Kam spěje české zdravotnictví?
Jsme svědky současných šoků v tomto resortu, ohrožující zdraví a životy občanů.
Nebudu připomínat, co k tomuto říká naše ústava, každý to ví. V televizi je bezpočet seriálů o lékařích, skutečnost je však podstatně horší. Na základě nejen názorů mých, ale i místních občanů, jsem se rozhodl pro tento článek.
Úvahy na úrovni vysokých politiků o nemožnosti vybrat si lékaře, jsou hloupé a jen dokazující současný krach v lékařství. Sám bych dělil lékaře hlavně do tří skupin, a to schopné, neschopné a všeho schopné.
Těch schopných se jaksi začíná nedostávat a rozhodně nejsou ve většině. Jsou ale příklady, např. soukromá dětská lékařka v Suchdole nad Lužnicí, s mimořádně dobrým přístupem k pacientům, a neobstojí názor, že má ordinaci jaksi z ruky, když většina místních dojíždí k zubaři do Třeboně, což je 20 km.
Do skupiny takzvaně schopných lékařů spadají převážně ti se soukromou praxí, ti co odešli pracovat do zahraničí, ti co zastávají posty odborníků v nemocnicích a část těch na zdravotních střediscích.
Bohužel uvedení mají často plné stavy a další pacienty už neberou. Další skupina jsou ti neschopní, kteří se často vrhají na politickou dráhu, nebo na posty tak zvaných úředníků, kde sice přímo neohrožují zdraví a životy pacientů, nedej však bože pokud nejsou v dalším volebním období zvoleni a jsou tedy nuceni vracet se ke své původní lékařské praxi. Zde si to potom vynahradí. Jsou to např. ti "Cvachové" ze seriálu Nemocnice na kraji města.
Počtem nejvíce jsou zastoupeni bohužel ti všeho schopní. Hippokratova přísaha je jim spíše na obtíž. Klasický příklad je, kdy při šití rány v noční době dal lékař nepokrytě najevo pacientovi svoji nechuť, byl totiž k tomuto úkonu probuzen, i když měl pohotovost. Většina z této skupiny je zkorumpovaná a tomuto podřizuje celou svoji praxi.
Ve spojení s např. farmaceutickými firmami berou třeba pouze drahé a často zbytečné léky a následně tím tahají z pacientů peníze ve velkém. Jedná se o velké provize, které jim z toho plynou. Jsou rádi upláceni i pacienty a není to už jen tak zvaná "taška padaných jablek", ale často desetitisíce.
Dále např. vykazují a to dosti často výkony, ke kterým nikdy nedošlo. Jeden můj dobrý známý byl překvapen, když v době, kdy lékař vyřizoval telefon, nahlédl do svých dokladů. Nestačil se divit, že ačkoliv si zakládal na svém velmi dobrém zdravotním stavu, kdy léta nebyl u lékaře, lékař měl jen za posledních pět měsíců u něj poznamenány tři návštěvy, ke kterým nikdy nedošlo. Aby se vyhnul případnému dojíždění k jinému lékaři, ponechal si tento poznatek pro sebe.
Kdysi známý výrok lékaře k sestřičce "budeme toho pacienta léčit, nebo ho necháme žít", platí dnes dvojnásobně. Není u mě lékař ten, který léčí pouze tím, že doporučí pacientovi, co si má ke svému léčení v lékárně koupit.
Zde už je na místě úvaha, aby tento doporučil v budoucnu případného Vietnamce, který bude mít léky na skladě.
O posudkovém lékařství se snad ani nezmiňovat. Znám případ, kdy až po dlouhé odvolávání se, které trvalo téměř dva roky, posudková komise ministerstva práce a sociálních věcí konstatovala silné pochybení všech předcházejících komisí a invalidní důchod pacientovi přiznala.
Tento postoj již hraničí s tím, vzít spravedlnost do svých rukou, jiná možnost není.
Jednatel a mluvčí občanského sdružení Klidné bydlení v Suchdole nad Lužnicí Zdeněk Mrázek
Jindřichohradecký deník
Zdroj: Jindřichohradecký deník