IZIP nebo flash disky?
Když jsem letos na jaře více méně z hecu napsal článek o tom, jak by se EZK/IZIP dala provozovat na flash disku, vlastněném pacientem, domníval jsem se, že jsem se zbytečnou ztrátou času, věnovanou IZIPu, jednou provždy skončil. Proto jsem už ani neragoval na zřejmou repliku europoslance Cabrnocha, zveřejněnou dne 15. dubna na webu Parlamentních listů.
Zdá se, že nyní v souvislosti s kauzou nákupu akcií společnosti IZIP, a.s. Všeobecnou zdravotní pojišťovnou může tento článek přispět do diskuze o celkové koncepci eHealth v ČR.
Elektronické zdravotní knížky (EZK) bylo možné začít realizovat v primitivní formě již v polovině 90-tých let, kdy se začali lékaři a nemocnice vybavovat nejprve osobními počítači a následně nemocnice a některé polikliniky i vlastními počítačovými sítěmi. Nosičem EZK mohla být zpočátku disketa 3,5“ (malá kapacita), dále kompaktní disk (CD, nepohodlná manipulace), čipová karta (malá kapacita, nutné dovybavení počítačů záznamovým a čtecím zařízením), čárový kód (speciálně pro přenos dat na receptech) a konečně flash disk (dostatečná kapacita, možnost připojení /USB port/ má každý počítač), pro komunikace potom internet nebo ještě lépe mobilní telefony připojené k počítačům jako periferní zařízení.
V souladu s technologickým vývojem si lze už delší dobu představte řešení, kdy v tzv. Odkazovém (centrálním) registru, dostupném lékařům přes internet, mobilními telefony a přes pevnou linku běžnými telefony, jsou uloženy pouze opravdu důležité identifikační, zdravotní a kontaktní údaje pacienta (jeho /nová/ bezvýznamová identifikace /ID/, jméno, rodné číslo, adresa, absolvované operace, závažné diagnózy /diabetik, kardiak atd./, trvale užívané léky, včetně telefonních odkazů na ošetřujícího, příp. další lékaře a kontaktní /příbuzné/ osoby). Všechny zdravotní informace jsou pak na flash disku pacienta, který je vnitřně rozdělen na 3 části. První část (nejmenší a volně přístupná) obsahuje pouze část toho, co Odkazový registr, a to anonymní identifikaci pacienta (jeho bezvýznamové ID) a důležité zdravotní záznamy (diagnózy, léky) bez ostatních osobních a kontaktních údajů. Druhá část (chráněná pacientem zvoleným heslem), obsahuje všechny podrobné zdravotní záznamy od všech navštívených lékařů, včetně např. klíčových obrazových snímků, dokumentujících stavy před a po zákrocích (RTG, CT apod. tříštivých zlomenin, kyčelních kloubů atd., v případě velkého množství snímků je možné jejich uložení na pracovištích jejich vzniku nebo u ošetřujícího lékaře a zapsání odkazů do Odkazového registru). Třetí část je rezervována pro přenos aktuálních obrazových snímků a jejich popisů (sono, RTG apod.). Pacientem zvolený ošetřující lékař pak má ve svém počítači k dispozici všechny informace uložené v Odkazovém registru a všechny podrobné informace z druhé, případně i třetí části flash disku pacienta. Tato dvoustupňová organizace (Odkazový registr a první /identifikační/ část flash disku) je nutná kvůli ochraně dat pacienta při ztrátě flash disku (neví-li nálezce, komu flash disk patří, z volně přístupných informací z první části disku to nepozná) a pro případ krizové situace (bezvědomí, pacient bez dokladu) při zásahu Záchranné služby, která si v případě potřeby může přes bezvýznamové ID pacienta v Odkazovém registru všechno důležité.
A jak může provozování EZK na flash disku každého pacienta vypadat? Obsah zdravotní dokumentace se skládá v podstatě ze 4 částí – textové záznamy o zdravotním stavu pacienta (anamnéza, popis potíží, diagnózy atd.), výsledky laboratorních vyšetření, nálezy zobrazovacích metod a preskripce léků. Dostat všechny tyto informace na flash disk pacienta není v případě existence vlastní počítačové sítě nemocnice (intranet) a hospitalizace pacienta žádný problém (všechny potřebné údaje jsou k dispozici v elektronické formě). Žádný problém nepředstavují ani textové záznamy a preskripce léků u kteréhokoliv lékaře s počítačem, drobné „komplikace“ mohou nastat pouze v případech zpětného předávání výsledků lékařem požadovaných zobrazovacích (RTG apod.) a laboratorních (biochemie) vyšetření „přes ulici“. Zatímco na výsledek RTG (sono, CT apod.) pacient většinou čeká a popis, včetně obrazového záznamu tak lze nahrát na jeho flash disk (třetí část), výsledky laboratorních vyšetření lze lékaři zaslat s příslušným zpožděním formou SMS nebo tzv. datového přenosu přes mobilní telefon, připojený jak v laboratoři tak u lékaře k jejich počítačům jako periferní zařízení. Při použití bezvýznamového čísla žádanky, příp. ID pacienta nelze ze zasílaných hodnot zjistit o koho se jedná.
A pokud pacienti zapomínají PINy a hesla pro přístup k různým počítačovým a internetovým aplikacím, zde tedy ke své EZK na flash disku, tak si tipněte jak vzdálená je doba, kdy již existující flash disky s tzv. biometrickou autentizací (otisk prstu) majitele dospějí do cenově široké přijatelnosti. Já tipuji tak 2 – 3 roky.
Popsaným způsobem využití flash disků, prakticky nevyžadujících internet ani zabezpečený ePodpis, lze řešit i poslední velký hit nadnárodních zdravotnických systémů a českých propagátorů eHealth, kterým je interoperabilita EZK. Volně přístupná první část EZK na flash disku s bezvýznamovým ID pacienta, se všemi důležitými zdravotními záznamy a kontaktem na národní Odkazový registr, může být v případě potřeby uvedena ve všech jazycích EU a používána ve všech civilizovaných zemích světa.
Smyslem tohoto článku nebylo a ani nemůže být suplovat projekt řešení se všemi podrobnostmi (režim zápisů a čtení dat na flash disku, jejich nezměnitelnost, antivirová ochrana atd.), ale pouze ukázat reálnou možnost všestranně efektivního řešení.
Ing. Luděk Čermák
informatik
Zdroj: www.tribune.cz