K čemu povede vyhláška o personálním zabezpečení zdravotních služeb?

Ministerstvo zdravotnictví zveřejnilo návrh vyhlášky o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb. Měla by zajistit, že o pacienty budou pečovat lékaři a sestry s odpovídající kvalifikací a zkušenostmi a že jich bude dostatek. Ministerstvo ji koncipovalo jako minimální a nepodkročitelné požadavky s tím, že v případě nutnosti je na zřizovateli, aby pro daný provoz zajistil více personálu. Zástupci stavovské organizace se naopak obávají eskalace personální devastace nemocnic. Proto jsme se zástupců nemocnic, ministerstva i lékařů zeptali: K jakým praktickým dopadům ve zdravotnických zařízeních zavedení této vyhlášky podle vás povede?

Mgr. Šárka Urbánková,

vedoucí Oddělení vztahů s veřejností a komunikace, FN u sv. Anny v Brně

Záměr stanovit minimální a nepodkročitelné požadavky na personální zabezpečení zdravotních služeb vnímáme jako správný. Je však na něj třeba nahlížet v širokém kontextu, např. v souvislosti s pasportizací a úhradami od zdravotních pojišťoven nebo s požadavky na vyšší vzdělání zdravotnických pracovníků pro některé odbornosti, kde je požadavek navýšit počet zdravotnických pracovníků (vzdělání nějakou dobu trvá).

Pokud hovořím za naši fakultní nemocnici, požadavky pro druh a rozsah u nás poskytovaných služeb jsou splněny, jsou však jistě zdravotnická zařízení, která mohou mít s personálním zabezpečením problémy, a to zejména u odborností, u nichž víme, že v nich odborníků dostatek není (např. anesteziologové či neonatologové).

Dopady snižování počtu zejména lékařů se mohou odrážet pouze v pohotovostních službách, nikoli v běžném provozu nemocnice, ostatně mj. i po tom lékaři volali, když chtěli méně přesčasových hodin a více volna. Konkrétní praktické dopady na naši fakultní nemocnici vyžadují důkladnou analýzu, ke které jsme již přikročili, mohu však garantovat, že ke snížení kvality u nás poskytované péče nedojde.

Ing. Jaromír Gajdáček, Ph.D., MBA,

předseda Asociace zdravotních pojišťoven ČR

Změny v personálním zabezpečení jsou nutné, souhlasí s nimi i mnoho lékařů a vedoucích pracovníků ve zdravotnických zařízeních. Medicína se velmi rychle mění a není možné trvat neustále na schématu platném 20 let. Věřím, že oprávněné připomínky budou zapracovány a výsledek přispěje ke stabilizaci zdravotnictví v ČR.

Vlastimil Sršeň,

vedoucí odboru komunikace s veřejností, Ministerstvo zdravotnictví ČR

Návrh vyhlášky byl zaslán do vnějšího připomínkového řízení a je stále v legislativním procesu. Ministerstvo zdravotnictví koncipovalo vyhlášku jako nepodkročitelné minimum u běžných oddělení. Na vyhlášce se v zásadě shodly jak zdravotní pojišťovny, tak zástupci nemocnic a v neposlední řadě, což je naprosto nejdůležitější, zástupci jednotlivých odborných společností.

Vyhláška v zásadě určuje obdobné parametry, jaké jsou běžné v Německu a některých dalších západních zemích. Jediný, kdo má v této oblasti posledních několik let výhrady, ať je varianta jakákoli, je Česká lékařská komora. Vzhledem k tomuto letitému postoji i ke všem navrhovaným variantám je zjevné, že není motivován snahou o ochranu pacientů.

Tento postoj k jakékoli z mnoha variant již v zásadě nelze považovat za věcný, ale spíše za politický či odborový názor. Toto stanovisko je rovněž umocňováno poněkud zjednodušujícími vysvětleními, vytrženými z kontextu, soustředěnými na přibližně dvě kategorie, které jsou například v porovnání se sousedním Německem v zásadě naprosto totožné.

