Je omezení lázeňské péče rozumné?

MZ nedávno omezilo jak indikační rozsah, tak délku lázeňských pobytů hrazených z veřejného pojištění. Protesty ze strany provozovatelů lázní, pacientských organizací i některých odborníků na sebe nenechaly dlouho čekat. Zaznívají např. argumenty o sociálních dopadech na zaměstnanost v postižených regionech, ale i upozornění na neúčelnost určitých druhů lázeňské péče. Proto jsme se v diskusním fóru odborníků zeptali, s jakými pocity sledují vývoj kolem lázeňství. „V minulosti se této péče neskutečně nadužívalo, na druhé straně významný počet nemocných z léčby profitoval. Existuje i silná ‚šedá zóna‘, kde lázně efekt přinášejí, ale není tak průkazný. A zde by měl být daleko větší prostor k odborné debatě a k individuálnímu přístupu. Celkově se domnívám, že jde o krok správným směrem,“ říká prof. R. Češka s tím, že by byl pro postupnější nástup regulací a větší slovo odborníků.

MUDr. Eduard Bláha,

prezident Svazu léčebných lázní ČR

Rozsah restrikce vylučuje pouhé narovnání anomálií nebo propojení indikačního seznamu s moderní medicínou. Navíc kdo projednávání zažil, tak ví, jak často ze strany ministerstva zdravotnictví zaznívaly úspory jako hlavní „odborný“ argument. Nicméně v řadě případů opravdu jde o odborné narovnání a tam jsme nebyli proti. Tato část restrikce ale rozhodně nepředstavuje objemově zásadní omezení! To proběhlo jinde a o ně jsme sváděli rok neúspěšný boj. Zmíněné sociální ani racionální ekonomické argumenty ministerstvo zdravotnictví ani další politici včetně premiéra nevyslyšeli. A to považujeme za chybu. Rozhodně se nedá mluvit o odpovědném a komplexním spravování státu. Splnění dílčího cíle ministerstva za cenu způsobení jiných nenapravitelných škod nelze odbornou argumentací omluvit.

Prof. MUDr. Richard Češka, CSc.,

předseda České internistické společnosti

V naší zemi je situace v lázeňství přeci jen významně odlišná od většiny vyspělých zemí světa. Snad s výjimkou Rakouska a snad částečně i Německa nebylo lázeňství nikde tak široce rozvinuto jako přímá součást zdravotního systému. V mnoha zemích (USA) je lázeňská péče považována za určitý typ rekreace a směřuje daleko více k wellness pobytům. Ale přímo k otázce. V minulosti, jako dědictví „starého, socialistického“ systému se lázeňské péče neskutečně nadužívalo. Asi většina z nás často nestačila při kontrolách svých pacientů skrýt údiv, když tento přinášel zprávu z „křížkového“ pobytu v lázních. Z tohoto hlediska je jistě třeba redukci hrazených pobytů uvítat. Na druhé straně je fakt, že významný počet nemocných z lázeňské léčby profitoval, profituje a lázně přispívaly i k rychlejší úzdravě se všemi socioekonomickými důsledky. Je pravdou, že odborné společnosti byly kontaktovány v souvislosti s redukcí plně hrazené lázeňské péče, většinou však šlo o písemné stanovisko a rozhodně nebyla situace diskutována. Prostě někdo sice stanovisko dostal, ale rozhodl (nezpochybňuji jeho právo) sám z moci úřední. Chyba je částečně i na straně lázní. Je pravda, že aktivní hledání nových programů, intenzifikace léčby apod. nepatřily v některých lázních k prioritám a jelo se podle desítky let platných pravidel. Když se podívám na extrémní případy – asi nikdo nebude pochybovat o vhodnosti lázeňské léčby po revaskularizaci srdce, na druhé straně budeme jen těžko hledat obhájce desátého pobytu po operaci žlučníku. Ale pak máme velmi silnou „šedou zónu“, kde lázně něco přinášejí, efekt ale není tak průkazný a jednoznačný. A zde by měl být daleko větší prostor k odborné debatě, k individuálnímu přístupu a třeba i k povolování výjimek (snadnému). Nepodceňoval bych ani faktor sociální stability v lázeňských regionech. Nezaměstnanost a nejistota pak třeba nevyváží drobnou úsporu ve zdravotním systému. Celkově se domnívám, že jde o krok správným směrem. Přeci jen bych si ale přál možná postupnější nástup regulací a větší slovo odborníků. O individualizaci přístupů jsem už psal. Je skutečně seznam výkonů jediným možným řešením pro celý systém?

Ing. Ladislav Friedrich, CSc.,

generální ředitel Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví

Systémově je úprava indikačního seznamu zcela logická a správná. Především komplexní lázeňská péče v některých nyní upravených indikacích byla do té doby často za hranicí toho, co může veřejné zdravotní pojištění efektivně financovat. Rozpočet veřejného zdravotního pojištění neroste, populace stárne a medicína se rozvíjí. Pro rozšíření protonové léčby o jednoho pacienta je třeba ušetřit 20 až 30 komplexních lázeňských pobytů, můžeme však mít jen jedno, nebo druhé. Jedinou další možností je, že se jako všichni občané složíme a zaplatíme každoročně více a více. Z tohoto pohledu vidím úpravu lázeňských nároků jako racionální. Důležité je jen to, aby ti, kdo i nadále mají nárok na lázeňskou léčbu, ji také dostali, to je úlohou pojišťoven. Pro majitele lázní a místní správu je pokles poptávky od zdravotních pojišťoven jistě nepříjemný, ale tento trend se dal předvídat a byl při pohledu do ostatních evropských států neodvratný.

