté, ale babička žije. Ani ji nemuseli odvézt do nemocnice.

Kocour je za hrdinu, i když zrovna netvrdím, že tušil, co se děje a babičku svým zoufalým mňoukáním zachránil. Spíš už nechtěl zůstat dál uvězněný ve sklepě. Kdyby však tak hlasitě nemňoukal a neškrábal na dveře, děda by jen tak od sebe v noci z postele nevstal. Je totiž téměř neprobuditelný. Tu noc se však na její záchraně podíleli oba.

Zdroj: Medical Tribune