Bohužel, argumenty postrádají jakýkoli odborný charakter a mohlo by se zdát, že mohou mít jediný cíl, a to zbytečné znejisťování a strašení pacientů. Skutečný záměr lze však jen stěží odhadovat.

MUDr. Jiří Šedo,

předseda Mladí lékaři, o. s.

Předně nesouhlasíme se způsobem přípravy této zásadní vyhlášky a způsobem vyřízení připomínek. Již bylo řečeno, jak často je v Česku zaměňován pojem minimální a optimální a jak je v této zemi obtížná vymahatelnost dodržování nastavených pravidel – rozpory mezi deklarovanými a reálnými úvazky jsou často propastné.

I proto se obáváme, že dopad vyhlášky bude v konečném důsledku negativní. Vzhledem k velmi úzkým kontaktům s našimi kolegy pracujícími v zahraničí máme doslova „z první ruky“ informace o tom, jak může být degradována kvalita zdravotní péče v tak rozvinuté zemi, jako je Spolková republika Německo, nedostatečným personálním obsazením nemocnic, ať už je to v běžné pracovní době nebo zvláště v době pohotovostních služeb.

V nemocnicích kousek od našich hranic můžete nyní v pohotovostní službě běžně narazit na čerstvého absolventa sloužícího přes noc zároveň na interním i chirurgickém oddělení s jednotkou intenzivní péče, jenž se může v případě rozpaků obrátit telefonicky na svého o něco zkušenějšího kolegu. Situace v některých českých nemocnicích však není ani nyní o nic lepší a vyhláška k tomu nedává předpoklady.

Je samozřejmě legitimní diskutovat o snižování nároků na personální zabezpečení zdravotní péče v situaci, kdy není vůle politiků ani občanů adekvátně zdravotnický systém dofinancovat. Tomu však musejí předcházet patřičná systémová opatření.

Kromě proklamací jsme zatím z ministerstva zdravotnictví neslyšeli žádný konkrétní návrh na systematický přesun kompetencí z lékařů na zdravotní sestry a ze sester na nižší pracovníky. Taktéž zátěž lékařů výstižně popsaná termínem „papírování“ se kontinuálně zvyšuje a opět neexistuje žádný systematický návrh pro její snižování.

MUDr. Miloš Voleman,

místopředseda LOK‑SČL

Návrh personální vyhlášky dává prostor k omezování počtu personálu v nemocničních zařízeních. Problém je v tom, že vyhláška je koncipována jako minimální. Avšak i v minimálním vybavení musí být zachována funkčnost zdravotnického zařízení, a to právě vyhláška negarantuje. Zatímco např. ČLK vycházela ve svých minimálních požadavcích z reality a ze znalosti problematiky a provozních podmínek nemocnic, tak ministerstvo zdravotnictví ve svých návrzích vychází zjevně vstříc požadavkům na úspory za každou cenu.

Prostě – pokud by bylo zařízení personálně vybavené dle minimálních požadavků ministerstva, nebylo by schopné poskytovat zdravotní péči lege artis. Ministerstvo se nesnaží stanovit jasná kritéria, při jejichž dodržování lze aspoň rámcově garantovat bezpečné poskytování zdravotní péče, ale snaží se legalizovat stávající marasmus.

Dalším problémem je skutečnost, že vyhláška sice říká, že personální vybavení musí být zajištěno nad rámec vyhlášky v případě, že to rozsah poskytovaných služeb vyžaduje, neexistuje však odpovědnost managementů nemocnic to zajistit.

Máme velké obavy, že za případné následky (neposkytnutí péče lege artis, zanedbání péče atp.) by nebyli postihováni skuteční viníci, ale ti lékaři, kteří by měli smůlu, že byli v inkriminované době na pracovišti. Že se budou ředitelé nemocnic pokoušet vyhlášku využít (nebo spíše zneužít), je zřejmé. Napovídá to prohlášení dr. Ludvíka – ředitele největší české nemocnice.

