Jak dosáhnout zvýšení počtu dárců krve?
Transfuzní stanice pociťují periodicky v určitých obdobích nedostatek dárců krve všech krevních skupin. Zároveň zaznamenávají nižší počet příchodů prvodárců a zvyšující se věk osob, které cennou tekutinu pravidelně darují. Zainteresovaným odborníkům jsme proto položili následující otázky: Jak byste změnili podmínky pro dárce, aby jejich počet vzrostl, případně aby neodcházeli dávat krev do ciziny?
Hlavním problémem je nedostatek informací
MUDr. Vít Řeháček, primář Transfuzního oddělení FN Hradec Králové, předseda Společnosti pro transfuzní lékařství ČLS JEP
V ČR je registrováno přibližně 300 000 dobrovolných dárců krve. Do ideálního počtu podle doporučení Rady Evropy (min. 4 % dárců v populaci) chybí nejméně sto tisíc dárců. Dárcovství krve a krevních složek však nemůže být otázkou peněz. Odebírání krve a krevních složek bezplatným dárcům je pro pacienty, kteří dostávají transfuzi, bezpečnější. Upřednostňování bezplatných odběrů před placenými je ostatně zakotveno v evropské i české legislativě.
Hlavní problém vidím v nedostatečné informovanosti populace. Zvýšení počtu bezplatných dárců krve lze určitě dosáhnout soustředěnou propagací jak vlastními silami, tak i spoluprací s místními pobočkami Českého červeného kříže a médii. Kampaně je třeba zaměřit na mladé lidi, především na studenty vysokých škol a studenty posledních ročníků středních škol. Společnost pro transfuzní lékařství ČLS JEP má na svých www stránkách (www.transfuznispolecnost.cz) prostor pro otázky zájemců o dárcovství, stránka je v poslední době velmi využívána.
Výchova k bezplatnému dárcovství je prioritou
RNDr. Marek Jukl, Ph.D., prezident Českého červeného kříže
Pokud jde o podmínky pro dárce krve, nemyslím si, že by u nás byly horší než v jiných státech. Po legislativní stránce je pokládám za vyhovující. To, čemu je u nás třeba se věnovat více, je výchova k dárcovství krve (záměrně neříkám nábor), tedy soustavné působení na populaci a zdůrazňování jednak potřeby krve, a tím jejího darování, odstraňování obav z odběru a zdůrazňování významu dárcovství bezplatného jako záruky nejvyšší bezpečnosti pro příjemce a současně jednání hodného uznání.
Český červený kříž se – samozřejmě v rámci svých možností – výchově k dárcovství věnuje: snaží se na veřejnost takto působit, a to počínaje již dětmi a mládeží. V neposlední řadě i morální oceňování bezplatných dárců krve a jejích složek má veřejnost přimět k uvědomění si významu dárcovství a následování.
Zmiňuje-li se otázka peněz, pak je třeba říci, že vytváření finanční vazby, dané přímou platbou za odběr, jak jsme toho nyní – především u krevní plazmy – svědky v širším rozsahu i u nás, je krokem zpět a jde proti světovým i evropským trendům, které prosazují – z již zmíněného důvodu bezpečnosti – dárcovství bezplatné.
Jediným řešením je trpělivá osvěta
MUDr. Petr Turek, CSc., primář Transfuzního oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice, Praha
Úbytek počtu dárců není překvapivý: zpřísňují se pravidla pro jejich výběr a stále větší počet potenciálních dárců je vystaven riziku, které je z dárcovství dočasně či trvale vyřazuje (např. některé lékařské výkony nebo piercing, cestování do exotických zemí...).
