Heger za MZ vs. Drinková za LOK
Dva úhly pohledu - Opravdu českým lékařům nezbývá nic jiného než hromadně dávat výpověď?
ANO
Chceme zlepšení našich podmínek
Vážení pacienti! Lékaři, kteří se v rámci výzvy Děkujeme, odcházíme připojují k podávání hromadných výpovědí ve snaze zachránit fungující nemocnice s dobrou kvalitou, jsou ti, kteří se o vás roky starali, mnohdy bez ohledu na své osobní životy. Pokud se k výzvě ochotně připojuje i většina pracovníků dětských a onkologických oddělení, tj. lékaři s nejsilnějším sociálním cítěním, znamená to, že je v tomto systému něco špatně.
Vláda s námi od května vážně nejednala, což bylo ostatně typické i pro všechny vlády předchozí. Proto právě vláda ponese plnou zodpovědnost za stav k 1. březnu 2011.
Posloucháme, že nic nejde změnit. Ale tok peněz v pojišťovnách ovlivňují ministr a dozorčí rady pojišťoven. Proto není pravda, že nejsou schopni během týdne problém uspokojivě vyřešit. Na účtech zdravotních pojišťoven je v současnosti 18 miliard Kč, které byly připraveny na privatizaci nemocnic jako dárek pro privatizátory. Na splnění našich finančních požadavků jsou potřeba cca 3 miliardy za rok.
Nechceme peníze z jiné kapitoly státního rozpočtu. V Česku se vybere asi 250 miliard Kč na zdravotní dani. Žije nás tu 10 milionů, a pokud by každý z nás vyčerpal za 2 měsíce 25 000 Kč, dalších 10 měsíců by nebylo na nic, ani na mzdy lékařů.
Dvacet let jsme se snažili o změnu systému. Ale vůle politiků vždy chyběla. Nyní již chceme jen zlepšení našich pracovních a finančních podmínek. Snažíme se o odkrytí hlavního problému. V systému nejsou pravidla. Na co má pojištěnec ze zákona vlastně nárok? Na co má pojišťovna peníze? Lékař má povinnost léčit dle nejmodernějších doporučení, a za případný prodělek může sám, protože nešetřil.
Neexistuje zde snaha o vytvoření sítě základních nemocnic, vznikají drobná tzv. soukromá zařízení, která provozují jen ty skvěle finančně hodnocené služby (katetrizace, robotická centra, dialýzy). Tato tzv. soukromá zařízení se liší od našich "klasických" krajských nemocnic tím, že jsou obchodními společnostmi a neposkytují komplexní péči. Peníze však čerpají ze stejné zdravotní daně jako nezisková zařízení (podobný systém jako u většiny tzv. soukromých škol).
Pracuji v nemocnici 15 let. Prvního půl roku jsem pracovala zadarmo. Pak jsem sloužila 7 až 10 služeb za 10 až 15 Kč na hodinu, po službách se nechodilo domů (bohužel v mnoha nemocnicích se nechodí dodneška). Díky jednáním za odbory se nám pomalu dařilo zlepšovat alespoň peníze za služby. Ale bylo to jen díky tomu, že ze zákona nemáme povinnost odsloužit více než 150 hodin přesčasů za rok. Pokud by to tak nebylo, nikdy by se nám žádné navýšení ani chození domů po službách nepovedlo. Nikdy jsme nikoho nezajímali.
Vypočítali jsme, že lékař, který pracuje 25 let, byl v průměru v práci 10 let navíc.
Některé hlasy z veřejnosti říkají, ať táhneme, ať tu práci neděláme, když se nám to nelíbí. Připomíná mi to názory z totality. Svou práci a pacienty mám jako většina svých kolegů ráda a to je hlavní důvod, proč v tomto systému ještě zůstáváme. Snažíme se o zachování kvalitního zdravotnictví, o zlepšení podmínek lékařů.
Jako žena bojuji i za všechny své kolegyně, které mají nebo se chystají mít děti. Když pak plní své pracovní povinnosti, leckdo jim ještě vyčítá, že zanedbávají rodinu.
