Jsem překvapen, že si mě ještě lékaři pamatují

Prý jste se svými rozhodnutím nelíbil politikům, a proto jste byl v čele resortu pouze krátce. Opravdu jste byl tak razantní, že jste byl pro politiky nepohodlný?

Ano, mám ve zvyku dělat to, co považuji za správné. A snažím se neztrácet čas, to je „profesionální deformace“, v medicíně taky nelze dlouho otálet s léčením… Zdravotnictví by nemělo být hříčkou v rukou politiků. Na jeho uspořádání a chodu by se měli podílet skuteční profesionálové. Byl jsem překvapen, jak jasné a jednoznačné závěry a doporučení vzešly z jednání se zástupci odborných lékařských společností v době mého působení na MZ. Kromě toho bylo možné mnohé zkušenosti čerpat v zahraničí, absolvoval jsem řadu stáží ve vyspělých zemích a dovolím si tvrdit, že se mi povedlo hodně poznat a pochopit. A měl jsem okolo sebe tým dobrých odborníků. I s odstupem času jsem přesvědčen, že jsme dělali dobrou práci.

Co například?

Doteď jsem to vlastně nikdy nepublikoval, ale souhrnně by se moje působení dalo charakterizovat snahou o tři věci: odpolitizování, transparentnost, racionalizaci. Ale zavedený „systém“ klade velmi tuhý odpor a změny jsou velmi obtížné, ne li nemožné. Problémy se nechávají „vyhnít“ a řeší se nanejvýš ve slovní rovině. Navíc, velké změny jsou téměř vždy nepopulární. Pro politiky (kteří nesou největší díl odpovědnosti) je pak zdravotnictví zejména zdrojem politických bodů. Zásadní změny by však musel doprovázet širší politický konsensus. Ale zatím není na obzoru. A tak budeme asi dále slyšet, že některé věci jsou z reálného hlediska bezpodmínečně nutné, ale z politického hlediska zcela nemožné.

Existují nějaké věci, které z odstupem času hodnotíte naopak jinak?

Dnes zpětně vidím svojí značnou naivitu. Představa, že lidé jsou motivování nějakým vyšším cílem, nebo že pochopí nějakou upřímně myšlenou snahu o změnu, je dost absurdní. Žijeme v době, kterou filozofové označili za dobu cynického egoizmu. A tak asi doba vyžaduje jiné přístupy, pokud má být dosaženo kladného výsledku. Z tohoto hlediska jsem velmi překvapen, že si mne někdo ještě po deseti letech od mého zhruba půlročního působení na MZ pamatuje. A dokonce na mne vzpomínají v dobrém a ne jako na naivního vizionáře. Za to moc děkuji.

Jaké změny by české zdravotnictví zažilo, kdyby jste ve funkci ministra zůstal déle?

(smích)… velké! Bylo připraveno mnoho strukturálních změn, zejména směrem k síti poskytovatelů zdravotních služeb (některé dokonce byly realizovány, následně však zrušeny). Byla vypracována nová koncepce zdravotnictví. Byl připraven zákon o povinnosti zveřejňovat informace o kvalitě služeb poskytovaných ve zdravotnických zařízeních (neprošel). Byla připravena řada opatření na zvýšení transparentnosti toků peněz ve zdravotnictví… Bylo toho skutečně hodně a bylo to o zásadních věcech.

Co je podle vás za posledních deset let v českém zdravotnictví už passé a co naopak přetrvává dál?

Zatím se přes všechny potíže a nedostatky podařilo udržet vysokou úroveň medicíny. Problémy však přetrvávají a narůstají. Za posledních deset let určitě nedošlo k nějakému zásadnímu zlomu. Takže podle mého názoru přetrvává potřeba řešit zdravotnictví systémově. To nikdo jiný kromě politiků udělat nemůže. Snad se v budoucnu najde alespoň ten minimálně nutný konsensus, který by umožnil racionální úpravy zdravotnictví. Ty (na rozdíl od poplatků a příplatků) nejsou politicky atraktivní, ale jsou zásadní pro další fungování systému zdravotní péče. Mluvím o vytvoření podmínek pro poskytování služeb medicíny jednadvacátého století, o restrukturalizaci celé sítě poskytovatelů, o zhruba 300 mld. Vnitřního dluhu v oblasti výstavby a rekonstrukce nemocnic, o proplácení reálně poskytované zdravotní péče podle její kvantity ale i kvality. Pokud k tomu v nějakém blízkém horizontu nedojde, obávám se, že ve zdravotnictví začne chybět to nejcennější – lidé, kteří by se věnovali péči o pacienty.

JOZEF KUBINYI – 21-7. 1955 v Žilině

V roce 2004 působil čtyři měsíce jako ministr zdravotnictví ve vládě Vladimíra Špidly na místo po odchodu Marie Součkové. Dnes pracuje ve Všeobecné fakultní nemocnici jako primář Ústavu nukleární medicíny.

ivb

Zdroj: www.tribune.cz