Fórum: Nemocnice v době covidové

Zeptali jsme se v nemocnicích: Uvolní tato možnost vašemu pracovišti kapacity? Kolik máte pacientů, kteří by mohli být propuštěni do domácího léčení, nebýt sociálních překážek? Co jiného by vám aktuálně pomohlo co nejlépe využít kapacity bez většího omezování plánované péče?

• MUDr. Lukáš Velev, MHA,

chirurg, ředitel Nemocnice Jihlava, p. o.

Je složité odpovědět, aniž bych se dopustil trestného činu šíření poplašné zprávy. Nicméně je to dle mého jen výraz zoufalství politiků, ostatně stejně jako „nemocnice“ v Letňanech a snaha uklidnit veřejnost. Za mě chybná. Lidé se musejí dozvědět pravdu, aby pochopili, že jediné, co může situaci změnit a zlepšit, je jejich vlastní odpovědné chování. Ostatně naše neodpovědnost nás do současné situace přivedla. Vyměnili jsme konzum a „letní zážitky“ za životy našich spoluobčanů. Minimálně na příště si to musíme pamatovat. Měli bychom. Pacienti, kteří jsou v nemocnici a mohli by být propuštěni do hotelu, nemají za současné situace vůbec být do nemocnice přijati. A nebudou s ohledem na to, že asi všechny nemocnice omezí plánovanou péči. V hotelu může být pouze pacient s vysokou mírou sebeobsluhy, chodící, bez potřeby např. kyslíkové terapie, rehabilitační péče atd. Jde dle mého o jednotky pacientů.

• Prof. MUDr. David Feltl, Ph.D., MBA,

ředitel VFN v Praze

Pacientů s COVID‑19, jejichž hospitalizace by se dala označit za sociální, máme zhruba čtvrtinu celkového počtu, momentálně (21. 10.) tedy kolem 25. Pomůže nám jakákoli záložní kapacita, která umožní, abychom se postarali o nové akutní případy, kterých rychle přibývá. Je ale třeba řádně právně ošetřit pozici takového zařízení a zodpovědět pár klíčových otázek. Jedná se o zdravotnické zařízení? Jedná se o zařízení sociální péče? Nebo jde jen o ubytovací zařízení, tedy vlastně situaci srovnatelnou s domácím pobytem? Lidé takto přesunutí totiž nemusejí být (a většinou ani nejsou) zdraví a mohou se u nich vyskytnout zdravotní komplikace jakéhokoli typu. Propouštějící lékař tedy musí mít informaci, kdo zodpovídá za zdravotní stav pacienta pobývajícího v hotelu, aby mohl případný přesun indikovat s patřičnou jistotou.

• JUDr. Ing. Miloslav Ludvík, MBA,

ředitel Fakultní nemocnice v Motole

Současná covidová pandemie zvýraznila jeden z největších problémů českého zdravotnictví, a to je věc, které se říká zdravotně sociální pomezí. V době, kdy jsem byl ministrem zdravotnictví, jsem navrhl, aby se začalo pracovat na legislativě, která by to vyřešila. Česko je specifické v tom, že spousta lidí, kteří nemají primárně zdravotní, ale sociální problém, leží na zdravotnických lůžkách a blokují zdravotnickou kapacitu. Teď v době COVID‑19 se nám to prostě zjevilo ve vší nahotě a je třeba říci, že čísla prezentovaná ÚZIS říkají, že těchto pacientů je v nemocnicích možná až 40 procent. Takže odpověď je opravdu jednoduchá. Pokud bychom dokázali tento problém jakkoli vyřešit, výrazným způsobem by se snížilo zatížení zdravotnických kapacit.

• MUDr. Jan Švejda,

náměstek LPP Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze

Odsun pacientů do služeb hotelového typu by nám k dnešnímu dni (19. října) uvolnil cca dvě lůžka, tedy méně než pět procent covidové kapacity. V případě nárůstu počtu covidových pacientů při zachování objemu plánované péče je jedinou možností péče o tyto pacienty rozšíření lůžkové kapacity nemocnice nad stávající rámec.

• Prof. MUDr. Petr Arenberger, DrSc., MBA,

ředitel Fakultní nemocnice Královské Vinohrady

Co se týká možnosti odeslat do zařízení hotelového typu pacienty, kteří nemohou jít k doléčení do domácího prostředí, jedná se o užitečnou aktivitu v situaci, kdy se nám začínají kapacity akutních lůžek postupně zaplňovat. Zatím máme takových pacientů v průměru kolem pěti až sedmi, to v současnosti (20. 10.), kdy máme 65 pacientů COVID‑19 v celé nemocnici, je asi deset procent všech těchto nemocných, což není moc. Pokud ale bude počet hospitalizovaných ve FNKV stoupat až na předpokládaný osminásobek, zvýší se i počet sociálních pobytů, a tito pacienti by zbytečně zabírali jedno až dvě lůžková oddělení. Pokud jde o to, co by nám v nadcházejícím období pomohlo co nejlépe využít kapacity bez většího omezování plánované péče, je škoda, že se před deseti lety nezačal v našem areálu stavět tehdy vládou schválený nový monoblok se 770 lůžky, který by značně zjednodušil vyčlenění oddělené části pro pacienty s COVID‑19. Stávající pavilonový systém je mj. i značně náročný na dopravu, a transporty infekčních pacientů jsou ještě složitější.

