Jak hodnotíte „Den zdraví lékařů?“

MUDr. Antonín Gabera,

pediatr, Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem

Z mého pohledu byla akce úspěšná. Bez omezení zdravotní péče jsme dokázali velmi efektivně informovat o problémech zdravotnictví. Zájem stran médií byl tady na severu podobný jako při akci „Děkujeme, odcházíme“ před dvěma lety. A to byl cíl. Rozhodně by bylo lepší zatáhnout do diskuse „zdravé občany“ a ne pacienty, kteří v momentě, kdy se jich to osobně týká, nemohou nic dělat. Zdravotníci musejí být první, kteří na problém upozorní, protože do systému vidí. Je na lidech, jestli budou více věřit zdravotníkům, kteří vědí, jak jde systém od deseti k pěti, nebo hodnému milému dědečkovi, který vám oznamuje, že peníze nejsou, ale nic se nezmění, všichni přece dostanou prvotřídní péči od erudovaných českých lékařů. Pan ministr jako lékař zcela jistě zná pojem „milosrdná lež“ a umí jej také profesionálně využívat.

Ing. Petr Nosek,

náměstek ministra zdravotnictví pro zdravotní pojištění

Nárok na vyjádření nesouhlasu má v demokratické společnosti každý. Legitimní je samozřejmě v tomto duchu i protest lékařů, spornější už je jeho forma, kdy aktivizační prvky počítají i se zapojením pacientů (za neetické v tomto duchu považuji zejména nabízení petice k podpisu v ordinaci). Otázkou tedy je, nakolik jsou takové každoroční protesty míněny vážně a nakolik mají sloužit pouze ke zviditelnění svých organizátorů. Ministerstvo zdravotnictví nijak nezastírá, že úhradová vyhláška pro letošní rok je koncipována v duchu restriktivním. Zcela je ale nutné odmítnout, že by její dopad byl natolik citelný pro ambulantní lékaře (tj. snížení příjmů o 20 %), jak zaznívá z úst vedení ČLK. Nacházíme se v době hospodářské recese. Zdravotnictví se potýká s výpadky příjmů stejně jako všechny ostatní segmenty, na rozdíl od nich ale výdaje zdravotních pojišťoven na péči každoročně rostou, i když pomaleji, než jsme si v posledních deseti letech zvykli.

Namísto křiku by tedy v této době víc než jindy bylo efektivnější vést konstruktivní diskusi. Konkrétním příkladem může být setkání zástupců ambulantních specialistů se zdravotními pojišťovnami a představiteli ministerstva zdravotnictví. Schůzka, která proběhla v posledním únorovém týdnu, jasně vymezila oblasti, kterým se budeme dále věnovat. Jsem přesvědčen, že nad takto konkrétními a věcnými požadavky můžeme najít kompromis vyhovující jak pojišťovnám, tak ambulantním specialistům i ministerstvu samotnému. Přičemž si dovoluju zdůraznit, že toto jednání by se konalo bez ohledu na to, zda je organizován protest lékařů.

MUDr. Jiří Selucký

Na položenou otázku se nedá odpovědět úplně jednoduše. Má totiž mnoho rovin. Aktuální pohled je takový, že tato akce snad pomohla, pokud se naděje z jednání neukážou plané, odvrátit oprávněné obavy lékařů z očekávaného dalšího kroku v postupu od kvalitní medicíny k jejím náhražkám. To je krok jistě pozitivní pro pacienty i motivované lékaře.

Z hlediska postavení lékařů a dlouhodobého pohledu na strategii jejich vyjednávání si osobně myslím, že obecně se velmi nepatřičně vyjadřujeme k obecným „politickým“ otázkám ve zdravotnictví, k tomu, co vše má stát platit či neplatit, jak se má obecně nastavit systém státní zdravotní daně nebo snad do budoucna pojištění, kolik má být pojišťoven a podobně. Skutečným hlavním zájmem lékařského stavu je možnost svobodně léčit, nabízet pacientům to nejlepší, co je známo, a povinnost nabízet vlastní služby v kvalitě lege artis. Tato nutnost nemůže být imaginární, ale protože je určena reáliemi (materiálně technické vybavení, personalia, hygiena, legislativní nároky, výkaznictví atd.), musí být také podložena nikoli zbožnými přáními politiků, ale také reálnou platbou za výkony. To je náš společný zájem a na něm bychom měli trvat prioritně.

