Jaký je význam lázeňské léčby na počátku XXI. století

Akci jsem navštívila z několika pohnutek: zaprvé jsem zdravotník a ve své dlouholeté medicínské praxi jsem často svým nemocným lázeňskou péči doporučovala, aniž bych sama znala cenu této léčby. Zabýval se jí však můj celoživotní učitel a to pro mne představovalo jistotu, že jde o užitečnou problematiku. Za druhé jsem kdysi byla pacientem s indikací časné rehabilitační léčby při postižení pohybového aparátu (stav po operaci ramene s poruchou hybnosti tamtéž, s distorzí krční páteře). Za třetí jsem od roku 1996 poslankyní Parlamentu České republiky (dále jen PS PČR) s působností ve Výboru pro zdravotní a sociální politiku a v letech 2004 až 2005 jsem byla ministryní zdravotnictví. Účastním se tedy i různých rozhodování na nejvyšší úrovni, kde mohu uplatňovat nejen svoje odborné zaměření, ale i svoje přístupy k sociální politice. A konečně začtvrté: snažím se spolupracovat s nynějším vedením MPSV na koncipování zákona o „koordinované rehabilitaci“, kam lázeňskou léčbu řadíme jako terapii II. nebo III. časové etapy rehabilitace indikované jen ve vybraných případech – podobně jako i jiné součásti tzv. koordinované rehabilitace (např. sociální, vzdělávací, pracovní atd.).

Lázeňská péče jako stomatologie?

Na semináři jsem vyslechla příspěvek pana náměstka ministra zdravotnictví Ing. Petra Noska, jenž má na starosti racionalizaci (?) financování zdravotní péče prostřednictvím v.z.p. (veřejné zdravotní pojištění). Reprodukovat přesně jeho vystoupení nedokážu, ale získala jsem dojem, a asi nejen já, že tento segment zdravotní péče by neměl být z v.z.p. hrazen vůbec. Pan náměstek se totiž podle svých slov kdysi do jistých lázní zatoulal a spatřil jejich klienty u barpultu, jindy musel odsoudit onkologicky nemocné ženy, které v lázních pořádaly jakési „mecheché“ (můj terminus technicus). Na semináři pak zúčastněným oznámil, že na základě těchto dvou zkušeností a na podkladě vlastního přesvědčení, že lázeňská léčba nemá vliv na úplnou či alespoň neúplnou obnovu zdraví klientů a že ani snad neexistují důkazy o její prospěšnosti atd., patrně navrhne další ze škrtů z balíku peněz solidárního pojištění. Připomínám, že opět na úkor prokazatelně nemocných…

Hned poté velmi pružně reagoval doc. MUDr. Petr Petr, Ph.D., z Českých Budějovic. Na sloupcovém grafu ukázal výsledek práce jeho pracovního kolektivu, kde byla vyjádřena spotřeba léků s analgetickým účinkem před zahájením lázeňské léčby a po jejím ukončení. Jejich potřeba klesla velmi podstatně, dle mého odhadu na polovinu té původní. To je vskutku významný efekt. Vždyť kombinace mnoha léků anebo jejich permanentní nadužívání často ohrožuje zdraví a někdy i život nemocného! Kumulované nežádoucí účinky léků jsou dle světových statistik na 4. místě v příčinách smrti!

Přitom dodnes platí, že spotřeba lázeňské péče je již účelně limitována, a to prostřednictvím jejího dělení na tzv. příspěvkovou a komplexní. Na příspěvkovou jde ten nemocný, který má nepochybnou zdravotní indikaci, ale její nárokování je jen relativní, neboť chronické zdravotní postižení trvá a jde jen o potenciální zlepšování jeho potíží. Komplexní péče je placená z v.z.p. a má být nepochybnou součástí koordinované rehabilitace (viz níže).

Z postoje pana náměstka Noska mám dojem, že jej inspirovali nejspíše stomatologové, kteří už dávno chtějí kurativní zubní péči vymanit ze závazků zdravotních pojišťoven. Chtějí, aby ti hříšníci s pokaženými zuby, kteří si je nečistili v předchozí životní etapě, museli kajícně přijít k zubaři a připravit si nacpanou peněženku. Prostě musejí pykat! Zubař se bude za peníze v.z.p. věnovat jen prevenci, respektive bude hříšníky např. ve školách vyhledávat a posílat k ošetření do ordinace, aby si tak zajistil dostatečný přísun peněz tzv. na dřevo. Rodiče těchto dětí to přece nebudou váhat zaplatit, i když sami už na drahé ošetření nepůjdou. Počkají do fáze zralé na totální protézu, a to bude platba jednorázová a navždy bude pokoj… A zubaři se zatím pochválí, poněvadž svojí „skromností ve vztahu k v.z.p.“ dali k dispozici velkou část peněz pro důležitější medicínské obory…

Tomu ministerstvo zdravotnictví naštěstí nevyhovělo. Pan ministr je člověk vzdělaný a soudný. Vždyť jistě ví, že v tomto případě jde o ohrožení hmatatelně důležitého segmentu zdravotní péče, na který mají dle ústavy nárok všichni občané bez rozdílu. Spočítat funkční zuby není problém…

