Jak řešit epidemii eboly?
Prof. MUDr. Roman Chlíbek, Ph.D.,
děkan Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany
Je pravdou, že reakce řady mezinárodních organizací včetně té v tomto případě nejdůležitější, tedy WHO, je pomalá a velice rozpačitá. V první řadě je nejdůležitější zvládnout situaci v místě epidemického šíření eboly a organizovat mezinárodní pomoc ostatních vyspělých států světa. Současně postrádám jasné a rychlé omezení letecké dopravy, které by zabránilo importům eboly na ostatní kontinenty. Málokdo předpokládal, že se epidemie bude šířit takto rychle a dosáhne současných děsivých rozměrů, ovšem u onemocnění, jako jsou krvácivé horečky, se takovýto scénář musí předvídat vždy – zvláště když k jeho výskytu dojde v zemích s velice nízkou úrovní zdravotnictví. Bohužel, řada států se v počátku soustředila pouze na ochranu svého území a aktivovala všechny ochranné prostředky k zabránění importu do své země a včasné izolaci podezřelých případů – tedy chránila pouze svoje obyvatelstvo. Vysoce nebezpečné nákazy, mezi kterými ebola dominuje, ovšem neznají hranic. Pokud nepomůžeme zvládnout situaci v ohnisku nákazy, tedy v západní Africe, budou nám naše národní opatření k ničemu. Poslední příklad nákazy ošetřujícího personálu od nemocného ve Španělsku to jenom potvrzuje. Na druhou stranu nelze přebírat zodpovědnost za situaci daného státu. Co ale musíme, je přispět dle svých možností – ideálně materiální i personální pomocí. Ta ovšem nemůže být poskytnuta na úkor ohrožení vlastní připravenosti na možné zavlečení nákazy k nám. Počet vyškolených a vycvičených týmu je u nás limitován, proto je otázkou, zda jsme schopni vůbec poskytnout nějakou personální pomoc. Tu lze očekávat v počtech jedinců, a to na základě jejich individuálního rozhodnutí.
Jsem přesvědčen, že naše zdravotnictví je připraveno v rámci svých možností na možné zavlečení nákazy k nám dobře. I přes to, že málokdo z našich lékařů skutečného pacienta kdy viděl, je vybraným lékařům znám odborný postup symptomatické léčby. Na prvním místě v péči o pacienta bude ale vždy ochrana ošetřujícího personálu a minimalizace rizika dalšího rozšířeni nákazy. Dostatek nejúčinnějších ochranných pomůcek je předpokladem toho, že ošetřující personál nebude mít strach o pacienty pečovat a léčit je.
Mgr. Pavel Gruber,
ředitel české pobočky Lékařů bez hranic
Pomoc přislíbená vládou ČR je v tuto chvíli finanční a materiální. Po první fázi jednání jsme obdrželi 3 miliony Kč, pak vláda schválila další příspěvek ve výši 4,139 milionu korun. Jedná se o ochranné pomůcky, které poputují přímo do zasažených zemí a jistě budou beze zbytku využité. Na druhou stranu je tato pomoc z našeho pohledu spíše symbolická. ČR se už několik měsíců připravuje na to, kdyby sem přiletěl jeden nakažený člověk. V žádném případě nechci vážnost takové situace zpochybňovat, ale jsem přesvědčen, že bychom ji díky našemu funkčnímu zdravotnickému systému dobře zvládli. To nás vedlo k tomu, abychom i naši vládu, stejně jako vlády jiných rozvinutých zemí, vyzvali k aktivní pomoci přímo v zasažených zemích. I tady máme kapacity týmů pro boj s biologickým nebezpečím, máme i vojenské polní nemocnice. Domnívám se, že mít na místě izolační jednotku o dvaceti lůžkách by bylo v silách České republiky a byla by to obrovská pomoc. Z pohledu vlády by bohužel představovala příliš velký výdaj, proto o ní nikdo zatím moc neuvažoval.
Vláda se snažila s námi pomoc koordinovat. My jsme ale trochu na rozpacích z toho, že bychom jako nevládní nezisková organizace měli radit státu. Na druhou stranu se toho nezříkáme, školili jsme už mnoho organizací po celém světě, které chtěly v oblastech pracovat. Popravdě řečeno, celkově považujeme za poněkud nestandardní, aby klíčová část pomoci ležela na bedrech jedné humanitární organizace. Pokud se má epidemie zvládnout, tak musejí neodkladně jednat také rozvinuté země. Je nutné zhmotnit finanční přísliby do konkrétní pomoci – stavby nových izolačních center, laboratoří a zkušeného personálu. Lékaři bez hranic dosud ošetřili dvě třetiny pacientů. Díky zapojení dalších aktérů se situace přímo v terénu snad začíná pomalu proměňovat.
Doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D.,
specialista na epidemiologii, cestovní a tropickou medicínu se zkušeností s řadou zdravotnických misí v rozvojových zemích
Ebola je svým charakterem nemoc, kterou by měla v 21. století zvládnout každá země. Vyžaduje však systematický rychlý, rázný, kompetentní a komplexní zásah místních úřadů. Místo toho byla u stávající epidemie opatření přijímána pozdě, chaoticky, nekonzistentně a bez dostatečné komunikace směrem k pacientům i k rizikové populaci. V minulosti již Demokratická republika Kongo, Uganda, Gabun či Súdán ukázaly, že i chudé země třetího světa s ebolou umějí bojovat a relativně včas ji zastavit. Česká republika i jiné vyspělé země jsou na ebolu připra‑
veny dostatečně. Akumulace případů nad současné izolační kapacity odpovídající biosafety level 4 je nepravděpodobná. K nakažení více osob by mohlo dojít jen při těžce představitelném řetězci chyb a nedbalosti, její endemizace na našem území je však prakticky vyloučená. Pomoc ČR postiženým oblastem je v této fázi adekvátní a vzhledem ke globálnímu ekonomicko‑politickému postavení naší země je přiměřená.
Prof. MUDr. Jiří Beran, CSc.,
Ústav epidemiologie 2. LF UK v Praze
Současná epidemie je svým rozsahem přibližně třikrát větší než všechny epidemie eboly za předchozích 18 let, a to z pohledu jak infikovaných, tak zemřelých osob.
Jediná pomoc na místě se musí orientovat na tři základní věci – musí být dostatek zdravotnického materiálu nejen pro péči o nemocné, ale především pro ochranu těch, kteří se o nemocné starají. Dále je nutné daleko efektivněji organizovat karantenizované prostory včetně hlídaného třetího pásma a za poslední školit místní týmy v ochraně před onemocněním. Česká republika může pomoci (a pomohla) v prvním požadavku, ostatní se řeší s podporou WHO a nyní hlavně s pomocí expertů US Army.
Česká republika nedisponuje kompletními týmy zdravotníků (lékaři, sestry, laboratorní pracovníci, pomocný personál, ostraha), kteří by mohli být nasazeni v místě a pracovat nezávisle na nezkušených místních zdravotnících.
Pokud by se případ eboly objevil u nás v ČR, neobávám se dalšího masivnějšího šíření infekce po stanovení diagnózy nakaženého pacienta, protože téměř všechny kliniky a oddělení infekčních nemocí jsou schopny zajistit základní péči při použití kvalitní bariérové ochrany. Na mnoha pracovištích existuje alespoň jeden pokoj s negativním tlakem nebo box, kde je možné nemocného hospitalizovat.
To, co nám chybí, je rychlé stanovení správné laboratorní diagnózy v jednom kroku s okamžitým vyloučením dalších onemocnění (žlutá zimnice, horečka Lassa, meningokoková onemocnění atd.). Nemáme pracoviště, které je schopné takovou diagnostiku provést, ale je uzavřena dohoda o vyšetřování vzorků v Institutu Roberta Kocha v Berlíně. Bez rychlé diagnostiky bychom dlouho nevěděli, zda se jedná o ebolu, či něco banálnějšího, čímž by se zvyšovala nervozita a mnoho opatření bychom dělali zbytečně, nebo je na druhé straně neprováděli vůbec.
MUDr. Miroslava Zavřelová,
Ústav ochrany a podpory zdraví, LF Masarykovy univerzity v Brně
Domnívám se, že stát reaguje adekvátně. Vyčlenil první finanční pomoc a poslal do zasažené oblasti ochranné pomůcky a prostředky k dekontaminaci. V ČR působí výrobce systému komplexní biologické ochrany, tzn. sofistikovaných ochranných obleků, transportních biovaků pro bezpečný letecký transport pacienta, vaků na těla zemřelých apod. Tuto formu pomoci považuji za optimální.
Představa, že je možné vyslat dobrovolníky – zdravotníky, tak jak známe účast dobrovolníků při povodních, je totiž naivní. V mobilních nemocnicích v Africe mohou pracovat pouze zkušení lidé, jako jsou např. Lékaři bez hranic. Řada činností je „neodborných“, pro představu např. neustálá a všudypřítomná dekontaminace předmětů i osob, nezbytná asistence při oblékání a svlékání ochranných obleků, bezpečná likvidace odpadů a jejich spalování, ukládání zemřelých do bezpečnostních vaků, činnosti v oblasti logistiky. Nutná je znalost francouzštiny, zasažená oblast je frankofonní.
