Hovorka: SÚKL sbíral data v rozporu se zákonem

Rozhovor v Medical Tribune „Systém elektronických receptů je plně funkční“ obsahuje řadu zkreslených informací a zamlčuje některé skutečnosti.

Především pan PharmDr. Martin Beneš neuvedl, kolik z těch dosud vynaložených desítek milionů korun na veřejnou zakázku Centrálního úložiště elektronických receptů bylo vynaloženo v rozporu se zákonem na nelegální sběr dat, za které SUKL dostal pokutu od Úřadu pro ochranu osobních údajů a jestli vynaloženou částku považuje za adekvátní za celkový počet vystavených elektronických receptů, které tvoří jen 0,27 % veškerých receptů.

Současně zapomněl uvést, že žádné atraktivní nadstavbové funkce Centrálního úložiště elektronických receptů  nikdy nebyly zákonem stanoveny, proto nese odpovědnost za zadání zakázky, v rozporu se zákonem.

V článku zmiňuje návrh Topolánkovy vlády, který měl všechny potřebné „nadstavbové funkce“ uzákonit. Jenomže tehdejší pan ředitel SÚKLu zapomněl, že zakázka  byla vypsána již v srpnu 2008 na základě zákona z roku 2007 na rozsah sběru dat, ke kterým zákon nestanovil žádné oprávnění.

Sbírání dat v rozporu se zákonem

Topolánkova vláda padla v březnu 2009 a teprve v roce 2010 přinesla ministryně Jurásková s panem Benešem návrh zákona do poslanecké sněmovny a pan Beneš velmi usiloval o to, aby zákon dodatečně zlegalizoval činnosti, které až do té doby činil SÚKL v rozporu se zákonem, a které byly předmětem zakázky vypsané už v roce 2008 v rozsahu značně přesahujícím rámec zákona.

Proto také poslancům poslal názorné materiály, které varovaly, že pokud zákon nebude přijat, pak budou trpět mladí lidé závislí na pervitinu a jejich rodiny. Pokud se týká duplicit při předepisování, pak toto je záležitost pojišťoven, které si duplicity hlídají kvůli nákladům.

Proto není třeba platit desítky milionů firmám za takové nadstavbové moduly. Pan Beneš v článku uvádí, že jednou z funkcí, kterou měl systém zajistit bylo zjištění, co se na základě anonymizovaných dat v lékárně skutečně vydalo. Pomlčel o tom, že data sbíraná do října 2009 vůbec nebyla anonymní. Omezení chyb při předepisování je zjevný nesmysl, protože chyby se přenášejí i při e-preskripci.

Povinný elektronický repcet nemá ani Skandinávie

Systém měl rovněž zajistit informovanost pacientů o předepisovaných a vydaných léčivých přípravcích – tyto informace je možno běžně získat u zdravotní pojišťovny pacienta a nemusí se za ně platit softwarovým firmám.

Srovnání České republiky s Dánskem a Švédskem velmi pokulhává, protože v těchto zemích není elektronický recept povinný a ještě k tomu bez souhlasu pacienta! A především, není známo,  že by někde na světě vytvářeli takovou ohromnou databázi citlivých údajů o každém občanovi!

Pokud je e-recept v uvedených zemích rozšířenější, pak to jistě má své důvody ve výhodách pro lékaře a pacienty, jenomže v České republice je tomu přesně naopak. Protože e-recept přináší řadě lékařů jenom komplikace a  zvýšení nákladů, proto bylo zřejmě nutné prosadit jeho povinné zavedení. Zřejmě i dánští a švédští lékaři jsou rozumnější než naši ministerští úředníci a úředníci SÚKLu, když tvrdí, že nemá smysl budovat nákladné nadstavby úložiště, když se nepodaří přesvědčit odbornou  veřejnost o prospěšnosti celého systému.

Elektronický recept čas neušetří

Slova pana doktora Beneše o úspoře času  s elektronickým receptem v lékárnách jsou vyložený nesmysl, protože při výdeji si nemůže lékárník vzít notebook s sebou k šuplíkům a navíc musí každý recept zvlášť uzavřít, takže se pro léky při více receptech pro jednoho pacienta chodí opakovaně a celkově je to časově náročnější než klasický recept, ale to by musel  autor zkusit a zažít v praxi. Slova o přehledu pacienta o započitatelných doplatcích a kontrole limitu jsou nesmysl, lékárna již dnes posílá pojišťovnám přesná data o započitatelných doplatcích a pojišťovny to hlídají velmi důkladně, to je ověřeno u pacientů.

Rychlé informace o nebezpečných lécích již dnes umožňuje RSS kanál. Naopak systém varování přes úložiště dovoluje v důsledku automatizace pokutovat lékárny i v případě, kdy nespáchaly žádný delikt. Stačí např., když v počítači (nikoli skutečně) při výdeji vydají omylem stahovanou šarži, pak je s lékárníkem  okamžitě zahajováno správní řízení, ačkoliv se ničeho nedopustil (takový případ je zdokumentován).

E-repcet jako kontrola lékárníků?

Pan Beneš řekl, že elektronická preskripce dává okamžitý přehled o výdejích, proto odmítání e-preskripce se dá vykládat také obavami některých lékárníků, že pojišťovna, nikoli SÚKL nad nimi bude mít trvalý dohled. Poněkud zapomněl, že veškerá evidence je v počítači lékárny a musí souhlasit se skutečným stavem. Slova o obavách z kontroly předjímají, že lékárníci podvádějí a proto nechtějí kontrolu.

Srovnání e-receptu s rychlostí doručování zásilek je nesmyslné, protože pacient do lékárny nepřijde rychleji s elektronickým receptem než s papírovým.

Srovnání elektronického bankovnictví s elektronickou preskripcí pokulhává nejvíc – pro přístup do elektronického bankovnictví nepotřebujete žádné routery a hlavně chcete ho využívat, protože tím získáváte výhody a šetříte čas. Odpovědnost za špatné zpracování platebního příkazu nesete sami, jako klientí banky a  za funkčnost systému, ochranu dat a bezpečnost transakce odpovídá banka. O tom si ale v případě elektronického receptu můžete nechat jenom zdát!

Ale co s tím, když u nás jsme to vybudování nástaveb již zaplatili předem? – no přece uzákoníme povinný e-recept a tím odbornou veřejnost přesvědčíme hned! Navlas se opakuje se situace s vakcínami, jejichž skladování a distribuce byla nejdříve protizákonně odňata Krajským hygienickým stanicím a předána soukromé firmě a až po několika letech se podařilo změnit příslušný zákon a hned poté distribuce skončila u zdravotnického řetězce.

Obecně platí, že dobré zboží se prodává samo (například mobilní telefony) a netřeba nařizovat jeho používání zákonem. Pacienti vůbec netuší, jak citlivá data o jejich zdravotním stavu budou kdesi shromažďována a kdo všechno se k nim dostane! Povinný e-recept je dalším hřebíkem do rakve svobodného povolání lékaře. Všichni lékaři se potýkají s obrovským a cíleným nárůstem stále více zatěžující administrativy. A mnozí dříve narození lékaři toho mají už dost a nakonec možná rádi odprodají své ordinace rozrůstajícím se řetězcům ambulancí. A v tom je zřejmě další „přidaná hodnota“ povinného elektronického receptu, vedle   skvělého byznysu pro dodavatele software a pro obchodníky s citlivými daty o každém z nás!

Ing. Ludvík Hovorka, www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz