Jak se zachovat, odmítá-li pacient péči

Jako lékař, který se stará o gerontologické pacienty v domovech seniorů často musím řešit případ, kdy objektivní situace vyžaduje, aby byl pacient převezen do nemocnice, ale on to odmítá.

Proto jsem se zájmem sledoval případ lékaře Normana Handla, který neposkytnul pomoc své matce, protože ona to odmítala. Matka pak, pro neposkytnutí lékařské péče zemřela. Případ se dostal až k nejvyššímu soudu. Všechny předcházející soudy označili lékaře Handla jako viníka. Ústavní soud však rozhodnul zcela opačně, a to jednoznačně všemi členy senátu, a lékaře Handla osvobodil. Ústavní soud pravil, že je třeba mít respekt k autonomii vůle jednotlivce. Naopak, kdyby lékař poskytnul své matce lékařskou pomoc proti její vůli, měl by být odsouzen. Tento rozsudek je na jedné straně dobrý, na druhé špatný.

Já jako lékař konečně nebudu mít strach, když mně dementní pacient odmítne převoz do nemocnice, díky tomu třeba zemře a příbuzní mě budou žalovat. Rozhodnutí ústavního soudu mě zachrání.

Zrovna dnes jsem posílal na internu pacientku, která odmítala pít a byla dehydratovaná. Ode dneška řeknu: “Nechce pít, je to její svobodná autonomní vůle. Nechť nepije a zemře“. Je to pro mě úleva.

Na druhé straně jsem lehce zděšen a ztrácím jistotu v náš právní systém. Jak je možné, že při existenci stejných zákonů si je různé soudy vyloží zcela jinak? Tady je něco špatně a jako občana, který se také může dostat před soud, mě to znepokojuje.

související článek ÚS vyhověl stížnosti lékaře potrestaného za neposkytnutí pomoci

Zdroj: www.tribune.cz