Kam byste investovali miliardu?
Systém vzdělávání zdravotníků je rozklížený
Je pravdou, že každý zdravotnický systém se musí vážně zabývat alokací prostředků tak, aby přinesly co největší efekt. Použiji-li extrémního příkladu, v zemích s vysokou úmrtností na úplavici a choleru by takovou miliardu bylo nejlepší použít na zajištění zdrojů nezávadné pitné vody pro obyvatelstvo. I u nás máme v současné době podobně palčivý problém, který hrozí možným selháním zdravotnického systému. Je to zcela rozklížený systém postgraduálního vzdělávání lékařů.
Podobný stav vznikl i u sester, kde došlo jednak k prodloužení pregraduálního studia a také ke zpřísnění postgraduálního a celoživotního vzdělávání. Pro lékaře začíná být výhodnější absolvovat toto vzdělání v zahraničí, v pohraničních okresech republiky je kvalifikovaných lékařů kritický nedostatek. U sester s plnou kvalifikací a ukončeným postgraduálním vzděláním takový nedostatek už je. V oblasti vzdělání zdravotníků jsme zvýšili požadavky, ale není materiálně zajištěna možnost je prakticky naplnit. Přitom vysoká odbornost zdravotnických pracovníků je hlavním atributem efektivního fungování zdravotnických systémů. Proto se domnívám, že v současné době by zbytná miliarda byla nejefektivněji vynaložena na řešení této kritické situace.
Prim. MUDr. Luboš Kotík, CSc.,
I. interní klinika Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze
Investujme do vzdělání a prevence
Dovolím si odpovědět trochu obecněji. Je mi líto, ale nedokážu si hned na počátku odpustit malou narážku na postavení otázky zdraví a potažmo zdravotnictví v současné vyspělé lidské společnosti (a samozřejmě i v naší zemi). Představa o zlepšení zdraví naší populace investicí jedné nebo pár miliard korun je možná v souladu s názorem některých ekonomických, investičních a finančních expertů (jejichž resorty spravované na základě jejich fenomenálního know-how je třeba sanovat stovkami miliard ne korun, ale dolarů) považujících zdravotnictví za "černou díru", kde mizejí peníze (pravda, také se u nás prodloužil lidský život o sedm let, ale o tom se moc nemluví). Já tuto představu nesdílím.
Mám pocit, že ke skutečnému zlepšení zdraví v Čechách a na Moravě je třeba investice přece jen vyšší. Ale abych se nerouhal, miliarda zase tak málo peněz není. Avšak rozhodně je nelze investovat do žádné jednotlivé problematiky, nelze je "dát" na jednu diagnózu, najeden problém. Naše zdravotnictví je jedno z nejlepších v Evropě (ale ano, já také denně řeším ty nesmyslné problémy všedního dne na klinice) a myslím, že nelze něco zásadně změnit tím, že dovezeme vybavení několika katetrizačních či operačních sálů, několik kamionů drahých léků, popřípadě vybavíme několik nemocnic ještě sofistikovanějšími pracovišti zobrazovacích metod.
Kdybych mohl, investoval bych svou miliardu do vzdělání a do vzdělávání. Do vzdělání lékařů i všech dalších zdravotníků, protože kvalitní a schopní lidé jsou rozhodujícím prvkem fungujícího zdravotnictví. Nestačí však jen vzdělaný zdravotník, podobně je třeba, aby se celého procesu účastnil i vzdělaný pacient. Proto je třeba vzdělávat pacienty a možná se i pokusit změnit "image" zdraví, přístup k němu; přesvědčit populaci, že žít zdravě a starat se o zdraví je "IN". A tak se postupně dostávám zpět k tomu, kam investovat. Jistě do prevence. Ne do té formální, dávno zprofanované, ale do skutečné, odpovědné ze strany pacientů, populace i odborné veřejnosti. Takže sečteno a podtrženo, investujme do vzdělání a prevence.
