Jak pokročily probíhající změny ve zdravotnictví?

Moderátor (Terezie JIRÁSKOVÁ):
V následujících 50 minutách nás bude zajímat, kam pokročily probíhající změny ve zdravotnictví, jak dlouho bude trvat než navrhované zdravotnické standardy získají konkrétní podobu? Prozkoumáme prospěšnost návrhu zákona o zdravotních službách, který 7. 9. schválila Poslanecká sněmovna a míří do Senátu. A říká například následující, že lékař bude muset kdykoliv dát pacientovi k nahlédnutí jeho zdravotní dokumentaci. Lidé, kteří podají stížnost na lékařskou péči by měli právo znát jméno osoby, která stížnost posuzuje. Nově podle tohoto návrhu nebude moci Česká lékařská komora kontrolovat poskytovatele péče a vstupovat do dokumentace pacienta bez jeho souhlasu. U léčby lidí s psychickými potížemi se podle novely má dávat přednost domácímu nebo komunitnímu prostředí. Ministerstvo zdravotnictví bude mít pravomoc vydat vyhlášku, která uvede, ve kterých obcích může být výdejna léčiv a ve kterých ne. Pacient získá předlohu, například právo na veškeré informace o svém zdravotním stavu a o zdravotních službách, které mu mají být poskytnuty. Předloha zavede institut dříve vysloveného přání. Pacient tedy bude moci určit, za jakých okolností chce být léčen. Dokument bude platit 5 let. Podle předlohy budou lékaři pokutováni za odmítnutí komunikace s neslyšícím pacientem prostřednictvím tlumočníka znakové řeči. Pokud to nesplní, bude doktorovi nebo zdravotnickému zařízení hrozit pokuta, až půl milionu korun bude moci zaplatit za to, že bezdůvodně propustí pacienta domů, nebo mu nepředá zdravotní dokumentaci. Pokud ho odmítne ošetřit, bude moci dostat sankci až 300 tisíc korun. Až milionová pokuta bude lékařům hrozit za porušení mlčenlivosti. A finanční postih bude také hrozit za to, že lékař bude mít špatně označenou ordinaci nebo na ní nebude mít ordinační hodiny. Budeme také mluvit o nespokojenosti zástupců České lékařské komory a spojíme se s jejím prezidentem Milanem Kubkem. Lékařům se hlavně nelíbí, že není plněno únorové memorandum, které vzešlo z protestní akce Děkujeme, odcházíme. Podle něj by lékaři v roce 2012 měli dostat o dalších 10 procent vyšší platy. Přidáno mají slíbeno i další zdravotničtí zaměstnanci. Lékaři se obávají, že po jednorázovém přidání 5 až  8 tisíc korun je další slíbené peníze nečekají. Nejvíce jim však vadí povinnost všech soukromých lékařů znovu žádat o povolení činnosti, kterou by jim ukládal zákon o zdravotních službách. A jak jsem slíbila, v úvodu dnešního vydání Studia STOP si poslechnete slova senátorky za ODS a bývalé ministryně zdravotnictví Daniely Filipiové. Naše pozvání do diskuse přímo ve studiu bohužel z časových důvodů nemohla přijmout, a tak jsme pohovořili na záznam. Zohlednili jsme pondělní nespokojenost České lékařské komory. Podle nich současná reforma posiluje pozice zdravotních pojišťoven na úkor lékařů, ale ministr Heger podle nich neplní závazky stanovené v onom zmíněném memorandu z února letošního roku. Nevytvořil podmínky pro další zvyšování příjmu lékařů, které je plánováno na rok 2012. Přidáno, jak již zaznělo, by měli dostat i další zdravotničtí pracovníci. Česká lékařská komora v pondělí také projevila nespokojenost s tím, že mají být zavedeny sdružené lůžkové fondy. Což znamená, že například na noční pohotovosti bude možné, aby pacienta ošetřil lékař s jinou specializací než pacient akutně potřebuje. České lékařské komoře se nelíbí ani zákon o zdravotních službách. Hlavně ustavení povinnosti, podle níž by měla zdravotnická zařízení znovu žádat o povolení činnosti. Tento bod prezident Milan Kubek uvedl jako nejpalčivější. Hovoří Daniela Filipiová.

Host (Daniela FILIPIOVÁ; senátorka; bývalý ministryně zdravotnictví /ODS/):
My si musíme uvědomit, že tady vzniká úplně nový právní kodex, který nahrazuje staré zákony, zákon o zdraví rodu z roku 66. A musíme si uvědomit, že veškerá zdravotnická zařízení budou muset naplnit znění tohoto zákona. A je celkem logické, že bude muset tedy dojít k přeregistraci. A já si nemyslím, že to je až takové drama, já dost dobře nechápu, proč se lékaři natolik bouří, protože mně to přijde naprosto samozřejmé, že zdravotnická zařízení budou muset naplnit literu zákona. Co se týče platů, já se přiznám, já když byla celá ta akce, tak mě to docela zaráželo. Že by si lékaři opravdu měli uvědomit, že v okamžiku, kdy si tedy "vezmou ty peníze na ty platy", tak v tom balíku těch peněz veřejného zdravotního pojištění zbyde méně, méně na samotnou léčbu. Všude se šetří, státní zaměstnanci mají snížené platy, poslanci, senátoři, dokonce v součtu o 35 procent, tak si myslím, že i lékaři by měli být solidární.

Moderátor (Terezie JIRÁSKOVÁ):
Vy jistě sledujete coby bývalá ministryně zdravotnictví, kroky současného pana ministra Hegera, tak co tedy se doteď udělalo pozitivního a kde jsou problémy?

Daniela FILIPIOVÁ
Tak, já se přiznám, že já jsem byla trošičku překvapená poté, co byl pan ministr instalován do funkce, že s těmi reformními zákony v podstatě nepřišel okamžitě. Protože ty zákony byly na ministerstvu připraveny. Mně se podařilo, byť za to moje velmi krátké působení, ty zákony připravit tak, že byly dokonce ve shodě s Českou lékařskou komorou. To prodlení poškodilo celou věc a myslím si, že už jsme dneska ty zákony mohly mít v platnosti.

Co se vám z té dílny zdá opravdu prospěšné a nikoli? Prosím konkrétně.