Stále ještě věřím...
Aby mohl lékař po škole pracovat samostatně, musí složit atestaci. Tuto atestaci nazvali nově zvyšováním kvalifikace, a ne prohlubováním. Je to další past, jak lékaře udržet v systému pod pohrůžkou vysokého odstupného, pokud by odešli z nemocnice dříve než po 5 letech.
Lékaři po 5 letech praxe se atestací zvýší plat o 1600 Kč. V USA jsou nástupní platy lékařů také menší, ale po složení atestace mají vyšší mzdu než poslanci. V současné době je nástupní plat lékaře v neziskové organizaci 17 800 Kč hrubého, v akciových společnostech ještě o 1000 Kč méně. Po 15 letech se dvěma atestacemi 27 000 Kč hrubého.
Žádný systém zdravotnictví na světě není ideální. Například v Německu jsou však daná pevná pravidla. Pojišťovna kupříkladu stanoví standardy a existující sítě nemocnic pro poskytnutí péče garantované z pojištění. Je možná forma připojištění na věci, jež nejsou součástí standardů. I naši pacienti by měli mít právo rozmyslet si, zda chtějí zdarma plomby, či léčbu rakoviny dle nejnovějších poznatků vědy. A zda se raději připojistí, nebo si za ušetřené peníze nakoupí za tisíce korun "zázračné" doplňky stravy, u kterých nikdo neví, zda vůbec fungují. Svoboda jedince je základním pilířem moderního státu, a proto nechápu, proč se našim pacientům upírá.
Dát výpověď je v mém dosavadním pracovním životě to nejtěžší. Stále ještě věřím, že vláda bude situaci řešit. Měnit celý systém je velice těžké, ale v roce 1989 se to také zdálo nemožné...
autor ŠÁRKA DRINKOVÁ, lékařka internistka Autorka pracuje na interním oddělení Nemocnice Havlíčkův Brod
***
NE
Ve zdravotnictví se už rodí změny
Nemocniční lékaři, přinejmenším ti mladší a ve středním věku, jsou nespokojeni, hrozí odchodem do zahraničí a podávají výpovědi kvůli výši mezd. Zkušení odborníci, vedoucí lékaři nebo ti, kteří působí v privátním sektoru, se ozývají, že nemají dost peněz na péči pro své pacienty. A sestry v nemocnicích jsou tak přepracované, že je momentálně není už ani slyšet.
Manažeři bojují za větší peníze do budov a přístrojů a různí aktivisté jsou přitom posedlí představou, že nedostatek zdrojů je způsoben korupcí, jež prý investice provází. K tomu všemu jsou někteří politici a významní ekonomové, na rozdíl od většiny zdravotníků, přesvědčeni, že peněz je dost a jediné, co chybí, je radikální reforma, která by zajistila efektivnější alokaci zdrojů.
Na zvýšení platů a na další masivní rozvoj zdravotnictví v současnosti nemáme. Pohled do statistik kupodivu ukazuje, že co v posledních letech chybělo, nebyly finanční zdroje, ale jejich vyvážené používání. Přes stále nízký podíl HDP pro zdravotnictví se toky peněz systémem výrazně zvyšovaly. V posledních pěti letech vzrostly o 50 %, od roku 2000 téměř o 100 %. Principiální řešení problémů se však neodehrálo a platy se výrazněji zvýšit nepodařilo. Rád bych přesvědčil celkem oprávněně nespokojené, ale přes míru slušnosti zradikalizované zaměstnance, že změny ve zdravotnictví, které se rodí, by si zasloužily přece jen trochu více důvěry a méně vášní.
Chceme-li zasahovat do složitého komplexu českého zdravotnictví, položme si otázku, v jakém rozsahu je třeba jej měnit. Technologicky a odborně patří české zdravotnictví i lékaři k těm lepším na světě. I nejdražší péči zde pacienti obvykle bez problémů dostanou, ať jsou odkudkoli, chudí či bohatí. Plošná prevence a akutní péče je zajištěna dobře. A jestli jsou někde nedostatky, tak spíše u péče dlouhodobé.
