Jak hlasitě řehtá ve vaší ordinaci úřední šiml?

DISKUSNÍ FÓRUM: Řada lékařů si opakovaně stěžuje na trvalou a z velké části nesmyslnou administrativní zátěž, která je na ně uvalena. Brání se tím, že lékař má léčit, nikoli papírovat. Je však celý ten administrativní dril opravdu natolik šílený, jak se říká? A nemá náhodou každé „lejstro“ svůj smysl? Tentokrát jsme se zeptali lékařů napříč obory: Jaký nejnesmyslnější dokument jste ve své praxi nucen vyplňovat? Můžete odhadnout, kolik z vaší pracovní doby zabere administrativa?

Doc. MUDr. David Feltl, Ph.D., MBA,

přednosta Onkologické kliniky Fakultní nemocnice Ostrava

Nejhorší ze všeho jsou tabulky. Ty potvory se dostanou všude a strašně rychle se množí! Vůbec nejstrašnější byla tabulka nějakého bruselského projektu, do které jsem měl vyplnit, kolik zaměstnanců bude na našem pracovišti v roce 2022, kolik z toho bude žen a kolik lidí do 23 let. Z rutinní agendy českého zdravotnictví mi naprosto strašidelná připadá tabulka takzvané Evidence nákladných pojištěnců VZP, samotnými zaměstnanci VZP láskyplně nazývaná Éenpéčko. Každý měsíc musíme ručně naklepat do excelovské tabulky rodná čísla pojištěnců VZP, kteří zahájili nebo ukončili léčbu drahými léky, diagnózu pacienta, kód léku, začátek a konec léčby. Když jsem na vedení VZP tuhle záležitost komentoval, byl jsem označen za zpátečníka, který vůbec nechápe, jak fantasticky progresivní nástroj to ve 21. století je. Jenom mi vrtá hlavou, jak mohou ostatní pojišťovny bez této futuristické vymoženosti vůbec přežít.

Jinak administrativa mi zabere většinu pracovní doby. Je to však hlavně tím, že moje práce je více manažerská než medicínská a že se snažím od svých lékařů „odklonit“ maximum papírování, aby se mohli soustředit na činnost, ke které mají diplom.

MUDr. Jiří Šedo,

předseda Mladí lékaři, o. s.,

Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně

Vybral bych možná jedno z nových administrativních opatření, které zavedl Zákon o zdravotních službách č. 372/2011, kde se zavádí povinnost hlásit soudu použití omezovacích prostředků. Za ně je považován podle předchozího odstavce zákona i úchop (!) pacienta nebo použití takových omezovacích prostředků, jako jsou např. kurtace či aplikace psychofarmaka. Ministerstvo zdravotnictví sice připravuje novelu, která by zrušila povinnost oznamovat onen úchop, ale o ostatních prostředcích tam není bohužel ani zmínka…

Samozřejmě je obtížné říci, co definujeme jako administrativu. Pokud bych však do administrativy v širším slova smyslu zahrnul i všechny úkony a činnosti, které jsou potenciálně přenositelné na zdravotníky‑nelékaře nebo nezdravotnické pracovníky, tak by mohlo jít velmi hrubým odhadem minimálně o čtvrtinu pracovní doby.

MUDr. Pavel Brejník,

praktický lékař pro dospělé, Kladno

Upřímně řečeno, netuším. Myslím si, že všechno má svůj smysl. S čistým svědomím nemohu prohlásit žádný papír za nesmyslný. Sociální služby, neschopenky – to vše má své opodstatnění.

Administrativu se snažím dělat po večerech a víkendech. Určitě mi to zabere několik hodin týdně, ale rozhodně toho není o moc víc, než bylo tak před dvaceti třiceti lety. Jediné, co bych zlepšil, by bylo to, aby byla administrativní práce placená – sociální služby mají za tvorbu dokladů značné částky, lékař má částku symbolickou nebo žádnou.

MUDr. Toman Horáček,

praktický lékař pro dospělé, Komárov

Přesně tuto otázku jsme řešili v naší interní korespondenci mezi lékaři. Já osobně na byrokracii neustále nadávám, ale pokud bych měl označit, který z papírů, jež vyplňuji, je ten nejnesmyslnější, musím dlouho váhat. Co mi hodně vadí, je clearingové centrum na očkování – i když si nejsem jist, zda to šlo vymyslet lépe. Za nejhorší vyhlášku poslední doby pak považuji návod na mytí rukou.

Co mě ale denně štve, je agenda okolo pracovních neschopností. Když chce někdo změnit vycházky – musíme to hlásit. Když chce někdo změnit bydliště – musíme to hlásit. A na všechno je zvláštní formulář. V této oblasti bych viděl největší byrokratickou zátěž.

Administrativa mi i s účtováním zabere dost času; z toho jen papíry pro sociální služby tak 20 % celkového času. V nemedicínské oblasti se také hodně administruje. Kdybych to měl celkově odhadnout, pak něco málo pod polovinu svého času věnuji administrativě. Prostor pro zlepšení bych viděl v tom, že by naši nadřízení mohli přestat chtít vše vědět. Připadá mi totiž zbytečné, když jim pošlu měsíčně nějaká čísla, ale nemám od nich žádnou zpětnou vazbu ohledně jejich významu či využití. A nejhorší na tom je, že dochází k tvorbě dalších a dalších papírů a ke změně těch stávajících. Jen si člověk zvykne na jeden, tak dostane další nebo ten původní v jiné podobě – takhle je to jak s papíry pro sociální služby, tak s řidičskými průkazy.

