Jak skloubit kariéru a mateřství

Mezi absolventy lékařských fakult v současnosti drtivě převažují ženy. Debata o tom, zda se ženy pro některé specializace hodí či nikoli, začíná ztrácet smysl. To, že určitou část kariéry lékařky nebudou pracovat na plný úvazek, bude normou a provoz zdravotnických zařízení se tomu bude muset přizpůsobit. Zatím se však nezdá, že by na obzoru byla nějaká promyšlená strategie, která by to všem ulehčila. Například navrhovaná novela zákona o specializačním vzdělávání v tomto směru mladým lékařkám situaci spíše ztěžuje. V diskusním fóru se tedy tentokrát ptáme: Co by se mělo stát, aby lékařky mohly naplnit svůj profesní potenciál a přitom vést spokojený rodinný život?

| MUDr. Monika Hilšerová,

Sekce mladých lékařů ČLK; ARO VFN Praha

Podle mého názoru je třeba najít kompromis, který by umožňoval správnou péči o dítě, ale zároveň i kariérní růst. Samozřejmě po celý život tyto dvě věci nemohou být vyvážené, proto se musí etapa s koncentrací na práci střídat s etapou s větším zaměřením na děti. Nemocniční zařízení by měla vytvořit podmínky k tomu, aby žena mohla být s dítětem co nejvíce. K tomu může přispět zakládání školek a jeslí u nemocničních zařízení, kdy matka bude mít dítě nablízku a nemusí ztrácet čas s dojížděním. Dále by měl být respektován poloviční úvazek, pokud si ho žena vybere, ale měl by mít stejné podmínky jako úvazek celý (proplácení přesčasů atd.).

Pokud by matka byla na mateřské delší dobu, mohly by se, například přes skype, pořádat semináře, které by lékařky dále vzdělávaly. V případě zájmu by jim mohla být nabídnuta možnost vykonávat některou práci z domova. Samozřejmě mohl by být vytvořen složitý systém úvazků, kdy by každá žena měla úvazek podle své potřeby a ten by se kombinoval s úvazky dalších lékařek. Je ale těžké navrhnout nějaký obecný princip, protože každá lékařka‑matka má jiné preference (finance vs. volný čas), takže systém, který by mohl vyhovovat jedné lékařce, nemusí být vhod druhé.

Další aspekt souvisí s celým naším systémem vzdělávání, kdy se medička stane lékařkou nejdříve ve 24 letech, častěji ve 25 letech. Dříve měly ženy v tomto věku i několik dětí, zatímco nyní se teprve pomalu stavějí na vlastní nohy. Tím nemířím ke zkrácení studia medicíny, ale ke zkrácení základního vzdělávání. Myslím si, že není potřeba studovat třináct let, abychom dostali dostatečné vzdělání. Dříve se také končilo základní vzdělání po osmi letech studia a nezanechalo to na populaci žádné negativní následky. Kdyby se zkrátila doba základního, resp. středního vzdělávání, budoucí lékařky by mohly promovat například o dva roky dříve a nemusely by se tolik bát tikajících biologických hodin.

Samozřejmě, že tento problém je velmi komplexní, zde jsem nastínila pouze konkrétní návrhy, které by mohly být dále diskutovány.

| MUDr. Karolina Kašparová,

Onkologická ambulance AntiCa Kladno, s. r. o.

Záleží na tom, co si pod oběma pojmy každý představí, jaké má profesní ambice (atestace, stáže v zahraničí, docentura…) a jakou má představu spokojeného rodinného života (jedináček/trojčata, jesle/vlastní péče, víkend/každé odpoledne s rodinou…). Myslím, že neexistuje nic, co by se dalo systémově zavést a pomohlo by plošně všem ženám. Podle mé osobní zkušenosti je nejdůležitější ochota zaměstnavatele vyjít ženě vstříc, například cestou částečných úvazků či uzpůsobením pracovní doby. A to ostatní již spíše závisí na každé rodině, jak vše dokáže skloubit, jaké má představy a možnosti. Zatím si myslím, že patřím k těm šťastným, co zázrakem dospěly k udržitelnému kompromisu.

| MUDr. Lucie Šedivá, Ph.D.,

vedoucí lékařka Antiarytmické jednotky, Kardiocentrum Nemocnice Na Homolce

Co by pomohlo lékařkám ve výkonu povolání?

| Stejně jako v jiných oborech možnost pracovat na zkrácený úvazek.

| Koncepce postgraduálního vzdělávání, jehož podoba se často mění, a plánování profesní kariéry (a jejího skloubení s plánováním rodiny) není možné, neboť není jasné, jaká bude podoba dalšího vzdělávání lékařů. To je samozřejmě špatné pro všechny lékaře, ale pro ženy zvlášť – pregraduální vzdělávání je dlouhé a žena má biologicky krátké období, kdy může založit rodinu.

| Nevidím problém se zaměstnáváním žen, postupně dochází k feminizaci oboru, a tak zaměstnavatelům nezbude nic jiného než v dané pozici zaměstnat ženu, ačkoli by preferovali muže.