Při pohledu na již dvě desetiletí jednání lékařů s vládou a pojišťovnami je potřeba konstatovat, že se nepodařilo zajistit nic podstatného z hlediska trvalejšího, systém zdravotní péče je neuvěřitelně přeregulovaný, neefektivní, nestabilní, nesvobodný pro pacienty a zdravotnická zařízení a akce státu v posledním roce to jenom dál potvrzují.

S občany máme jistě velmi společné zájmy. Pokud jsou ovšem občané léta přesvědčováni, že lékaři primárně bojují o jejich peníze, je pochopitelné, že se část z nich staví proti lékařským akcím. Zdá se, že poslední protest ale podporovalo dostatečné množství občanů, aby to stálo politikům za řešení. Ano, jsme na stejné straně v zájmu o poskytování moderní a kvalitní léčby. Měli bychom občany v co největší míře přesvědčit o tom, že máme tento společný cíl. Musíme to udělat v našem vlastním zájmu. Co a jak stát hodlá nastavit v oblasti financování zdravotnictví, občany ani nás nesmí odvádět od tohoto společného zájmu a našich cílů.

MUDr. Zorjan Jojko,

předseda Sdružení ambulantních specialistů

Myslím, že hodnotit jak veškeré protesty organizované ČLK, tak samotný Den zdraví, je dnes ještě předčasné. Protesty ČLK, pokud vím, tímto neskončily, účast lékařů na akci 1. března zatím nemáme plně zmapovanou (vše ale nasvědčuje tomu, že započítáme‑li i kolegy, kteří si na plášť dali zelenou stužku, byla masová) a 27. února 2013 se nám sice podařilo začít jednat se zdravotními pojišťovnami, dokud ale nebudeme mít vše schváleno jejich širšími vedeními (některé body nejspíše budou muset projít i jejich správními radami), nevíme, jak se postavit i k tomu. Avšak vzhledem k faktu, že jsme vedení ministerstva zdravotnictví upozorňovali na problémy s úhradovou vyhláškou již od prosince, přičemž schůzka byla svolána až na konec února, tj. v době, kdy již ČLK zahájila svou akci, nabízí se, myslím, s trochou nadsázky zatím jen jedno poučení: protesty měly začít dříve. V zapojení pacientů, jde‑li o regulace na léky, zdravotnické prostředky, ZÚM, ZÚLP a indukovanou péči, nevidím žádný problém. Čím poučenější budou, tím lépe se budou umět orientovat v argumentaci obou stran v době sporů, což vidím po zkušenosti z několika minulých dnů jako velmi žádoucí.

MUDr. Roman Durdis

Jednodenní protest lékařů byl nakonec jen symbolickou akcí. Na většině pracovišť však (bohužel) ani to ne. Měl tedy takovýto „protest“ smysl? Myslím, že ano. O problémech ve zdravotnictví se mediálně mluvilo a debatovalo – a to je dobře. Musím ale poznamenat: kolegové od jednotlivců až po napříč profesními sdruženími, když už netáhnou za jeden provaz, alespoň by neměli ty uvědomělejší podrážet. Nejde přece jenom o nás, ale i o naše pacienty. Ministerstvo a pojišťovny neustále veřejně dokola opakují nepravdivá prohlášení, že „zdravotní péče je a bude v plném rozsahu zachována“. Proti tomuto je třeba se důrazně ohradit! My zdravotníci dobře víme, že péče mnohde omezena již byla a bude ještě více – v neprospěch pacientů, a kde nebyla, je to díky zdravotníkům. Nejen lékaři, ale všichni zdravotníci, a také pacienti, začněme dávat najevo, jaký je skutečný stav. Protest za záchranu našeho zdravotnictví pak už nebude moci zůstat pouze symbolický.

Zdroj: Medical Tribune