Když si lékař zpívá Plebs blues

Cena výrobku nebo služby se skládá ze tří částí, úhrady nákladů, přiměřeného zisku a ziskového bonusu. Úhrada nákladů se rozděluje na přímé náklady a přepočítané nepřímé náklady.

Poskytovat službu pod náklady je ekonomický nesmysl. Krátkodobě to lze provozovat jen při dostatečných finančních rezervách v rámci konkurenčního boje. Poskytovat službu jen za cenu nákladů není příliš perspektivní situace, protože to znamená žádný rozvoj, jen stagnaci.

Proto je nutný přiměřený zisk, který umožňuje poskytovateli zlepšovat a modernizovat své služby, chránit se před nepředvídanými náklady a také samozřejmě zaplatit osobní náklady. Jen poskytování takové služby, jejíž cena uhradí náklady a přiměřený zisk je ekonomicky smysluplné, jinak se jedná o charitu.

Ziskový bonus odráží situaci, jak je služba žádaná. Pokud je o ní velký zájem, může poskytovatel cenu služby zvýšit o ziskový bonus a více vydělá. O co největším zisku je přece kapitalistické zřízení, ve kterém nyní žijeme.

V čistém kapitalismu určuje ceny služby trh a cena výrobku nebo služby odráží jejich ekonomickou hodnotu. V socialistickém zřízení, před rokem 1989, se cena výrobků nebo služeb nestavěla na základě ekonomiky. Byla to politická záležitost, politické rozhodnutí.

Pokud byla cena nízká a podniky tak šly do finanční ztráty, nic se nestalo, hlavně že lid byl spokojený. Všechny podniky byly státní a stát to nějakým způsobem vyřešil. Ovšem nyní jsou poskytovatelé služeb většinou soukromí a nikdo jim žádný finanční propad neuhradí. Je proto v jejich životním zájmu, aby cena poskytované služby uhradila jak náklady, tak přiměřený zisk.

Pokud poskytovatel služeb nedokáže na trhu stanovit cenu tak, aby ji zákazník akceptoval, pak s podnikáním končí. Pokud si může dovolit k ceně ještě přirazit ziskový bonus, pak je na tom dobře a poskytuje službu, o níž je zájem a jeho podnikání je minimálně v krátkodobém horizontu perspektivní.

Soukromí lékaři (poněkud eufemistický výraz v české realitě) poskytují své zdravotnické služby, a aby jejich podnikání mělo smysl, musí cena za poskytované služby uhradit jak náklady, tak přiměřený zisk. Kdyby bylo poskytování lékařských služeb čistě byznysová záležitost, trh by ceny upravil na ekonomicky správnou výši.

Tím by se upravil i počet lékařů jednotlivých odborností a jejich rozmístění po republice. Skutečně soukromých lékařů je u nás velmi málo. Jedná se o lékaře, kteří své služby poskytují mimo veřejné zdravotní pojištění, estetičtí chirurgové, někteří stomatologové, homeopaté apod.

Absolutní většina lékařů však musí spolupracovat se zdravotními pojišťovnami, jinak by se neuživili. Cena se tedy nestaví trhem. Stále však musí platit, že cena poskytnuté služby musí zaplatit náklady a přiměřený zisk. Zaplacení nákladů je zcela jasné. Kdo by delší dobu poskytoval své služby pod cenou nákladů, tak skončí.

Otázka je výše přiměřeného zisku, nutná k tomu, aby poskytovatel nestagnoval a měl rezervy pro nepředvídané náklady. Tato cena se stanoví při dohodovacích řízeních. Musím říci, že tato dohodovací řízení jsou pro mě poněkud zahalená pláštíkem tajemna. Přitom se mě osobně velmi dotýkají. Nedal jsem svůj mandát žádné organizaci či skupině, zastupuji se tedy sám.

Chtěl jsem se účastnit dohodovacího řízení, byť s mým jedním hlasem, abych alespoň věděl „Vo co go?“. Obrátil jsem se na Ministerstvo zdravotnictví se žádostí o možnost účastnit se dohodovacího řízení. Výsledek? Bez odpovědi! A tak někdo jedná, aniž k tomu má můj mandát a na základě tohoto tajného jednání bude fungovat ekonomika mé ambulance. Jak za „Mnichova“. „O nás bez nás“.

Nedivte se, že se mi to nelíbí. A když jednání nedopadnou, tak cenu mé práce bude určovat úředník ministerstva zdravotnictví, který ovšem není nezávislý. Ten se bude snažit stanovit cenu mé práce co nejnižší, aby tak šetřil peníze, které stát vybere ze zdravotní daně. Opět je cena mé práce, tak jako za socialismu, určena ne ekonomicky, ale politicky.  Ani to se mi nelíbí. Mám vůbec nějakou naději s tím něco dělat? Na závěr si dovolím citaci z písně Plebs Blues, mého velmi oblíbeného zpěváka Jarka Nohavici, která vyjadřuje mé pocity.

„Zvedal jsem často hlavu vždycky přišla rána, 
ač v různých formách demokracie
přestávám věřit v dobro Krista Pána
v to že snad Kristus vůbec ňáký je.

Tohle je plebs blues
plebs blues plebs blues

tohle je plebs blues
plebs blues plebs blues“

MUDr. Petr Bouzek, www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz