Hledáme novou roli pro menší nemocnice

Novým prvkem v síti nemocnic by se měla stát komunitní nemocnice, která doplní státem doporučenou síť nemocnic zajišťujících akutní péči v nepřetržitém režimu.

• Kdo určí, která nemocnice se transformuje na komunitní – ministerstvo, kraj, pojišťovna, zřizovatel, majitel? Jaké úkoly by komunitní nemocnici připadaly?

Odpracovat transformaci nemocnice musí samozřejmě její management a její majitel nebo zřizovatel. Ale potřebuje k tomu podporu ve smyslu smlouvy se zdravotní pojišťovnou a také určení směru ze strany ministerstva zdravotnictví. Takže potřebujeme všechny tyto instituce, pokud se má skutečně něco stát. A proč se má něco stát, je velmi jednoduché – řada menších nemocnic v ČR už nezvládá poskytovat péči v takové šíři, v jaké ji poskytovaly historicky. Hlavně z personálních důvodů, ale připojí se k nim brzy i důvody ekonomické. Samozřejmě to velmi úzce souvisí i s centralizací specializované péče, která vede k velkému zvýšení kvality. Takže hledáme novou roli pro menší nemocnice.

• Hledáte novou roli, nechcete tedy menší nemocnice rušit?

Chtěl bych velice zdůraznit, že já osobně jsem hluboce přesvědčen, že cílem není zavírání menších nemocnic, ale nalezení jejich nové role. V některých oblastech péče budou dělat méně než v minulosti, ale v jiných oblastech by měly dělat více, například v péči ambulantní, následné, domácí, včetně domácí péče specializované na pacienty s chronickými nemocemi a prevenci jejich odvratitelných hospitalizací.

Komunitní nemocnice by měly nadále poskytovat i akutní péči, ale pouze v omezeném rozsahu. Nazýváme je komunitní, abychom je odlišili od nemocnic, u kterých potřebujeme zajištění nepřetržité dostupnosti akutních služeb jak lůžkových, tak ambulantních. Základní síť nemocnic fungujících v nepřetržitém akutním režimu by měla být stanovena centrálně. To neznamená, že ostatní nemocnice nemohou poskytovat akutní služby. Pro ně je to svobodná volba, pokud mají personál a zdroje od zdravotních pojišťoven, mohou samozřejmě poskytovat zdravotní péči dál ve 24hodinovém režimu. Nebo se mohou změnit, být otevřeny pro akutní pacienty jen určitou dobu, nikoli přes noční hodiny, mohou chirurgii přestěhovat do jednodenního režimu, mohou expandovat do následné péče, případně do dlouhodobé a domácí péče. Taková změna je dokáže stabilizovat personálně i ekonomicky a zachovat péči, která je v jejich okolí potřeba. Zároveň ale složitější výkony, u kterých potřebujeme dražší technologie a zkušenější, vycvičenější personál, budou soustředěny do menšího množství nemocnic. Souvislost mezi počtem výkonů a jejich kvalitou je prokázána v celé řadě oblastí.

• U těch komunitních nemocnic asi bude mít velký význam také bližší spolupráce se zdravotnickou záchrannou službou…

Nepochybně. Zdravotnická záchranná služba jednak musí vědět, kam má koho převézt. Nemá cenu, aby složitý případ vozila do komunitní nemocnice, na druhou stranu je stejně tak zbytečné, aby pacienta s nějakou relativně běžnou nemocí – nechci podceňovat, ale může sem patřit například zápal plic nebo úprava medikace u dekompenzovaného pacienta s chronickou nemocí – vozila do velkých krajských nebo fakultních nemocnic. Může se o ně velmi dobře postarat interní oddělení komunitní nemocnice. Bude to pro pacienty mnohem příjemnější, blíže domova a se zajištěnou návazností následné a dlouhodobé péče, což je přesně to, co starší křehcí lidé s chronickými nemocemi potřebují.

• Kdyby takto byla organizována nemocniční síť, máme pro to dostatek personálu?

Bavíme se o zajištění péče v době nedostatku zdravotníků. Po navržených změnách v nemocniční síti se současnými počty personálu dokážeme poskytovat péči efektivnějším, promyšlenějším způsobem. Dnes máme personál hodně rozprostřený přes řadu nemocnic a jejich oddělení, kde už často nedokážou pracovat efektivně. Pokud ponecháme komunitní nemocnice pro základní péči a ta specializovanější bude soustředěna do velkých nemocnic, významně zvýšíme produktivitu a dokážeme si poradit se současným i případným budoucím nedostatkem personálu.

• Co se týče financí, stačily by potom ty současné peníze?

Současné peníze by nepochybně stačily, naopak nová síť by měla být dlouhodobě finančně méně náročná. Krátkodobě ale transformující se nemocnice potřebují finanční podporu. Není možné jim okamžitě osekat rozpočty, je potřeba zohlednit, že mají náklady jak na přeškolení personálu, tak na případnou změnu nových provozů. Finanční podporu nutně potřebují.

• Aby pro nemocnice bylo finančně výhodné, že se přemění?

Přesně tak, přeměna musí být minimálně finančně neutrální, ideálně finančně výhodná.

• Nabídnete tu novou publikaci politikům? Co se s ní bude dál dít?

Naším cílem je nastínit možnosti řešení, upozornit na komplexnost problému a ukázat, jaká dnešní omezení potřebujeme vyřešit, aby se nemocnice, které to potřebují, mohly transformovat. Publikace je určena pro politiky, ale také pro širokou zdravotnickou veřejnost a majitele a zřizovatele nemocnic. Cílem není dát detailní návod, na to jsme neměli dostatečný časový prostor a nebylo to v našich silách. Cílem je stanovit vizi a vyvolat debatu.

• Oficiálně byla publikace představena na setkání s představiteli krajů, pojišťoven, nemocnic a záchranné služby. V následné debatě reagovali na náměty z publikace a hovořili i o tom, s jakými problémy se potýkají a jak se řeší. Vyšel z této diskuse nějaký námět, kterým by se autorský tým měl nadále zabývat?

Nepochybně se objevila celá řada námětů, které se budeme snažit rozpracovat a představit na konferenci Prague International Health Summit, ať už v původním termínu 13.–14. května, nebo kvůli koronavirové epidemii v náhradním termínu (pozn. red.: ke dni uzávěrky tohoto čísla byla konference přesunuta, plánovaný termín byl na začátku října 2020).

• Můžete jmenovat nějaký z námětů, které vás zaujaly tak, že na nich chcete dál pracovat?

Je to otázka účelného propojení nemocniční a ambulantní péče a dále poskytování péče vzdáleným způsobem – to si zkoušíme už teď v době epidemie a karantény.

Zdroj: MT