Daniela FILIPIOVÁ
Ty standardy jednoznačně prospěšné jsou. Protože stanovením standardů, nadstandardů se dostanou takzvaně černé peníze, které v tom systému jsou, do toho veřejného zdravotního pojištění. Dneska prostě všichni vědí, že když někdo chce něco lepšího, tak se panu doktorovi dá všimné a ono to najednou funguje. Takže tady je ten systém se stává otevřeným. A otevřeně ten člověk, když bude chtít například lepší kyčelní kloub, připlatí si a ty peníze se dostanou do toho zdravotního pojištění.

Zvýšení poplatku za den v nemocnici ze 60 na 100 korun.

Daniela FILIPIOVÁ
Ano, mělo by se přistupovat k tomu, aby se tedy osoby, které jsou nízkopříjmové, aby mohly požádat, dejme tomu, o odpuštění těchto poplatků. Co já vím, tak u těch poplatků tomu tak není. Myslím si, že není problém tyhle ty věci změnit, pokud se skutečně prokážou případy, že je to likvidační. Já si troufám říct, že to skutečně budou jednotlivci, kteří s tím budou mít problémy. Já sama mám teďkon čerstvou zkušenost, kdy moje maminka dlouhodobě, půl roku ležela v nemocnici a odmítla, abysme jí platili ty regulační poplatky, že si je bude platit sama. A věřte mi, že jí ještě velká část důchodu zbyla. Lidé by si měli uvědomovat, že to zdravotnické zařízení jim poskytuje určitý druh služby, který mají už předplacený v rámci svého zdravotního pojištění, respektive zdravotní daně. A že vlastně ten lékař jim poskytuje péči, kterou oni mají předplacenou, a tudíž je to posílí v tom, jaksi jejich vědomí, že by si měli lépe kontrolovat to, co jim lékař poskytuje a samozřejmě, jakým způsobem a zda správně je čerpáno ty jejich finance z jejich vlastně balíku těch peněz, které mají v té pojišťovně. Bohužel velmi často se stává, že lékaři vykáží nějakou činnost vůči pojišťovně a tomu pacientovi se ta péče, respektive ta služba vůbec nedostala. Myslím si, že právě tohle to by mohlo vésti k tomu, že lidé by měli mít větší zájem o to, jestli skutečně ty peníze, které se odčerpávají jejich jménem, jsou odčerpávány správně. Pouze velmi málo lidí se o tohle to zajímá.

Řekla Českému rozhlasu 6 pro Studio STOP senátorka za ODS Daniela Filipiová.
Hosty dnešního vydání Studia STOP, se kterými o tématu budeme hovořit, jsou ministr zdravotnictví za TOP 09 Leoš Heger a senátor za ČSSD Jan Žaloudík. Pánové, přeji vám dobrý večer.

V průběhu pořadu zavoláme také prezident České lékařské komory Milana Kubka. Reagujme, prosím na některé body, o kterých jsme hovořili s paní senátorkou. Tak, mě zaujalo to její vyjádření, že by si lidé měli lépe kontrolovat, občané, plátci zdravotního pojištění a více se zajímat o to, jaké výkony jsou na ně vykazovány, či kolik peněz je z jejich účtu odčerpáno. A zda ta částka souhlasí s tou cenou péče, kterou potřebovali. Souhlasíte, že je toto potřeba, anebo je vše v pořádku? Pane ministře.

Leoš HEGER
Tak, začínáme nešťastným tématem. A já bych nerad, aby pan profesor Žaloudík hnedka říkal, že všichni lékaři nejsou podvodníci. Bohužel žijeme ve společnosti, která je rozvrstvena podle Gaussovy křivky a tak jako jsou nepoctiví lidé ve všech sférách, tak bohužel mezi těmi lékaři a někteří si opravdu připisují. Ten problém je trošku technický, proč se to už dávno neudělalo. Protože ty účty těm pojišťovnám jsou strašně složité a trvají dlouho. Ale my jsme připravili změnu zákona, která bude směřovat k tomu, aby, aby pacient měl k dispozici ten účet rychle a poměrně jednoduché podobě.

Jsme ve společnosti senátora za ČSSD Jana Žaloudíka. Tak, pane profesore, reagujte, prosím, je potřeba, aby se lidé tedy více o toto zajímali a je dobré, aby se český občan mohl chovat v tom zdravotnickém systému jako zákazník?

Jan ŽALOUDÍK
Ale tak já možná, že jsem 32 let byl v jiném systému, než který má na mysli paní senátorka Filipiová. Já jsem byl v systému zdravotnictví, kde byli především nemocní lidé, a to i těžce nemocní lidé. Ti mají vcelku jiné starosti než kontrolovat to, co vykazuje lékař pojišťovně. A to si má kontrolovat řádně pojišťovna a především vedení nemocnice. Taky si myslím, že v řadě případů, hlavně u složitějších věcí, se nijak zvlášť nešvindluje. A taky si myslím, že by to ani nebyli ti pacienti schopni, nevím, jak by třeba, když je 3 týdny hospitalizován, z toho týden na jednotce intenzivní péče, jak by si zkontroloval všechny výkony a podobně. Skutečně nemůžeme vycházet z toho, jak říkal pan ministr Heger už, že lékaři jsou padouši a že je to nějaká bílá mafie. Pokud k tomu někdy v tom vykazování někoho nutí něco, a já to neobhajuji, tak to bejvá spíš u těch lékařů v těch ambulantních praxích, menších, kteří někdy jsou vitálně závislí na určitých nasmlouvaných, nenasmlouvaných věcech. Ale v nemocnicích to není, to je zcela marginální téma, o kterém se bavíme.

Dobře. Já myslím, že není třeba nikoho očerňovat. Určitě to nejsou většinové případy, spíš jde o to, jestli si myslíte, že by občané měli být více vědomi, více hledat, jakým způsobem je tedy nakládáno s tím, kolik přispívají?

Jan ŽALOUDÍK
No, tak občané určitě mají možnost, a to pojišťovny opakovaně zdůrazňují, si vyžádat výpis z pojišťovny a takovou kontrolu si provést. To já bych určitě podporoval. Byly doby dokonce, kdy jsem hlásal, že by měl pacient dostat účet, nebo výkaz toho, co bylo provedeno, automaticky. Ne, že by se po něm chtěla ta platba, ale aby věděl, co co stojí, aby věděl, tak, chirurgický výkon stojí 2 tisíce a potom doplňková léčba třeba 100 tisíc a jaké jsou proporce. Někdy ani naši lékaři třeba nevědí, jaké jsou přímo ty ceny těch výkonů. Ale myslím si, že jsme to trošku dál. Já v tomto skutečně nevidím jádro věci. Protože skutečně nemocné lidi toto příliš až tak nezajímá. Většinou to zajímá ty, kteří jsou v dostatečně dobrém stavu, aby si sledovali, jestli daný lék na tlak měl být ten či onen.

Ano, pane ministře, samozřejmě pokud chcete, doplňte. A ještě by mě zajímalo a zaujalo mě, proč jste tedy nevyužili těch zákonů, které vám takzvaně, jak řekla paní senátorka Filipiová, omašličkovala, předdohodla s Českou lékařskou komorou a mohly být prý již schváleny.

Leoš HEGER
Zcela určitě tam po předchozích garniturách ministerských zbylo mnoho dobře odvedené práce, kterou se nepodařilo prosadit. My jsme to k dispozici měli a samozřejmě některé zákony jsme použili. Zákon o zdravotních službách, o záchrankách, o specifických službách. Ten byl použit asi tak z 50 procent. A to, že to nebylo tak lehké jen to vzít a nechat to schválit, ukazuje nakonec debata, která byla až na konci toho roku, kdy nám naopak vyčítala opozice a odbory, že postupujeme strašně rychle a že, že ty zákony prostě jsou zbrkle připravené, horkou jehlou. Dokonce tam je mnoho pochybností ze strany oponentů, jestli to projde Ústavním soudem, až to tam ČSSD předá. Tak to je ta druhá stránka pohledu zase, která naopak by svědčila pro to, že jsme měli mít ještě, ještě více času. No, ale pokud jde o zákon, který se týká veřejného zdravotního pojištění, to je ten druhý kodex. Jeden pilíř jsou ty služby, kde ty zákona popisují, jak se co má správně dělat a jak, jaká je pozice pacienta třeba. Kdežto ten zákon o veřejném zdravotním pojištění popisuje, jak se tyto věci správně provedené, pokud možno, jak se platí a kdy se eventuálně neplatí. Tak v tomto zákoně jsme udělali celou řadu nových věcí, které vůbec připravené nebyly a třeba celá ta oblast nadstandardů, to bylo naše dílo.

Hovořme o věcech, o kterých se třeba tak často nemluví. Pane senátore Žaloudíku, pokud chcete zase vždy doplnit, tak nechám vám samozřejmě příležitost. Ale vy jste mi řekl, že co vám opravdu leží na srdci, je rušení registru národního onkologického registru, který funguje od roku 1977. Tak to považujete za velký problém. Tento registru ukazuje trendy v léčbě a také výsledky nemocnic, které nejsou každé nemocnici příjemné. Ale tak, můžete říci, proč by měl být zachován?

Jan ŽALOUDÍK
Takže, de facto ty návrhy, které už prošly Poslaneckou sněmovnou, po určitém kolečku a diskusi, ať už se schválením, zamítnutím, s připomínkami Senátu projdou znovu v této podobě Poslaneckou sněmovnou. Ústavní soud na tom třeba změní jednu, dvě věty, ale v zásadě to takto projde. Protože je to doba silová a nějaké velké diskuse tomu nepředcházely. Je otázka, jestli v některých bodech bychom se shodli určitě. V některých třeba variantně a v některých třeba ne. Ale já už se nezabývám tím, co má ministerstvo, pan ministr činit. To je na nich, to bych mu určitě neradil v tom. Já se zabývám tím, jaké to bude mít důsledky, které ty věci jsou zlepšující, které jsou, řekněme, reverzibilní a korigovatelné v budoucnu a které už jsou i reverzibilní, nekorigovatelné. A k tomu patří ...

Dobře, tento registr podle vás bude chybět tedy.

Jan ŽALOUDÍK
... a k tomu patří i tady ten, já tomu říkám pracovně datový black out, který se nám chystá. Protože jestliže, a příklad, ono je máme ve vyhlášce ty registry, to není nic nového. A od roku 77 třeba ten národní onkologický registr byl veden, je tam přes půl druhého milionu pacientů v záznamu, aby se posluchači nebáli, to nejsou personalizované záznamy, ty jsou, je to muž v letech třeba 54 a podobně. Není to věc, která by byla nějak identifikovala toho pacienta. Ale potřebujeme znát trendy, potřebujeme znát počty těch nemocných, kde byli léčeni, v jednotlivých nemocnicích, mají se přepisovat smlouvy, toto všechno je třeba vědět. Polovina toho registru visí ostatně všem občanům k dispozici a na webu na www.sood.cz, kde se můžou podívat na všechno z toho. Jsme na to poměrně pyšní. A teď si představte, že když si berete účet u banky, tak vám najednou řeknou, že vám nebudou dělat výpisy, protože by to stálo 50 korun. A vy tam máte třeba 100 tisíc.

Dobře. A co tato ztráta nebo zánik způsobí?

Jan ŽALOUDÍK
Způsobí dvě věci. Za prvé nebudeme mít přehled o tom, co se v té onkologii děje v České republice z hlediska trendů a případně zátěže jednotlivých pracovišť nemocnic, po stránce diagnóz, proporcí, jak jsou léčeni a podobně. A druhá věc, která je ještě závažnější, že už nebudeme vycházet z účinnosti léčby na vlastních datech, ale necháme si vnucovat výsledky z Kalifornie nebo od firem, které nám samozřejmě budou říkat, že dražší léčba je účinnější a my si nebudeme na vlastních datech moci ověřit, jestli tomu tak je. To vidím jako zásadní, protože náklady na jednoho pacienta ročně na vedení toho registru jsou 120 korun. Náklady onkologické léčby jsou o 4, 5 řádů výš.

Tolik tedy názor senátora za ČSSD Jana Žaloudíka. Pane ministře, jsme zde ve společnosti také s ministrem zdravotnictví za TOP 09 Leošem Hegerem.

Leoš HEGER
Onkologický registr bude v každém případě zachován. Že se krátil rozpočet je fakt, tak jako se krátil rozpočet v celé řadě sfér jiného života zdravotnického. Ale rozhodně nehrozí zánik. Navíc ten registr byl v předchozích letech za velké peníze kultivován, dostaly se tam peníze výzkumného charakteru, která ta data konečně daly dohromady. Ono to tak není jednoduše přístupné, jak by si člověk přál. A organizátoři zdravotnictví třeba o těch datech, které by potřebovali, tak si mohou nechat jenom zdát. Tady je na tom ještě hodně dost práce, která se musí udělat a my to budeme podporovat.

