Kdybych byl prezidentem ČLK ...

Léta pozoruji aktivity České lékařské komory z pozice řadového člena a léta jsem nespokojen. Snad  s jedinou výjimkou, právní poradnou. Ta opravdu funguje podle mých potřeb. Ale to je všechno a to mi přijde málo.

Pokud je člověk dlouhodobě nespokojený v nějaké organizaci, tak z ní může odejít. Tak jak jsem odešel ze Sdružení praktických lékařů. Ale z komory odejít nemohu. Pak  už už zbývají jen dvě možnosti. Rezignovat a odevzdat se, nebo se o něco pokusit. Rezignace mi není blízká, tak jsem se o něco pokusil.

Svým projevem na mimořádném sjezdu jsem hodil oblázek do klidné hladiny a čekal jsem, zda se nějak významně rozvlní. Nestalo se tak. Mohl jsem klidně hodit hrách na stěnu se stejným efektem.  Protože jsem nikdy nebyl činovníkem ČLK, velmi mě zajímalo, jak mimořádný sjezd zhodnotí dlouholetí funkcionáři ČLK na okresní úrovni. Zúčastnil jsem se takové besedy. 

Co jsem se dozvěděl? Komora toho moc nemůže, byly jí sebrány pravomoce. Ale něco se dělá, dělá se to po malých krůčcích a je lépe než bylo. Takže z mého pohledu, vydržet v tomto tempu ještě nějakých třicet, čtyřicet let a bude dobře. To už ale nebudu léčit, dokonce ani už nebudu naživu, tudíž mě taková rychlost nápravy věcí neuspokojuje.

Mimořádný sjezd proběhnul klidně. Delegáti se navzájem nehádali, moc nediskutovali, je to v pořádku. Mimořádný sjezd byl pověstné "maximum možného". Na víc komora nemá.  Absolutně chápu, proč většina řadových členů České lékařské komory zvolila odevzdanost a rezignaci. A nejen řadových členů, i funkcionářů. Mám to udělat taky tak? Je to nejlepší řešení v aktuálních podmínkách? Starat se jen o sebe?

Máme tu volební show a kandidáti přesvědčují voliče co by dělali, kdyby byli zvoleni, nebo se dokonce stali hejtmany (mimo jiné opět mnoho lékařů). Jde o zcela nezávazné a nevymahatelné předvolení sliby.  V "reálu" to bude vypadat trochu jinak. Proto si myslím, že  taky mohu zcela nezávazně napsat, co bych dělal, kdybych byl prezidentem České lékařské komory. 

Začnu tím, co bych nedělal. Rozhodně bych nenavrhoval státu, kde sehnat peníze pro zdravotnictví. To není práce ČLK. To je práce volených politiků.  Nechal bych vypočítat, kolik peněz chybí, vyvodil bych z toho možné důsledky a politikům bych to oznámil. "Toužili jste se stát politiky, tak se chlapci a děvčata starejte". Ohledně vyčíslení dluhu ve zdravotnictví bych se snažil spolupracovat s Vysokou školou ekonomickou. Nebo bych  zaměstnal ekonoma. 

Veřejnosti bych oznámil, že Česká lékařská komora už nemůže ručit za kvalitní poskytování lékařské péče. I formou plakátů. To je v pořádku. Ale už bych neorganizoval žádnou podpisovou akci. Petice by měly organizovat pacientské organizace. Pokud takovou potřebu necítí, tak bez petic.

Striktně bych oddělil ČLK od LOKu.

Pravidelně bych se setkával  s MUDr. Šmatlákem, MUDr. Jojkem, MUDr. Dvořákem a diskutoval bych o tom, v čem se naše názory a potřeby setkávají a v čem se různí. Hledal bych možnosti vzájemné podpory, vzájemného průniku a snažil bych se, aby už žádná lékařská skupina nesrážela druhou v médiích. Na veřejnosti by se mělo vystupovat jednotně,  jen s požadavky,  se kterými souhlasí všichni. 

Snažil bych se o zdokonalení, dosud zcela nefunkčního politického lobbingu. Založil bych politický klub ČLK a členství nabídnul všem lékařům činným v politice. Tento klub by se scházel pravidelně jednou za měsíc a účast ve klubu by byla placená. Jinak by to nefungovalo. Lékaři by měly být zcela veřejně komorou informování o tom, který lékař v poslaneckých lavicích kope za lékaře,  který za politické chlebodárce. 

Na jednání se zdravotními pojišťovnami a ministerstvem zdravotnictví bych najmul specializovanou právní kancelář a její odměnu stanovil podle dosažených výsledků. 

Ale vím, že jsou to jen takové plky. Komora asi opravdu víc dokázat nemůže.

Za prvé, povinné členství znamená jistotu počtu členů, jistotu příjmů a tak se netřeba nějak příliš zajímat o atraktivitu pro členskou základnu.

Za druhé, členové komory tvoří velmi rozsáhlé spektrum jedinců s velmi odlišnými zájmy. Hledat společné jmenovatele v tak různorodé skupině je logicky obtížné.

Za třetí, lékařská komora nebyla zřízena pro to, aby hájila zájmy lékařů, ale aby hájila zájmy pacientů. Má dohlížet na lékaře, aby kvalitně léčili. To je hlavní důvod existence České lékařské komory.  

Takže suma sumárům, mimořádný sjezd ČLK bez mimořádných závěrů je asi opravdu "maximum možného".  A já se zamyslím, zda odevzdání a rezignace není opravdu to nejrozumnější, když už nemám na to, abych odešel pracovat za hranice.  

Kdysi, jako mladší, jsem zvolil odchod z medicíny. Rázem se mi zvýšil příjem a snížila pracovní zátěž. A práce mě bavila. Jenže jsem si říkal, když už jsem vystudoval nejtěžší a nejdelší vysokou školu, zahodím to? Uteču z medicíny definitivně? Vrátil jsem se a dodnes přemýšlím o tom, zda jsem neudělal chybu. Jenže nyní už jsem starší a změna není reálná.  Už nemám čas a sílu na to změnit zcela zásadně svoji práci. Jsem ve slepé uličce. Po mimořádném sjezdu ČLK to hodnotím tak, že mi není pomoci. Strašně rád bych se mýlil.

Zdroj: www.tribune.cz