Doc. MUDr. Vít Petrů, CSc.,

předseda České společnosti alergologie a klinické imunologie

Můj názor na tuto problematiku je rozpolcený. Je pravda, že naše odborná společnost se podílela na úpravě indikačního seznamu a většina našich návrhů byla respektována. Souhlasili jsme s tím, aby v rámci alergií a respiračních chorob byla vyřazena některá onemocnění (např. alergická rýma), jejichž lázeňské léčení bylo přežitkem doby a již nemělo z dnešního pohledu na racionální terapeutické postupy náležité opodstatnění. Jako lékař pracující v oboru alergologie a klinická imunologie již 45 let však cítím smutek nad tím, jak některým skvělým lázeňským lokalitám a léčebným programům zvoní umíráček, jak trpí nedostatkem pacientů a klientů a musejí omezovat provoz a propouštět kvalifikované zaměstnance. Přitom lázeňská léčba je důležitou a nepostradatelnou součástí komplexní péče o některé choroby. Jako řešení se nabízí jedině určitá státní finanční dotace aspoň pro některé tradiční a prokazatelně kvalitní provozy. Ty je třeba udržet a pomoci jim přežít toto přechodné období. Uvědomuji si ale, že je velký problém určit, kdo je ten vyvolený a kdo je ten zavrženíhodný. Nechtěl bych být v kůži toho, kdo by o tom měl rozhodovat.

MUDr. Svatopluk Němeček, MBA,

stínový ministr zdravotnictví za ČSSD

Můj názor na dopad nového indikačního seznamu na české lázeňství je celkem konzistentní. Myslím si, že je příliš restriktivní, příliš tvrdý. To, že se přímý dopad lázeňské léčby na zdraví nedá exaktně vyčíslit, ještě neznamená, že neexistuje. Zvláště u onemocnění pohybového aparátu či některých neurologických postižení se pozitivní přínos balneoterapie jen těžko zpochybňuje. Navíc v rámci celkového rozpočtu zdravotnictví jde o nepříliš významné procento. Meziroční propad příjmů českých lázní zhruba v objemu 55 % je dramatický a v podstatě likvidační. Ministerstvo zdravotnictví by proto mělo aspoň zčásti tento svůj krok napravit.

MUDr. Pavel Vepřek,

poradce ministra zdravotnictví

Změny probíhající v lázeňství jsou zákonité a odpovídají vývoji medicíny i celé společnosti. Není sporu o tom, že změna životního rytmu, prostředí a zvýšení tělesné aktivity působí blahodárně na lidský organismus. Spor je jen o to, kdo má hradit náklady s tím spojené. Rolí veřejného zdravotního pojištění je zajišťovat občanům finanční dostupnost potřebných zdravotních služeb, a to účelně a hospodárně. Omezené zdroje mají směřovat tam, kde přinášejí největší užitek, a je logické, že s rozvojem medicíny jsou přesměrovávány od méně účinných k účinnějším technologiím. Dichotomie vývoje v dnešním lázeňství má zjevné historické kořeny. V německy mluvících zemích se návštěva lázní stala důležitou společenskou událostí a zdravotní problémy byly spíše záminkou než skutečným důvodem. Vedle nich vznikala zařízení pro pacienty s vážnými nemocemi, na které byla tehdejší medicína krátká. Pacienti s poliomyelitidou nebo s devastující plicní tuberkulózou sice vymizeli už před lety, ale zařízení se přeorientovala na jiný typ péče a dnes si tím procházejí nanovo. Diferenciace a transformace lázeňských zařízení jedny orientuje na tradiční společenskou a relaxační roli a druhé intenzivněji vtahuje do vlastního léčebného procesu. Do prostředí kultivované konverzace, promenádních koncertů, korzování s pitítky a wellnessové péče o tělo budeme stále více vstupovat pouze za své. Naopak v zařízeních orientujících se na navazující následnou péči a poskytujících ucelenou rehabilitaci se o nás postará veřejné zdravotní pojištění. Každý provozovatel zařízení tohoto typu si musí vybrat směr, kterým je bude rozvíjet, a udělat to včas.

Doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D.,

vědecký sekretář Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP

„Jednoznačný profit“ nebo lépe cost/benefit se u lázeňské léčby obtížně prokazuje. V zemích, kde z veřejných prostředků je hrazeno přísně jen to, co je podloženo důkazy, lázeňská péče do léčebných plánů zařazena není. Nicméně české lázeňství má tradici a byla by škoda jeho potenciál nevyužít ve prospěch našich nemocných. Podobné postavení má lázeňská léčba například v Německu. Tam ovšem hospodaří pojišťovny s nadbytkem…

Omezení počtu indikací a úhrady na stavy, za kterých je lázeňská péče racionálně zdůvodnitelná, považuji za správné. Současný indikační seznam zůstává vůči pojištěncům štědrý a je na hraně efektivního využití veřejných prostředků. Neumím posoudit regionální důsledky omezení lázeňských pobytů, ale pokud by měly nastat, jejich řešení patří do jiné kapitoly.

Zdroj: Medical Tribune