Jaké úkoly čekají na nového ministra
Leoš Heger odešel před koncem volebního období, řadu úkolů nestihl dokončit. Někdejšímu ministrovi zdravotnictví se především nepodařilo vyřešit ekonomickou situaci zdravotních pojišťoven. Nové vedení ministerstva zdravotnictví tak čeká řada neodkladných úkolů. Redakce MT se proto ptá, co by měl nový šéf MZ vyřešit v nejbližší době? Většina oslovených odpovídá jasně. Hlavním úkolem nového ministra je přinést do resortu více peněz ze státního rozpočtu. Tento problém vidí jako svůj hlavní úkol i samotný nový ministr Martin Holcát, jak uvedl v rozhovoru pro MT v minulém čísle.
MUDr. Milan Kubek, prezident ČLK
Nový ministr zdravotnictví musí v první řadě neprodleně novelizovat pro většinu zdravotnických zařízení likvidační úhradovou vyhlášku. Pokud to neudělá, pak v posledních měsících letošního roku budou nemocnice i soukromí lékaři z pudu sebezáchovy odmítat léčit pacienty, pokud se nebudou chtít smířit s tím, že jim za tuto práci zdravotní pojišťovny nezaplatí. Vzhledem k tomu, že tzv. resortní pojišťovny platí zejména nemocnicím za léčbu svých klientů méně než Všeobecná zdravotní pojišťovna, zůstávají na jejich účtech peníze, zatímco pro financování zdravotnictví klíčová VZP se finančně propadá. Nový ministr tedy musí vymyslet způsob, jak dostat peníze z účtů resortních pojišťoven do zdravotnictví. Také zde může sehrát klíčovou roli novela úhradové vyhlášky.
Ministr Heger nechal zdravotnictví finančně vykrvácet jen proto, aby si uchoval podporu svého stranického šéfa Kalouska. Nový ministr se musí pokusit získat za každou cenu pro zdravotnictví peníze. Vzhledem k tomu, že se dají očekávat obstrukce ze strany poslanců TOP 09 a ODS, nebude to mít jednoduché. Je třeba najít takový způsob, který nebude vyžadovat změnu nějakého zákona. Z údajů ministerstva zdravotnictví vyplývá, že kvůli opakovanému zvyšování DPH dotuje zdravotnictví státní rozpočet částkou 6,6 mld. Kč. Považuji za naprosto legitimní požadavek, aby stát tyto peníze do zdravotnictví vrátil. Je škoda, že nová vláda vznikne pozdě a již nestihne zákonem daný termín pro valorizaci platby pojistného za tzv. státní pojištěnce, který vypršel 30. června.
Novému ministrovi bych dále doporučoval provést inventuru právních předpisů, které jsou ministerstvem rozpracovány. Co není absolutně nezbytné, to by se mělo uložit ad acta. Především je třeba zahodit zpackané novely zákonů o zdravotních pojišťovnách a pokoutním způsobem připravovanou novelu zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, jejímž prostřednictvím chtěl ministr Heger posílit moc zdravotních pojišťoven nad pacienty i zdravotnickými zařízeními. A pokud s těmito normami vyletí z ministerstva i jejich tvůrci, bude to příjemný bonus. Pokud bude novému panu ministrovi dopřáno dostatek času, pak by si vůbec měl zjistit, kdo na ministerstvu zdravotnictví co dělá a čí zájmy zde ve skutečnosti prosazuje. Od těchto zjištění by se pak měla odvíjet jeho personální politika. Pokud se pan ministr Holcát nehodlá smířit s tím, že bude pouhou loutkou, pak se těmto nepříjemným rozhodnutím nevyhne. Vzhledem ke své zkušenosti bývalého ředitele a současného náměstka ředitele fakultní nemocnice musí pan doktor Holcát dobře znát rezervy v hospodaření i díry, kudy ze státních nemocnic odtékají peníze do soukromého byznysu. Pokud nebude tyto problémy po vzoru svého předchůdce Hegera zametat pod koberec a nalezne odvahu šlápnout někomu na „nenechavé pacičky“, pak by ministr Holcát mohl nalézt podporu mezi zdravotníky a jejich organizacemi. První vlaštovkou by mohlo být zhodnocení smlouvy mezi IKEM a tajemnou firmou Kardioport, kterou pan ministr Heger nedovolil zveřejnit.