Jan ŽALOUDÍK
Já bych, toto slyším velmi rád, ale přesto musím upozornit, že mám dopis předsedkyně rady národního onkologického registru, který je asi měsíc starý, kde říká, že nebylo panem náměstkem Pavelkou ani přislíbeno, že by v letošním roce přišly jakékoliv finance a financování poprvé v historii v tomto roce je nula. Musíme si představit, že to nejsou peníze někomu do kapsy. Těch sběrných míst na okresech je stovka. Ty platby, které za to dostávají ti sběrači dat, tak v řádu 2 tisíc a podobně, ale jestliže tento systém se rozpadne, nebudeme ho už moci v budoucnu dát dohromady. Stalo se tak v Maďarsku, stalo se tak samozřejmě rozpadem Německa, respektive sloučením Německa. A Německo to teď pracně dává, dává dohromady jako novinku.

Dobře, takže chybí peníze.

Leoš HEGER
Ale peníze jistě budou a navíc celou řadu těch úkonů s tím registrem spojeným, konají velké nemocnice a ty mohou také něco přispět. Takže já bych to neviděl tak tragicky. Já tedy nechci zneužívat toho, že pan profesor Žaloudík je onkolog, ale on je vlastně chirurg, tak možná mu to tak nepatří. Ale onkologové obvykle strašně straší i tím, že nebudou mít peníze na pacienty a někdy to dělají způsobem, který tak trošku zase ostatní obory odstrkuje stranou. Takže já si myslím, že tenhle pořad není o tom, abychom se přeli o rozdělování konkrétních zdrojů. Ale já jsem si toho vědom toho problému s tím registrem a určitě ho řešit budeme.

Dobře. Zmiňme se o mnohokrát opakovaných standardech. Pane ministře Hegře, kdy budou mít konkrétní podobu?

Leoš HEGER
Tak, já musím říct, že jsou, standard se stalo takovým trošku univerzálním slovem, které popisuje několik věcí, které mají různých charakter. Já jestli to mohu stručně jenom vysvětlit.

Můžete, promiňte, já už právě neopakuji našim posluchačům, co je standard, protože se domnívám, že to opakuji vždy v těch pořadech, ale určitě to rozdělení bude na místě.

Leoš HEGER
Tak já to řeknu velmi jednoduše. Jsou tři typy takzvaných standardů. První jsou klinické doporučené postupy. To je věc, která popisuje, co se má dělat s pacientem, který například přijde s akutním podezřením, s podezřením na akutní infarkt myokardu. A takovýhle klinický doporučený postup je relativně složitá věc. Protože popisuje ten velmi dlouhý řetězec dějů, diagnostických procesů a léčby až po podávání léků. Jiný případ, pacient, který umírá třeba, tam taky se může postupovat podle nějakého metodického pokynu. Tak tomu se dneska říká sice standardy, ale oficiálně se prosazuje termín klinické doporučené postupy. Druhá oblast standardů jsou věci, které popisují, jak by správné zařízení zdravotnické mělo být vybaveno a jakým způsobem by mělo být postaveno, jaké tam mají být přístroje a podobné takové víceméně technické věci. No, a pak jsou věci, které se týkají pacienta. A tam se pomaličku vžívá termín nárok. Také se tomu říká úhradový standard. Na co má pacient právo, aby měl dostupné jako péči. Ten nárok tedy samozřejmě může být finanční, to znamená,co pojišťovna proplatí a co ne. A ten nárok může být také nárok geografické dostupnosti třeba, fyzické dostupnosti. Jak daleko má být nemocnice. A pak jsou nároky časové, jak dlouho má pacient čekat, aby byl přijat k lékaři. A na tomhle všem se pracuje a o tom můžeme dlouho debatovat. A nad tím je postavený jakýsi pojem nadstandard nebo nadnárok, kde je definováno, že jestliže pacient dostane péči takovou, jakou mu zaručuje ústava a u nás zaručuje tedy mimořádně komplexní péči a prakticky všechno, tak jestliže se něco dá provést různými způsoby, z nichž jeden je dražší, tak ten nárok spočívá v tom, že pojišťovna zaplatí ten levnější výkon a doteď to tím končilo. Takzvaným magickým paragrafem poslankyně Fischerové se řeklo, že se nic nesmí připlácet, pokud v tom je podíl zdravotního pojištění. A my jsme zavedli prostě systém, kde bude možno postupně vytvářet definice těch výkonů, které jsou dražší, ale neposkytují v podstatě nic mimořádně nového. A tam si bude ...

Kdy budou definovány?

Leoš HEGER
... moct pacient připlatit. A ty budou definovány do konce roku, nebo začátkem příštího roku, taková modelová sada, my počítáme, že jich nebude víc než 5, 10 maximálně. A pak už s tím to zdravotnictví bude nějak pracovat.

Ano, v tuto chvíli, samozřejmě hovořilo se o tom, že se to bude týkat třeba kyčelních náhrad, sáder. Ale jsou tam nějaké nové informace, přibyly tam nějaké výkony?

Leoš HEGER
Tak, diskutuje se na úrovni odborných společností, co všechno by tam mohlo být. Z těch materiálových věcí zatím moc toho nového nemáme než to, co jste jmenovala. Otevírá se diskuse o tom, jestli by nadstandardem neměly být věci, které jsou nad rámec takzvané /netlumočeno/. To znamená medicíny, která je založena na důkazech a kde ty výkony, s kterými se pracuje, léky, materiály, jsou stoprocentně ověřené, že jsou účinné. Ono to takhle vypadá jednoduše. Rozdělit to na ty velmi účinné nebo úplně účinné a méně účinné. Ale ona ta hranice je velmi neostrá, někdy to trvá léta než se vůbec zjistí, jestli nějaký lék opravdu účinkuje. Ze začátku to vypadá, že ano, ale po 10 letech studie třeba ukáže, že vůbec ne. Ale teoreticky to takhle je.

Dobře, promiňte, co to v praxi tedy bude znamenat?

Leoš HEGER
No, znamenalo by to, že se musí udělat systém takzvané kontroly vstupu nových technologií, to znamená všech postupů, se kterými se pracuje. A řekne se, tak tady se objevil nový zázračný přístroj, když přijde třeba nová generace magnetické rezonance, která bude zobrazovat ještě něco daleko víc než dosud, tak pokud ty průkazy, že opravdu to jemnější zobrazování přináší nějaký diagnostický užitek, pokud nebudou stoprocentní, tak by se sem mohl koupit jenom jeden přístroj, místo aby byl v každém okrese. A na tom jednom přístroji by se to zkoušelo. Nejdřív se začne s těmi úplně nejzjevnějšími věcmi, které fungují. Tam se zajistí přístup všem. A ty věci, které nebudou tak jisté, tak se tam budou pacienti lákat s tím, že si trošku připlatí a možná ...