Vzhledem k očekávanému šíření epidemie předpokládám, že pomoc českého státu bude pokračovat. To však nemusí být všechno. Můžeme sáhnout do vlastní peněženky a poslat příspěvek…
Pro případ objevení eboly na našem území MZ ČR sestavilo Krizový plán pro výskyt vysoce nebezpečné nákazy. Podrobně definuje i postupy ve zdravotnickém zařízení. Pro příjem pacienta je vyhrazena Infekční klinika Nemocnice Na Bulovce. Disponuje dvěma uzavřenými bioboxy pro pacienta (nejvyšší úrovně biologické ochrany) a osmi lůžky v izolačních boxech pro podezřelé z nákazy. Personál kliniky absolvuje opakovaná simulační cvičení. Krizový plán je vypracován i pro podmínky každého kraje.
Myslím, že naše zdravotnictví je připraveno na úrovni EU. Dobře.
Prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc.,
předseda Výboru pro zdravotnictví PSP ČR
Epidemii eboly v západní Africe místní zdravotní systémy nejsou schopny zvládnout. Ukazuje se, že by to nebylo jednoduché ani pro vyspělé zdravotní systémy, proto je třeba mezinárodní spolupráce. Tady je nezastupitelná úloha WHO, což vypadá, že zcela selhalo.
Naše zdravotnictví má krizové plány pro podobné katastrofy. Problém je v tom, že bychom se neuměli okamžitě postarat o masový příval nemocných, ale umíme se okamžitě postarat o jednotlivé případy, což by v případě eboly bylo reálné, poněvadž se masový příval nedá očekávat. Obě pracoviště, jak na Bulovce, tak v Těchoníně, jsou připravena.
MUDr. Vladimír Valenta, Ph.D.,
hlavní hygienik ČR
ČR na epidemii eboly již reagovala formou humanitární pomoci ebolou postiženým zemím, a to poskytnutím finančního příspěvku 3 milionů Kč z prostředků MZV organizaci Lékaři bez hranic. Další humanitární pomoc v podobě poskytnutí osobních ochranných pomůcek v celkové hodnotě cca 5 milionů Kč byla schválena usnesením vlády č. 806/2014. V současné době se osobní ochranné pomůcky shromažďují na jednom místě, kde budou připraveny do doby jejich odeslání do místa určení. Vedle toho vláda uvedeným usnesením schválila i uvolnění částky 15 milionů Kč na další humanitární pomoc ČR. O způsobu využití této částky bude jednat Ústřední epidemiologická komise na svém nejbližším zasedání.
ČR se zúčastňuje jednání ke koordinaci opatření proti šíření eboly v EU, ať už je to formou osobní účasti zástupců ČR, nebo prostřednictvím audio konferencí. Připravenost našeho zdravotnictví byla předmětem hodnocení provedeného dotazníkovým šetřením v členských státech EU. S potěšením mohu konstatovat, že vyhodnocení tohoto šetření potvrdilo, že ČR se řadí mezi státy s velmi dobrou připraveností.
Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph.D.,
předseda České vakcinologické společnosti
Mezinárodní společenství reaguje na současnou epidemii eboly velmi laxním a nedostatečným způsobem. V tuto chvíli jsme ztratili několik nejcennějších měsíců, kdy bylo možno epidemii izolovat na úrovni vesnic či přinejhorším města. Nyní již hovoříme o státech. Pokud nebudeme mít a zatím nemáme ani dostatečně účinnou léčbu, ani prevenci, je nutné přestat hledat politicky korektní polovičatá opatření a přistoupit ke karanténě v dotčených oblastech. Musí se jednat o zcela koordinovanou aktivitu mezinárodních společenství a dotčených zemí. Čím později tato akce přijde, tím vyšší budou náklady. Základním opatřením je omezení letecké dopravy. Toto opatření jistě přináší i řadu problémů, ale jistě je realizovatelné vytvoření zásobovacích leteckých mostů i do izolovaných oblastí. Stávající návrhy o zpřísněných prohlídkách na hranicích např. v USA neřeší problém pacienta v inkubační době, kdy bude klinicky zdráv a systém ho tedy nezachytí. Následně bude propuštěn do vnitrozemí a za několik dnů může šířit kolem sebe nákazu.
Zdroj: Medical Tribune