Hon na zlotřilé lékaře začíná. Všichni si o jejich rejdech přečtete na internetu!

Tak mi přišel dopis od Asociace farmaceutického průmyslu. Od příštího roku je v rámci zprůhlednění spolupráce mezi lékaři a farmaceutickými firmami povinnost zveřejňovat všechny příjmy konkrétních lékařů, které dostanou od farmaceutické společnosti. Není podstatné, za co…

Za přednášku, za konzultaci, ale také za účast na kongresu. Vše bude veřejně na webových stránkách, může se tam podívat kdokoliv, třeba závistivý soused, neúspěšný kolega v práci, neupřímní kamarádi. „Tak si to představte, 6 000 za 15 minut přednášky – no tak si to spočítejte, to je 24 000 za hodinu. To bych uměl taky, ale jen nemám ty správné styky!“ Už to vidím po pátém pivku v restauraci čtvrté cenové skupiny, kam se dostavil i čtenář internetových stránek, na kterých jsou tyto příjmy zveřejněny.

Asi nemá cenu diskutovat o tom, že přednáška se připravuje desítky hodin, že jen vytvoření prezentace je práce na půl víkendu. To, že cesta z Prahy do Brna trvá teď v lepším případě tři hodiny (a z Brna do Prahy taky), už také nikdo nepočítá. S kongresy je to ještě lepší. Pracujete, chystáte výsledky, grantové prostředky nestačí, požádáte firmu a pak letíte na tři dny do Orlanda na Floridě.

Kdo tam byl, potvrdí, že opravdu není o co stát. Se dvěma přestupy 20 hodin v letadle tam, sedm hodin časový posun, prezentace, vyslechnete pár přednášek a letíte zase 20 hodin zpět. Bydlíte ale v Marriottu, protože to je firemní „policy“, nemohou vás uložit do motelu, který by stačil, a „king size bed“ širokou 180 cm nevyužijete, zato je vám líto dát 40 dolarů za snídani (není v ceně). A na internetu se ukáže: Češka – Florida – AHA (kdo ví, co to je?) – 110 000 Kč od „ABCD Farma“. No není to sousto?

Já tedy v zásadě s průhledností spolupráce opravdu souhlasím (i když od dob jistého „křišťálově čistého premiéra“ mi pravděpodobnost skutečného zjištění situace nepřipadá příliš reálná), ale… Nevím, jestli se zveřejňuje, který hostinský dostal vybavení restaurace od velkého pivovaru – a to už je opravdu byznys. Aha, ale to už by bylo obchodní tajemství. No tohle srovnání bych tedy přežil. Když si ale uvědomím, že nesmíte uveřejnit ani to, že vám pan AB ukradl auto, protože to zveřejnění je větší zločin než ona krádež, je mi divně. Když kamarádovi (lékaři, v mnoha případech podporovanému firmami – dobře mu tedy tak) opakovaně vykrádali garáž, nainstaloval se spolubydlícími kameru na dům. To ale nenechalo chladnou městskou policii (na rozdíl od krádeží – „pane, to stejně nevyšetříme, je toho moc…“), která se velmi zajímala o to, zda kamera náhodou nezabírá veřejný prostor a nezasahuje do soukromí (zřejmě především oněch zlodějů). To víte, přátelé, ochrana osobních dat nade vše. Když řeknete zjevně zničené manželce do telefonu, že její muž je hospitalizován na vašem oddělení, porušili jste současně několik předpisů, kdybyste vyzradili velikost jeho bot, dopustili byste se málem trestného činu. O velké vizitě se pomalu nemohu zeptat pacienta (pardon, klienta), jestli měl melénu už déle, protože to nesmí vědět jeho soused na lůžku.

Ale naše příjmy se budou vystavovat na internetu. Na rozdíl od třeba pánů poslanců (já sem politiku fakt nechci tahat, ale vždycky mě něco tak naštve…), kteří hlasovali, ale nevěděli, o čem, takže museli celé hlasování za dva dny zopakovat. Všichni žijeme pod dohledem „velkého bratra“. Náš pohyb se vysleduje podle mobilního telefonu, výběrů v bankomatech. Je to prostě tak. Ani já se nesnažím něco skrývat. Jezdím v Audi, bydlím ve větším domě, na zahradě bazén. (Trochu mě spíš trápí, že minimálně část tohoto „vyššího standardu“ není v souvislosti s mou medicínskou kariérou, ale spíš se snažením dalších členů rodiny.)

To, že si kdokoliv bude číst bez jakéhokoliv komentáře a vysvětlení o tom, na kolik si cení spolupráce se mnou ta či ona farmaceutická firma a na kolik ocení mou přednášku, mi nevadí. To mne, a dost hrubě, uráží.

Zdroj: Zdroj: www.e‑interna.cz