Závěrem mi dovolte popřát doktoru Holcátovi ve funkci ministra hodně odvahy a alespoň trochu štěstí.
MUDr. Zorjan Jojko, předseda Sdružení ambulantních specialistů
Hrozí‑li výrazný deficit financí systému do cca 5 měsíců, pak jediným možným krokem, který by dle mého názoru měla okamžitě udělat jakákoli vláda, je převést do tohoto systému odněkud nějaké peníze, přičemž je mi, upřímně řečeno, jedno, odkud to bude a jestli to bude mít formu navýšení plateb za státní pojištěnce, odkupu nějakých nedobytných pohledávek, nebo zda bude využita jiná forma „injekce“. Myslím, že za tak krátkou dobu se nic jiného nemůže stihnout. Navíc si dovolím tvrdit, že by to od té vlády byl vůči zdravotnictví velmi fér krok, protože ta odcházející svými kroky v mnohém jen navyšovala naše náklady, a to i ve prospěch jiných sektorů (viz např. navýšení DPH, zvýšení nákladů v rámci navýšení množství nejen administrativních povinností atd.), přičemž úhrady nám nejdříve stagnovaly a pak klesaly.
Jinak si osobně myslím, že tzv. úřednická vláda by neměla dělat nic jiného než prostou správu systému a jakékoli další, např. legislativní kroky by měla činit až vláda vzešlá z řádných voleb. A to včetně revize či pokračování reformních kroků dosavadního ministra zdravotnictví. Já bych tedy byl pro finanční pomoc veřejnému zdravotnímu pojištění s následným hlídáním využití těchto i ostatních peněz ve zdravotnictví, a to tak, aby se pomohlo opravdu tam, kde peníze chybějí a kde jsou účelně vynakládány. Tím chci říci, že i ambulantní sektor v letošním roce trpí nedostatkem peněz a nebude‑li to řešeno dostatečně rychle, dojde k vyčerpání jeho dnes již prakticky neexistujících rezerv a logickým důsledkem toho bude větší tlak na počet hospitalizací, tj. zbytečné prodražení systému zdravotní péče v ČR jako celku.
Závěrem bych ale přece jen uvedl několik poznámek k těm reformním normám. V připomínkovém řízení je návrh novely zákona o zdravotních službách, který se dle mého názoru snaží v mnohém opravit chyby, jež jeho současné znění obsahuje, bohužel ale zdaleka ne všechny; navíc jsou do něj opět vsouvány věci, které prospěšné nejsou nebo byly např. zrušeny Ústavním soudem. Např. registry zdravotnických pracovníků. Dalším je návrh novely zákona o zdravotních pojišťovnách a zdravotním pojištění, což jsou ale dokumenty, které zatím ve vnějším připomínkovém řízení nebyly a my je známe jen z doslechu. Musím přiznat, že v jejich případě jsem si oddechl, když jsem si přečetl, že dosavadní ministr na nich v rámci demise zastavuje práce. Jsem hluboce přesvědčen, že např. zrušení dohodovacích řízení by nepřineslo nic dobrého. A nejde jen o to jediné. Poslední normou, o níž vím, že má být hodně radikálně novelizována, je seznam výkonů. Přestože již několik let probíhá jeho kultivace formou jednání skupiny sestavené ze zástupců MZ, poskytovatelů, pacientů a zdravotních pojišťoven, norma zatím nemá vůbec podobu, že by mohla být vydána. Do dneška nebyly provedeny žádné modelace dopadů jejích změn na financování zdravotnických zařízení, zatím není nijak kultivována režie, což je v současném seznamu výkonů položka jednoznačně kriticky podhodnocená. Jako by to vše nestačilo – jak jsem zjistil v posledních hodinách, v aktuálně platné verzi návrhu jsou posuny, které touto skupinou nebyly vůbec schváleny. Jsou tedy nejspíše důsledkem nějakého „černého“ lobbingu těch, kterým mají přinést nějaký prospěch, u dosavadního vedení MZ. To mi ovšem přijde přinejmenším jako nesystémové a popírající základní pravidla pro vznik jakýchkoli změn.
Tedy: Mělo‑li by nové vedení MZ v těchto věcech udělat něco prospěšného, pak myslím jedině to, že nejen o těchto třech normách zavede opravdu kvalitní otevřenou odbornou diskusi. Definitivní schválení by ale mělo proběhnout až po volbách.
Ing. Ladislav Friedrich, CSc., generální ředitel OZP
Za nejdůležitější pro nejbližší období považuji otázku nastavení základních parametrů úhrad pro rok 2014. Jedná se o rozsah diskutované změny seznamu zdravotních výkonů, případných mimořádných změn v příjmech zdravotních pojišťoven a nastavení úhradové vyhlášky. Tyto tři okruhy přitom musejí být bilančně provázány tak, aby celkový dopad na financování systému ze strany zdravotních pojišťoven byl pozitivní nebo maximálně neutrální proti současnému stavu. Současné nastavení příjmů zdravotních pojišťoven v žádném případě neumožňuje požadované navyšování úhrad ze strany našich smluvních poskytovatelů zdravotnických služeb. Pro úhradovou vyhlášku pak zejména platí, že největší rizika jsou v detailech. Je mimořádně důležité, aby deklarované nastavení cen také v praxi umožnilo takové vzájemné bilance dosáhnout. Věřím, že nové vedení ministerstva zdravotnictví bude při přípravě těchto klíčových norem konzultovat i stanoviska SZP ČR.
Dagmar Žitníková, předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče
Prvním a nejdůležitějším úkolem nového ministra je finančně stabilizovat resort – vydat novelu úhradové vyhlášky, přerozdělit zůstatky na účtech zdravotních pojišťoven, zvýšit platbu za státní pojištěnce. Úhradová vyhláška pro rok 2013 způsobuje obrovské problémy zdravotnickým zařízením. Odcházející ministr sám přiznal, že bude muset situaci řešit. Odbory se v souvislosti s ekonomickými problémy nemocnic obávají jak snižování počtu zaměstnanců (propouštění), tak snižování kvality péče a v mnoha případech už i nedostupnosti zdravotní péče. Stále častěji dostáváme informace o přechodných uzavíráních oddělení. Zaměstnanci jsou v těchto případech nuceni zůstávat doma, klesají jim příjmy. Jistotu ztrácejí i pacienti. V nemocnicích se odkládají vyšetření a hospitalizace, pacienti trpí nedostatkem zdravotní péče. Situace graduje, podle ekonomických propočtů se jen krajské nemocnice dostaly za první čtyři měsíce letošního roku do ztráty okolo jedné miliardy. Akutně by měl pan ministr řešit i problémy v lázeňství, kde je situace stejně dramatická jako v nemocnicích. Koncepčně by zřejmě pan ministr, jako ministr úřednické vlády, neměl zřejmě řešit nic. Důvod je prozaický. Poslední legislativní návrhy (zákon o univerzitních nemocnicích, novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, novely zákonů o zdravotních pojišťovnách) připravované ministerstvem neřešily faktické problémy, ale stávající stav fungování českého zdravotnictví radikálně zhoršovaly. Na zásadních koncepčních změnách musí být alespoň základní společenská shoda a ta u připravovaných novel nebyla. To, že ministerstvo vytvářelo legislativní zmetky, se plně projevilo v mnoha případech a naposledy na stanovení nadstandardů. Když pominu to, že odbory mají se zavedením nadstandardů problém obecně, tak nelze nezmínit fakt, že s nadstandardy stanovenými vyhláškou jsme zásadní problém měli. Jednou ze zásadních připomínek odborů, kterou ministerstvo neakceptovalo, bylo, že navržená právní úprava je v rozporu s Ústavou ČR, což potvrdil i Ústavní soud.
Zdroj: MT