Dobře, takže to by byl ten nadstandard tedy, takovýto přístroj. Jsme zde ve společnosti také se senátorem za ČSSD Janem Žaloudíkem. Pane profesore, tak, potřebujeme takové standardy?

Jan ŽALOUDÍK
Souhlasím s panem ministrem, že ty nadstandardy tady celou dobu standardy běží a běžely i za bývalého režimu. A to v tom smyslu, že jsme hovořili o tom, co je postup správný lege artis, co není. Tak, už kdysi krajští odborníci, hlavně odborníci hlídali, jaké jsou postupy jaké mají být. A ty jsme rozpustili, takže je tam určitý deficit odborného řízení medicíny, zejména zdola. Druhá věc, máme pracoviště, která jsou auditována pravidelně po stránce kvality. Příklad je mamografický screening. 60 pracovišť auditovaných, bohužel, kdo nám to komplikoval celá léta, byla ministerstva, nikoliv pana ministra Hegera, ale ta předchozí, která vždycky se snažila ty audity, jaksi zlehčovat a snižovat ty nároky na to pracoviště, ať už technologického nebo kvalifikačního. Tak to je pozvánka k těm technickým věcem. Tam se s panem ministrem shodneme. To je proces, který v medicíně musí běžet i do budoucna. A teď tady tahle ta kampaň standard - nadstandard. Dívejte, Angličané nejsou hloupý národ. A ti už před řadou let, samozřejmě mají stejné problémy. A zavedli si takzvanou Nice, což je skupina pro oceňování medicínských technologií HTH zcela profesionální, která se zabývá právě těmi problémovými vstupy nákladných technologií. A snaží se je s předstihem vyhodnocovat na bázi Evidence Based Medicine. Tedy medicíny založené na průkaznosti. Ale co je to medicína založená na průkaznosti? My totiž to, co za to pokládáme, je často Confidence Based Medicine. Medicína založená na důvěře. Tedy přijdou tabulky nebo grafy, které nám přinese firma, že někde v Americe něco funguje a že je to lepší, i když dražší než to jiné. To je v pořádku, my z té informace vyjdeme. Ale pak si na našich datech, a proto i tak trvám na těch registrech, musíme ověřit, jestli to tak skutečně je. A tam myslím, že pan ministr se mnou bude taky souhlasit, že potřebujeme naše data. Naše průkazná data. Ale neudělá to, prosím vás, bohužel odborná společnost, odborných společností pro informaci posluchačů je přes stovku. De facto se tím příliš nezačali zabývat. Příklady, které já znám od pana ministra z minulého týdne z jeho publikace, nebo z rozhovoru v Medicale Tribune jsou opět lepší oční čočky, lehčí sádry, endoprotézy kyčelní a případně robotická chirurgie. Když prý to dopadne všechno dobře, bude to 200 milionů, to je 0,7 promile těch všech nákladů, které se tam otáčejí. Čili já si myslím, že ten proces musí být profesionalizován, musí být průběžný, technologie se nám otáčejí každé 3, 4 roky. To znamená, že každé 3, 4 roky budeme muset znovu překlasifikovávat, jestli na něco máme, na něco nemáme, co nám to přináší.

Dobře, pane ministře, reagujte. Bude potřeba takové překlasifikovávání?

Leoš HEGER
To zcela určitě. Jak ty klinické doporučené postupy, tak ty případné nadstandardy musí být přehodnocovány. Když by tam byly před 10 nebo 15 lety, kdy začala vznikat endoskopická chirurgie, bez toho, aniž by vám rozřízl chirurg břišní stěnu, tak jistě na začátku, kdy se k tomu dostalo pár pacientů v několika málo nemocnicích, tak by to mohlo být považováno třeba rok, dva za nadstandard a potom by to plynule přešlo do standardu. Medicína se opravdu v tomhle směru vyvíjí a na té šedé hranici, kdy už to je to, co by měl dostat každý pacient v republice a kdy ještě je to něco, co se zkouší, tak tam je potřeba mít určitou flexibilitu a tu hranici posouvat takhle postupně.

Ano. Česká lékařská komora je opět nespokojena. V pondělí se projevily, nebo projevily své neshody s ministerstvem. Konkrétně vyčítají vám, pane ministře, že neplníte dohodnutí a stanovené memorandum z letošního února. Nevytváříte podmínky pro další zvyšován příjmu lékařů v roce 2012 a dalších zdravotnických profesionálů. A také se České lékařské komoře nelíbí, že mají být zavedeny takzvané sdružené lůžkové fondy, což znamená, že, dejme tomu, na noční pohotovosti by pacienta, který by přijde, mohl ošetřit lékař jiné specializace než ten dotyčný v tu chvíli akutně potřebuje. A České lékařská komora také příliš nesouhlasí, nelíbí se jí některé body zákona o zdravotních službách. Hlavně ustavení povinnosti, podle níž by se měla zdravotnická zařízení znovu žádat o povolení činnosti. Tento bodu uvedl prezident České lékařské komory Milan Kubek jako takový nejpalčivější. Opět je na přetřesu akce Děkujeme, odcházíme, která by v jiné podobě coby další protestní akce, pokud by se, jste se nedohodli přijít ke slovu. V telefonickém spojení jsme nyní s prezidentem České lékařské komory Milanem Kubkem. Pane doktore, já vás zdravím.

Milan KUBEK
Zdravím pana ministra, pana senátora, vás i všechny posluchače.

Ano, souhlasíte s tím zákonem o zdravotních službách? Ale dotkněme se toho, proč vy se tak obáváte toho, že zdravotnická zařízení mají znovu žádat o povolení činnosti? Vždyť pan ministr vám již odpověděl, že víceméně se to bude týkat toho, že lidé, lidově řečeno, sáhnou do šuplete a papíry, které mají již ověřené, znova nechají ověřit, tak vidíte v tom opravdu tak velký problém?

Milan KUBEK
Ale skutečný záměr je pravděpodobně někde jiný. Jde o to zlikvidovat určitou část soukromých lékařských praxí tak, aby na jejich místa mohli nastoupit ty zdravotnické řetězce a aby nemusely ty praxe odkupovat, ale aby jim takzvaně spadly do klína. To znamená zejména starší kolegové, kterým už nebude stát za to absolvovat v mohutném to buzeračně-byrokratický proces. Prostě zavřou dveře, opustí své ordinace a místo, aby ty léta své práce zúročili tím, že ty ordinace, že ty praxe prodají, tak prostě takto jim je stát ukradne.

