Jak zažít zázrak a stát se andělem

Klidně se třeba i smějte! Protože jednou se někdo (nebo něco) pokusí udělat anděla i z vás! Zaživa! V nějaké situaci prostě zazáříte v nebývalé kráse a vašemu okolí konečně dojde, jak výjimečná jste bytost.

A vy se necháte strhnout. Nadšeně tomu půjdete vstříc! Čeká vás totiž něco, co jste ještě nezažili. Zázrak! Nebo nějaký další jeho projev.

Nemyslím tím totiž jen vysoké výhry v loterii, na které se čeká (někdy i marně) celý život. Kdo je trochu vnímavější a nepřepočítává hned všechno na peníze, tak jej zázraky tak říkajíc nefinančního rázu a zadarmo potkávají každý týden či měsíc i několikrát. Jen tak pro radost!

Jako třeba mne v úterý. A to jsem šla jenom na procházku! Do lesa k prameni potoka. Občas tam chodí i srny pít.

V létě tam bývám často. Líbí se mi vůně lesa, šelestění divokých travin ... baví mě pozorovat čilost a obratnost veverek. Jak ty se o sebe umí postarat! Posadím se a taky se osvěžím. Nejlepší místo, co znám.

A jako by té dokonalosti nebylo dost, tentokrát přiletěli i motýli. Chvíli se třepotali kolem mne ... a pak zčista jasna ... všichni přistáli přímo na má skoro nahá záda. Byla jsem v plavkách.

Zaskočilo mne to. Takový nálet „ctitelů" jsem přece jen nečekala. Kdyby snad pro nezvládnutý letecký manévr anebo z rozmaru motýl jeden jediný ... ale hned tři najednou?

Dokonce jsem jim překvapeně řekla: „Padejte ze mne pryč!"

Pro polétavý hmyz však samozřejmě slova nic neznamenají. Je třeba použít důraznější postup. Zakroužila jsem tedy ramenem, zavlnila svaly a vyvolala zemětřesení: „Tak co, odletíte?"

Reakce žádná. Že by se na mne přilepili? Vzápětí se ale vzchopili a začali po mně běhat. Nahánět se! Přes záda na rameno, zátylek a zpátky, dokolečka dokola. Co to je?!?

Vyvedlo mě to z míry. Ať si jdou dupat na kytky! U mne si koledují o okamžitý vyhazov. A možná hůř, když se nechtěně trefím. Na svých zádech však musím udržovat pořádek. To je přece jasné!

Ovšem (a rozhlédla jsem se kolem, zda někde poblíž něco kvete) ... kdybych byla nějaká ta rostlina ... bylo by tomu jinak. To bych si musela motýlí rejdění nechat líbit. Dokonce po něm toužit! Nabízet se! Bylo by to smyslem lákavosti mého květu. A vůbec, jaké pocity má květina, když na ni usedne motýl?

To stojí za pokus! Tedy alespoň přibližný, když mám tu možnost ... zkusím to vydržet: „Tak dobře, krasavci, budeme odpočívat pěkně spolu!"

Ti mají ale štěstí! Nesmažu je z povrchu zemského, nebudu je omezovat a ani vyhánět. Prostě jim předvedu své lepší já! Motýlky má zdvořilost určitě potěší. A hlavně: něžní tvorečkové, žihadel a ostrých kusadel nemaje, ublížit mi nemohou!

Ťapali a občas rozevírali křídla. A dost lechtali. Bylo to tak zvláštní! Z čeho tak zdivočeli? Hlavu jsem si mohla ukroutit, abych na ně dozadu viděla. Úplně jsem se ale uklidnila, teprve až když zastavili a konečně přestali šimrat.

Byla jsem z toho všeho tak trochu v rozpacích. Zjistila jsem, že „jako kytka" si to pořád ještě neumím dost dobře užít. Takhle se květiny určitě necítí. Já to pořád brzdím rozumem! Takové to dospělácké pochybování a neustálé analyzování čehokoliv neumím vypnout snad ani na deset minut.

Jenom ať sem nikdo nepřijde! Les je plný houbařů. Ti by se divili! Namísto provozování národní houbařské vášně nebo něčeho dalšího soukromě užitečného tady dělám ... co tu vlastně dělám? Podstavec motýlům!

I když ... asi to působí velmi okrasně. Já se klidně i rozdělím, když se tu náhodou objeví nějaký člověk.

Půjčím vám ty motýly. Na požádání, bez váhání, zadarmo a dobrovolně! Můžete to taky zkusit. I když nevím, jak to uděláte. Jak přemluvíte divokého lesního motýla, aby laskavě přelétl zdobit i jiné lidi? Ani v cirkuse to neudělá! Nebo já nevím.

Jenže kam jsem se to ve svých úvahách až dostala? A ti motýli ze mne ještě nezmizeli!

„A co jako vlastně? Za co já se tak stydím? Hrdá bych měla být! To je přece jasné!" došlo mi konečně: „Jsem teď na světě asi jediný člověk, co má na sobě tři živé motýly! Mohli se přece posadit na kámen, strom, rostlinu ... a vybrali si mne! Tak je to!"

Já opravdu zatím nemám žádný vážný důvod se na ně zlobit! Váží tak málo, snadno je unesu. Zde v Evropě jsou to v mnoha případech chránění a respektovaní tvorové (moly ve skříních k tomu nepočítám). Obdivujeme motýlí krásu a koketnost. Rozveselí nám den, zařídí dobrodružství. V dětství jsem za motýly i radostně běhala!

A pak mne to napadlo: konečně zásadní vhled do situace a přitom tak jednoduchý. Myšlenka, která by napadla i malé dítě.

Cítila jsem výjimečnost chvíle: vždyť já právě dostala vyznamenání! Mám na sobě tři páry křídel! A živých!!!

Mí motýlci! To vy jste mně právě povýšili ... honem jsem se snažila najít ten správný výraz ... na co mne povýšili ... na anděla? Ano, na anděla!

Protože i myšlenky jsem začala mít tomu odpovídající. Krásné, vznešené, okřídlené ... jako kdybych vlétla do jiné dimenze. A další andělé si mne hýčkali a cosi mi usilovně našeptávali. Zázrak!!!

Celou čtvrthodinu jsem to takhle vydržela. Pak se motýli zvedli a zrovna tak bezstarostně jako přilétli, tak i odletěli.

„A můžu já tohle všechno vůbec někdy někomu vyprávět? " blesklo mi hlavou, když jsem odcházela pryč. Byla jsem však úplně šťastná! A pocit zázraku mi vydržel ještě několik dnů.

Taky jsem začala číst dostupné články o motýlech. Až jsem objevila i jednu dost podivnou informaci: některým druhům motýlů může prý občas chutnat i lidský pot - prostě v něm hledají něco dobrého a pro sebe výživného. To jsou tedy věci! Někdy se ani nestačím divit.

Tak to nebyl zázrak? To jsem jen tak sladká nebo co? Co to mohlo být?

A tak mne napadlo (díky těm motýlům), že bych si měla jít co nejdříve k lékaři zase preventivně nechat zkontrolovat, zda nemám diabetes.

Zatím jsem s tím žádné problémy neměla. Moje maminka však měla slabou formu cukrovky. Podařilo se to uhlídat.

Tahle nemoc však opravdu není na lidech většinou vidět. Jenže co opravdu mohou lidé vidět, když většina z nich pořád někam spěchá?

Zdroj: Medical Tribune