Přes velký rozvoj v posledních dvaceti letech však paradoxně existuje velká frustrace zdravotníků, kteří jsou zejména v nemocnicích chronicky přepracovaní, finančně nedocenění a dlouhodobě na hranici společensky nežádoucí nespokojenosti.
V každém systému existují neefektivity, které lze ovlivnit. Namátkově jde o přebujelou administrativu, plýtvání léky, nákupy nepotřebné zdravotnické techniky nebo duplicity vyšetření u pacientů procházejících bez odpovědnosti systémem. Je potřeba přičíst pochybení poskytovatelů i politiků, korupci a šedou ekonomiku. Celé zdravotnictví tak získává pověst černé díry, do níž je zbytečné dávat další finanční injekce.
Systém má aktuálně velké problémy s nespokojeností nemocničních lékařů, ale přesto musíme postupovat uvážlivě. Některé legislativní změny se totiž dějí tak rychle a často, že se vůbec nestačí zažít. Do zdravotnického systému je třeba vnést pořádek a budovat pravidla, která zde chybí. Musíme slušně a věrohodně řešit desítky, až stovky problémů. To vše vyžaduje prostor na dlouhodobou a trpělivou kultivaci systému.
Přesto existují tři klíčové reformní okruhy, kde je třeba změn rychlých a zásadních: tvorba úhradových standardů, na které má pacient nárok, a otevření možností příplatků za nadstandard, dále odpovědná definice správného medicínského postupu (princip lege artis) a nakonec transparentní a zodpovědné fungování zdravotních pojišťoven.
Zázračná změna nepřijde Novela zákona o veřejném zdravotním pojištění se nyní nachází ve fázi vypořádání připomínek, po kterém bude odeslána do vlády. Právě zde se promítnou první ze série stabilizačních a reformních kroků, se kterými počítá programové prohlášení vlády.
Nejdůležitější změny se týkají prvního kroku v oblasti příplatků za nadstandard. Plátci bude umožněno uhradit místo ceny dražšího výkonu pouze cenu medicínsky stejně efektivního, avšak levnějšího výkonu s tím, že pacient bude mít možnost o dražší výkon požádat a rozdíl v ceně doplatit. To umožní zahájení rozsáhlých prací na definici úhradových standardů pro dané diagnózy a medicínské situace.
Zákon o zdravotních službách bude po odborné diskusi předložen do formálního legislativního procesu během prvního kvartálu 2011.
Klíčovým reformním momentem bude racionální definice postupu lege artis, tedy povinnosti poskytnout péči správně a podle potřeb pacienta. Naše ústava přikazuje poskytovat péči podle nejvyššího dosaženého vědeckého poznání, pokud zákon nestanoví jinak. Bohužel nejen u nás narůstá napětí mezi zdroji a rychle rostoucími možnostmi a náklady medicíny.
Financování systému se stává těžko udržitelným a narušuje se rovná dostupnost péče. Tento proces se urychluje, a proto se i v bohatých zemích objevuje potřeba objem péče hrazené ze zdravotního pojištění transparentně a ohleduplně limitovat.
Způsoby regulací v závislosti na možnostech systému se musí objevit v zákoně. Zejména v případech, kdy není jak u léků, tak u přístrojů plně průkazný vysoký medicínský efekt, nebude možné, aby si jednotlivé obory bezmezně vynucovaly finance na rozvoj. To výrazně sníží nervozitu lékařů, na kterých dnes leží největší břímě rozhodování o poskytování péče, na niž nemají zajištěné úhrady.
Ministerstvo zdravotnictví i všechny zainteresované skupiny čeká dlouhá a náročná práce. Nikdo nemůže čekat, že přijdeme s jedinou zázračnou změnou, jež naráz a napořád odstraní většinu problémů.
autor LEOŠ HEGER, ministr zdravotnictví (TOP 09)
Zdroj: Medical Tribune