Ideální pojištěnec? Po vstupu do důchodu se skácí mrtvý. Špatný vtip nebo součást diskuse?

Rozhovor vznikl 26.11.2012 jako reakce na nepravdivé mýty, které se objevuje na téma lepších zdravotnických technologií, které udržují naživu více lidí a tím automaticky zvyšují náklady na zdravotnictví. Jako řešení se údajně nabízí buď příjem pacientů do programů dražší léčby zastavit, anebo zkusit, zda není možné léčit více efektivně. Asociace CzechMed by ráda předložila argumenty, které ukazují, že realita a pravda je jiná.

Na otázky Mgr. Petry Ulrichové, MBA (Renoir spol. s r.o.) odpovídal MUDr. Miroslav Palát, MBA (prezident CzechMed).

Objevují se zprávy, že lepší technologie udrží na životě více lidí a tím automaticky zvyšují náklady ve zdravotnictví? Co na to průmysl?

Zdá se mi, že tento nový nesmysl má nahradit jiný, který už tolik netáhne - a sice že technologie jako takové jsou motorem nákladů. Již několik let trpělivě ukazujeme na číslech zdravotních pojišťoven, že tomu tak není. Skutečnost, že se prodlužuje střední délka života, souvisí s medicínou pouze asi z 20% nebo méně, což je velmi hrubý odhad. Každopádně na její prodloužení mají vliv životní styl, stravování a - ve srovnání s minulostí - míra prosperity společnosti. To znamená, že sice zdravotnické technologie prodlužují významně život v konkrétní situaci pacienta, ale na prodloužení střední délky života mají vliv jen nevýznamný.

A co názor, že prodloužená střední délka života představuje významné náklady pro zdravotnictví?

Myšlenka, že prodloužení střední délky života znamená automaticky zvyšování nákladů ve zdravotnictví, není pravdivá. Největší část zdravotnických nákladů konzumuje člověk v posledních dvou letech svého života a pak je jedno, zda se to děje v šesté, sedmé nebo osmé dekádě života.

A co samotný fenomén "stárnoucí populace", mohl by být zodpovědný za nárůst nákladů ve zdravotnictví?

Termín "stárnoucí populace" je také hodně zavádějící, protože sedmdesáti či osmdesáti let se dožívali lidé i ve středověku, rozdíl je jen v tom, že se jich tohoto věku dožívalo daleko méně než dneska.

Diskuse o tom, že populace "stárne" není ani tak o tom, že by starých lidí bylo "příliš mnoho", ale spíše to, že těch mladých není dost. To jsou dvě různé stránky věci. Skutečnost, že se zvyšuje věk, ve kterém lidé mají děti, je jedno, to že jich mají méně, je další příběh. A když k tomu přidáme i výše zmíněné dožívání více lidí vyššího věku, máme onen fenomén „stárnoucí populace“ komplexní.

Existují čísla, která by ukázala, že senioři za náklady ve zdravotnictví nemohou?

Dopad zvyšujícího se počtu seniorů na náklady ve zdravotnictví je menšinový. V letech 1995 až 2009 se zvětšila populace skupiny 75 - 79 let 1,6 krát. Náklady na její zdravotní péči však vzrostly 4x, po odečtení inflace 2x. Ovšem, dnes se vyššího věku dožívá více lidí v lepším zdraví, než tomu bylo v minulosti. Dnešní senioři jsou aktivnější a "zdravější" než byli ti před 50 roky.

Na druhé straně ovšem obyvatelé stejné věkové skupiny čerpají více péče, než dříve. A nejenže této péče je více, je také dražší. A největším a nejrychleji rostoucí složkou těchto nákladů jsou náklady personální.

Co je tedy příčinou růstu nákladů ve zdravotnictví?

Náklady ve zdravotnictví skutečně rostou a to díky tomu, že čím dál tím více zdravotníků poskytuje čím dál tím více péče na čím dál tím méně (!) nemocničních lůžkách a při stále menším počtu návštěv v ambulancích (!) za čím dál tím více peněz. Tento pohled se opírá o OECD Health Data 2011, kde jsou uvedena čísla do roku 2008 či 2009. K výše uvedeným poznatkům vedla data OECD spolu s lokálními čísly v časovém vývoji 10 respektive 14 let.

Můžeme tedy diskutovat o alternativě, „zda je možné zastavit příjem nových pacientů do programů dražší léčby, anebo zkusit, jestli není možné léčit více efektivně"?

První část této alternativy vychází ze špatných předpokladů, které jsme zpochybnili výše. Celé to však působí jako sociální inženýrství typu - "ideální zdravotní pojištěnec je ten, který v den, kdy odchází do důchodu, se skácí mrtvý k zemi." To je přece nesmysl.

Otázka nestojí, zda je možné jednou nálepkou označit celý problém. Ďábel je totiž v detailu. Problém nelze formulovat tak, zda "máme na drahou léčbu, anebo ne?" Otázku je potřeba strukturovat přesněji, pro koho je která léčba více či méně vhodná a při přesnějším pohledu lze nalézt i odpovědi na palčivé otázky, komu ano a komu ne.

Děkuji za rozhovor!

Zdroj: CzechMed