FÓRUM - Není český model služeb lékařů luxus?

Ing. Karel Šatera, Ph.D., MBA,

ekonom ve zdravotnictví, někdejší generální ředitel ZP MV ČR

Není udržitelný, stačí se podívat do rozvinutých zemí kolem nás. Je nutné rozlišovat. Vysoce odbornou práci by měli realizovat dobře placení lékaři a tam, kde je to možné, lze méně kvalifikované činnosti dát do kompetence odborným pracovníkům s nižším vzděláním a tedy i nižším finančním ohodnocením. Hlavní problém ale vidím jinde! Garantujme lékařům cenu jejich práce včetně odměn, které mají nyní za přesčasy, a roční výše přesčasů nepřesáhne stanovený rozsah. Tedy aby se nám nestalo, že snaha o snížení přesčasové práce bude narážet na odpor lékařů, jelikož by to mělo výrazný dopad na výši jejich výdělku.

MUDr. Milan Kubek,

prezident České lékařské komory

Pokud chceme zachovat současnou kvalitu, bezpečnost a dostupnost lékařské péče, pak nemůžeme slevovat z požadavků na to, aby ji zajišťovali patřičně kvalifikovaní zdravotníci v náležitém počtu. Problém tkví v tom, že dostatek kvalifikovaných lékařů v současnosti nemáme. Česká republika promarnila deset let, během nichž jsme se měli připravit na platnost evropské směrnice o pracovní době. Pokud se nechceme smířit s poklesem úrovně české medicíny, budeme muset do zdravotnictví více investovat.

V první řadě je třeba zvýšit mzdy lékařů za základní pracovní dobu. Současný stav, kdy cca polovinu příjmu lékaře v nemocnici tvoří peníze za přesčasovou práci, je neudržitelný. Pokud potřebujeme více lékařů, měli bychom si je vychovat. Je tedy třeba zvýšit počet studentů lékařských fakult.

Klíčové je zjednodušení systému specializačního vzdělávání tak, aby lékaři mohli co největší jeho část absolvovat na pracovištích co možná nejnižšího typu. Zároveň musíme stanovit jasné kompetence lékařům po ukončení tzv. základního vzdělávacího kmene.

Nemocnice musíme otevřít lékařům z privátního sektoru, kteří by měli být motivováni k tomu, aby se spolupodíleli na zajišťování 24hodinové lékařské péče pro své pacienty. Nemocničním lékařům zároveň odlehčí personální posílení LSPP a záchranné služby.

A v neposlední řadě bychom se měli i my snažit přilákat kvalifikované lékaře ze zahraničí.

Lékařská komora i LOK na problém nedostatku lékařů marně upozorňují mnoho let. Posledním pokusem, jak situaci řešit, byla akce „Děkujeme, odcházíme“, jejímž výsledkem byl podpis memoranda, ve kterém se ČR zavázala postupně zvyšovat platy lékařů za základní pracovní dobu. Své závazky však na rozdíl od nás vláda nesplnila.

V současnosti žádné zázračné řešení neexistuje. Nezbývá nám tedy nic jiného než dočasně tolerovat obcházení zákona, ale zároveň je třeba tvrdě trestat jeho porušování (falšování výkazů pracovní doby…). Neprodleně je ale třeba začít přijímat opatření nezbytná pro výše popsaná kauzální řešení. Pouze v tom případě se lze spolehnout na loajalitu lékařů, kteří budou mít jistotu, že tentokrát bude problém jejich nedostatku skutečně řešen. ČLK je připravena podle svých možností pomáhat.

MUDr. Svatopluk Němeček,

ministr zdravotnictví ČR

Nemocnice věděly mnoho let dopředu, že výjimka ke konci roku 2013 skončí, mohly se tak na tuto situaci dlouhodobě připravovat. Pravdou ovšem je, že v situaci, kdy byly výrazně podfinancovány, bylo nabírání většího počtu nových lékařů v podstatě nemožné. Řešení, jak se s tímto stavem nyní vypořádat, není mnoho, vzniklé komplikace může nejvíce ovlivnit management jednotlivých nemocnic. Záleží totiž na organizaci pohotovostních služeb a na dohodě s lékaři o tom, že služeb bude méně, ale nepřijdou tím o peníze, protože odměna za pohotovosti a přesčasy dělá často kolem poloviny jejich platu. V rámci krajů, které zřizují více zařízení, je možné uzavřít například dohodu, kdy některé nemocnice budou mít pohotovost jen v sudé a jiné jen v liché dny. Nabízí se také posílení kompetencí středního zdravotnického personálu, protože české sestry mají vysokoškolské vzdělání, ale kompetence toho, co mohou dělat, zůstaly dvacet let nezměněny. Další možností je i zjednodušení vzdělávání lékařů. Systém tzv. základních kmenů, po jejichž absolvování se lékař eruduje v oboru, jemuž se chce věnovat, chceme změnit. Po absolvování kmene by následovala zkouška a lékař by mohl rovnou získat kompetence, v jejichž rámci bude moci samostatně pracovat.