Lázně skutečně léčí

Efekty lázeňských pobytů se na rozdíl od individuálního hodnocení od pacienta objektivně prokazují obtížněji, i když existuje celá řada objektivních vědeckých důkazů (evidence based medicine = EBM). Ty prokazují, jak je tato komplexní terapie prospěšná po všech stránkách, jak zvyšuje kvalitu života. Zabývali se tím odpradávna mnozí lékaři, kteří založili velmi cennou tradici, vázanou na naše četná lázeňská zařízení. Mimo jiné tak probudili všeobecný zájem o často výstavní regiony, a v důsledku tak v těchto končinách bezděčně položili základ pro rozvoj cestovního ruchu. V bývalém Západočeském, nyní převážně v Karlovarském kraji je tato tradice a vzniklý medicínský obor zvaný balneologie zvláště intenzivně pěstován a kultivován. V současné době se dokonce usiluje mj. o zápis západočeského lázeňského trojúhelníku do seznamu světových kulturních památek UNESCO!

Bohužel, balneologie se přednáší studentům medicíny jen na některých lékařských fakultách, a to především z těch důvodů, že renomovaných odborníků není mnoho a navíc jsou koncentrováni především v některých regionech. Zato v loňském roce vyšla moderní publikace, kterou vydala Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, autorů Špišáka a Rušavého s kolektivem autorů pod názvem Klinická balneologie! Není náhodou, že hlavními protagonisty jsou lékaři z Karlových Varů (MUDr. Ladislav Špišák,  CSc.) a z Fakultní nemocnice Plzeň (prof. MUDr. Zdeněk Rušavý, Ph.D.).

V porevoluční době, kdy v myslích mnohých jsou zakotveny „peníze až na prvním místě“, utrpěla do jisté míry i pověst lázeňské léčby v tom smyslu, že se stala tzv. lukrativním oborem ve vztahu ke zřizovatelům i k provozovatelům. Začaly se zde uplatňovat i různé alternativní léčebné metody, které však zřejmě představovaly zdroj vyšších příjmů, zejména od zahraniční klientely, ale zpochybňovaly tím vědecký základ balneologie. Vznikal tedy celkový dojem, že lázeňská péče je jen a jen „zlatým dolem“, že na zisky zřizovatelů přispívá v.z.p., a přitom efekt z pohledu neodborníků je nevýznamný.

Jiný pohled musí mít nutně pacient, který indikovanou lázeňskou péči absolvoval. Osobně mám vynikající zkušenost z lázeňského pobytu v Mariánských Lázních, kam jsem byla odeslána ortopedem záhy po operaci levého ramene pro kalcifikovanou bursitidu, nitrokloubní srůsty, peroperační dislokaci krčních obratlů. Operace se podařila, „cizí těleso“ bylo z kloubu odstraněno, ale funkce levé horní končetiny byla významně narušena. Do jisté míry byla ohrožena nejen moje soběstačnost, ale i moje povinnosti v rodině. Střídavé bolesti postihovaly jak kloub samotný, tak i okolní svaly paže, krku, zad, hlavy. V některých polohách jsem měla i výrazné závratě. Užívání obvyklých medikamentů takřka nezabíralo, ambulantní rehabilitace v podobě fyzioterapie vykazovala jen nevýznamné pokroky. V důsledku jisté beznaděje při přetrvávání nelepšících se potíží se zhoršoval i můj psychický stav. Teprve lázeňská léčba, kdy byl sestaven terapeutický plán se zapojením všech adekvátních postupů včetně aktivního cvičení, masáží a zejména cvičení pod vodou v bazénu pod vedením odborníka, představovala významné pokroky. Za tři týdny pobytu jsem se cítila zcela zdravá, s obnovenou soběstačností, s návratem do sociálního normálu a s možností plnohodnotného pokračování v pracovní činnosti. O návratu dobré nálady ani nemluvě. Opět se potvrdilo přísloví mojí babičky „Všechno zlé je k něčemu dobré“. Musím přiznat, že jsem se na základě této zkušenosti, ale i díky dalším poznatkům tiše i nahlas omluvila oboru balneologie, jejím zakladatelům a všem pracovníkům, kteří tuto vzorovou péči realizují.

Nikomu nepřeji, aby uznával jakýkoli segment zdravotní péče na základě osobní zdravotní újmy, včetně pana náměstka Noska z ministerstva zdravotnictví. Jak je tomu s příjmovou a výdajovou stránkou zdravotního pojištění, je věc jiná, a je to v současné době jeho starostí. Problém s deficity financí se objevuje všude, kam se podíváš, ale nemůže být řešen tak, aby se bezhlavě škrtala lůžka v „nastřeleném počtu“ bez předchozí důkladné analýzy, aby se vyřazovaly užitečné a prověřené segmenty zdravotní péče, aby se zaváděly plošně tzv. regulační poplatky u lékařů, v lékárnách, v nemocnicích, prostě úplně všude, kam se nemocný obrátí s žádostí o pomoc. Vším tím se omezuje dostupnost efektivní zdravotní péče, zřejmě podle vzoru slovenské reformy, kde se kolem roku 2005 rozhodli, že ze tří atributů zaručené zdravotní péče, tj. dostupnost + kvalita + efektivita, se vzdají dostupnosti. Tím se nutně vytváří nové závažné korupční prostředí. Nazvala jsem to nepřímou euthanasií a vím, že jde nejen o velmi silné slovo, ale i argument.

Zdroj: Medical Tribune