Odchod dárců do zahraničí se na jejich úbytku podílí minimálně. Daleko větší vliv má „komerční plazmaferéza“ (tj. přístrojové odběry plazmy za finanční úhradu), jíž v ČR dramaticky přibývá. Přitom režim „klasického“ darování krve na transfuzních stanicích v nemocnici (ať už jde o odběry plné krve nebo přístrojové odběry) a komerční plazmaferéza nejsou vzájemně nijak koordinovány, v podstatě si konkurují. Důsledkem je, že v okamžiku, kdy máme čím dále větší potíže zajistit transfuzní přípravky pro nemocnice, produkce plazmy pro průmyslové zpracování prudce stoupá. Množství plazmy dodávané jejím zpracovatelům v současné době výrazně převyšuje množství plazmy potřebné pro výrobu léků, které se v ČR potřebují.
Snaha získat více dárců „hmotným zainteresováním“ by byla hrubou chybou. Opakovaně se v praxi prokázalo, že „dárce“ motivovaný finančním prospěchem (dá se mu pak říkat dárce?) přináší větší riziko. S krví je to jako s láskou – obojí může být za peníze nebo zdarma. To, že „láska“ za peníze přináší rizika, víme všichni.
Jediným řešením je osvěta, trpělivá a dlouhodobá. Je ale třeba předkládat veřejnosti jasná fakta a korektní informace: vysvětlovat, že na transfuzní stanici žádné riziko infekce dárci nehrozí (veškerý materiál je na jedno použití), že nepotřebujeme jenom plazmu, ale hlavně buněčné složky, že platit za krev není dobrý nápad...
Pomohlo by tržní chování transfuzních stanic
Myslím si, že snižující se počet dárců nesouvisí se strachem z přenosu infekčních chorob. Dokazuje to narůstající věk dárců – pokud by dominovaly obavy z nákazy, převládala by spíše mladší klientela, která o životě přemýšlí trochu lehkovážněji než lidé ve středním věku. Na pokles mladší klientely má vliv mimo jiné zrušení základní vojenské prezenční služby, kdy se mnoho dárců rekrutovalo z řad vojáků.
Dále předpokládám,že celkový nezájem o dárcovství krve je způsoben i všeobecně nižší morálkou společnosti, čím dál více orientované konzumním způsobem. S tím souvisí i odchod dárců do zahraničí ke zpoplatněným odběrům. Dalším faktorem ve hře je skutečnost, že si mnoho dárců uvědomuje, že krev darují zdarma, ale nemocničním zařízením jsou krevní deriváty poskytovány za vysoké finanční úhrady. Tudíž z jejich dobrovolnosti má profit nejen pacient, ale rovněž farmaceutické společnosti, pro které je to velmi výhodný zdroj obživy. Pokud se transfuzní stanice začnou chovat tržně a poplatky za odběr budou ekonomicky zajímavé, dá se předpokládat, že počet již ne „dárců“, ale lidí ochotných krev poskytnout, bude více.
V udržování dárcovské základny chybí systém
V roce 1948 byla založena Národní transfuzní služba. V té době se získávali noví dárci díky příslibu finanční odměny za darování krve. Postupně se politika získávání nových dárců (zejména z důvodu snahy o snížení rizika přenosu infekce transfuzí) zaměřila na dobrovolné bezpříspěvkové dárcovství. V současné době, kdy se společnost pohybuje spíše v režimu „něco za něco“, je čas změnit přístup k dárcům krve jako takovým. Tedy i nastavit takový způsob náboru dárců, aby byl v souladu s filosofií dobrovolného bezpříspěvkového dárcovství. Abychom byli schopni v dlouhodobém horizontu zabezpečit dostatečnou a kvalitní léčbu krevními přípravky, musíme trvale doplňovat stávající dárcovskou základnu. To ovšem není většina zařízení transfuzní služby schopná zvládnout – nejen pro nedostatek personálu, ale i pro nedostatek financí. Malé občasné akce jednotlivých transfuzních stanic nábor dlouhodobě neřeší. V současné době chybí systémový přístup v udržování dárcovské základny. Proto je třeba začít systematickou výchovou nových dárců, např. už na školách, informovat veřejnost o tom, proč se bez dárců krve současná medicína neobejde a učit je, že nemůžeme od společnosti pouze žádat výhody, ale je třeba také nezištně pomáhat druhým. V neposlední řadě je nutný trvalý kontakt s dárci, uvědomění si jejich motivů pro darování krve spolu s pozitivní medializací dárcovství krve. Je třeba dát dárcům krve najevo, že jejich dar nepovažujeme za samozřejmost a že si ho vážíme.