Pane senátore Žaloudíku, vnímáte to stejně jako zástupci České lékařské komory? Je to likvidační záležitost pro praxi?

Jan ŽALOUDÍK
Já to vnímám ještě o to, o to komplikovaněji, že taky v roce 2012 má být příprava na nové smlouvy od roku 2013 s pojišťovnami. Nechápu, proč tento proces, řekněme, inventury zdravotnictví, neběží v souvislosti tady s těmi novými smlouvami na základě kritérií, které má to pracoviště třeba naplňovat, zde je potřeba v té síti a podobně. A proč běží tady tímto, tímto příkazem pana poslance Šnajdra, který vždycky darebně tam něco vloží. A snaží se prostě takto bojovat s lékaři. Čili já bych se přikláněl v tomto k prezidentu Kubkovi.

Také se obáváte, dobře. Pan ministr zdravotnictví Leoš Heger. Vysvětlete, proč tento krok je nutný?

Leoš HEGER
On pan prezident Kubek argumentoval trošku, trošku politicky, bych řekl, že to bude sekýrování lékařů a že je chceme domanipulovat k tomu, aby vystoupili z té sítě poskytovatelů a mohli to ty zlé privátní řetězce všechno pohltit. To zcela podstatné, co já k tomu řeknu, že když my jsme to jako ministerstvo předkládali po velkých debatách bez toho, že té povinnosti se znovu registrovat, tak proti tomu strašně protestovaly kraje. Ty úřady na krajích, které dělají ty registrace, to jsou správní úřady, které za to zodpovídají, že každé zdravotnické zařízení, ono to zdravotnictví je tak, lékaři mi to odpustí, taková jakoby koncesovaná živnost a musíte splnit celou řadu podmínek, abyste tu složitou a odpovědnou práci mohla dělat. A nad tím bdí ty úřady. A právě ty úřady, a prosím, úřady, musím to zdůraznit, které jsou tedy dneska řízeny sociálními demokraty, tak ty si to prakticky vynutily. To, z jakých důvodů to tam podal pan poslanec Šnajdr a jestli se domlouval taky s těmi krajskými úřady a s hejtmany sociální demokratickými, anebo jestli se domlouval s těmi řetězci, já nevím, ale prostě já tímhle směrem argumentovat nechci. Když se vrátím k paní senátorce Filipiové, tak jedna z věcí, které my jsme zmínili, je výrazné zjednodušení té registrace. A já doufám, že ti lékaři s tím opravdu moc práce mít nebudou.

Ano, vraťme se k vám, pane prezidente Kubku. Česká lékařská komora také projevila nespokojenost a obavu s tím, že po tom jednorázovém navýšení 5 až 8 tisíc korun, kteří lékaři podle své kvalifikace a délky praxe získaly, takže es obáváte, že v roce 2012 se ty platy o 10 procent nezvýší, že stejně tak i ostatní zdravotníci nedostanou přidáno, tak proč si myslíte, že to pan ministr nesplní. A odkud si myslíte, že by ty peníze měl vzít? Paní senátorka Filipiová, kterou vy jste neslyšel, se zmiňovala o tom, že vlastně platy státních zaměstnanců jsou sníženy, že na všech frontách se šetří. Tak, nemáte obavu, že si třeba tímto proti sobě poštvete občany, kteří si budou myslet, že jste v neprávu.

Milan KUBEK
No, už vás slyším, já se omlouvám, já jsem neslyšel konec otázky. Ale chci říci tolik. Že zvyšování platů lékařů a i ostatních zdravotníků je existenční nutnost, protože jinak nás nebude mít kdo léčit. Prostě exodus ze zdravotnictví trvá, ty platy zůstávají žalostně nízké. A sehnat kvalifikovaného lékaře je velký problém již dnes.

Dobře, kde byl měl pan ministr ty peníze vzít? Promiňte, promiňte, vy jste neslyšel ten konec, kde by měl pan ministr nebo ministerstvo, kde by se ty peníze měly vzít?

Milan KUBEK
No, tak pan ministr měl především navrhnout zvýšení plateb za takzvané státní pojištěnce. Díky tomu, že to neudělal, tak ta platba v roce 2012 bude již třetí rok nevalorizována. A 723 korun, tedy 29 euro na měsíc na jedno dítě, důchodce a nezaměstnaného prostě stačit nemůže. To je obrovská ekonomická nespravedlnost v našem zdravotnictví. Dále se měl pokusit sehnat kompenzace za zvýšení DPH, protože zvýšení spodní sazby DPH bude stát příští rok zdravotnictví 4 miliardy korun, kterými zdravotnictví zadotuje panu Kalouskovi státní rozpočet. To jsou takové ty úplně základní věci. No, a potom pochopitelně udělat spravedlnost v platbách pojistného, nejenom ty státní pojištěnce, ale nevím, proč by stát měl podporovat drobné podnikání tím, že osobám samostatně výdělečně činným umožňuje mít poloviční vyměřovací základ na pojistné. A také nerozumím tomu, proč nejbohatší občané platí nižší pojistné než odpovídá jejich příjmům, tedy proč příjmy nad šestinásobek průměrné mzdy jsou zcela osvobozeny od placení zdravotního pojištění? A jsou další příjmy, z kterých se vůbec zdravotní pojištění neplatí. Takže to je celý komplex. A dnes se vlastně tak jako všichni baví o standardech, které jsou zcela vytržené z kontextu a ty skutečné ekonomické problémy, já bych navázal na to, co říkal pan senátor Žaloudík, 200 milionů jsou skutečně z hlediska zdravotnictví naprosto nepatrné drobné, ty se vyhodily díky špatně podepsaným smlouvám na dostavbu nebo na modernizaci Ústřední vojenské nemocnice. Prostě stovky milionů ve zdravotnictví lítají. Skutečně pan ministr neudělal nic pro to, aby byly peníze na zvýšení platů. Ještě bych možná malinko, protože nevím, kolikrát vstoupím do vysílání, co se týká těch přeregistrací, tak ten paragraf 18 zákona obsahuje 2 stránky povinností, co všechno musí zdravotnické zařízení a lékař doložit. Takže je to prostě byrokratická mašinérie na několik měsíců a žádné zjednodušení těch podmínek není, ty podmínky nejsou vůbec o nic jednodušší než byly podmínky těch dosavadních registrací.

