Heger: Za černé plomby se platit bude. Jinak to nejde

Sněmovna začala projednávat balík reformních zákonů. Proč tolik kritiky schytávají právě ty z vaší dílny?

Zdravotnické předlohy rozdělují společnost. Jedni je haní, protože jsou podle nich málo tvrdé, druzí míní, že přinášejí revoluci, a nelze je tudíž připustit. My jsme sáhli do některých principů, které jsou v této zemi od 50. let minulého století absolutně tabu, tedy že zdravotnictví je zadarmo a všichni jsou si v něm rovni. Vy tohle tabu prolamujete rozdělením péče na standardní a nadstandardní.

Na co tedy bude mít člověk nárok díky tomu, že si celý život platí zdravotní pojištění? A co je naopak to zbytné?

To je velmi komplikovaná věc.V medicíně je těžké najít to, co je zbytné, spíš se hledá, co si lze připlatit, aby to bylo sociálně únosné. Naše ústava říká, že zdravotnictví je zadarmo, pokud zákon nestanoví jinak. Jakékoli připlácení tak musí být v zákoně, ať už jde o plomby nebo léky.

Znamená to, že základní péče, ať už jde o angínu nebo onkologická onemocnění, bude vždy plně hrazena?

Nemusí být. Principiálně ale platí, že všechny příplatky na péči, která je z medicínského hlediska pokládána za potřebnou, musí určit zákon.

Čili připouštíte, že i na elementární ošetření by se mohlo připlácet?

Ano. Teď třeba proběhla bouřlivá diskuse o amalgámových plombách, což je nejzákladnější stomatologický výkon, který každý potřebuje. Pokud si ho pacienti zaplatí, dojde k naplnění principu, že systém veřejného zdravotního pojistného musí být udržitelný a kvalitní. Cesty jsou jen dvě, buď zvýšení pojistného, nebo připlácení.

Proč jste nezvolili tu první ?

Zvyšování pojistného je nejjednodušší, protože zasahuje bez rozdílu všechny, i když chudé méně a bohatší více. Pokud platí jen nemocní, dostanete do systému peněz méně.
První možnost jsme přesto nezvolili, neboť pojistné by výrazně zasáhlo i zaměstnavatele a ještě víc by to zvýšilo cenu práce, která je už tak hodně vysoká. Navíc naše zdravotnictví je poměrně málo efektivní, říká se o něm, že je to černá díra na peníze.

Není snad? Podle Transparency International by se ve zdravotnictví dalo ušetřit 20 až 40 miliard ročně.

Tak to jsou emotivní odhady a směřují do oblasti korupce. Ale zdravotnictví je relativně neefektivní hlavně kvůli pacientům, protože ti si dneska mohou dělat, co chtějí, a mají příliš mnoho volnosti.

Co tak strašného si dovolujeme?

Můžete jít k jakémukoliv lékaři, máte svobodnou volbu, jestli nejdřív k praktikovi, nebo rovnou ke specialistovi a kolik jich po sobě navštívíte.


To je špatně?

Z pohledu pacienta ne, z hlediska systému ano.

V zahraničí to tak nefunguje?

V zahraničí se zvláště po hospodářské krizi výrazně přiklánějí k regulované péči. Její extrémní podobou byly u nás okresní ústavy národního zdraví, kde bylo přesně řečeno, kam má pacient jít a kdo mu může co předepsat.K tomu se jistě nikdo nechce vrátit, i když tyto systémy dneska existují velmi úspěšně v USA.

Chcete říct, že Američani opisovali od komunistů?

V podstatě to tak je. Jde o tuze řízené systémy. Jejich nevýhodou je, že brzdí rozlet pacienta, ale výhodou , že jsou daleko levnější.

No a vedou k lepší léčbě?

To ne, ale při stejné kvalitě jsou úspornější.My se kloníme k volnějšímu pojetí, jež stanoví, že každý pacient by měl nejprve zamířit k praktikovi, ale pokud chce jít rovnou ke specialistovi, bude si muset připlatit, kupříkladu deset procent spoluúčasti. To ovšem zatím neprošlo. V předkládaných zákonech to není, ale pokud budeme mít možnost dál pracovat, věřím, že to projde.

Jste spokojen s dohodou o doktorských platech?

Lékaři neprotestují, peníze dostali, takže zatím je to dobré. Teď čekají, jestli v tom budeme pokračovat i příští rok. Což budeme, protože jsme to slíbili. Ale musejí nám trochu pomoci s reformou.

Jak?

Z politického hlediska tím, že proti ní nebudou protestovat a organizovat velký odpor. V nemocnicích pak mají obrovskou možnost šetřit, pokud budou mít zájem. Na tom je postaven soukromý sektor, kde se ti lidé chovají mnohem úsporněji, zachovávají kvalitu péče, ale stlačují mrhání na minimum.

Proč se ve fakultních nebo krajských nemocnicích například tolik plýtvá s časem pacientů, kteří nesmyslně tráví hodiny v čekárnách?

Privátní sektor si umí udělat větší pořádek, protože manažer tam má daleko silnější postavení. Ve fakultních nemocnicích je hodně akademické, bohémsky rozvolněné prostředí. Ze své zkušenosti vím, že ačkoli de iure má v nich všechny pravomoci ředitel, de facto platí jen to, co si dojedná s klinikami a lékaři. Já jsem měl pod sebou 55 klinických a 15 technických pracovišť, a to nelze uřídit direktivní administrativní rukou, ale naopak předáním značných pravomocí. Velké nemocnice tak nejsou nucené moc šetřit, protože vzdálenost mezi výkonným lékařem, který vkládá do pacienta peníze, a hlídačem rozpočtu je strašně veliká.


