Frolík: Nechtít státní peníze, byli bychom špatní hospodáři
(foto: www.ceskapozice.cz)
Jste členem vládní Rady pro výzkum a vývoj inovací. Jaké máte pravomoci, o čem rozhodujete?
Jsem jedním ze 17 členů rady a jedním hlasem ze 17. Mám pravomoc radit jako každý jiný člen Rady. Každý člen Rady zastává ještě jiné specifické funkce. Já byl odpovědný za aktualizaci Národní politiky výzkumu, experimentálního vývoje a inovací do roku 2020, kterou nedávno schválila vláda ČR. Dále jsem členem skupiny pro přípravu návrhu rozpočtu státních výdajů v oblasti V+V+I pro příští roky pro vládu. Dále se věnuji samozřejmě všem dalším aktivitám Rady.
Co má být cílem státní podpory firem? Jaký konkrétní ekonomický přínos pro státní rozpočet má tato podpora výzkumu firem mít?
Pokud rozdělíme aktivity ve výzkumu na soukromé a veřejné, je jasné, že za veřejné aktivity vysokých škol, Akademie věd apod. je odpovědný stát a za soukromé jsou odpovědné samy firmy. Na rozdíl od veřejných institucí jsou firmy ve svém rozhodování svobodné a stát je k ničemu nemůže nutit. Na druhou stranu firmy vytváří významnou přidanou hodnotu, export, zaměstnanost a platí ať již přímo či nepřímo daně. Aby tato přidaná hodnota byla co nejvyšší, může, lépe řečeno měl by, stát investice do V+V+I i v soukromé sféře podporovat. Cílem podpory výzkumu a inovací je zajistit státu konkurenceschopnější a úspěšnější firmy. Tedy firmy, které zvyšují i znalostní potenciál obyvatelstva, které dokáží udržet výrobu doma, které se podílí na zvyšování zaměstnanosti, kterým se daří v zahraničí, a které tak odvádí ještě vyšší daně. Pokud se podíváme na finanční stránku věci, stát investuje do podpory v současnosti cca 26 mld. Kč přímo a cca 1,8 mld. Kč nepřímo (dopočet na dani); k tomu přichází několik desítek mld. Kč ze strukturálních fondů EU (podpora výstavby velkých výzkumných a regionálních infrastruktur).
Existuje nějaký klíč, podle kterého se Rada pro výzkum a vývoj investic rozhoduje, které firmy by měly být státem podporovány?
Ten klíč se hledá. Zatím je situaci taková, že hrozí, že po rozběhu velkých výzkumných infrastruktur po roce 2015, bude jejich rozběh a provozní obligatorní financování tak finančně náročné, že z dlouhodobě plánovaných výdajů státu pro podporu soukromých firem nic nezbyde.
Vaše firma je vysoce zisková – má obrat 3,5 miliardy a zisk půl miliardy ročně, působí ve 105 zemích. Jaký je konkrétní přínos státní dotace pro tak bohatou firmu jako je Linet?
Přínos je stejný jako v případě jakékoli jiné firmy – pomáhá nám zvyšovat efektivitu nákladů spojených s vývojem. Většinu těchto peněz utratíme za spolupráci s veřejným výzkumným sektorem. Úspěch firmy není podle mého názoru důvodem chovat se jako špatný hospodář a nevyužít všech dostupných legálních možností k dosažení co nejefektivnějšího fungování. I to přispělo například k tomu, že jsme mohli nedávno stáhnout do ČR výrobní kapacity z Polska a Německa. Úspěch Linetu je založen na výzkumu a permanentních inovacích. Linet vznikl z nuly a bez podpory v oblasti V+V+I by se nikdy tak rychle nerozvinul, aby konkuroval globálním americkým, na burze listovaným firmám v oblasti zdravotnické techniky se stoletou tradicí. Právě daně a ostatní odvody, které již významně přesáhly desetinásobek státní podpory, jsou důkazem přínosu podpory V+V+I pro stát.
Jak je to s placením daní firmy Linet? Skutečně většinu korporátních daní platíte i dnes v ČR?
V Holandsku sídlí naše mateřská společnost LINET Grop SE. Výroba se realizuje z 75% v ČR a 25% v Německu. Nemá smysl převádět daňovou povinnost do NL či D, neboť je zde výrazně vyšší sazba. Proto platíme cca všech 80 % korporátních daní v ČR. Za obchodní rok2012 odvedeme do státní kasy daně včetně povinných odvodů ve výši 150 mil. korun a platit daně budeme v ČR i nadále. Založení holdingu LINET Group v Nizozemí, nebylo motivováno daňovou optimalizací, ale dlouhodobě stabilním právním prostředím a s lepší adresou pro potenciální budoucí vstup na zahraniční burzu. Od roku 1990, kdy jsem LINET založil, pak firma odvedla celkem přes 1,5 mld. Kč korun na všech druzích daní.
Kritici se ptají, zda stát dodržuje pravidla férové hospodářské soutěže, když podporuje pouze některé firmy. Odkazují na mezinárodní zásady, které říkají, že podpora výzkumu vývoje a inovací (VaVaI) je slučitelná se společným trhem zemí Evropské unie tehdy, pokud v daném segmentu ekonomiky selhal trh, a za předpokladu, že poskytnutí této podpory povede příjemce podpory ke zvýšení vlastních výdajů na VaVaI. Je podpora státu směrem k Vaší firmě případem, kdy selhal trh? Nemůže podpora jedné ziskové firmy naopak přirozené fungování trhu narušit?