Pane Kubku, necháme pana ministra reagovat. Ale jsme v přítomnosti také senátora za ČSSD Jana Žaloudíka. Pane senátore, tak ta stagnace plateb za státní pojištěnce, tři roky budou za děti, seniory placeno pouze 723 korun DPH. Je podle vás, jsou toto podle vás možnosti, jak získat peníze pro lékaře? Ono to sice navenek působí pro lidi jiných profesí, jako že lékaři chtějí moc, ale také se to dá vysvětlit tak, že lékaři víceméně se snaží, aby opravdu se v tom systému našly ty peníze, které se domnívají, že tam jsou.

Jan ŽALOUDÍK
723 korun je samozřejmě čtvrtina toho, co zaměstnanci, polovina toho, co OSVČ. Ale realita věku CXV 115 je ta, že se to tam neprosadí a to snad omlouvá pana ministra, že kdyby to navrhl, tak to pravděpodobně ani neprojde. Já spíš vidím problém trošku v jiné věci, že jsem zvědav, ti doktoři totiž teď budou pod takovým tlakem, budou mít registrace, z novýho zákona budou mít sankce, co když neudělají to či ono, dostanou 100 tisíc, 200 tisíc, 300 tisíc pokuty. Do toho ještě tedy je tady diskuse o těch platech a podobně těch zdravotnících. Já nevím jako kam to spěje, protože já kdybych si dovedl představit dráždit vosí hnízdo, tak to nedokážu líp, jo. A nevím, proč to ještě dělají pánové z koalice, protože vím, že preferenčně lékaři samozřejmě volili spíše doprava. Takže já celkově tomu procesu nerozumím a myslím si, že je to prostě na hraně hlavně s tím, co se na ty doktory všechno hrne a přiznám, že kdybych měl 19 let, velmi pravděpodobně už bych na tu medicínu nešel, jakkoliv mě celý život bavila a je to krásné báječné povolání.

Pane ministře Hegře, proč se nedá toto ošetřit? Co Česká lékařská komora požaduje.

Leoš HEGER
Tak, já musím dát za pravdu panu prezidentu Kubkovi, že se nepočítá s tím, že se zvedne platba za státního pojištěnce. Prostě proto, že státní rozpočet je v minusu a je snahou ho ozdravit. A kdo, každý, kdo trošku vnímá okolí a evropské ekonomické vývoje, tak to musí pochopit. A jestli na to už zapomněl pan prezident Kubek, že se tohle to jaksi dalo do vládního prohlášení a já jsem přijal to ministerské křeslo s tím, že jsem věděl, jaké bude tedy to zaměření té vlády, tak samozřejmě s tímto nemohu nic dělat, to je dáno. Na druhé straně, ve zdravotnictví tak jako v celém státě je spousta nepořádků, on zmínil tedy tu Ústřední vojenskou nemocnici a 200 milionů vyhozených. Tak je potřeba ty rezervy hledat a já si myslím, že tam jsou a že tak rok, dva se s tím ještě dá vydržet. A já jsem přijal tuhle tu nevděčnou roli, na rozdíl od předchozích ministrů, kteří dostávali peníze, přisypávali je do zdravotnictví a to zdravotnictví se nějak příliš neozdravilo.

Dobře. A myslíte si, že se domluvíte s Českou lékařskou komorou? Nebo můžeme čekat opět další protesty Děkujeme, odcházíme v jiné podobě, hned se zeptám v jaké.

Leoš HEGER
Tak, pan prezident Kubek, když nemám říkat, že argumentuje politicky, tak já řeknu, že se chová jako plačka na pohřbu. Protože jestliže se lékařům podařilo zvýšit průměrné platy z 50 tisíc na 60 tisíc měsíčně, díky tomu přidání, které jsme zorganizovali po té akci Děkujeme, odcházíme, tak to je přidání o 20 procent. Já bych si dovedl představit, že budou mít lékaři více, přál bych si to, pracuju na tom, ale ten první krok jsme udělali docela dobře a Lékařský odborový klub to uznal a dává nám jistou důvěru, že se nám podaří ještě další krok. A já věřím, že ano.

Mezi ty zásadní výhrady ze strany České lékařské komory právě patřilo nebo patřily ony sdružené lůžkové fondy. Tedy to ošetřování na pohotovostech. Pane ministře, ptám se vás, prosím, bude vybavena lékaři jiných specializací a člověk, který bude potřebovat, dejme tomu, chirurga, tak třeba zastoupí ho oční lékař, je tomu opravdu tak?

Leoš HEGER
Jsem rád, že mohu na to odpovědět. Samozřejmě, bude-li někdo ležet na jednotce intenzivní péče nebo pokud přijde pacient opravdu zvenku na pohotovost, do takzvaného Emergency, tak tam bude ten správný specialista, který tam musí být prakticky ve, v trojsměnném provozu. Ale ...

Tak je to falešný poplach?

Leoš HEGER
Je to falešný poplach. Pokud bude někdo hlídat jednoduché lehké oddělení, tak to může být mladší sekundář s určitými zkušenostmi, který si může zavolat seniora lékaře, jestliže je tam něco potřeba udělat.

A Milan Kubek, prezident České lékařské komory. Tak, domluvíte se s ministerstvem, abyste nemuseli protestovat? A co ty sdružené lůžkové fondy? Jste uklidněn nyní slovy pana ministra?