Na ministerstvu navíc zřejmě pravá ruka neví, co dělá levá. Stále totiž platí i jiná vyhláška – Seznam zdravotních výkonů –, a ta také obsahuje personální požadavky. Bylo by logické, aby tyto dvě vyhlášky byly v souladu. Pokud je mi známo, tak nejsou. Co mě dost štve, je fakt, že je personální vyhláška prezentována jako hotová věc. Přitom stále ještě běží připomínkové řízení, termín k podání připomínek ještě neskončil a termín vypořádání připomínek ještě není stanoven. Navíc po prvním kole připomínek doznal návrh vyhlášky určitých změn. Nebo snad ministerstvo předpokládá, že už žádné další připomínky akceptovány nebudou? Tomu bych – po zkušenostech z podzimu 2011 – celkem věřil.

MUDr. Renáta Petrová,

ředitelka Městské nemocnice Městec Králové, a. s.

Poslední dobou jsme ve zdravotnictví zavaleni řešením aktuálních problémů (výpovědi smluv zdravotních pojišťoven a úhradová vyhláška na rok 2012) a přípravou na zavádění nových věcí stran již přijatých zákonů. Proto se omlouvám, ale návrhy zákonů a vyhlášek bohužel nedokážu zpracovat.

Přesto jsem se dostala k návrhu zákona o dlouhodobé péči a také k návrhu zmíněné vyhlášky o personálním obsazení. Abych řekla pravdu, poslední dobou je velmi obtížné nejen se zorientovat ve změnách, ať již těch platných nebo těch plánovaných, ale především racionálně, hospodárně a efektivně podle nich řídit zdravotnické zařízení.

V tomto zmatku je třeba především nezapomenout na hlavní cíl zdravotní péče, jímž je pacient a péče o jeho zdravotní stav. I v této přetechnizované době je stále a především hlavním nositelem výkonu a plnitelem cílů vedoucím k prospěchu pacienta člověk – zdravotník.

Zdravotníci jsou zvláštní skupina profesionálů, jejichž práce je maximálně psychicky, ale i fyzicky náročná, vyžaduje celoživotní obtížné vzdělávání, mají obrovskou míru zodpovědnosti – morální, odborné, trestní a koneckonců i ekonomické. Z logiky věci vyplývá, že spokojený pacient, odborně správně ošetřený a léčený, je především zásluha spokojeného zdravotníka (lékaře i nelékaře), jenž vykonává svou práci rád, dobrovolně, v příjemném pracovním prostředí a je za ni náležitě odměněn společensky i finančně.

Z těchto důvodů kladu ve své nemocnici eminentní důraz na personální politiku, snažím se, aby zde zdravotníci měli splněno co možná nejvíce těchto atributů. Výsledkem je právě spokojený pacient a umístění naší nemocnice na 1. místě ve Středočeském kraji v anketě spokojenosti pacientů „Nemocnice ČR 2011“.

Chci tím říci, že jen počet pracovníků kvalitu péče nezajistí. Je třeba začít kultivovat personál ve zdravotnických zařízeních i z pohledu jiných aspektů než jen početních.

Ing. Jaroslava Kunová,

ředitelka FN Plzeň

Jedná se o návrh vyhlášky, který určuje minimální počty odborného zdravotnického personálu na jednotlivých pracovištích. Skutečný počet zdravotníků se však musí přizpůsobit povaze pracoviště a náročnosti nemocničního provozu. V současné době probíhá připomínkové řízení, v němž shromažďujeme názory kolegů ze všech členských nemocnic. K návrhu vyhlášky se tak budeme moci za Asociaci nemocnic ČR vyjádřit teprve poté, kdy budeme mít připomínkové řízení uzavřeno.

-----

autor: Medical Tribune

Zdroj: Medical Tribune