IT Odborník: Problém ochrany dat u NZIS nelze podceňovat

Když mne redakce MT požádala, abych se vyjádřil k projednávané novele zákona o zdravotních službách, která se zabývá Národním zdravotnickým informačním systémem a národními registry, přimělo mne to, abych dopodrobna prostudoval všechny materiály.

Přečetl jsem si nejen návrh zákona a vyhlášky a důvodovou zprávu, ale vyslechl si i celou polemiku kolem tohoto zákona na půdě poslanecké sněmovny, včetně diskuze na zdravotním výboru. A přiznám se, že mi je z toho trochu smutno.

Ta novela je poměrně široká a má řadu na sobě v podstatě nezávislých aspektů – zavádění některých nových odborných registrů, zavádění neveřejného registru zdravotnických pracovníků a především využití dat ze zdravotních pojišťoven pro účely NZIS.

Za jednoznačně pozitivní a snad i bezesporné lze považovat to, že se novelou jasně a jednoznačně stanovuje jediný správce NZIS – a to Ústav zdravotnických informací a statistiky. Jednoznačnost odpovědnosti je pro tuto oblast velmi potřebná a tady zákon zcela podporuji.

Z dosavadního projednávání se ukazuje, že zásadní rozpor mezi předkladateli a kritiky zákona se týká struktury nové databáze hrazených zdravotních služeb, která má vzniknout „nasátím“ dat ze zdravotních pojišťoven. Vede se spor především o to, zda je nezbytné, aby tato databáze obsahovala neanonymní data, včetně individuálního identifikátoru občana – tedy rodného čísla.

Je to otázka, kterou jsem si i bez znalosti bouřlivé diskuse v parlamentu kladl také. Zajímalo mne, jak byla tato sporná věc v návrhu zákona a následné diskuzi zodpovězena. A bohužel musím konstatovat, že adekvátně zodpovězena nebyla.

Já neumím přesně říci, zda mají pravdu kritici současné podoby novely nebo její zastánci, ale vadí mi způsob, jak bylo v dosavadní diskuzi s dotazy na problematiku ochrany osobních údajů naloženo. Nikomu bych nedoporučoval, aby strávil několik hodin pročítáním všech zápisů z diskuse v poslanecké sněmovně a posloucháním zvukových záznamů, proto stručně popíšu průběh té polemiky.

Několik poslanců se obecně přihlásilo k základní myšlence, tedy nutnosti získat pro stát od pojišťoven data k analýzám pro potřeby řízení zdravotnictví, současně ale vznesli dotaz, zda je nutné, aby tato data byla neanonymní. Tedy, zda je správné, aby nově zřizovaná velká státní databáze se všemi údaji o zdravotní péči všech občanů obsahovala data, podle kterých lze v této databázi nalézt údaje o konkrétní osobě.

Musím říci, že jsem byl překvapen nikoli tímto dotazem některých poslanců, ale prudkostí reakce, která vůči nim nastala. Místo konkrétních odpovědí na konkrétní dotazy byli obviněni z toho, že vyhlásili zákonu křížové tažení a že jsou proti transparentnosti ve zdravotnictví apod. Alespoň tak na mne diskuse na plénu i ve výboru působila.

Nedělám si samozřejmě iluze. Věřím, že existují i silné zákulisní zájmy, aby stát data pojišťoven nezískal. To ale nemůže být důvodem k tomu, aby byly legitimní otázky na ochranu individuálních osobních dat občanů ignorovány nebo bagatelizovány.

Argumentovat například v dnešní době, tím, že v předchozích desetiletích nebyla data v ÚZIS nikým zneužita, je opravdu nepatřičné. Dnes se přeci otázka ochrany soukromí stala jedním z klíčových témat a rizik technologického rozvoje a současná rizika nelze srovnávat s úrovní rizik před deseti nebo dvaceti lety. Podobných argumentačních faulů bylo v diskusi více.

Obávám se, že prostor k tomu, aby se hledaly v dané otázce opravu relevantní odborné odpovědi, se již promeškal a nyní se bude spor rozvíjet už jen na úrovni vzájemně neslučitelných politických argumentů. Mrzí mne to proto, že i já považuji reformu Národního zdravotnického informačního systému za nezbytnou a stanovené cíle v podstatě za správné.

Bohužel ale mám dojem, že problematika ochrany dat je v českém zdravotnictví stále tématem poněkud okrajovým. A že stále řada kolegů (lékařů i zdravotnických informatiků) i v dobré víře uvažuje tak, že pozitivní účel sám o sobě světí prostředky. Nesouhlasím s takovým postojem.

Ochrana soukromí v informačních systémech má i svoje důležité psychologické aspekty a významně ovlivňuje důvěru pacientů v celý systém.  Ochrana soukromí musí být nejen důsledně technicky zajišťována, ale i adekvátně a srozumitelně vysvětlována a obhajována před občany. Pokud se toto zanedbá, může to nakonec vzbudit nedůvěru občanů a odpor proti využívání informačních technologií ve zdravotnictví.

MUDr. Miroslav Seiner, www.tribune.cz

autor pracuje jako poradce v oblasti zdravotnické informatiky

 

Zdroj: www.tribune.cz