Jasně nejasná jasnost a nešťastný Šťastný

Předseda sněmovního výboru pro zdravotnictví Boris Šťastný (vládní ODS) při obhajobě novely zákona o veřejném zdravotním pojištění ve sněmovní rozpravě vyzdvihl, že »poprvé v historii ČR bude mít český pacient přesnou a jasnou definici toho, v jakém rozsahu za pojištění, které každý z nás platíme, obdržíme zdravotní péči«.

Hned to doložil i příkladem placení, resp. neplacení za císařský řez: »Existuje určitá skupina žen, které se dobrovolně nadstandardně rozhodnou z důvodů ať už osobních, estetických či jiných pro porod císařským řezem, i když není tento zdravotně indikován. I v takovémto případě je možné říci: rodičky si budou moci nadále připlatit rozdíl mezi standardním porodem a porodem císařským řezem, pokud nebude existovat zdravotní indikace.«

Krátce po něm vystoupil Aleš Roztočil (vládní TOP 09), který se úvodem označil za lékaře, a vyčetl »kolegům z opozice« jejich starost o placení císařského řezu za nemístnou, neboť: »standard a nadstandard, co se týče císařského řezu, je rozdělen a v praxi to ani tak není a nejde to rozdělit, že někdo, kdo si přeje císařský řez, má vždy k tomu nějaký důvod. Je to třeba psychologická indikace. Nikdo si nebude podle tohoto zákona na císařský řez přispívat a nikomu nebude tato operace odmítnuta«.

Veřejnosti je tímto jasné, že ani vládní poslanci nemají jasno, jak je ve vládní novele s placením nadstandardních zákroků, konkrétně třeba »císaře« na žádost rodičky. Nemohlo tak být přesněji doloženo, že tvrzení o přesné definici nároku je, řekneme-li to mírně, poněkud nepřesné. Též má veřejnost jasno v tom, že někteří poslanci ani po roce nemají jasno, který z jejich kolegů je v koalici a který v opozici.

Boris Šťastný ovšem ve výčtu úspěchů, které dle něho novela přináší, pokračoval chvalozpěvem na zákonné určení časové a místní dostupnosti zdravotní péče.

Připomněl nářky nad dosavadním čekáním na operace, kteréžto novelou skončí, poněvadž »český pacient bude mít poprvé v historii jasně stanoveno v zákoně a následně v podzákonné normě, tedy vyhlášce, jak dlouho bude čekat na konkrétní zdravotní výkon, tedy například na operaci. Tato časová lhůta bude nepřekročitelná, bude vymahatelná, a to právně«.

Jestliže se hovoří o právní vymahatelnosti, tak to zavání přiznáním, že to taková jistota nebude. Vymáhat operaci před uplynutím lhůty bude právnickou chuťovkou probourávání se do otevřených dveří, vymáhat ji po lhůtě znamená, že tedy lhůta není nepřekročitelná.

»Revoluční změnu« v českém právním řádu vidí poslanec ODS v uzákonění místní dostupnosti péče. Nejen v dojezdových časech sanitek, ale ve vzdálenostech cestování pacientů za poskytnutím zdravotní péče. Šťastný tím však poněkud nešťastně přiznal rozpadání sítě zdravotních zařízení, rušení oddělení i celých zařízení, jež dosáhlo už takového rozsahu, že je třeba tomu učinit zákonnou přítrž.

Zdá se tudíž již jen z výroků poslanců-lékařů, nemluvě jindy o poslancích-nelékařích, že by sněmovna uživila ještě jednoho lékaře. Ne jako poslance, ale jako ambulantního specialistu. Psychiatra. I když - ambulantní by patrně nestačil.

Haló noviny

Karel Růžička

Zdroj: Haló noviny