Jaký jste, doktore?

Studium budoucích lékařů probíhá na celém světě podobně. První rok se medičky a medici musí utkat s přírodními vědami - fyzikou, chemií, biochemií, biologií a matematikou -, případně statistikou. Pokud se dostanou k praktickým cvičením, skončí obvykle v laboratoři mezi zkumavkami a Erlenmeyerovými baňkami (lidově Erlénami).

Od druhého ročníku se začínají ve většině států světa věnovat zdravému lidskému tělu. Studují anatomii, fyziologii, histologii a podobné disciplíny. Od čtvrtého ročníku se konečně dostávají k nemocem. Chodí na přednášky o vnitřním lékařství, dětském lékařství, chirurgii ... a potkávají se více s pacienty. Ve čtvrtém a pátém roce studia se učí s pacienty hovořit a připravovat na praxi.

Poslední rok či dva rotují po různých odděleních nemocnic, aby se seznámili se všemi obory a rozhodli se, kterému by se chtěli věnovat ve své profesní dráze.

Někteří jedinci se na práci s lidmi hodí víc než jiní. Pro studium medicíny jsou vhodnější ti druzí, což se projeví až v posledních ročnících studia. Alespoň podle Filipa Lievense z univerzity v Gentu a Deniz S. Onesové z Minnesotské univerzity, kteří to tvrdí v článku, jejž publikovali v časopise Journal of Aplied Psychology.

VELKÁ PĚTKA

Lievense a Onesová se zaměřili na znaky osobnosti, které jsou součástí tzv. Velké pětky. Je to zhruba dvacet let starý, ale dosud nepřekonaný přístup k popisu osobnosti.

Vědci jej odvodili na začátku devadesátých let pomocí složitých statistických metod. Od té doby ho spousta lidí opakovaně potvrdila v různých lidských kulturách. Asi tedy opravdu popisuje základní lidské vlastnosti. Povaha člověka má podle modelu pět základních rozměrů: extroverzi, vstřícnost, svědomitost, neuroticismus a otevřenost.

Extroverzi definují psychologové jako schopnost radovat se a společenskost, tedy sklon vyhledávat pospolitost jiných lidí. Vstřícnost popisují jako tendenci pomáhat ostatním, spolupracovat a snažit se o dobro společnosti. Svědomitost vyjadřují vědci jako snahu o dosahování cílů, uvážlivost a pořádkumilovnost. Neuroticismus je podle nich dispozice podléhat depresím, být emocionálně nestabilní a cítit se trapně. Otevřenost pak znamená, jak moc člověk vyhledává nové zážitky a podněty z okolí.

Všechny rozměry mají dva konce. Lidé mající v testech vysoké skóre v rozměru extroverze potřebují společnost, naopak lidé s nízkým skóre jsou více samotářští. Každý rozměr má navíc ještě podrozměry. Například vstřícnost se dá rozložit ještě na důvěru k druhým, čest, altruismus, ochotu spolupracovat, skromnost a starostlivost. Jednotlivé podsložky se dají také změřit.

Výzkumu Lievense a Onesové se účastnilo dohromady 627 studentů prvních ročníků belgických lékařských fakult. Vědci sledovali celé jejich studium. Na začátku je nechali vyplnit dotazník, jenž měřil jednotlivé rozměry jejich osobnosti podle modelu Velké pětky.

Výsledky průzkumu potvrdily původní předpoklad. Vlastnosti užitečné pro práci s lidmi předpovídaly úspěch až na konci studia, kdy se budoucí lékaři a lékařky dostali k výkonu své profese.

Z NEVÝHODY PŘEDNOST

Vliv neuroticismu se skoro neměnil. Na začátku studia měli studenti s vyšším skóre v tomto rozměru potíže se zvládáním zkoušek. Na konci zase přišly problémy se zvládáním vážných potíží pacientů a s odpovědností za ně. Vyšší míra neuroticismu také souvisela s větší pravděpodobností vyhození studenta ze školy.

Vyšší skóre v ostatních rozměrech naznačovalo lepší výsledky na konci studia. Studenti s větším skóre v rozměru vstřícnosti byli lepší, protože měli větší snahu pomáhat jiným lidem, což se v medicíně vždycky uplatní.

Nejvýraznější vliv měla osobnostní složka extroverze. Na začátku studia je nevýhodná. Extroverti mají sklon věnovat se společenskému životu a vztahům s jinými lidmi místo sezení na koleji a učení. Jakmile se ale medici dostali do fáze, kdy museli jednat s pacienty a jinými lékaři, začala být extroverze výhodná.

Ani výsledky u složky otevřenost, do níž se počítá mimo jiné i intelektuální zvídavost, ničím neudivily. Studenti s vyšším skóre měli lepší známky ve škole. Zajímavé je, že ze všech podsložek otevřenosti měla největší vliv estetická citlivost, pro což nemají vědci žádné vysvětlení.

Nijak překvapivý není ani kladný účinek svědomitosti, studenti s vysokým skóre byli úspěšnější. Divné je, že byli ještě lepší na konci studia než na začátku. Lievense a Onesová si myslí, že by to mohlo být jejich větším smyslem pro detail a pozorností. Přijímací testy na lékařské fakulty jsou většinou z přírodních věd, případně z obecných studijních předpokladů. Znamená to, že z lidí, kteří jimi projdou, budou nejlepší lékaři? Možná ne. Osobnost zřejmě dělá dobrého lékaře stejně jako vědomosti.

Reflex, RADEK JOHN, AUTOR JE BIOLOG

Zdroj: Reflex