Milan KUBEK
My jsme se domluvili o tom, že v zákoně o zdravotních službách nebudou plošné přeregistrace a že nebude vést útok na nabytá práva soukromých lékařů. Domluvili jsme se, zákon prošel v určité podobě vládou a potom pan ministr za zády všech podpořil návrh pana poslance Šnajdra. Takže k čemu takové dohody? Jakou mají cenu? Druhá věc, pan ministr hovořil o platech. Zapomněl říci, že ty částky 50 tisíc nejsou za plat za měsíc, že to není za úvazek 1,0, ale že lékař, aby takový příjem v nemocnici měl, musí odpracovat 250 až 260 hodin, to znamená je to minimálně za 1,5 měsíce práce. No, k té vyhlášce o minimálních personálních standardech. My skutečně nemůžeme souhlasit s vyhláškou, která vrací českou medicínu někam na konec 19. století, kde v nemocnicích existovala chirurgie, interna. A v těch osvícenějších možná ještě porodnice. Protože ty sdružené lůžkové fondy jsou přesně toto. Jedno oddělení chirurgických oborů, jedno oddělení interních oborů a tam se o pacienty budou zcela na střídačku promiskue, prostě starat lékaři se specializovanou způsobilostí v oborech, které mají tento společný základ. To znamená, pokud mají ti lékaři chirurgický základní kmen dvouletý, tak bez ohledu na to, že jeden je urolog, druhej je ortoped, třetí je očař, čtvrtý gynekolog, všichni se můžou na tomto oddělení střídat. Co se týče ústavních pohotovostních služeb, tam ta vyhláška jde ještě dál. Protože umožňuje, aby samostatně sloužil v nemocnici bez dozoru kvalifikovaného lékaře lékař, který je hned po škole. A ty počty lůžek, které má mít na starosti lékař v nemocnicích, jsou také bizarní, protože na ARU je to 12 lůžek, na jednotce intenzivní péče 18, na standardním oddělení 90 a na oddělení následné péče, teď, prosím, dobře poslouchejte, 250 pacientů. Takovýmto personálním vybavením my prostě souhlasit nemůžeme a mrzí mě, že pan ministr, který je lékař, místo aby se snažil řešit problém, tedy řešil nedostatek lékařů, tak stávající marasmus prostě touto vyhláškou pouze legalizuje. Co se týká zákona o službách, tam budeme přesvědčovat senátory o tom, aby ten zákon spravili pozměňovacími návrhy, protože pokud ten zákon Senát odmítne jako celek, pak sněmovna pravděpodobně jako celek to senátní stanovisko přehlasuje. A o tom, jaké protesty budou lékaři organizovat, o tom si rozhodnou kolegové sami. Děkuju za možnost takto vystoupit a přeji všem posluchačům, všem účastníkům příjemný zbytek dne.

Dobře. Děkuji pro tuto chvíli. Nechme reagovat Jana Žaloudíka, senátora za sociální demokraty. Tak, jaký osud předpovídáte zmiňovaným zákonům, novelám?

Jan ŽALOUDÍK
Pan ministr ví, že k němu chovám hlubokou úctu, takže to není, není v žádném případě osobní. Mně vadí na celém tom systému teďka té změti zákonů, které přicházejí a přijdou určitá nesolidnost té přípravy. A to nejenom ze strany ministerstva, ale těch vstupů darebných před druhým čtením a takhle večer a podobně, to, co se tam děje a o čem se mluvilo, jak jsou tam vsunuty věci, zejména poslancem Šnajdrem. A pak je tam problém nekonzumovatelnosti. Já jsem v Senátu měl prostor, tak jsem ukázal na příkladu, když budu chtít naplňovat z toho nového zákona 48 z té novely paragrafy 13 a 15 jako svědomitý lékař, tak to prostě neumím. Předvedl jsem na to, jak poučím pacienta o 6 možnostech, jak mu sešít střevo, s čímž se od sebe liší od 2 tisíc do 140 tisíc. A on si vybere, protože všechny jsou naprosto stejné, tak on si vybere, na které si připlatí a na které ne. Tak jenom blázen by si připlatil 140 tisíc, když jsou všechny stejné. Čili tam bude nekonzumovatelnost. A bude to zaplevelenost těch zákonů. A samozřejmě je tam v řadě věcí zneužitelnost. Zneužitelnost třeba tam prosákla taková věc jako řetězec, kterej bude vlastnit pojišťovny, nemocnice i dodavatelství a vytvoří si stát ve státě drobný takový autonomní, tatarskou autonomní republiku a bude, bude se chovat jako Tataři ve středověku. Takže ...

Dobře, takže jaká bude výslednice, prosím?

Jan ŽALOUDÍK
Toto mi v obecném principu vadí a my v této fázi nemáme jinou pravděpodobně možnost, protože i když tam připravíme pozměňovací návrhy k něčemu, tak to znamená, že souhlasíme s celou řadou věcí, které, s kterými nesouhlasíme. A navíc už zkušenost říká z minula, že stejně to v té sněmovně potom trvá asi těch 10 minut a je to přehlasováno tou silou a zase se odkazují k tomu CXV 115 nebo 118, kolik chcete. Čili je to silové řešení a já se budu zabývat zejména tím, co je korigovatelné v budoucnu, které důsledky jsou napravitelné, které ne a v tomto smyslu.

Pane ministře Hegře, tak, prosím, reakce. Zase moc žádám krátce, je to těžké po těchto promluvách, samozřejmě, ale proč tedy nejdou ty věci tak, jak pánové oba mají různé výhrady? Vyberte si, prosím, jednu, dvě.

Leoš HEGER
Já si něco vyberu, ono toho bylo na mě vylito tolik najednou, že se nedá na všechno reagovat. K těm nadstandardům. Já bych řekl, že my jsme se velmi nechali inspirovat Českou lékařkou komorou, která chtěla, aby se připlácelo, aby byly úhradové standardy a na zbytek pacienta si mohl, na zbytek by si pacient připlatil. To, proč se na nás lékařská komora zlobí je, že my ty nadstandardy jsme řekli, že budeme dělat s odbornými společnostmi a lékařská komora samozřejmě bude připomínkovat, ale nebude je dělat samotná lékařská komora. Nad těmi standardy a nadstandardy musí být nějaký společenský konsensus všech stran, to znamená pojišťoven, plátců, jako plátců, pacientů samotných a jejich zástupců a lékařů. A ministerstvo tohle bude soudcovat. Tak to je jedna věc. A jenom s tím strašením, jestliže máte v Holandsku dvousetlůžkový dům pro seniory, kde jsou nějaká lůžka, kde jsou těžcí pacienti třeba Alzheimerovští, tak tam opravdu lékaři nejsou. To jsou ošetřovatelská lůžka a tam se zavolá místní praktik, když něco nefunguje a ne, že děláme medicínu konce 19. století, to je nehoráznost.

Jsme na konci dnešního vydání Studia STOP, jehož hlavními hosty byli senátor za ČSSD Jan Žaloudík a také ministr zdravotnictví Leoš Heger. Ve spojení jsme byli po telefonu s prezidentem České lékařské komory Milanem Kubkem. Pánové, děkuji za to, že jste našli čas pro Český rozhlas 6. Na shledanou.


Na pořadu spolupracovali Jitka Procházková a Dana Pohnánová. Ze studia Českého rozhlasu 6 přeje klidnou noc a na slyšenou se těší Terezie Jirásková.

Zdroj: Český rozhlas 6