• MUDr. Zdeněk Tušl,

lékařský náměstek Fakultní nemocnice Hradec Králové

V současné době (19. 10.) ve FNHK nemáme žádné pacienty, které bychom mohli předat do hotelové péče bez patřičného zdravotnického zabezpečení, zhruba 15 nemocných potřebuje další zdravotní péči typu LDN.

• MUDr. Pavel Vepřek,

člen představenstva, Nemocnice Plzeňského kraje, a. s.

Možnost rychle odesílat pacienty nemocnic, kteří již nepotřebují akutní lůžkovou péči, ale z nejrůznějších důvodů se nemohou vrátit do svého původního prostředí, by uvolnila zhruba 20 procent nemocniční lůžkové kapacity. Je asi zbytečné poznamenávat, že i v zařízeních hotelového typu bude třeba těmto lidem zajistit nejen střechu nad hlavou, ale i stravování a pomoc při zvládání běžných úkolů péče o vlastní osobu a při osobní hygieně. Logisticky složitější je odsun pacientů C+, kteří aktuálně již nevyžadují nemocniční péči, ale jsou stále infekční. Vývoj epidemie je natolik dynamický, že chod nemocnice vyžaduje zejména dobré operativní řízení, které ze dne na den přizpůsobuje rozsah plánované péče aktuální situaci. Nemocnice musejí pružně reagovat na onemocnění personálu i na šíření viru mezi pacienty. Dobrou zprávou je, že se už do práce vracejí ti, kteří se s nemocí úspěšně popasovali.

• Doc. MUDr. Eduard Kasal, CSc.,

zastupující náměstek ředitele pro LPP, Fakultní nemocnice Plzeň

Myšlenka hotelů je dobrá, ale pro naše pacienty v této době není přínosem. Propouštět naše nemocné do hotelů je nemožné, protože oni potřebují ošetřovatelskou péči se zdravotnickým zázemím, kterou hotel nemůže poskytnout.

• MUDr. Michal Hanauer, MBA,

ředitel zdravotní péče, Nemocnice Děčín, o. z., Krajská zdravotní, a. s.

Současná situace vyžaduje racionální koordinaci zdravotní péče. Platí to jak pro pacienty COVID pozitivní, tak i COVID negativní. Z mého pohledu tato koordinace a spolupráce v Ústeckém kraji v současné chvíli funguje velice dobře. Lůžková kapacita je zajištěna pro akutní i „covidové“ pacienty v segmentu JIP i standardní péče. To je situace dnes (21. 10.). A teď se dostáváme k vaší otázce, co bude zítra. Množství pacientů postupně roste a pro nás bude důležité udržet průchodnost zdravotnických zařízení. To znamená, že bude nutné pacienty, kteří již nepotřebují lékařskou péči, ale jsou COVID pozitivní, zpětně umístit do sociálních zařízení typu LDN nebo do sociálních zařízení hotelového typu. V našem zdravotnickém zařízení by to uvolnilo 30 procent lůžek na covidové lůžkové jednotce. Přesto za největší hrozbu pro fungování systému nepovažuji nedostatek lůžkové kapacity, ale nedostatek personálu.

• MUDr. Josef Macko, Ph.D.,

náměstek léčebné péče, Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně

Opakovaně jsme o možnosti odesílat do zařízení hotelového typu pacienty, kteří nemohou jít k doléčení do domácího prostředí, hovořili na vedení nemocnice i na jednání krizového štábu nemocnice. Naše obava z tohoto řešení spočívá v tom, že již nyní bojujeme s deficitem personálu a nemáme možnost zajistit péči o tyto pacienty ve zmiňovaných zařízeních. Těchto pacientů jsou jistě ne jednotky, ale v průběhu času spíše desítky. A co by nám pomohlo využít kapacity co nejlépe bez většího omezování péče? Společným jmenovatelem prakticky všech problémů je nedostatek personálu, denně nám přibývají další COVID pozitivní lékaři a sestřičky i pomocný personál. Jednoduše řečeno, lůžko, místnost, zdroj kyslíku, monitor se vždy snažíme najít a řešení vždy najdeme, problém je, kdo se bude o pacienta starat, kdo o něj bude pečovat.

Zdroj: MT