Prof. MUDr. Richard Češka, CSc.,
předseda České internistické společnosti ČLSJEP
Podmínkou rozumného investování je nadhled
Do čeho bych investoval miliardu? Na první pohled velmi jednoduchá otázka - při důkladném zamyšlení relativně komplikovaná a velmi těžko řešitelná na omezeném prostoru; proto je nutné se na možnou útratu podívat s nadhledem. bylo by asi dobré investovat do něčeho, co v budoucnosti přinese nějakou další hodnotu jak ve zdraví občanů, tak i ve zdravotnictví jako celku. Osobně bych miliardu rozdělil nejspíš na čtyři části a postupně bych investoval:
* Do systému vzdělávání lékařů. Vrátil bych jej zpět do doby před prvními změnami vzdělávání (jen s drobnými úpravami), tedy do systému dvoustupňového vzdělávání s plnou kvalifikací lékaře po druhé, resp. nástavbové atestaci a s jednou vzdělávací institucí, do níž by přispívaly jak jednotlivé LF, tak i všechny FN.
* Do stanovení a zavedení léčebných a diagnostických standardů, které by ukázaly nejen, na co má pacient právo, ale i co je nutné uhradit jako nadstandard, a jež by konečně umožnily přímé platby za léčbu či vyšetření těch, kdo si je přejí zaplatit a doposud nemohou. I Do individuálních zdravotních účtů všech pojištěnců, aby jasně viděli, na kolik je přišla diagnostika, léčba či prevence, jakou sumou na tento účet přispěli a kolik stojí správa účtu (náklady na provoz pojišťoven). I Do převedení systému dosud nejefektivnější prevence, tedy očkování, z financování ministerstvem zdravotnictví pod financování zdravotními pojišťovnami s určením jasného standardu, aby si děti i dospělí mohli na očkování mírně připlatit a tak získat například širší stupeň ochrany.
* Za zbylých pár korun (z úroků uložené miliardy za dobu psaní textu po odečtení poplatků bance) bych si předplatil Medical Tribune, abych věděl, co se skutečně děje ve zdravotnictví.
Prof. MUDr. Jiří Beran, CSc.,
ředitel Centra očkování a cestovní medicíny Polikliniky II, Hradec Králové
Cílené odměňování primární péče
Ve stavbách a technologiích ve srovnání s vyspělou Evropou tolik nezaostáváme, rozdíl je v ceně odborné lidské práce. Miliarda není tolik, aby tuto skutečnost dramaticky změnila. Jednorázově by znamenala něco přes 20 000 hrubé odměny na jeden lékařský úvazek v systému. Pokud bych mohl, posílil bych cíleně odměňování primární péče, a to prémiové, podle sjednaných kritérií kvality.
Nejlepší investici do budoucna bych viděl v podpoře základních rezidenčních programů a v podpoře školicích činností. Tím bych zajistil pracovištím lékaře a ušetřil jim mzdové prostředky. Česká republika by se mohla stát atraktivním místem pro získání lékařských specializací. Ti nejlepší by měli důvod zůstat mimo jiné proto, aby se stali školiteli.
Doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D.,
Ústav všeobecného lékařství 1.LFUK v Praze
Zaveďme fond na veřejně prospěšné úplatky
Nutno předeslat, že zdraví ani za miliardu nekoupíš. O své zdraví hraje každý sám a dlouhodobě, někdo ho hýčká, někdo ničí, různě v různém věku. Investovat peníze do zdraví ve zdravotnictví, které jsem nedávno ve fejetonu v tomto časopise nazval spíše nemocnictvím, není vůle. Miliardu lze zajisté investovat do léčby nemocí, případně do předcházení nemocem s vírou, že to bude občas i ku prospěchu. S ohledem na byznys je ovšem větší ochota investovat do prostředků léčby než do nástrojů prevence. A když už do prevence, tak pokud možno spojené s byznysem. Každý lékařský obor, region či nemocnice má hojně nápadů a argumentů, jak onu miliardu právě pro ně nejlépe užít. A protože miliarda znamená jen zlomek procenta z ročně vybrané zdravotní daně, nevznikne za miliardu nic ohromujícího. Takto vystavená miliarda by byla jen důvodem zášti jedněch vůči jiným.