Národní transfuzní služba by regulovala situaci v regionech
MUDr. Růžena Herynková, primářka Transfuzního oddělení FN Plzeň
Nedostatek dárců krve pociťují především regiony s centralizovanou péčí o pacienty, kteří vyžadují intenzivní a opakovanou léčbu transfuzními přípravky. Naše transfuzní oddělení patří mezi taková centra a z vlastního registru dárců nemůžeme regionální potřebu transfuzních přípravků pokrýt. Dlouhodobě se nám nedaří dostatečně navýšit počet dárců, ale stárnutí našeho dárcovského registru jsme nezaznamenali. Jiné regiony mají naopak dárců dostatek a plně je nevyužívají. Za vhodné řešení propojenosti a využitelnosti dárcovských registrů a zefektivnění činnosti transfuzních zařízení by mohlo být dle zkušeností z jiných zemí vytvoření národní transfuzní služby.
Finanční odměna by neměla být motivací k darování krve, poněvadž může ovlivnit rozhodování a ohrozit dárce i příjemce krve. Bezplatné dárcovství je považováno za bezpečnější.
Směřujme k aktivní propagaci a dostatečnému komfortu dárců
MUDr. Jiří Šlézar, Odběrové středisko Nemocnice Prostějov
Domnívám se, že nejde ani o strach z nákazy, ani o otázku peněz. Alespoň ne v našem regionu střední Moravy, odkud je do zahraničí navíc dosti daleko.
Spíše je nutno zaktivizovat propagaci dárcovství v tisku a ostatních médiích, více zapojit do náborů Český červený kříž, ale i marketing zdravotnických zařízení a zajistit dostatečný komfort dárců na odběrových místech. A to jak prostřednictvím samotných zdravotnických zařízení, tak získáváním a zapojením sponzorů této činnosti.
Peníze spíše na ocenění zasloužilých dárců a poskytování výhod
MUDr. Štefan Repovský, primář Hematologicko-transfuzního oddělení Nemocnice Přerov Osobně si myslím, že ze strany transfuzních oddělení Středomoravské nemocniční více dělat nejde. Snažíme se minimalizovat dobu od registrace do samotného odběru, vstřícné jednání ze strany personálu je samozřejmostí. Zlepšit by snad šlo „kulturu“ prostředí, vybavení čekáren (např. zajistit denní tisk, internet do čekárny, pohodlnější židle). Rezervy vidím spíše v přístupu společnosti jako celku – výchově ve školách (dokonce mám informaci, že ředitel SŠ počítá účast na odběru do počtu absencí studentům za pololetí). Dále v často negativní prezentaci zdravotnických zařízení v médiích, absenci výchovných programů v médiích (zejména televizi). Jednoznačně převažuje negativní přístup ze strany zaměstnavatelů k uvolňovaní zaměstnanců na odběr. V neposlední řadě je poměrně nevýrazná i centrální aktivita Českého červeného kříže v propagaci dárcovství. Oceňování nositelů Janského plaket se pomalu stává už jenom formální záležitostí, s podáním ruky a verbálním poděkováním. V důsledků výše uvedených skutečností asi chybějí mladé generaci pozitivní stimuly a motivace. Negativní vliv určitě měla i snaha ministerstva financí zrušit nárok na daňový odpočet za uskutečněný bezplatný odběr krve nebo plazmy. Také zvýšený cestovní ruch, vysoké procento pobytů v rizikových oblastech severní Afriky, Asie a opakovaná tetování dočasně vyřazují dárce z možnosti darování krve. Na druhé straně stoupá procento nemocí mladých lidí – zejména léčených alergií, onemocnění štítné žlázy, pohybového aparátu a jiných. Myslím, že dárci nečekají peněžní bonusy. Zvýšený přísun peněz by měl jít spíše na aktivity související s oceněním zasloužilých dárců, propagací dárcovství a jiné výhody pro dárce (např. zlevněné jízdné MHD, upřednostnění při objednávání dárců k některým zdravotnickým výkonům). O otázce osobní prestiže se nemluví
