Když se míchají hrušky a jablka
Pojďme se na tvrzení redaktorky Lidových novin podívat střízlivějšíma očima. „Část léků na rakovinu, které zaplatily české pojišťovny, mizí nenávratně v zahraničí.“ Pokud by to byla skutečně pravda, jedná se o trestný čin. Někdo úmyslně podvádí a v podstatě rozkrádá peníze veřejného solidárního pojištění a musí být za to potrestán. Pokud má redaktorka Lidových novin informace o takovém chování, měla by je ihned nahlásit na Policii ČR. Jestliže se tak děje, jde totiž o kriminální činy jednotlivců, nikoli o selhání systému a už vůbec ne o nějaké spiknutí nemocnic, lékárníků nebo lékařů. Představa, že by s nimi kšeftovali a přitom je zároveň vykazovali jako podané těžce nemocným pacientům, je podle mého hodně přitažená za vlasy. Domnívám se, že vše je tak trochu jinak.
Vývoz léků z České republiky je totiž zcela v souladu se zákonem, a to nejen českým, ale také evropským. Řídí se zákonitostmi volného obchodu zboží a služeb v rámci Evropské unie. To, že se vyvážejí i léky, které jsou primárně určeny pro české pacienty a někdy mohou právě jim chybět, je sice nepříjemné, ale opět naprosto legální. Je to způsobeno hlavně jejich nízkou cenou. Léky v České republice jsou jedny z nejlevnějších v Evropě, takže se distributorům nebo specializovaným firmám s distribučním oprávněním vyplatí je reexportovat do zemí, kde je mohou prodat za vyšší ceny. Nejsou to ale léky, které by už byly zaplaceny zdravotními pojišťovnami. Tyto léky jdou od výrobců či dovozců přímo distributorům s povolením Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Kdokoli by stavěl zákonné bariéry takovému podnikání, narazil by na jednotnou legislativu EU.
Zdravotní pojišťovny skutečně v předchozím roce dělaly revize v „centrech specializované péče“, ale rozhodně ne proto, že by v nich probíhaly machinace s tzv. centrovými léky (tedy léky se zvláštním indikačním omezením, tzv. symbolem S), jak naznačuje paní redaktorka. Kontroly se soustředily zejména na rigidní dodržování úhradové vyhlášky, indikací pro jednotlivé léky, podmínek pro jejich podání a vůbec na slovíčkaření ve zdravotnické dokumentaci. Pohled pojišťoven jako plátců péče a lékařů na efektivní léčbu v souladu s nejnovějšími poznatky se zkrátka v řadě případů liší. S kriminálním chováním, navíc v šíři, jakou naznačuje redaktorka Lidových novin, to nemá nic společného.
Nemocnice skutečně mnohdy nakupují léky, zdravotnický materiál a prostředky výhodněji, než jaká je následná platba (úhrada) od pojišťoven v rámci paušálů či plateb za diagnózu. Chovají se ekonomicky, protože vědí, že na druhou stranu existuje řada výkonů a materiálů, za které pojišťovna platí méně, než kolik reálně stojí. V současné extrémně restriktivní úhradové vyhlášce se tedy managementy nemocnic chovají ekonomicky zodpovědně, a to jim rozhodně není možné vyčítat. Že se to nelíbí pojišťovnám, je také pochopitelné, ale je na nich, aby platby odpovídaly realitě a nákladům na zdravotní péči a aby celý systém úhrad za zdravotní péči byl srozumitelný a hlavně transparentní. To už je ale jiná debata…
předmětný článek Onkologické léky mizí za hranicemi
související článek Biologická léčba – cílená, efektivní, ale nákladná. Co přinese budoucnost?
Zdroj: Medical Tribune