Ovšem obecný prospěch by při již navyklé české poplatkové cestě mohlo mít zavedení tzv. deblokačních poplatků, lépe řečeno, veřejně prospěšných úplatků těm nemnohým, leč klíčovým, kteří s omezenou legitimitou, avšak neomezenou žádostivostí mnohé na vydobytých postech úspěšně blokují. Po proběhlé šnečí reformě (šnek nechť zde neslouží co příměr rychlosti, ale míry státotvorné inteligence) a v nynějším zbytkovém postreformním slizu je mnohé zablokováno. Deblokační makropoplatek čili veřejně schválený úplatek nenasyceným obstruktorům, rozpočítaný při troše jejich skromnosti do pár desítek milionů každému, by je snad přiměl odjet trvale relaxovat na bahamy či Seychely a zase bychom se třeba kousek pohnuli dále. Takový nezvyklý postup by nyní asi nejlépe zajistil obecně prospěšné využití jedné miliardy v zájmu zdravějšího zdravotnictví a duševní regenerace přiotrávené populace.
Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.,
děkan LFMU
Odpověď zní: iktový program
Může vůbec taková částka ovlivnit zdraví populace, když jde pouze asi o 0,5 % sumy, která je ročně na zdravotnictví vynakládána? Příležitost by snad měla dostat oblast primární prevence. Moderní společensko-ekonomické výzkumy ukazují její efektivitu a dokládají, že každých 10 Kč vložených do fluorizace pitné vody ušetří 380 Kč nákladů na stomatologická ošetření a každých 10 Kč vložených do školního programu prevence HIV/AIDS a pohlavně přenosných nemocí přinese 27 Kč úspor na zdravotní a sociální péči. Takové investice by snad opravdu mohly znamenat zlepšení zdraví populace.
Mým oborem je však spíše prevence sekundární. Jsem svědkem investování velkých částek do traumatologie a onkologie v naší zemi a vkládám do této akce naděje, že bude následována povšechným zvýšením úrovně péče o zraněné a nemocné. Jsou jistě další obory medicíny, které zaslouží rozhodnou finanční podporu. V poslední době se dostává do popředí diskusí problematika cévních mozkových příhod. Připadá mi, že to je významná část zdravotnictví, kde by společnost neměla s řešením otálet. Moderní diagnostické, léčebné a ošetřovatelské postupy v této oblasti zaslouží co nejširší uplatnění. bez ohledu na to, zda by šlo o dopad největší, moje odpověď na otázku v titulku zní - iktový program.
MUDr. Richard Lukáš, Ph.D.,
vedoucí lékař Traumacentra Krajské nemocnice Liberec
Rozhodující je masarykovská drobná práce
Naše zdravotnictví nepotřebuje masivní jednorázové investice, ale zlepšování podmínek pro velmi všední rozhodování všech, kdo se v něm pohybují. Zní to velmi banálně, ale zdravotnictví je natolik složitý a rychle se vyvíjející systém, že se už dávno nedá dobře řídit přímo z kozlíku, ale jeho podobu utváří spousta drobných rozhodnutí. Na jejich kvalitě záleží, jak dobře funguje celek, počínaje rozhodováním občana, zda si volně prodejný lék koupí přímo v lékárně nebo si jej nechá předepsat na recept, a konče třeba investicí do výstavby nové nemocnice.
Pokud se nám podaří nastavit takové podmínky, aby se občané/pacienti, lékaři, lékárníci, pojišťovny, zdravotnický průmysl a politici museli rozhodovat odpovědně a měli ve chvíli rozhodování odpovídající informace, máme vyhráno. A zase, potřebné změny se nedají vymyslet od zeleného stolu a jednorázově zavést, ale musíme se k nim propracovat postupnými kroky a dát prostor evoluci.
Pro začátek bychom měli popřemýšlet o zavedení dvousložkového pojistného, abychom propojili výběr pojistného se skutečnými náklady na zdravotnictví, o spojení financování zdravotních a sociálních služeb pod jednou střechou, aby nám kooperace mezi zdravotní a sociální péčí stále neskřípala, a o posílení regulační a kontrolní role státu na úkor jeho přímého exekutivního nasazení, abychom zmírnili dopady toho největšího tolerovaného konfliktu zájmu, který se v našem státě vyskytuje. Takže žádné hurá akce, žádná pečená holoubátka, žádný "internet do škol", ale každodenní masarykovská drobná práce na zdravotnické vinici zušlechtí její plody.
MUDr. Pavel Vepřek,
občanské sdružení Občan
Zdroj: Medical Tribune