MUDr. Lubomír Nečas,

praktický lékař, Zlín

Mezi nejvíce problematické patří vykazování pro ÚZIS (Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR). Každým rokem přibývají v požadované statistice nové kolonky. Mnohá čísla zde lékaři vyplňují jen podle svého odhadu, a to tak, aby se především příliš nelišila od předcházejícího roku. Např. otázky na počet nových infarktů, hypertoniků či diabetiků za poslední rok vedou většinu lékařů k odhadům. Pochybuji, že praktický lékař si zapisuje do svého sešitu statistiky pacienta, který se mu vrátil po infarktu z nemocnice, a přitom si značí, je‑li to jeho první či druhý infarkt. Proto se domnívám, že mnohá čísla, která sbírá ÚZIS od privátních lékařů, jsou přesným součtem nepřesných čísel a nemohou mít validní vypovídací hodnotu. A přitom se každoročně tisíce lékařů několik hodin trápí s vyplňováním požadovaných tabulek pro potřebu ÚZIS.

Privátní lékaři jsou enormně zatěžování různým záznamnictvím, výkaznictvím, evidencí a jinou další byrokracií, a to pro různé instituce – pro zdravotní pojišťovny, ČSSZ, soudy, policii, úřady práce, komerční pojišťovny, dopravní inspektoráty, pro obce, sociální zařízení, zaměstnavatele, školy, jiné poskytovatele zdravotnických služeb… Já se domnívám, že byrokracie v mé ordinaci praktického lékaře zabírá více než 50 % z mé pracovní doby.

MUDr. Jiří Koskuba,

primář, interní oddělení, FN Na Bulovce

Kdo nárůst zdravotnické administrativy v posledních letech nezažil, stejně neuvěří. Navíc má odpověď jako primáře by nebyla zcela objektivní. Pozice šéfa klinického úseku se totiž právě kvůli administrativě čím dál více blíží pozici podnikového ředitele. Obecně řečeno – neúměrná administrativa odvádí zdravotníky od toho hlavního, pro co byli vyškoleni a co dělat mají – diagnostikovat a léčit. Vedle lékařů už i sestry vyplňují hory tabulek a papírů. Je to asi takové, jako kdyby kupř. řidič tramvaje na každé stanici musel u tabulky s vyplněnou linkou a typem tramvaje zaškrtnout a vyplnit, že zastavil, otevřel dveře, zazvonil, zavřel dveře a rozjel se. Tedy naprostou samozřejmost. A to ve srovnání se sestřičkami pomíjím skutečnost, že by se po něm požadovalo vysokoškolské vzdělání. Nedivme se proto, že z pacienta, což platilo po staletí, se stal „pouhý“ klient. Co je psáno, to je dáno, to je naivní představa těch, kdo nové a nové dokumenty vymýšlejí.

Místo zdravotníka nikdy nebylo a není u psacího stroje či PC, ale u nemocného. S veškerou úctou – mně připadá, že obrovsky přibylo vysokoškolsky vzdělaných organizátorů zdravotnictví, kteří místo konkrétní nelehké praxe v ordinaci či u lůžka vymýšlejí raději hory dokumentů pod záminkou zvýšené kontroly, bezpečí nemocného. Dostáváme se do paradoxní situace, kdy i s ohledem na eventuální následné spory ani není tak důležité, co se udělalo, jako to, co je zapsáno. Jenom co souhlasů a poučení musíme nemocnému vysvětlit a nechat potvrdit, než začne být vůbec vyšetřován. Ne, nepodceňuji vhodnost poučení pacienta. Avšak medicína se studuje minimálně 6 let a pak dalších 6 let musí adept projít předatestačním školením. Ruku na srdce – nemyslíte si, že zhusta jde o zdržující formalitu? Cožpak vás na letišti, mimochodem po zaplacení řady poplatků, poučí, jakým letounem poletíte, kdy byl vyroben, kolik má nalétáno, kdy naposledy byl zkontrolován a kým, proč se vlastně udrží ve vzduchu, jak funguje vrtulový či proudový motor, kdo dodal a zkontroloval palivo? Nepočítaje jméno posádky a její vzdělání, proškolení, počet nalétaných hodin atd.

Zdá se vám to přehnané? Jak se to vezme – my už v tomto stavu skoro jsme. To je tak asi vše. Možná ze mne mluví stará škola, ale já už prostě do ní nějak patřím. A věřte mi, že doktor či přímo primář Sova je pro české pacienty stále přijatelnější než „manažer“. Ze zdravotnictví se stal byznys, z nemocnice továrna na zdraví, z doktora poskytovatel zdravotnické péče, z pacienta klient. Nezávidím mladým ani z jedné strany pomyslné barikády.

Napadá mě, že vám ještě dlužím nějaký největší administrativní nesmysl. Tak kupř. povinné proškolení naprosto každého zdravotnického pracovníka ze základů kardiopulmonální resuscitace à 2 roky. To je něco jako první pomoc. Tak tímto dvouhodinovým školením musí mj. projít i každý šéf, lékař a sestra z jednotky intenzivní péče či tzv. ARO. Přitom resuscitace je jejich každodenním chlebem. To je asi totéž, jako kdyby důstojník z fronty měl pravidelné povinné školení ze zacházení se střelnou zbraní.

Zdroj: Medical Tribune