Podpora není poskytována plošně, ale jsou vyhlašovány veřejné soutěže s jasnými pravidly. Podobně se rozdělují peníze i z Evropských fondů. Každá firma se vyhlášené soutěže může účastnit. Kvalitu projektů posuzuje několik nezávislých expertů a proběh i výsledky projektu jsou několik let auditovány renomovaným auditorem. Nevím o tom, že by vyhlašované soutěže byly v rozporu s evropskými směrnicemi. Myslím, že podpora by měla jít k těm úspěšnějším. Takové firmy garantují, že dokáží podporu využít efektivně k dalšímu růstu a povede k dalšímu generování zisku/daňové výnosnosti. Na českém trhu zdravotnické techniky (vč. lůžek) funguje řada firem. V rámci domácího trhu se s nimi pravidelně setkáváme v tendrech a pokaždé je to velmi tvrdý souboj, kde se rozhodně nedá mluvit o jistotě „vítězství“. Pokud jde o přístup k podpoře ze strany státu, má každá z těchto firem stejnou možnost o ni usilovat. Mimochodem dnes činí podíl českého trhu na obratu skupiny cca 5%.
Proč si tak ziskové firmy, jako je Linet výzkum nezaplatí samy tím, že by si ho u vědeckých institucí objednaly za své peníze?
My si ho samozřejmě sami platíme. Z více jak 150 mil. Kč které se ve skupině do V+V+I investuje, představuje celková podpora v řadě projektů v průměru ročně kolem 10 mil. Kč. Výzkumně vývojové služby si u vědeckých institucí s nevalným úspěchem objednáváme a rádi bychom to dělali ve větším měřítku. Bohužel firemní život jde mnohem rychleji, než tomu je u vědeckých institucí. Často nás odmítnou s tím, že mají své práce dost, že mají zkouškové období či prázdniny a že pro ně jsou důležité výsledky v podobě článků, neboť tyto se jim započítávají do vědeckého výkonu a jsou snadněji realizovatelné než firemní tlak na efektivitu, rychlost a rychlý přenos výsledků do praxe. Máme ale i velmi pozitivní zkušenosti například s Hradeckou univerzitou, Západočeskou univerzitou či IKEM a ÚVN. Je zajímavé, že stát umožňuje podnikům náklady na V+V+I mimo zahrnutí do nákladů je ještě jednou nákladově odepsat. Toto ale nelogicky neplatí pro nákup služeb v oblasti V+V+I od veřejných či jiných soukromých výzkumných organizací. Samozřejmě by se spolupráce v oblasti V+V+I mezi veřejnou a soukromou sférou mohla výrazně zlepšit. K tomu by pomohl výše uvedený zvýšený odpis u nakupovaných služeb na straně podniků a na druhé straně by přidělování části účelových prostředků pro aplikovaný výzkum ve veřejné sféře mělo být podmíněno sehnáním části peněz veřejných institucí od soukromé sféry.
Stát každoročně poskytuje kolem šesti miliard firmám na jejich na aplikovaný výzkum, vývoj a inovace. Má RVVI k dispozici konkrétní ekonomickou analýzu efektivity aplikovaného výzkumu v rámci průmyslu s konkrétními čísly, v čem tento přínos spočívá?
Je faktem, že stát má k dispozici mnohem lepší informace o efektivitě vynaložených peněz do aplikací a inovací v soukromé sféře, neboť zde existuje výše zmíněný institut auditů a pravidelných hlášení o plnění výkonových ukazatelů po několik let po skončení projektu. Obecným problémem ale je, že existují různé výkazy a statistiky od ČSÚ, vládní registr výsledků V+V+I a povinné, ale nepřesné a nekontrolované informační aktivity jednotlivých ministerstev. Když se porovnají čísla ve stejných oblastech v těchto registrech, panují mezi nimi velmi velké rozdíly. To znamená, že si jednotliví aktéři při obhajování svých pozic a potřeb zvolí vždy pro sebe tu výhodnější statistiku. V řadě případů porovnání a kontrolu nelze udělat. Na sjednocení musí Rada nyní pracovat. Myslím, že by se měla také intenzivněji sledovat efektivita veřejného výzkumného systému. Podle mé zkušenosti se švindluje všude přibližně stejně. Je třeba si uvědomit, že základní výzkum (který samozřejmě v rozumné proporci podporuji) je v podstatě přínosem českých daňových poplatníků ke světové studnici poznání. Výsledkem jsou většinou články v prestižních, ale někdy i bezvýznamných periodikách. Kvalitní výsledky často slouží k rozšíření know how nadnárodních koncernů, jimiž jsou občas posléze kapitalizovány. Zajímavý je také nepoměr, že např. do V+V+I v oblasti zemědělství jde ročně cca 800 mil Kč, přičemž zemědělství přispívá k HDP 2,3 % a do průmyslových podniků 5 mld. Kč ( 6 krát víc), ale průmyslové aktivity přispívají ze 49 % k HDP (21 krát více).
ivb, www.tribune.cz
Zdroj: www.tribune.cz