Jinak řečeno, v soukromém špitále je denně lékař podrobován rozpočtovému ostrozraku majitele, zatímco ve státním to nehrozí?

Tak nějak to je. Ve velkých nemocnicích je těch činností tolik, že prostě nemohou být detailně kontrolovány. Lékaři totiž vždycky rádi utrácejí ve prospěch pacienta a svého oboru. Ono to může přinést nějaký užitek, ale na rozvojové hraně se to hodně ohýbá a peněz dramaticky ubývá.

Někde neubývá, když třeba umí ředitel využít kulichy, tedy prominentní pacienty, jak všem vysvětlil šéf Motola Miloslav Ludvík.

Kulichové a v daleko větší míře dotace a oddlužení velmi devastují celý systém. Politicky silné managementy daleko snáze získávají peníze než ty, které hospodaří jen s tím, co dostanou od pojišťoven. V takovém systému se vyplatí umět natahovat ruku a mít známosti.

Příští rok to ale kuliši nezachrání. Ve zdravotnictví bude chybět deset miliard korun. To nikomu ve vládě nedošlo, že zvýšená DPH sice vylepší stav státní pokladny, ale nemocnice obere o 4,5 miliardy?

Jsem členem vlády, která si řekla, že sníží deficit státního rozpočtu.Na druhou stranu každá taková redukce vede k úsporám v jednotlivých resortech. Ve zdravotnictví to ještě není tak hrozné, protože hlavní část peněz proudí do systému ze zdravotního pojištění. Zvyšování efektivity je ale nutné.

Už víme, že se poplatek za den pobytu v nemocnici zvedne z 60 na 100 korun, že léky do 50 korun si budeme platit sami. Co dál?

Tak to jsou hrubé škrty, které dopadnou na pacienty. My se tím netajíme, spoluúčast se během čtyř let zvýší podle koaliční dohody o pět procent.

Jenže vy budete šetřit i jinde. Lázním vezmete půl miliardy, takže se lidé nedoléčí a jejich nemoc se následně prodraží. A zuby se jim budou kazit, protože na plomby nebudou mít peníze.

Počkejte,my jsme vlastně nedořekli ty plomby. Chtěl jsem předtím velmi protestovat, že se lidé nebudou starat o chrup, bude-li se za výplň platit.Tací jsou i dneska, kdy jsou amalgámové plomby zadarmo. Jdou k zubaři, teprve když je to hrozně bolí . Takových nezodpovědných lidí se společnost nikdy nezbaví.

Ale o nich se teď nebavíme.

Ti ostatní budou zpoplatněním plomb naopak motivováni. V řadě zemí, kde se zubař platí, se to potvrdilo. Propagace správného čištění zubů tam vedla k tomu, že se to lidé postupně naučili a během pěti let bylo o 90 procent méně kazů.

Neměl by tedy platit jen ten, kdo by nepřišel na preventivní prohlídku a nedodržoval zásady ústní hygieny?

Ty by bylo složitější a my nemáme dost času. Plošné opatření vede snadněji k cíli a efekt se dostaví rychle.


Nedostaví se vůbec, protože véčkaři vám to zatrhli.

Vzhledem k tomu, že i oni kývli na zvyšování spoluúčasti, stejně na černé plomby dojde. Jiný způsob než zpoplatnění některých úkonů neexistuje.My ovšem slibujeme, že souběžně s tím budeme ve zdravotnictví dělat pořádek, likvidovat korupční prostředí, omezovat zbytečné nákupy nových technologií, které jdou nad rámec rozumné péče.

Jak jde s vaším záměrem racionálně nakládat s prostředky dohromady to, že chcete potrestat některé pojišťovací ústavy a část jejich zisku dát Všeobecné zdravotní pojišťovně, která zdaleka tak úspěšná není?

To je logická kritika i vzhledem k tomu, jak jsem mluvil o škodlivém vlivu dotací. Jenže u pojišťoven je to složitější. Úspory jsou jen u těch menších, které se chovají sice racionálněji, ale zároveň tvrději vůči poskytovatelům zdravotní péče, jimž platí daleko méně. Takové šetření na úkor zdravotních zařízení je nespravedlivé a vede k tomu, že nemocnice nemohou lépe zaplatit své lékaře. Řekli jsme si, že když vezmeme jen třetinu naspořených peněz a přerozdělíme je, tak pořád budeme nad tou polovinou, kterou bychom jim vzali nejradši. Dvě třetiny peněz menším pojišťovnám zůstanou.

Budete to dělat pravidelně?

Ne, jde o jednorázové opatření. Ony se nejvíc ozývají ty pojišťovny, s nimiž jsme měli největší problémy, protože nedodržují úhradovou vyhlášku. My jsme do ní napsali, že lékaři mají dostat víc peněz, ale ony jim je prostě nedaly a my na ně neměli páky. A to jsou přesně pojišťovny, které pak mají přebytky.

Jičínský deník KATEŘINA PERKNEROVÁ

Zdroj: Jičínský deník