Kde jsou Svatoplukovy pruty?

Druhá polovina prázdnin je nazývána především v médiích okurkovou sezónou a je pravda, že v době, kdy si velká část populace bere dovolenou, se stávají nosnými zprávy typu „Zamilovaný pes patřící superstar XY se zatoulal a XY teď řeší alimenty majitelům zneuctěné fenky sousedů“.

Jinak se ale dobře daří i hledání zásadních problémů našeho zdravotnictví. Investigativní novináři odkrývající aféry velikosti Watergate se tentokrát zaměřili na kvalitu jídla v nemocnici. Samozřejmě to nedopadlo dobře (tedy někde o něco lépe, někde hůře), v každém případě byli pacienti opět varováni před hrůzami, které je mohou čekat, když se dostanou do kontaktu se zdravotnickým zařízením.

Jsem opravdu poslední, kdo by nepřál všem pacientům vynikající stravu, když pro nic jiného, tak z prostého důvodu, že pacientem se může stát každý z nás. Samozřejmě že nelze podceňovat léčebný účinek diety. Stále ještě existují pacienti po neuvěřitelně komplikovaných výkonech, jež jim zachránily život či zdraví, trpící podvýživou (nebo alespoň částečnou malnutricí). Jejich hospitalizace se prodlužuje, přicházejí komplikace, jimž by šlo předejít zavedením individualizované léčebné výživy. To je jedna strana mince.

Na druhé straně pak neustálý ekonomický tlak nutí nemocnice šetřit – a tak oddělení prostě poskytují nemocnému takové jídlo, na jaké jsou prostředky. Skutečnost, že ušetřené peníze za léčebnou výživu jsou pak násobně vynakládány za delší a složitější péči, se již neřeší. Když se ale vcelku a objektivně podívám na výživu a dietu před lety a dnes, myslím, že nelze nevidět pokrok ve všech směrech. A to je to, co nějak ve zprávách uniká.

Abych nezůstával jen u našeho zdravotnictví. Podobně dopadla jakási anketa o odpočívadlech na našich dálnicích. Zase, samozřejmě že k ideálu máme ještě kousek, nebo dokonce kus, ale když si představím ještě před pár lety „zastávky“ autobusů v lese či u vzrostlé kukuřice a srovnám s odpočívkami s tekoucí teplou vodou a toaletami, kde najdeme dokonce i toaletní papír – nevím, je‑li to tak hrozné. Pán, který si stěžoval, že na odpočívce nebyl dětský koutek, mne příliš nedojal – přeji jeho dětem, aby je tatínek bral na dovolenou i jinam než na odpočívadlo – a tu chvilku odpočinku na cestě stráví i u stolku a lavičky.

Jezdím hodně autem po Evropě a poměrně často i za mořem. V kvalitě odpočívadel jsme se už rozhodně buď dotáhli, nebo se těsně dotahujeme na vedoucí skupinu. A nemyslím, že ve stravování v nemocnici jsme na tom o moc hůře (samozřejmě znám oddělení, kde si pacient objedná jako v „Michelinské restauraci“ – o těch ale nemluvíme, i když právě v tisku se někdy srovnává špičková soukromá klinika s příslušnou cenou s všeobecnou regionální nemocnicí u nás).

Jsou to možná bezvýznamné maličkosti, o kterých píšu výše, ale jedna věc mě opravdu zaráží. Co vede novináře k tomu, aby v převleku, v bílém plášti (obvykle s jakýmsi nejasným označením, aby je krátkozraký pracovník ostrahy hned u vchodu nevyhnal) bloumali po nemocnici a hledali, co se děje špatně, nastražovali pastičky zaměstnancům, kteří právě nevědí, kam skočit, a snaží se dělat to nejlepší pro svěřené (mnohdy velmi těžce nemocné) pacienty? Nevím, co by se stalo, kdyby se novinář v převleku vkrádal do soudní spisovny a hodnotil by stav spisů. Není kontrolní činnost (protože určitě je co zlepšovat) spíše otázkou vnitřního auditu?

A jsme u dalšího problému. Vím, že přeháním, ale je fakt, že při auditorské činnosti je předmětem zájmu daleko spíš to, zda byl teploměr na sledování teploty jídla kalibrován v pravidelném intervalu N měsíců, než fakt, zda pacientům strava chutnala a zda jim po ní nebylo špatně… A na to jsme si zase nějak brzy zvykli my, lékaři, sestry, zdravotníci všech profesí.

Jedna zpráva není z tisku, ale ze sporu mezi odbornými společnostmi. Uvádím ji tady, protože se dotýká internistů. Česká kardiologická společnost revidovala svoje několik let staré stanovisko a nedoporučuje nadále, aby internista mohl hodnotit 24hodinové monitorování EKG. Je samozřejmě otázkou času, kdy tohoto rozporu využije příslušná komise k tomu, aby pojišťovna přestala internistovi tento výkon proplácet. Vztahy internistické a kardiologické společnosti jsou v současné době nadstandardní, a proto mě tento problém obzvlášť mrzí.

Důvody k tomuto stanovisku jsou dva. Odborný, o němž by bylo možno diskutovat, a druhý, jejž ani rozebírat nechci. V každém případě bude eventuální dopad velmi složitý. Jde o retroaktivitu, revizi dříve stanoveného, což má samozřejmě dopad ekonomický na lékaře, který si pořídil zařízení, jež nebude moci provozovat, a především na pacienta. Je to problém nás, lékařů z univerzitních pracovišť ve velkých městech, že někdy nedohlédneme, jaká je třeba objednací doba na „Holtera“ v regionu, v menším městě. Námitka, že lepší Holter s odkladem než špatný, je sice legitimní, ale dala by se jistě ošetřit třeba certifikátem pro lékaře, který 24hodinové EKG hodnotí pravidelně několik let. Uvidíme. K obecnému závěru se ještě dostanu.

Fejeton by nebyl kompletní bez prázdninového vyjádření našeho ministerstva. To hodnotí jako velký úspěch protikorupčních opatření, že se podařilo snížit účast českých lékařů na mezinárodních kongresech o třetinu! Bude někdo tento „úspěch“ prezentovat nemocným třeba takto?: „Podařilo se nám výrazně snížit přístup našich lékařů k informacím o moderních diagnostických a léčebných metodách. Budeme více využívat zkušeností z minulého století – tradice je tradice.“ Ale to už tady snad bylo. Bohužel, závist, nepřejícnost a neznalost samozřejmě zvítězí, a tak se dozvíme, že ti zpovykaní doktůrci si už nebudou jezdit za „naše“ peníze. (Jo, ale slyšeli jste, že v tom Švýcarsku mají…?)

Kde je ale ten v titulku zmiňovaný kníže Svatopluk? Myslím, že všechna témata spojuje jedna věc. Žádný (neoprávněný či nesmyslný) atak na naše nemocnice, ambulance, ale i jednotlivé lékaře či skupiny lékařů by nebyl tak snadný, kdybychom více drželi pospolu. Bohužel, když se někoho z nás (profesní skupiny, jednotlivce) daný problém netýká, když jsme při kontrole, auditu dopadli lépe než jiní, zapomeneme rychle na nesmyslnost příslušné aktivity a necháme „vykoupat“ kolegu(y). Ambulantní proti nemocničním, soukromé proti státním, specialisty proti všeobecným, internisty proti…

Pokud nebudeme vystupovat jednotně, bude naše zdravotnictví určitě stále na výborné úrovni, naše pozice se však určitě nezlepší. Že by právě tohle mohla být role Komory? Asi ano…

Zdroj: Medical Tribune