RNDr. Lenka Kulíšková, vedoucí Oddělení klinické biochemie a hematologie Vítkovické nemocnice Ostrava
Hmotná platba za darovanou krev je podstatná a stimulující u lidí, kteří nejsou ještě výdělečně činní nebo u lidí s nižšími příjmy. U lidí s vyššími příjmy je to otázka osobní prestiže, o které se ale moc nemluví, nebo vůbec neví. Často vede k pravidelnému dárcovství úraz nebo těžké onemocnění v rodině. Myslím, že otázku nákazy lidé, kteří uvažují o dárcovství, příliš neřeší.
Motivujme i zaměstnavatele
MUDr. Marie Urbánková, ředitelka Transfuzní služby Šumperk
Objevuje se častý problém – někteří zaměstnavatelé nejsou ochotni dárce pouštět na pravidelné odběry. Z tohoto důvodu je nutné motivovat i zaměstnavatele a dosáhnout toho, aby byla podpora dárcovství krve výhodná i pro ně.
Jakákoliv nákaza dárce je prakticky vyloučena, jsou používány jednorázové nástroje (vaky, jehly), vše je sterilní.
Dlouholetí bezpříspěvkoví dárci nesouhlasí s odběry krve za peníze, je to ale věc názoru.
Bezplatné dárcovství je zárukou bezpečí
MUDr. Dana Galusková, primářka Transfuzního oddělení FN Olomouc
Je pravdou, že řada transfuzních oddělení při nemocnicích pociťuje pokles pravidelných dárců krve. Jedním z vysvětlení této situace je vznik komerčních plazmaferetických center, ve kterých je princip bezplatného dárcovství krve nahrazen nákupem plazmy za peníze. V takové situaci se již o žádný dar ve vlastním slova smyslu nejedná. Tato komerční konkurence je atraktivní zejména pro mladé lidi k vylepšení kapesného. K dalším příčinám poklesu počtu dárců patří malé povědomí obyvatelstva o významu darování, nedostatečná popularizace dobrovolného darování krve jako vrcholného projevu mezilidské solidarity, ale i nedostatečná informovanost potenciálních dárců krve o možnostech a podmínkách dárcovství. Podstatné je též nízké celospolečenské oceňování dárců krve a v neposlední řadě mnohdy překážky v uvolňování ze zaměstnání v den odběru. Strach z nákazy v průběhu darování krve je zcela neopodstatněný, jelikož jsou na všech transfuzních odděleních používány pouze jednorázové pomůcky. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že pouze bezplatné dárcovství krve je maximální zárukou bezpečné léčby transfuzními přípravky. Finančně motivovaný člověk může v krajní situaci nadřadit vlastní peněžní benefit nad zájem anonymního pacienta a v takové situaci může zatajit skutečnosti, které by nákupu krve bránily.
Domnívám se, že každé opatření, jež povede ke zlepšení výše uvedených příčin, bude mít za následek i zvýšení počtu dobrovolných dárců krve. Bezplatní dárci krve zasluhují celospolečenskou podporu a ocenění své nezištnosti, altruismu a morálního postoje, kterého se v dnešní době tak nedostává v mnoha oblastech společenského života.
Medical Tribune
Zdroj: