Jak budou nemocnice vypadat za padesát let?
Nedávno jsem jako předseda České lékařské společnosti spoluzahajoval kongres kardiovaskulárních chirurgů. V úvodu kardiochirurgové citovali anketu amerických kardiochirurgů na téma „Nechali byste svého potomka, který právě skončil medicínu, dělat kardiovaskulární chirurgii?“ V anketě zvítězil názor, že ano. Kardiovaskulární chirurgii bere všude ve světě pacienty prevence a katetrizující kardiologové a radiologové. Kardiovaskulární chirurgie však za padesát let existovat určitě bude.
Asi týden nato mi volal novinář, co si myslím, jak budou nemocnice vypadat za padesát let. Stručně jsem mu řekl, co si myslím, a článek, který vznikl, byl typickou slátaninou v českých týdenících běžnou, která vzniká tak, že se použije článek zahraničního týdeníku, ocituje se pár názorů zahraničních odborníků, tak jak jsou, a přidá se pár českých názorů získaných po telefonu. Pan šéfredaktor je spokojen a redaktor bez velké práce splnil úkol. Ještěže naše zdravotnická povolání se takhle povrchně dělat obvykle nedají.
Tato země už je přes 25 let v moci prognostiků a určitě přesně nepředpověděli, jak to bude dnes u nás vypadat. Vědělo se, že nebudeme na úrovni Německa a dalších západních zemí. Vědělo se, že nebude dostatek lékařů – to vypočítali učitelé lékařských fakult už počátkem 90. let To, že bude celkově stoupat kvalita péče a že bude dostupnější než za totality, bylo zjevné. To, že se totálně rozpadne zdravotnictví v některých okresech a oborech, bylo možno předvídat až před několika lety a upozornila na to až akce „Děkujeme, odcházíme“, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost. Kdybychom vzali prognózování důsledně, tak nemocnice za padesát let nebudou mít žádné lékaře a sestry, ale jen samé administrativní pracovníky – to je dnes jasný trend; délka hospitalizací bude nula, protože se neustále zkracují. Administrativa nahradí léčebné procesy, protože už dnes začíná převažovat. Takto to ale asi nedopadne.
Bylo možné před padesáti lety předvídat rozvoj robotiky a laparoskopické chirurgie? Myslím, že spíš ne. Bylo možno odhadnout takový rozvoj zobrazovacích metod? Také myslím, že spíše ne. Bylo možno odhadnout rozvoj fibroskopických technik? Myslím, že spíše ne. Určitě ale bylo možno odhadnout rozvoj biologické léčby, třeba imunoterapie nádorů. To, že se budou orgány jednoho dne transplantovat, bylo jasné určitě před stovkami let. Každé prognózování je ošidné. Jak dlouho nemocnicím trvalo, než začaly používat tak logickou věc, jako je potrubní pošta, která fungovala na poštách už v 19. století. Spletla se i informatika, ještě v 80. letech se myslelo, že lékaře nahradí umělá inteligence. Dnes je jasné, že to je možné jen velmi limitovaně, a naopak se rozvinuly komunikační technologie a mobily a počítačové sítě, které experta nenahradí, ale naservírují mu informace k rozhodování okamžitě ve správné formě na správné místo. Naštěstí se dnes nemocnice stavějí flexibilně a neliší se od stavby supermarketu. Je poměrně snadné posunout příčku nebo celé místnosti o pár metrů nebo měnit rozvody plynů. To, že bude strava dodávána jednoho dne na tabletech či v nějakých škatulích, bylo jasné možná už před sto lety, jen to nějak dlouho trvalo. Tak pokrok někdy postupuje nečekaně pomalu.
Určitě se dá odhadnout vývoj některých oborů. Myslím, že řada jich zanikne, třeba diabetologie či imunologie. Diabetes bude určitě vymýcen prevencí či jednorázovými léčebnými opatřeními a specializovaná péče nebude třeba. Imunologie se naopak stane běžnou součástí léčby ve všech oborech a nebude potřebovat specialisty. Už dnes se ukazuje, že laboratorní metody mají podobné principy a jsou centralizovatelné na jedno místo, a zaniká tak třeba mikrobiologie, laboratorní hematologie či sérologie. Bude v budoucnu převažovat jednodenní chirurgie nebo se bude operovat doma? Budou nemocnice potřeba, když už dnes lze udělat v sanitě téměř vše, co v nemocnici? Určitě nezanikne traumatologie, i když náhrady kloubů a syntézy kostí budou mít nové formy. Zcela jistě se budou orgány k transplantacím pěstovat a většinu oborů ovládne robotika. Roboty asi ale bude řídit člověk. Pobyty v nemocnici budou asi krátké a distanční monitorování a léčba nemocných doma bude běžná. I sociální hospitalizace spíše zaniknou a na dálku asi bude řešitelné doma téměř vše. Nemocné bude sledovat „velký bratr“ a jistě to bude realizováno tak, aby z psychologického a sociálního hlediska byl kontakt zdravotnického personálu osobní a kvalitní i na dálku. Operovat se v nemocnicích asi bude a budou se zde provádět i intervence. K masivnímu rozšíření domácích porodů asi nedojde. Průběh porodu je špatně predikovatelný a právě situace s rizikem a možnými nečekanými komplikacemi asi zůstanou v nemocnicích navždy. Vyšetřovat se v nemocnicích asi moc nebude a obrovsky se určitě rozvine preventivní medicína. Nemocnic bude v budoucnu málo a přibudou určitě i nemocnice mobilní, resp. vzniknou týmy pracovníků schopné realizovat péči kdekoli.
Škoda, že nemáme kukátko do budoucnosti, abychom viděli, co se opravdu s péčí za hospitalizace stane. Moc by mne to zajímalo.
V prosinci uplyne 230 let od narození Jana Evangelisty Purkyně. Česká lékařská společnost JEP to připomene kongresem v Senátu Parlamentu ČR. Témata kongresu budou tři: 1. historický pohled na osobnost Jana Evangelisty Purkyně, 2. Purkyňovy objevy a koncepce ve vztahu k dnešku, 3. co nás čeká aneb jak se budou medicína a přírodní vědy vyvíjet do konce tohoto století. Právě třetí téma je trochu prognostické. Purkyně byl především fyziolog a buditel. Kam se budou vyvíjet diagnostické metody, by možná dokázal odhadnout, kam se bude vyvíjet terapie a prevence, spíše ne. Tak uvidíme, jak zástupci našich jednotlivých oborů budou odhadovat jejich budoucnost a budoucnost medicíny. Určitě to odhadnou s nejistotou, ale v něčem možná přesněji, než to bylo možné před padesáti lety.
Zdroj: MT