Jaké byly vaše nejsilnější emoce v roce 2014?

Prof. MUDr. David Cibula, CSc.,

Onkogynekologické centrum,

Gynekologicko‑porodnická klinika 1. LF UK v Praze

Navštívil mě manžel pacientky, kterou jsme operovali pro lokálně pokročilý pánevní karcinom a u které se bohužel objevila pooperační komplikace s nutností další operační léčby. Informoval se o zdravotním stavu, děkoval za dosavadní péči a na závěr mi sdělil, že kvůli prodlužující se léčbě manželce krachuje její obchod, že proto zvažuje podat trestní oznámení s následnou žalobou o náhradu škody, že jim právník slíbil vynahradit krachující podnikání a že doufají, že se nebudu zlobit.

Telefonát mi připomněl rozhovor s kolegou z jiného velkého pracoviště, na kterém během letošního roku proběhla dvě trestní oznámení na porodnické kauzy, v obou případech s likvidačními posudky znalců pro žalované kolegy, a tyto kauzy rozložily celé oddělení, protože oba kolegové odcházejí a několik dalších si hledá místo v ambulanci, protože nechtějí dále podstupovat riziko spojené s oborem s největším počtem žalob, s porodnictvím. Domnívám se, že naše současné právní prostředí dobře pečuje o práva pacientů, pozapomnělo však na ochranu pracovníků ve zdravotnictví. Současná situace v našem státě bez limitování výše finančních náhrad pro pacienty, bez rizika a nákladů pro pacienta či advokáta při podání trestního oznámení, představuje výraznou motivaci pro advokáty, výzvu všem pacientům a neúnosné riziko zejména pro chirurgické obory či obory akutní medicíny. To je moje silná emoce z roku 2014.

Prof. MUDr. Milan Kvapil, CSc.,

předseda Diabetické asociace České republiky

Někde jsem se dočetl, že přirozenou ochranou lidské mysli je rychlejší vyhasínání negativních zážitků než pozitivních. I proto asi stařečci a stařenky říkávají – jo, za mého mládí bylo vše lepší. Bohužel, největší emoční impakt z letošního roku mám právě ze zjištění, že jsem podobný obrat několikráte užil.

Ale jinak bylo pozitivních emocí skutečně více, například zjištění, že v systému různě zaznamenávaných dat plují informace, které mohou exaktně popsat kvalitu terapie o pacienty s diabetem. Superponován byl tento pozitivní pocit setkáním s doc. Duškem, se kterým jsme se dohodli na vytvoření Národního informačního diabetologického systému. A vrcholně pozitivní emocí bylo přitakání a vstřícnost dr. Hoňka, náměstka VZP, že nám pomůže s pilotním programem. Tyto vjemy překryly ostatní – nový gliptin, který se bude užívat jednou týdně; zjištění, že dapagliflozin v praxi funguje, když se dobře vybere pacient; potvrzení vlivu kompenzace diabetu na snížení rizika kardiovaskulárních komplikací (analýza studie ACCORD, www.thelancet. com http://dx.doi.org/10.1016/ S0140‑6736(14)60611‑5); zvýšení ceny akcií společnosti NovoNordisk v souvislosti s předběžným schválením liraglutidu jako antiobezitika; objev, že místo apoptózy β buněk se budeme bavit o dediferenciaci (s nedohlédnutelnými důsledky); smutek ze zastavení vývoje fasiglifamu (ale to bylo již koncem roku 2013); obnovení víry v zázraky s uveřejněním pozitivních výsledků studie IMPROVE‑IT (konečně někdy taky velká studie s výsledky, které sledují logiku, jíž věříme již asi čtyřicet let, konečně logika, že snížení cholesterolu sníží kardiovaskulární riziko, zábava – stále tomu někdo nemůže uvěřit, konečně důkaz, že ezetimib je účinné a bezpečné hypolipidemikum); pochopení, co se bude dít, až přijdou inhibitory PCSK9 (informace, dezinformace, PR aktivity, pomlouvání statinů – válka se vším všudy, těším se, to bude zábava); překvapení, že pouhopouhá změna koncentrace (byť je to technologický výkon) změní farmakokinetiku u inzulinu glargin U300, a to ještě k lepšímu; zjištění, že jedním z hlavních směrů vývoje technologií v diabetologii bude telematika; objasnění fígle, jakým pegylovaný bazální inzulin lispro účinkuje preferenčně v játrech, ačkoliv se aplikuje pod kůži; a konečně ujištění se, že finální výsledek bude vždy záviset na interakci pacient–zdravotník.

Takže vlastně si nic špatného nepamatuji – krásný život v české kotlině je pouze kalen válkou na Ukrajině, na Blízkém východě a v půlce Afriky, novou hrozbou eboly, nevyřešenou a stále hrozící finanční krizí, která může opět položit celý svět na lopatky, skupováním úrodné půdy na celém světě Čínskou lidovou republikou, novým průplavem paralelním s Panamským (opět ČLR), mutacemi viru HIV, které prodlužují dobu do manifestace o závratné dva roky (asi se s ním lidstvo sžije, jako s řadou ostatních předchůdců)…

Zatím se ale máme dobře.

Prof. MUDr. Jindřich Špinar, CSc., FESC,

Interní kardiologická klinika, FN Brno‑Bohunice

Nejsem politik a politikou se nezabývám. Přesto mne v letošním roce nejvíce emotivně zaujala situace na Ukrajině. Je to něco strašného a neuvěřitelného a nemyslel jsem si, že v roce 2014 je podobná situace ještě možná. Nesmírně mně to připomíná srpen 1968 v Československu, který změnil životy milionům lidí. Něco ještě hroznějšího prožívají nyní na Ukrajině. Začalo to krymskou krizí na konci února a v březnu 2014, která byla reakcí na sérii občanských protestů, tzv. Euromajdanu, jež vedly k pádu vlády na Ukrajině a posílení prozápadní orientace Ukrajiny. Prorusky orientované orgány Autonomní republiky Krym vyhlásily záměr připojení Krymu k Ruské federaci – ještě že nás Husák nepřipojil k SSSR. A pokračuje to občanskou válkou na východě Ukrajiny, kde denně umírají nevinní lidé. Přemýšlel jsem, kolik znám Ukrajinců, a překvapivě jsem zjistil, že mám mezi nimi i dobré známé, se kterými se pravidelně stýkám.

Prvním je prof. Alexandr Parkhmenko, což je významný ukrajinský kardiolog (byl též čestným hostem Akutní kardiologie v Karlových Varech asi před čtyřmi lety), se kterým se potkávám na TIMI steering komisích v průběhu velkých kardiologických sjezdů. Saša je z toho zdrcen, s nadsázkou mi v polovině listopadu v Chicagu říkal, že do klinických studií musí přidat do kolonky příčina úmrtí zastřelen v boji.

Druhá je Mariya Ivanivna Sylenko. Krásná dáma, která je vrchní v mém oblíbeném hotelu U Loubů na Třech Studních. Do České republiky přišla již v roce 2003, šťastně se provdala a jmenuje se Štůlová. Letos jako specialitu chovala husy, které jsme potom s radostí ve zmíněném hotelu měli na letošní Svatomartinské hody. Na její úsměv se vždy těším.

Další dvě neznám jménem, ale vidím je jednou či dvakrát týdně. První přichází každou středu do mého inspekčního pokoje na úklid, a když jsem se jí zeptal na situaci doma, tak jen zašeptala „Moc se bojím, ale naše rodina je naštěstí v západní části Ukrajiny.“ Druhá prodává v čínském bistru v obchodním domě, kde pravidelně nakupuji, a zaujalo mne, že je tam téměř vždy, když přijdu. Tak jsem se jí ptal, jakou má pracovní dobu, a ona odpověděla: Musím pracovat pořád, protože živím rodinu doma na Ukrajině, tatínek i bratr jsou ve válce u Doněcku. Bylo mně jí hrozně líto.

Tak přeji všem krásné a klidné vánoce a věřím, že něco podobného již v naší zemi není možné.

Prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc.,

III. interní klinika endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN v Praze

Musím říci, že jsem letos mimořádně pozitivní ani negativní emoce necítil. Myslím, že česká společnost je dnes otupělá a bez emocí. Lidem je jedno, zda prezident mluví sprostě, lidé nechodí k volbám, aféry vznikají a rychle mizejí a nikoho už nezajímají. Většinu lidí naštěstí baví práce a nezajímají se o další věci. Totéž asi platí i o zdravotnictví. Lékaři jsou rádi, když je pacient vyléčen a spokojen. V minulosti byli ochotni protestovat a snažit se o změny systému. Dnes je jim už všechno jedno. Snad to nová generace lékařů bude mít lepší. Možná mně pozitivní emoce přinesli třeba ti, kdo svůj obor hezky minulý týden u atestací uměli – je jich tak deset procent. Bohužel ale zkoušení atestací vzbuzuje i emoce negativní. V minulých týdnech odešly od interní atestace neúspěšně znovu jako loni desítky procent těch, kdo mají jen malou šanci zodpovědně povolání lékaře vykonávat. Je jich bohužel více než těch vynikajících. Možná je to důsledek toho, jak situace ve zdravotnictví začíná odpuzovat chytré studenty od tohoto oboru.

MUDr. Martin Dudek,

praktický lékař, Dobřichovice

Asi největší vztek v tomto roce jsem zažil, když jsem zjistil, že ministr zdravotnictví opravdu myslí svůj populistický slib zcela vážně – že zruší regulační poplatky a většinu celoročního navýšení příjmu zdravotního pojištění vyplácá na jejich kompenzaci (a to ještě ne kompletní). Zrušení regulačních poplatků a plánované navýšení délky lázeňského pobytu jsou čistě populistická opatření, sloužící pouze k uplácení voličů. Bohužel to odnesou zdravotníci (jak ambulantní, tak zaměstnanci nemocnic), kterým o tyto prostředky nebude moci být navýšen příjem.

Pozitivní emoce zažívám pokaždé, když se mi podaří nějakým zásadním způsobem ovlivnit pacientovo zdraví nebo přímo zachránit jeho život.

MUDr. Bohumír Šimek,

praktický lékař, Křemže

Pokud mám mluvit o mimořádných emocích letošních, pak snad to bylo předání mojí ordinace do mladších rukou. To byla úleva! Konec buzerací, konec výhrůžek pokut ve statisících, konec sledování neustálých změn, konec arogance nadutých pacientů. Už za mnou nebudou chodit pacienti se svými úrazy, kde nic nenajdu a oni z toho nic budou chtít u svojí pojišťovny vytřískat tisíce korun.

Letos v červnu jsem nastoupil trvalou dovolenou. Doporučuji předat ordinaci na počátku léta. Předávat ji nyní na zimu, neubránil bych se pocitu, že jsem odešel do důchodu, že jsem odešel ze světa, že jsem odešel ze společnosti. Takové STOP a konec.

Jen na počátku léta můžeš vnímat, že jsi nastoupil trvalou dovolenou. Poznáváš svoje okolí, hory, které ve svém věku ještě zvládneš, konečně Tvoje zahrada dostane to, co potřebuje, uklidíš si svůj les, konečně máš čas na kulturu a vážíš si každého člověka, kterého potkáváš. Sloužíš pohotovosti, když máš chuť. Pomáháš v ordinaci, když máš chuť. A jsi vysmátý. S každou novou buzerací se směješ kolegům a máš radost, že se to tebe již netýká. Škoda jen, že si nemůžeš vychovat svého nástupce. Svědčí to o naprosto nelidském vhledu našich politiků do medicíny. Budeme to muset nějak vydržet. Moci se ujali nelidští technokraté.

Doc. MUDr. David Feltl, Ph.D.,

ředitel FN Ostrava

Jsem člověk klidné, mírně flegmatické povahy, takže mimořádně silné emoce cítím opravdu málokdy. Letos se mi je ale párkrát cítit povedlo, a to jak pozitivní, tak negativní. Silné negativní emoce cítím pokaždé, když mi zavolá hloupý, naprosto neinformovaný, ale o to sebejistější novinář, který už stejně všechno ví předem, jenom si potřebuje potvrdit, jací jsme v Ostravě zločinci a podvodníci. Mé odpovědi ho nezajímají, a pokud se mu nehodí do krámu, napíše k mému citátu slovo „údajně“, které veškeré vysvětlování činí zbytečným.

Mimořádné pozitivní emoce jsem cítil letos dvakrát: poprvé, když jsme jako první na světě ozářili CyberKnifem dva pacienty s maligní komorovou arytmií, zákrok se povedl a oba jsou v pořádku. A podruhé, když jsem sehnal lístek na domácí zápas Bayernu Mnichov a viděl na vlastní oči, jak Ribéry dává vítězný gól do sítě Leverkusenu. To bylo úžasné!

Zdroj: Medical Tribune