Doc. MUDr. Leoš Heger, CSc.,

někdejší ministr zdravotnictví ČR

S překračováním limitu přesčasové práce je problém v řadě evropských zemí, ale nyní není rozvolnění režimu pravděpodobné. Vedle potřeby navyšovat počty lékařů je proto potřeba pracovat i na manažerských opatřeních, která mohou krok po kroku situaci mírně zlepšovat. Patří sem vyšší centralizace lůžkové péče, zavádění systému manažerských platů zahrnujících část služeb a příslužeb, posílení vzdělávání v rozsahu kmene s legislativní definicí kompetence sloužit s dohledem specialisty na telefonu, trojsměnný provoz na akutních příjmech vysoce specializovaných center, angažování praktických a dalších ambulantních lékařů do nízkoprahových nemocničních „emergency“, posilování oddělení ošetřovatelské péče bez lékaře v noční službě apod. Díky podobným opatřením se již některé nemocnice s problémem postupně vyrovnávají.

Ing. Jaroslava Kunová,

ředitelka Fakultní nemocnice Plzeň

Stávající pokrytí služeb v ČR je dle našeho názoru na mnohých pracovištích skutečně nadbytečné. V budoucnu by se mělo začít intenzivně uvažovat o nové organizaci práce, tj. snížení počtu sloužících lékařů hlavně v nočních směnách, a dále by mohlo přicházet v úvahu i sdružování služeb v oborech se společným kmenem. Jako ideální řešení se jeví zavádění klasických směnných provozů i v kategorii lékařů a dále pak četnější využívání pracovních pohotovostí mimo pracoviště, tak jak je definuje zákoník práce. Negativem bude časté střídání lékařů u pacientů bez větší návaznosti při poskytované péči a samozřejmě i přijímání nových zaměstnanců v této kategorii, což povede k navyšování mzdových nákladů u jednotlivých poskytovatelů zdravotních služeb.

Dr. Stanislav Fiala,

výkonný ředitel Asociace českých a moravských nemocnic

Minimální personální vybavení nemocnic stanovené personální vyhláškou není luxus, ale minimum pro bezpečnost pacientů. Tomuto minimu se z důvodů nedostatečného financování řada nemocnic AČMN blíží a některé jej již dosáhly.

Skutečným luxusem, který si stát u nás dovoluje, je brát především z nemocnic každý rok jen zvýšením DPH 3,8 mld. Kč navíc. Luxusem je jen v roce 2014 odčerpat z nemocnic devalvací koruny provedenou ČNB dalších 5 mld. Kč.

Luxusem je neplnění slibů státu dále zvyšovat platy lékařů a dalších zdravotnických pracovníků nemocnic. Luxusem, který by si někteří koaliční partneři neměli dovolit, je handrkovat se o každou odčerpanou korunu, která by se do nemocnic měla vrátit.

MUDr. Lukáš Velev,

ředitel Nemocnice Jihlava

Především je třeba říci, co mají vlastně nemocnice za povinnosti ze zákona. Podle § 9 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, „poskytovat lůžkovou péči formou nepřetržité péče“. Podle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, pak „převzít pacienta od posádky záchranné služby“. To je vše! Ostatní povinnosti, zejména zajištění LPS (neplést s bývalou LSPP, což se často děje!), dle § 110 zákona č. 372/2011 Sb. příslušejí všem zdravotnickým zařízením. To, že na základě zvykového práva nemocnice zajišťují nepřetržitou péči, zejména v ambulantním sektoru, za všechny poskytovatele, je výrazem selhání a nevymahatelnosti práva. Jedním z problémů tedy je, že se na poskytování nepřetržité péče nejen na lůžkách, ale i v ambulancích podílí jen jeden typ poskytovatele – lůžková zařízení, nemocnice. Jsou za to navíc po zásluze potrestány tím, že i tato péče je předmětem regulace plátců. Pokud by někdo náhodou chtěl pochopit výše řečené, jako že nechce, byla by část přesčasů nemocničních lékařů vyřešena.

Nesporné je, že není třeba zajišťovat zdravotní služby v celém rozsahu ve všech nemocnicích nepřetržitě. Opět jde zejména o ambulantní služby, ale také příjem nemocných na lůžka apod.

K tomu je ovšem třeba definice minimální sítě, hierarchie sítě i jistého, byť nezávažného omezení dostupnosti péče. Zavedení, řádu a pořádku, smyslu. A to jistě někdo nechce. Někdo, koho řídí skupiny směřující k privatizaci nemocnic. Zde samozřejmě platí pravidlo „čím hůře, tím lépe“ – základní pravidlo řízení českého zdravotnictví od roku 2006.

MUDr. Miloš Voleman,

místopředseda Lékařského odborového klubu – Svazu českých lékařů

Pokud je otázka položena přesně takto: „Je podle vás udržitelný dosavadní model, kdy je na každém oddělení 24 hodin denně přítomen kvalifikovaný specialista?“, je odpověď velmi jednoduchá.

Tento model udržitelný není, protože už byl oficiálně zrušen 1. dubna roku 2012. Ten den vstoupila v platnost vyhláška o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb č. 99/2012 Sb., která v příloze 3 část II odst. 9 jasně říká, že mimo pracovní dobu může péči zajišťovat i lékař jiné specializace, pokud mají specializace společný kmen, nebo i lékař bez specializace, pokud je někdo se specializací na telefonu. Druhá varianta se již aplikuje plošně, ta první jen někde, protože lékaři mají ještě nějaký pud profesní sebezáchovy a služby mimo svoji odbornost odmítají.

Problém zajištění služeb je ale jinde. Lékařů zajišťující nepřetržitý provoz nemocnic je tak málo, že nejsou schopni služby pokrýt bez ohledu na odbornost.

Zdroj: Medical Tribune