Ještě že ty ženy máme, pánové!

„Nikam nejdu!" Odsekl Petr naštvaně. „Že mám stále žízeň a bolí mě břicho, nemusí vůbec nic znamenat!" Rozčiloval se. „Každému někdy není dobře." „Nekřič na mě," bránila se jeho žena. „Snažím se ti jen pomoct." Hanka byla otrávená. Už nějakou dobu se jí zdravotní stav jejího muže vůbec nelíbil. Často ho bolelo břicho, bývalo mu špatně od žaludku, měl obrovskou žízeň a velmi často chodil na toaletu. Tušila, že tady není něco v pořádku. Ale o tom, že by měl navštívit lékaře, nemohla být ani řeč. Nechtěl to slyšet. „Co by mi tam asi tak řekli? Nebudu do sebe cpát nějaké patáky úplně zbytečně." Trval si na svém. Hanka, to nakonec naprosto vzdala. Rozhodla se, že už o tom nebude mluvit. Komu není rady, tomu není pomoci. Jenomže jí to nedalo. Rozhodla se, že musí něco vymyslet. Že to tak nemůže nechat. Jenomže co? Co by měla udělat, aby ho donutila jít k lékaři? „Tvůj muž měl nedávno padesát, ne?" Zeptala se kolegyně jen tak mimochodem, když si jí Hanka postěžovala, že už fakt neví, co s ním má dělat. „Evidentně mu není dobře. Vidím to na něm téměř každý den, ale už mi nic neříká." Špitla. „Je mu jasné, že bych opět spustila stejnou písničku: aby šel k lékaři. Tak raději mlčí a trpí." „A s vaší praktickou lékařkou by se domluvit nedalo?" „V jakém smyslu, domluvit? Nerozumím ti." „No, proto jsem se ptala na ten věk. Já myslím, že by ho mohla pozvat na preventivní prohlídku." Přemýšlela nahlas. „Přeci se chodí v padesáti, nebo ne? Přitom by mu mohla udělat nějaké odběry..." „No jasně!" Vykřikla Hanka. „Ty jsi ale hlavička!" „Pokud by ho pozvali, tak by tam šel. Jsem si tím skoro jistá." Protože měli s Petrem stejnou praktickou lékařku, navštívila ji v ordinaci. Paní doktorka Hanku trpělivě vyslechla. „Myslím, že by to nemusel být až takový problém..." Když nahlédla do Petrovy karty, zakroutila hlavou. „Pan Novák nás nenavštěvuje příliš často, že?" Hanka, nastínila lékařce jeho zdravotní problémy. Alespoň ty, o kterých věděla. „Myslím, že by se mohlo jednat o vysokou hladinu cukru v krvi. No, uvidíme..."přemýšlela paní doktorka nahlas. Za dva dny, našla Hanka ve schránce pozvánku. „Máš tady nějakou poštu!" Volala už ode dveří. Pochopitelně věděla, o jakou poštu se jedná, ale nedala na sobě nic znát. „Já? Jakou poštu?" „Nevím. Bylo to ve schránce." Podávala mu lísteček. „Pozvánka k preventivní prohlídce na zítřejší den?" Divil se nahlas. „Mám přijít hned ráno nalačno." „Ukaž?!" Divila se naoko. Po týdnu měla lékařka výsledky odběrů na stole. „Pane Nováku. Přišel jste opravdu za pět minut dvanáct." Zatočila se mu hlava a čekal, jak moc špatné zprávy se dozví. „Máte vyšší cholesterol, ale hlavně vysokou hladinu cukru v krvi," pokračovala lékařka. „Bude nutné navštěvovat diabetologickou poradnu. Zajděte se hned objednat." Popsala mu, jaká rizika s sebou tato nemoc přináší. Objednal se. Do poradny chodil pravidelně. Na inzulín to zatím nebylo, dalo se to zvládnout dietou a medikamenty, ale ulevilo se mu. „Ještě že mě pozvali na tu prevenci." Oznámil jednoho večera Hance. „Ani nevíš, jak strašně se mi ulevilo. Je mi najednou tak dobře, že bych mohl skály lámat." Široce se usmíval „Dlouho mi tak dobře nebylo." Hanka se usmívala také. „Jo. Taky jsem strašně ráda, že tě pozvali," láskyplně ho pohladila a políbila na tvář.

Zdroj: http://www.rok1.cz/povidky/detail/jeste-ze-ty-zeny-mame-panove-48/