| Naprosto klíčová je finanční otázka. V zahraničí je lékař finančně ohodnocen tak, že si může dovolit nejrůznější služby (hlídání dětí, pomoc v domácnosti). Katastrofálně nedůstojné platy, které mladí lékaři v ČR dostávají, to neumožňují. A tak do oboru nepřicházejí muži, protože v jiném segmentu budou mít pravděpodobně příjem, který jim umožní zajistit rodinu, ani ženy, protože bez zázemí (a prarodiče nemohou pomoci jako v minulosti v důsledku prodlouženého odchodu do důchodu) nejsou schopny zároveň pracovat a mít rodinu.

| MUDr. Eva Spisarová,

Onkologická klinika 1. LF UK a TN, Praha

Určitě je to aktuální téma pro lékařky před atestací i čerstvě po ní, které plánují založení rodiny, zvláště pro ty, jejichž partneři jsou rovněž lékaři. Udržet si profesní růst, věnovat se rodině, najít si čas na studium a na další povinnosti (i radosti), to určitě není možné bez velkého osobního nasazení, ale i jistých kompromisů. Vybrala jsem si práci, která mě zajímá a naplňuje, ale která vyžaduje velkou zodpovědnost a nutnost sebevzdělávání, a proto si neumím představit být řadu let zcela mimo svůj obor. Jak skloubit profesní život a rodinu? Jedním z řešení je možnost jeslí/školky při nemocnici, zařízení řekněme rodinného typu, které by bralo ohledy také na specifickou pracovní dobu lékařů. A v neposlední řadě i vstřícnost zaměstnavatele po návratu lékařek z mateřské dovolené: umožnit jim, byť jen na přechodnou dobu, práci na částečný úvazek. Vzhledem ke zvýšenému tlaku na výkonnou stránku naší profese a měnícímu se poměru lékařů a lékařek na straně jedné a přirozené touze mít děti a zakládat rodinu na straně druhé bude tato otázka ještě naléhavější. Pevně věřím, že v zájmu všech bude snaha více cestu ke kompromisu pro lékařky ulehčit než ztížit.

| Doc. MUDr. Petra Tesařová, CSc.,

Onkologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha

Obávám se, že současnou situaci lékařek, mnoho let stejně tristní, najednou nevyřeší žádná opatření shora či pozitivní diskriminace. Nerovnost pohlaví lékařů je hluboce zakořeněná a rozdílnost ve finančním ohodnocení je jen špičkou ledovce. Už při žádosti o místo je žena genderově handicapovaná; pokud existuje jakýkoli mužský konkurent, dostává zpravidla přednost. Těhotenství a péče o malé děti jsou vnímány jako nevítaná komplikace a už jen to, že jednou mohou pravděpodobně nastat, zhoršuje pracovní šance mladé ženy. Tyto obecně používané urážlivé přístupy zbytečně snižují sebevědomí žen, které se pak dobrovolně stavějí až do druhé řady za své mužské kolegy a mají pocit, že se mužům odborně ani manažersky nevyrovnají, ačkoli to tak ve skutečnosti není. Postup žen do vedoucích funkcí je obtížný a většinou vyžaduje, aby žena začala zaujímat mužské postoje. Přitom pro práci v medicíně je kooperace obou pohlaví velmi přínosná. Ženy mohou nabídnout řadu vlastností a dovedností, které jsou komplementární k těm mužským, a jejich vztah tak rozhodně není soutěž kdo s koho. Na generaci svých dětí vidím, jak se mění vztahy mužů k ženám obecně. Muži se daleko více podílejí na péči o děti i domácnost. To je naděje, že budou jednou akceptovat i své kolegyně jako rovnoprávné pracovní partnerky. Také z tohoto důvodu bych rozhodně radila neslevovat z ničeho, co je na nás ženské, a to přesto, že já už se nových poměrů ve zdravotnictví pravděpodobně nedožiju.

| MUDr. Zuzana Vimmerová Lattová, Ph.D.,

specializace psychiatrie, spánková medicína

Především se domnívám, že trend, kdy na lékařských fakultách výrazně převažují ženy, není pozitivní. Jednak přicházíme o polovinu potenciálu, který chybějící muži představují, jednak jsou obory, v nichž se úbytek mužů projeví negativně. Nejedná se pouze o často uváděné chirurgické obory. Například v psychiatrii pokládám za velmi důležité působení mužských terapeutů a možnost, aby se pacient‑muž mohl rozhodnout pro lékaře‑muže, za klíčovou. Co se týče dotazu, pro matky‑lékařky je dle mého názoru zásadní dostupnost předškolních zařízení a školních družin s dostatečně dlouhou otevírací dobou a dále flexibilní přístup zaměstnavatele, například zda může nabídnout částečný úvazek, možnost půlení víkendových služeb, práce z domova a podobně.

| MUDr. Petra Šimůnková,

Ústav histologie a embryologie 2. LF UK a FN Motol

Lékařky po mateřské dovolené, které přicházejí na částečný úvazek, řeší problém, co s dětmi, které zatím nechodí do školy. Některé mají na pár dní v týdnu chůvy, pokud není v rodině hlídací babička. Mzda z částečného úvazku ale často pokryje pouze náklady na chůvu. Mateřské školy při nemocnicích jsou pro matky‑lékařky mnohdy ulehčením. Nemají však dostatečnou kapacitu a podmínky pro přijetí dítěte nebývají jednoduché. Řešením by podle mého názoru bylo rozšíření kapacity školek, které jsou přizpůsobeny pracovní době lékařů (tím nemyslím služby, ale běžný denní provoz).

Zdroj: Medical Tribune